Tak, jak se to stává každému, kdo nenašetří na zcela nové auto a nechce se zadlužovat, tak se to stalo i nám. Původní Volvo V40 po 17 letech provozu a víceméně bezproblémové 8 leté službě naší rodině vypustilo duši, resp. tlak na všech válcích v motoru. O zlatých létech s Volvem možná ještě napíšu. Na vrakovišti mi nabízejí montáž jiného motoru za 9000 kaček. Když připočítám nutné opravy na podvozku a s mým stylem jízdy extrémní spotřebu téměř vždy přes 12 na sto, dostávám se do čísel, do kterých se dostávat nechci. Sice jsem do pojízdnosti Volva nedávno zainvestoval, ale tohle už je pro mě přes čáru.
Doporučení je lepší než sázka do loterie
Sleduji auta do 20.000, ale narozdíl od minulosti zrovna nic nenacházím. Asi ti uprchlíci v Německu všecko vykoupili, či co. Kamarád doporučuje kamaráda, který prý prodává sice obstarožního, nicméně dobře udržovaného japonce Ma-Tsu-Da 626 sedan. Do dobrých rukou by prý mohl dát dobrou cenu. Výhoda auta spočívá v tom, že chystané připojování auta online na ministerstvo na technické se ho z důvodu vnitřního hardware netýká. Konektor na připojení prostě nemá. Vyrážím na obhlídku a z předchozí zkušenosti s tímtéž modelem, který po startu produkoval dvacetimetrovou kouli modrobílého dýmu a chladil směsí oleje a vody, kontroluji obsah toho co se po startu line z výfuku a obsah chladiče na olejovou kašovitou zátku pod uzávěrem a vynechávky zaolejovaných válců při sešlápnutí plynu, případně tikání hydroštelů. Nic z toho ale nenacházím. Motor za studena vesele přede. Auto garážované od prvomajitele vykazuje minimální známky rzi, např. po výměně čelního skla nějaký mamrd říznul do rohu střechy a teď to tam rezne. Nic vážného. Na blatnících počínající jednotlivé bublinky. Na stáří těsně pod 20 let perfektní stav. Vyrážíme na projížďku, na kruháčích pískají gumy. Není to tím, že jedu rychle, podvozek se rozbíhá a gumy jsou zevnitř sjeté. Drobnost, která se dá opravit. Auto se mi líbí, pomyslně odečítám ekoteroristickou daň a domlouvám se na 8000 za auto jak je, splatných po svatém Berousovi.
Bezproblémová koupě
Smlouvu uzavírám se všemi doklady, manuálem, servisní knížkou a plnou mocí na převod. Dostávám auto, zadní kufr z parkovací „nehody“, zrcátko do foroty, tři páry klíčů, a přívěsky vypnuté zabezpečovačky používané za hranici životnosti. Vše jak má být, majitel se o auto staral zdá se pěkně. Doma po „rozbalení“ zjišťuji, že changer v kufru umí přehrávat MP3 a v autě jsou mikrofony pro hands-free. Všechna okénka v elektrice, model v nejvyšší výbavě. Jsem naprosto spokojen. Čas na převod mám 10 dní. Pojištění probíhá po Internetu zcela bez problému, za půl hodiny mám zelenou kartu z tiskárny a za dva dny originál poštou.
Převáděcí bordel, co tam jedu zbytečně se záporným výsledkem
Jedu na naší úřadovnu v okresním městě, kde jsem už pár aut převedl. Společné hnízdo tu mají opice, pasovka, registr, a další složky státní zvůle. Beru si pořadník a čekám asi tak půl hodiny jde to docela rychle. Pán přede mnou připomíná chvilku napětí, zda má všechno. On ano. Já mám sice taky všechno, ale podle úřednice jsem na úplně špatném místě. Prý musím převod spáchat v místě bydliště původního vlastníka. Nová legislativa obsahuje chybu. „Cože?“ povídám a dělají se mi rudé mžitky. „Zavolejte mi vedoucího.“ Bez výsledku. Opakuje tutéž frázi, že mi tady auto nepřevedou a nabízí počkat, než v průběhu roku legislativu změní. Do 10 dnů sotva. Jdou na mě mdloby a jsem sprostý. Místní ouřada mi vyhrožuje poblicií. Posílám je k čertu kam patří a odcházím s berserkem před očima. Tihle nemají žádné opodstatnění pro svou existenci, stejně jako poslanci co ten legislativní zprasek spáchali. … Zda si malý techničák nechali rovnou úředníci na přepážce, nebo nějaký nálezce když jsem ho v rozčilení vytrousil, se už nikdy nedozvídám. Úředníci „nic nenašli“. Výsledkem je že malý techničák chybí. … „Snad to nebude problém.“ … Byl.
Nikdo nic neví, všechno dělá někdo jinej
Telefonuji na místo bydliště na jejich megaztrát, resp. na úřad co převádí auta, jestli mi tam auto převedou a jestli skutečně musím jen tam. Že prej jo. Nechávám si kontrolovat seznam věcí co mám připravené, mám prý všechno, malý techničák prý obnovíme na místě za stovku, téměř se loučím a paní se ptá: a na evidenční kontrole jste už byl? Ne nebyl, to se musí? Technická je až na podzim. Jo, to se musí. Ale bez malého techničáku mě tam prý nevezmou, leda bych je prý překecal. Stavil jsem se cestou do práce na STKčku, jestli mě prý vemou bez malého techničáku. Nevemou. Mám si prý sehnat papír od poblicie, že jsem ho ztratil, pak mě prý vemou. Stavím se ještě na poblicii opět po cestě do práce, je to ale jen hnízdo výjezdovky. Zjišťuji, že opičáci mají v tlupě vlastní strukturu a také se nějak organizují a dělí a ne každej dělá všechno. My ne, vysvětluje blondýna – vražedná kombinace – musíte na místní (oddělení). Jedu tedy na místní. „A to jste ztratil tady?“ opáčí goriláč o hlavu vyšší než já. Rozhlížím se kde jako „tady“. Ne, nevím kde. Když jsem ho ztratil, tak je prostě ztracenej. Ale vy jste první po cestě a pokud vím, nezáleží na tom, kde co nahlásím. Opičák přitakal, ale posílá mě do kelu – poblicie tohle nedělá. Po novu to dělají megaztráty (místní úřady). Jestli by prý mi nemohl dát alespoň zápis o tom, že jsem ztrátu hlásil. Nemohl. Ale jelikož prý se mnou jedná už dost dlouho, zkásnul mě o občanku, že si mě musí zapsat (a proklepnout). Goriláč mizí kdesi vzadu a nechal mě několik nekonečných minut o samotě. Toš jsem podezřelej a goriláč mě hledá v jejich zmrdím systému, když spěchám do práce. Čekám. Tady nemám žádný práva nebo co? Volám kamsi do chodby, aby mi vrátil občanku, že už musím jít. Goriláč mi vrací občanku, píše si další čárku a posílá mě do p*dele, tedy vlastně na úřad. Vyjde to nastejno. Typický příklad od buzerovat. Na mlácení nečekám. Naneshledanou. Bude tedy potřeba vydat malý techničák nejdřív na starého majitele, pak evidenčku, pak teprv přepis. Pokud by takhle chodila slepička pro vodu, kohoutek by dávno zaklepal bačkorama.
Kde je ten další převáděcí bordel co tam jedu taky zbytečně a opět bez výsledku?
Další den se vydávám na obhlídku terénu v místě bydliště majitele vozu. Dávám děcka dřív do školy a školky a jsem tam v půl devátý. Mačkám čudlajs na pořadníku a zjišťuji, že dnes už mi pořadí v pořadníku nevydají, jedině až jestli se fronta uvolní. Já ale musím do práce a nemám čas čekat, jestli se fronta někdy odpoledne zrovna uvolní, nebo ne. Chvíli sleduji líný cvrkot kolem. Na odchodu znovu zkouším štěstí u pořadníku. Několikrát. Série lístečků, která říká stále totéž, že dnes už nic. Připadám si jako Stallone v Demolition Man, když John Spartan nevěděl, jak se používají tři mořské mušle.. Nevím to dodnes, ale parafrázuji jeho vtip (díky Johne). Beru si ještě několik lístečků a prohazuji stejně naštvaným lidem kolem, zda vědí, co si teď s těma lístečkama můžu… Vědí. Odcházím s nepořízenou. No aspoň jsem zjistil, kde to je.
Vystavení malého TP
Volám na úřad, že mě mohla paní rovnou informovat, že ten malý techničák musím zase vyřídit jen u nich, tedy že mi vystaví novej na původního majitele, ale musím mít plnou moc na vystavení malého TP. Na moje jméno to nejde, to můžou až po evidenční kontrole. Neříkám, že takovou plnou moc nemám. Rozhodl jsem se jí falšovat a na již existující plnou moc dopsat „a na vystavení malého TP“. Původního majitele s tím nehodlám (např. na dovolené v Karibiku) obtěžovat, navíc 10 dní určených k převodu už je fuč. Další den veze děti do školy a školky manželka. Já vstávám v 5 a jedu abych byl na votvíračku v 7:30 na tom převáděcím bordelu. Mačkám pořadí a dostávám 119. Přede mnou je 18 lidí. Čekám, čtu si internet, nudím se, chodím, čtu si jména a funce místních potentátů a části jednostranné komunikace s veřejností vyvěšené na dveřích, nudím se a tak stále dokola. Přehlídka ztracenýho času. Lidi co jsou přede mnou, nebo byli objednaní si s úřednicemi tykají a zvou na grilovačku. Zprostředkovatelé jsou tu s nima jedna parta. Další zcela zbytečná činnost. Na řadu přicházím kolem půl desáté. Během chvíle a po zaplacení výpalného mám nový TP vystavený na jméno původního majitele s vědomím, že ho za pár dní zase paní rozstříhá a vystaví jiný, můj. Totální hovadina.
Evidenční kontrola
V den kdy se rozhodnu zajet před prací na evidenční kontrolu v dané oblasti nejde proud a zdraví mě tudíž cedule, že mám přijít zítra. Super. Další den už vše probíhá jak „má“, resp. jak nemá. Jistě bychom si to představovali jednodušší. Dávám papíry úřednicím na přepážce, čekám hodinu na technika, ten chválí stav auta kontroluje čísla, fotí tachometr, platím další výpalné a odstávám nebetyčně zbytečnej papír o EK. No, nic nekalého se s autem od posledka nestalo.
Finále na převodním bordelu
Na příští převod vozu se už objednávám na Internetu. Nejbližší volnej termín je v 7:30 za týden. Přicházím v 7:20 a hledám, kam se mi v průběhu času zahrabal mail s kódem, který musím vyplnit do lístečkového seznamu, jinak prej registrace propadne. Pro jistotu mačkám ještě pořadník, dostávám číslo přes 130. Pokud mail nenajdu, je přede mnou víc jak 30 lidí. Notebook bootuje. Ptám se spěchající procházející úřednice, jestli je možné platit kartou. Je. 7:25 Našel jsem kód. Hurá!? Zadávám kód a dostávám 900, jsem první. Do 7:30 stepuji. 7:31 se dveře odemykají, úřednice lamentují, že už tam někdo „straší“ (to jako já ty drzá slepice?) a že se ještě ani nepřihlásily.
Vyřizují se papíry, tentokrát po chvíli napětí zjišťuji, že už je všechno „allright“, nic nechybí. Snad jen… bude se platit ekoteroristická daň 3000 kaček a 800 za přepis. Kartou nebo hotově? Na účtu mi zbývá 2900 a v peněžence 2000. Kartou i hotově, zní pohotová odpověď. A kterou část kartou a kterou hotově? Vysvětluji, že 3000 částečně kartou a částečně hotově. No neřešitelnej problém, to jsem tu ještě neměla. Nakonec po konzultacích s vedoucí dostávám 2 lístečky se smajlíkem a na nich je napsané jakési číslo a s tím že mám jít do pokladny. V době superskvělých IT systémů se tu předává informace o platbách na lístečcích. Smajlík je spíš pro výsměch. Nevycházím z údivu. Platím asi 10 minut a vracím se na přepážku.
Na dokladech není žádné DPH. Ptám se proč tam není, že bych si to odepsal z daní. Není tam a prý ani nebude. Kdo by se nad tím podivoval, státní aparát DPH obloukem míjí. Já jsem se nad tím ale podivil a v tu ránu mi to došlo a hlasitě jsem se o to podělil. DPH je totiž Daň z Přidané hodnoty. Ale tady žádná přidaná hodnota nevzniká. To kdyby to byla daň z ubrané hodnoty, to by se na to navěsilo milióny mamrdů, kteří by na to uvalili daň nejmíň 150%.
Paní mi vysvětluje, že na mě holt zbyl ten „Černej Petr“ v podobě ekoteroristické daně. Říkám paní, že to není žádnej černej Petr, ale nástroj na prodražování starých aut a stát si to bere nespravedlivě od těch chudších, co nemají na nový auto. Jsem úřednicemi vysmíván. Raději odcházím, jinak bych to tam musel jako vetřelce spálit plamenometem dřív než to naklade vejce.
Na odchodu slyším stížnost dalšího stejně nasraného, který má na pořadníku 121: „Zasranej internet dop*dele, a to jsem tady už od pěti“ (internet – to jako já, protože jsem se objednal). Kdepak Internet pane, za tenhle bordel můžou úředníci a jejich liknavá a zcela zbytečná práce. A se 121 přijdete na řadu tak v 9, tak si zajděte někam na snídani, ale ne zas moc dlouhou, aby vám to náhodou nepropadlo. To by vás už nevzali a musel byste si vzít další pořadník na odpoledne, nebo přijít další den. Skvělá služba našeho státu. A ten z internetu jsem byl já, ale nebojte, minulý týden jsem byl ve vaší kůži a vím jaké to je přijít další den, nebo někde čekat, abych zjistil, že nemám všecko, nebo ž ejsem úplně jinde a čekám zbytečně.
„Těšíme se“ na STK
A to je nutné poznamenat, že se s částí výše uvedeného ansámblu uvidím na podzim znovu. Doufám, že STK prolezu bez problémů, vzhledem k neexistenci vhodného konektoru, takže výhrůžka smrtí ve stylu „Prohlašuji vás mužem a autem, dokud vás STK nerozdělí“ (díky Dane) se pro tentokrát nenaplní.
Rekapitulace
Po měsíci času a mnoha peripetiích je auto konečně moje. Pokud všechno opravím a budu se o to hezky starat, čekají mne tak cca 4 roky spokojeného ježdění a kdoví, kolik ještě potom.
Přepisem jsem strávil 13 hodin čistého času v 6 různých dnech, nervy a šediny nepočítaje. Děkuji Bohu, že jsem auto koupil u Prahy a ne v Ostravě a nebylo to mnohem, mnohem víc.
Přemýšlím, jestli by pro příště nebylo lepší s původním majitelem sepsat smlouvu nikoliv kupní ale nájemní s případným ročním poplatkem na poslání bonzdopisu za případné pokuty, jezdit dál na jeho papíry a obcházet tak beztak zbytečnou úředničinu. Snad příště. Přepis vozu u nás se prostě nevyplatí.
Jsem totálně nasraný. Dávám si slib, že udělám co bude v mých silách, abych tenhle systém zrušil a nahradil např. anglickým. Tam každý z majitelů pošle kupón na centrální registr a změna vlastnictví je dokonána. Pokud se mi to podaří, tak všichni ti výše zmínění marnojedi přijdou o zaměstnání a budou se muset začít živit nějakou slušnou a produktivní prací, případně, pokud to neumí, dopadnou tvrdě na dlažbu. Už aby to bylo.
(246x známkováno, průměr: 1,93 z 5)