Na théma zhovadilosti progresivního zvyšování míry buzerace na českých silnicích probíhá v současné době poměrně rozsálá diskuse řady mimořádně kvalifikovaných odborníků na stránkách českého mimořádně nezávislého tisku, rozhlasu a možná i televize…
Při troše štěstí nám, třeba, časem, možná, někdy, trochu té buzerace odpadne. Platím daně, k volbám chodím, tak do toho samozřejmě nemám co kecat.
Dovolím si tedy jen jakýsi podotek.
Jezdím celkem hodně, celkem bez bouraček (až na rozbitý reflektor od tatínkova favorita, také jsem se jednou podíval při popojíždění do kufru auta které to zašlajfovalo před přechodem krátce po zavedení tzv. „absolutní přednosti chodců“ a na srážku s tím smutným študákem co se naopak letos na jaře pokusil zaparkovat v kufru mého auta). Za rok najedu v průměru necelých 50.000 km (již skorem 20 let). V průběhu tohoto týdne jsem na několika rozhlasových stanicích slyšel několik diskusí na téma doprava. Schéma diskuze je vždy stejné, ten rozumnější pán obvykle říká něco v tom smyslu že bodový systém je bezva věc a kdyby se ještě přitvrdil tak bude určitě fungovat…, jeho oponent obvykle argumentuje velmi demagogicky, používá při tom vychytrale různé statistiky dopravních nehod, zkušenosti z různých obskurních zemí a podobně.
Co mne ale zaujalo opakovaně bylo vždy shrnutí diskuse panem redachtorem zhruba v tom duchu, že nevíme sice jak, ale na ty neslušné řidiče kteří jezdí rychle budeme muset nějak vyzrát. Prosté vložení znaménka „rovná se“ mezi slušný řidič a pomalý řidič nad kterým se nikdo nepozastaví. Koneckonců pod mentálním smogem gender, sociál, multikulti a jiných keců se to téměř ztratí.
Domnívám se však že prvním pravidlem dopravy je prosté „neohrozíš“ a druhým pravidlem dopravy neméně prosté „neomezíš“.
Tato základní pravidla nerespektují, podle mého názoru zejména ti, kteří:
– ve městě jedou (tachometrických) 45 km/h, mimo město (tachometrických) 70 km/h.
– nejsou schopni se v připojovacím pruhu na dálnici rozjet a zařadit do dostatečné mezery mezi jedoucí kamiony ale raději uvedou vozidlo do klidu již na začátku připojovacího pruhu (tím ho zablokují) a čekají až kvůli nim zablokuje někdo pruh průběžný…
– mohou na kteroukoliv stranu odbočit až v případě že nebude na dohled jediné auto zleva, zprava, zepředu (s frontou aut za nimi se již bohužel nic dělat nedá)
– neumí blikat při odbočování či při změně pruhu
– na dálnici udržují v rychlém pruhu (tachometrických) 125 km/h když je vytroubím a vyblikám (ano, hoďte kamenem) tak sice uhnou, ale vzápětí se (i při stejně rychle jedoucím nebo prázdném pravém pruhu !!!) zařadí zpátky před čumák toho chudáka co na jeho uhnutí čekal ve frontě za mnou.
– v koloně udržují padesátimetrovou bezpečnou vzdálenost i při rychlosti 5 km/h.
– z křižovatky odjíždějí tak pomalu a s takovým odstupem od předchozího auta, že za čas co svítí zelená projede místo patnácti aut jen pět…
– mladí a neklidní chlapci s kšiltovkami v starých golfech a eskortech natřených na fialovo jejichž datum výroby je shodné s datem narození jejich pilota, jezdící nebezpečně z principu a mající potřebu předvádět velmi nebezpečné myšky..
– cyklisté, nemám na mysli šedovlasé staříky se zapřaženým vozíkem sena, ale sportovce v lesklých tepláčkách s helmičkou ve které připomínají klingony. Když je zelená na semaforu pro auta tak jedou po silnici, když na semaforu pro pěší, tak hupnou na chodník a nemají problém proprat to na plné koule mezi chodce….
– cyklisté kteří po chodníku nebo při chodníku podjedou u křižovatky řadu aut aby se zařadili před semaforem jako první, tak aby potom mohli vítězoslavně šněrovat vozovku prostředkem (jsou přece rovnoprávní účastníci, ne?) a auta která předjeli musí jet za nimi jejich tempem, tedy pokud ho nechtěj srazit …
Všechny zmíněné zážitky jsou z jednoho dne kdy jsem napřed několikrát musel projet přes Prahu, potom jsem jel něco školit do Brna (tj 2x D1), k tomu jsem jel nějaké kilometry v Brně.
V průběhu dne mi kdosi opakovaně podsouval myšlenku, že pomalu rovná se bezpečně a rychle rovná se nebezpečně..
Konstatuji že jsem sice viděl několik jezdců kteří jeli podle mého názoru moc rychle, ale necítil jsem se ohrožen ani omezen ani jedním z nich. V mnoha ostatních případech které jsem zažil v tom samém dni (některé opakovaně) z nichž jsem některé popsal v bodech 1 až. 10. jsem se cítil být omezen nebo ohrožen vždy (až na cyklisty popsané v bodě 9. kdy jsem měl pocit že je ohrožen někdo jiný).
Podle mého názoru není základní problém v rychlostech ale v osobní odpovědnosti a ve vzájemné slušnosti a respektu.
Poznámka na konec: I já jezdím na kole, od klingonů mne však poznáte podle košile na těle a klobouku na hlavě (motorová vozidla řídím bez klobouku, ten používám výhradně na kole).
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)