…tato a podobná slova mě napadají dost často ať už při čtení denního tisku či při televizních přenosech z Parlamentu či jednání vlády.
Moje většinou klidné a uvážlivé posuzování situace v zemi je momentálně částečně narušeno a důvod tohoto stavu se záhy dozvíte, vydržíte-li přečíst můj následující výtvor až do konce..
Pamatujete jistě mnozí dobu relativně nedávnou, kdy rozhodnutím moudrých hlav (komunista Čalfa byl tehdy premiérem, současný prezident ministrem financí, svazák Dlouhý ministrem hospodářství) byly provedeny 2 vlny tzv. velké privatizace, kde množství podniků bylo „zprivatizováno“ (záměrně píšu úvozovky) pomocí kuponových knížek.
Lidé si koupili za tisíc korun československých knížku s kupony, pomocí kterých měli získat akcie podniků určených k tomuto způsobu privatizace a bylo jim vtloukáno do hlav, že se tím stanou spolumajiteli podniků a když už nic jiného, budou mít v rukou alespoň jakousi trvalou hodnotu, která (snad, někdy, možná…) přinese nějaký výnos v podobě např. dividendy z těchto cenných papírů.
Výrazy jako akcie, dividendy,tantiémy a pod. zněly tehdy lákavě a cizokrajně a ve chvíli, kdy Viktor Kožený vyhlásil onu „jistotu desetinásobku„, takřka zmírající projekt vstal z mrtvých a lidé vzali registrační místa kuponové privatizace útokem.
Do hry vstoupily i privatizační fondy, které svoji existenci obhajovaly ve smyslu „bude nás víc-nebudeme se bát vlka, nic“ a chytře začaly akumulovat ony investiční body občanů. Komu dnes vůbec řekne něco pojem DIK tj. „držitel investičních kuponů“ – tento výraz vzbudí snad jen úsměv…
Po několika kolech „investování“ zmíněných investičních bodů získal DIK určitý počet akcií jím vybraných firem. Nikdo z běžných občanů pravděpodobně nemohl tušit budoucí vývoj, mnozí své kupony vložili do „lukrativních“ podniků jako byl Tuzex a podobně. Bylo i dost lidí, kteří „slízli smetánku“ (tuším, že rekordmanem je člověk, který za svoje akcie z kuponové privatizace získal okolo půl milionu korun), většina DIKů však následně uložila kuponovky do šuplíku a přestala se o svoje akcie zajímat. Obecně tento přístup jako pravicově smyšlející občan neschvaluji- udělal jsem však přesně to samé.
Právě proto, že jsem pravicově smýšlející, mám za to, že stát a s ním spojené instituce, které si platíme z daní mají za povinnost ochránit majetek a investice svých občanů a v to jsem taky bláhově doufal.
V té době mi ještě nedošlo, že jedinou šancí jak se dostat zpod nože krájejícího dortík a odnést si přitom sice malou, ale chutnou rozinku (a tu zcela levicově následně sežrat) je ještě zhruba na konci roku 1993 získané akcie prodat.
Moje drahá žena byla tehdy chytřejší a svoje akcie prodala tehdy asi za 20 tisíc.
Záhy totiž (zcela v tichosti a takřka mimo zájem médií) začala další fáze „akumulace kapitálu“ – investiční privatizační fondy využily mezery v zákonech a přetransformovaly se do akciových společností, mnohé změnily i název, v tichosti na valné hromadě odhlasovaly ukončení veřejné obchodovatelnosti akcií a vyřadily zcela tisíce DIKů ze hry. Škody, které tehdy vznikly v řádech desítek miliard korun nebyly nikdy řádně vyšetřeny, v mnoha případech byly fondy i vytunelovány. Viktor Kožený, který je dnes ukazován jako příklad „privatizačního zločince století“ je v podstatě jen bílý kůň – sice hodně řehtá a má pečlivě udržovanou hřívu a srst, ale je to jen koníček.
Nedávno mi přišel dopis, ve kterém mě společnost Capital Partners CF s.r.o., Dušní 22, Praha upozorňuje, že akcie spol. Aliachem, jejíž jsem držitelem, mění podobu z akcií zaknihovaných na listinné a mám-li zájem, mohu si svoje akcie převzít v sídle společnosti v Praze do tehdy a do tehdy vždy ve všední den tuším od 9 do 12 hodin – už nevím přesně.
Akcie, které si akcionáři ve lhůtě nepřevezmou budou dány do dražby a výtěžek dražby po odečtení nákladů na ni bude akcionářům zaslán poštovní poukázkou (ha, ha-otázkou je „kolik zbude“)
Jako brněnský vidlák zajíždím do Matičky Měst jen za účely nezbytně nutnými a ani ve snu mě nenapadlo že bych jel pro svých 10 akcií 400 km tam a zpět, zvláště když už se v té době hovořilo o tzv. Doležalově novele Obchodního zákoníku, která má umožnit vyvlastnění minoritních akcionářů. Tuto novelu jsem včas napadl – bohužel přes moje protesty podané přes Senát i poslancům Sněmovny byl pan poslanec Vladimír Doležal (Občanská demokratická strana) úspěšnější a zmíněná novela dnes již naplno umožňuje okradení drobných akcionářů naprosto legálním způsobem.
Psí hlas do nebe nevolá – říká přísloví.
Kurevstvo maksimalne – říkají zase bratři Poláci.
Dnes mi přišla poštou složenka na peníze.
Moje investice do společnosti Synthesia (její obchodní značka Semtex je světově proslulá) v roce tuším 1990 byla úspěšná.
Za investovaných 1000 Kčs jsem obdržel po cca 15 letech 932,50 Kč.
Těch tisíc korun je dnes oběd pro dva v restauraci a to se ještě musíte krotit, tehdy to byla asi třetina slušného měsíčního platu.
Vůbec však nejde o těch pár korun, jde obecně o lži a podrazy nejrůznějšího druhu.
Zaplaťpánbůh, mohlo to bejt horší. Děkuji nastotisíckrát a ručičku líbám, Jasnosti! Jedu si za výtěžek z kuponovky koupit půl nádrže benzínu…
(Zatím nikdo nehlasoval)