Poslanečtí experti na D1

Ta troška sněhu na Vysočině zase prokázala, kolik dopravních expertů v řadách našich poslanců je. Vlastně je škoda, že svým talentem mrhají v poslanecké sněmově, kdyby se profesionálně věnovali dopravě, žádné zácpy na D1 by rozhodně nebyly.

I já jsem se před měsícem dostal u Humpolce do nehybné kolony. Popojížděl jsem celým zúženým úsekem asi hodinu, neboť asi 300 metrů před koncem zúžení parkoval porouchaný kamion, což znamenalo při inteligenci řidičů neznajících princip zipu přímo tragické zdržení. Vlastně se divím, že se po cestě nepolíbili další ichtylové, a že jsem díky hodinové vatě dojel na jednání do Brna včas. Protože jsem měl v koloně spoustu času, napadlo mne spočítat si dělníky na onom dvacetikilometrovém parkovišti. Napočítal jsem jich asi pětadvacet, z toho čtyři s nějakým nářadím v ruce a z toho dva toto nářadí používající. Důležité ale je, že ona stavební firma vyhrála soutěž ve férových podmínkách a že byla to nejlepší, co ŘSD mohlo vybrat. Vůbec nechápu rozhořčení zhotovitele, že ŘSD odstoupilo od smlouvy, ale už teď je jisté, že nový vítěz soutěže bude rychlejší, levnější a kvalitnější.

Velmi rychle též zareagovali naši politici. Mnozí dopravní experti z řad poslanců vyjádřili znepokojení nad šlendriánem firmy, která zcela evidentně rok srala na to, aby svůj úsek opravila včas. Ale teprve když ani poslanecké majáčky jim nepomohly ze zácpy, rozhodli se tito na slovo vzatí odborníci situaci razantně řešit, protože volič si to přeje. A tak přišel na svět návrh zákazu předjíždění kamionů, i když poctivě řečeno konkrétní problém se tím neřeší. Musím nicméně říct, že erudovanější nápad jsem dlouho nezaregistroval.

Jeden dopravní expert z oněch dvou stovek finančně podhodnocených zástupců lidu se nechal v televizi slyšet, že se změnou v zákoně vlastně nic nestane. Nejpomalejší vozidlo musí mít minimální konstrukční rychlost 80 km/h, omezovače moderních kamionů se nastavují též na 80 km/h, takže z Brna do Prahy a zpět pojede vláček rychlostí 80 km/h a všichni budou happy. Tento dokonalý argument mne zcela uklidnil, vyrovnán jsem se rozhodl vypnout televizi a s vírou v lepší zítří jsem si šel lehnout. To jsem ale netušil, že se mi bude zdát tak hrozný sen.

Zdálo se mi totiž, že do vláčku kamionů se zařadila naložená Avie. Jela 80km/h, ale už v prvním kopečku za Mirošovicemi jí došel dech. Zoufalý řidič podřazoval, podřazoval, až se s Avií dostal na čtyřicítku. Kamiony za Avií poslušně zbrzdily. Zřetězením této reakce došlo k tomu, že asi za patnáct minut jely kamiony čtyřicítkou už na Chodově. Zácpa se dále šířila do Prahy, i když Avie už si to mastila šedesátkou do dalšího kopce. Děda jedoucí v Thalii za Avií se konečně rozhoupal, podřadil na dvojku za začal předjíždět. Po dvou kilometrech se mu podařilo dát trojku a konečně pustil nedočkavce v superbech před sebe. Díky tomu se i rychlý pruh poněkud zbrzdil, respektive u Říčan už všichni stáli. Pod dojmem tohoto snu jsem si minulý týden koupil lístek na vlak a nechal se kolegou odvézt na Hlavní nádraží.

Myslím, že tento odvážný a ze všech stran promyšlený krok našich zákonodárců povede k vylepšení všech oblastí našeho života. Automobilky a firmy, které řeší zásobování svého výrobního procesu systémem Just in time, se přizpůsobí dané skutečnosti, a okamžitě na danou situaci budou reagovat výstavbou příručních skladů. Možná i zjistí, že přestěhování výroby na Ukrajinu bude lepší, čímž dále snížíme znečištění životního prostředí a Ukrajinci nebudou muset žádat o pracovní víza. Občané konečně opustí své plechové miláčky a usednou do vlaků, což dále sníží zatížení D1 a díky tomu se bude moci oddálit termín další rekonstrukce, která tuto dálnici čeká. Vlastně možná ani D1 nebude potřeba, protože Map & Guide konečně pochopí situaci a povede kamiony z Hamburku do Budapešti po polských nebo rakouských dálnicích. Klesne produkce skleníkových plynů v ČR, ubude hluk a Česká republika se stane rájem a skanzenem. Pod dojmem těchto zářných vizí věřím, že právě schválený rozpočet státu na příští rok je odhlasován lidmi, kteří své práci bezvýhradně rozumí.

A teď vážně: Taky můžu vylítnout z kůže, když jedu pět minut za párečkem kamionů, které jedou identickou rychlostí, dokud blikání a troubení osobáků za nimi je nedonutí uvolnit cestu. Musím ke své hanbě přiznat, že také troubím, blikám a volnou rukou ukazuji řidiči takového kamionu, že je jednička. Ale na takovou situaci už dnešní dopravní předpisy myslí. Pokusím se citovat – „Řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním.“ Jinak řečeno – kdyby kliftoni v předražených auťácích přestali šmírovat lidi s mobilem v ruce a stírali kamioňáky za pomalou jízdu v rychlém pruhu, řidiči by si to napříč Evropou hodně rychle sdělili, a především Rumuni i Poláci by si takový manévr rozmysleli. Tenhle nápad chorých mozků našich poslanců svědčí pouze o tom, že i zadarmo jsou ti kokoti drazí.

Pokud vidím, že kamion přede mnou míjí například extrémně těžký náklad nebo o dost pomalejší vozidlo, obrním se trpělivosti a zpomalím. Chápu řidiče kamionu. Dělají svou práci a jsou taky placeni za to, aby dojeli včas. Třeba zrovna pro mne některý veze zásilku, kterou netrpělivě očekávám právě v deset hodin. A pokud chci být v Brně či v Praze včas, vyjedu o čtvrt hoďky dřív. Minimálně se potom tolik nenervuju.

Navíc takhle o svátcích, žejo.

22.12.2018 PAKO

Související články: