Populismus je dobrý aneb komunismus je špatný - zpět na článek

To teda je a může se klidně stát, že to hobby, kterému jste dřív věnovali skoro veškerý volný čas a nakonec se Vám stalo prací, Vás může po krátké době otrávit tak, že už to nechcete ani vidět, natož tak po práci a ve volnu.
Stalo se to mému mladšímu kolegovi z RTVS – původně jako školák a středoškolák nadšený bastlíř, pro kterého nebylo skoro nic nemožné, všecko si dokázal sehnat, nebo vymyslet účinnou improvizaci – a protože dostal modrou, okamžitě nastoupil do práce v RTVS.
Nevím přesně, jak dlouho to trvalo, ale odhadem 3-4 roky, možná déle, než to začalo být doslova vidět, jak je z toho všeho otrávený – přitom to byl jeho sen, stát se profíkem v tomto oboru, opravoval ještě jako školák kdeco a půlce dědiny.

Byl z té práce ve velké opravně, někdy práce fakt skoro „sériové“ (prostě ty chronické, či rovnou konstrukční závady) po pár letech tak otrávený, že ke konci dělal vyloženě jen to, co nezbytně musel, aby dostal nějakou výplatu. Na žádný fušky po práci ani pomyšlení a doma už nedělal z oboru skoro nic, přestože byl perfektně vybavený (na tu dobu).
Bylo to na něm vidět hned ráno. Ač mlaďoch a jinak veselá kopa, tak už v šatně byl kyselá prdel. Než začal vůbec něco dělat, tak musel vychlemtat nejmíň dva silné, skoro třídecové turky a mezitím vyčadil pět žvár. Tehdy se prakticky nic jiného, než turek nepilo. Instantní Nescafé z Tuzexu, ač celkem pravidelně dostupné, dost lezlo do peněz, ale ne proto, že by bylo v Tuzexu drahé. Kdo si to přinesl do práce (nic se tam nezamykalo a kuchyňka už vůbec), tak mu na to ostatní chodili až tak, že 100g plechovka vydržela tak 4 dny :D A ty tuzemské náhražky instantního kafe (mělo to i svůj směšný název), byly nepitelný hnus.

Na žádné bastlení, shánění či improvizace, totiž není v profi opravně moc místa a zřejmě to ho otrávilo. Plus to, že byl svázaný pracovní dobou a taky musel dělat i poměrně nepopulární věci, jako např. sovětské či jedny z prvních korejských barevných televizorů, které se k nám, pod záminkou „pestrosti nabídky“ začaly dovážet, mmch. brutus předražené.
Korejci se to tehdy teprve učili kopírovat od Japončíků (Beijing, Daewoo a Goldstar) a byl to kurva děs – někdy horší, než ty 60kg sovětské strojovny se spotřebou 200W.
Obrazovky v těch korejcích sice byly originál Toshiba a ještě od jedné menší, též japonské firmy, na kterou si teď nevzpomenu, brali od Japonců i vn trafa, násobiče a v některých modelech byly i celé japonské spínané zdroje. Ale protože k výrobě toho „okolí“ používali převážně vlastní korejské, v japonských licencích vyrobené součástky, speciálně polovodiče, které si možná někteří dříve bastlící, pamatují s logem v podobě velkého K, logem korejské fabriky KEC, KoreaElectronicCorporation, která ale v jiných divizích vyráběla i pasivní a elektromechanické součástky.
Po celou tu dobu (celá druhá půlka 80.let), co se ten šrot sem dovážel a prodával v běžné obchodní síti, zásadně mimo Tuzex a tedy pochopitelně pod pulty – ty televizory byly poměrně úhledné – s tím byly kruté potíže hlavně z toho důvodu, že zoufale drhlo zásobování originálními ND. Ve skladu Eltosu v Jarohněvicích, kde se skladovaly převážně ND na zahraniční výrobky, byla „korejská zóna“ věčně prázdná, protože spotřeba dost hlídaných ND, byla prostě obrovská.
Tehdy platila záruka na jakýkoli výrobek jen 6 měsíců a tyhle rejžáky s mizerným a pravděpodobně i uvnitř dost šizeným materiálem, vydržely běžet bez zásadních poruch jen pár měsíců po skončení té krátké záruky.
Sám jsem si udělal takový test – na místo často se prorážejícího spínače vertikálu, co byl osazován korejským tranzistorem KTC, jsem si z Kovoslužby sehnal jeho originální, japonskou předlohu, 2SC. Od té výměny se už na vertikál nesáhlo.

Někdy to holt nevyjde. Nakonec s tou prací seknul a dodnes dělá se dřevem, což původně dělal dost nerad..