Zdravím všechny čtenáře webu D-FENS a obracím se na Vás s žádostí o pomoc. Jsem trenér oddílu karate a sebeobrany v Příšovicích. Oddíl jsem založil po vzoru mého mistra tak, že se v něm platí pouze minimální členský příspěvek, tak, aby se mohly zúčastňovat třeba i děti ze sociálně slabších rodin. Nicméně každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Začnu historií myšlenky. Můj mistr trénuje karate již cca 35 let. Za svou praxi zažil nespočetněkrát situaci, kdy na trénink přišla třeba maminka- samoživitelka a přivedla 2 děti, kterým by se karate i líbilo, dokonce by třeba mohly mít i talent, ale – 4k korun za rok, plus kimono, plus soustředění… krát dva. A maminka musela vzít děti domů a vysvětlit jim, že na to nemá peníze. Mého mistra, tehdy pomocného trenéra v cizím oddíle, to štvalo natolik, aby nakonec odešel a založil vlastní oddíl, kde, díky podpoře rozumných zastupitelů města a místních podnikatelů nebylo třeba platit žádné poplatky. V tomto oddíle jsem začal cvičit já a po jedenácti letech cvičení mi byl udělen mistrovský pás.
Před dvěma lety se o pár vesnic dál od té, kde jsem bydlel, stal následující incident: v neděli ve dvě hodiny odpoledne poslala maminka svou desetiletou dceru naproti přes ulici do vietnamské večerky pro vajíčka. Vietnamec holčičku zatáhl do skladu a málem ji znásilnil. Nebudu to dál rozvádět, je mi na blití vždycky když si na to vzpomenu – řeknu jen, že to pro mě byla poslední kapka. Je-li evidentní, že něco společnosti chybí. Sebeobrany znalé děti. A je to potřeba, a mám-li já potřebné znalosti a dovednosti, musím je předávat dál. Po dohodě s mým mistrem a s vedoucím Sokola vznikl oddíl Ao no Shotokan karate Příšovice. Automaticky jsem chtěl pokračovat v kurzu, nastoleném mým mistrem, ale poprvé jsem narazil – není možné, aby děti cvičily zadarmo. To přeci nejde! Dohodli jsme se na velmi nízkém poplatku (210 Kč za rok za dítě, 450 Kč za dospělého) a prozatím jsem se spokojil s tímto kompromisem, ale už z principu mi to vadí.
Učím děti Shotokan karate, starší, tradiční formu s tvrdými technikami a hlubokými postoji. Je to ideální prostředek k poznání, jak funguje vlastní tělo, k ovládnutí dýchání, pohybu boků, posílení všech důležitých svalových skupin. Filozofie karate učí pokoru, zodpovědnost a pomoc druhým. Osobně kladu velký důraz právě na filozofii, protože vzhledem k tomu, jaké techniky děti učím, musím se spolehnout, že je nikdy nezneužijí. Má sebeobrana vychází z ruské Systemy, můj mistr se učil od příslušníka SPECNAZ. Od malička učím děti, jak zabíjet a jak mrzačit. Může to znít brutálně, ale jakou šanci má desetiletá, třicetikilová holčička, když na ní nastoupí dospělý násilník, nebo nedejte bohové násilník mojí postavy- 185cm, 120kg? Taková holčička není schopná mě „konvenčně“ praštit tak, aby to bolelo. Když ji chytnu za ruku, není schopná nasadit mi takovou páku, aby mi ublížila. Silový rozdíl je zkrátka příliš velký. Jedinou možnost, kterou má, je vší silou mě praštit (opakovaně) do ohryzku – je třeba srovnatelná síla jako k rozmáčknutí plechovky od piva, aby mi zlomila některou z chrupavek, a mě začalo odtikávat posledních dvacet minut života. Každý otec vám řekne, že bude radši, když se jeho dcera bude srovnávat s tím, že někoho zabila, než s tím, že ji někdo znásilnil.
Nevozím děti na žádné závody, protože sportovní karate považuji za dosti nefunkční. Pokud se budu deset let učit, že protivníka nesmím praštit (protože bojový sport karate je bezkontaktní) a po deseti letech budu potřebovat praštit násilníka, co udělám? Úder jen naznačím. Jsem na to trénovaný a nebudu nad tím přemýšlet, budu jednat reflexivně… špatně. Když na mě před pár lety chlapík zaútočil nožem, reflexivně jsem mu zlomil zápěstí a loket – a pak jsem si uvědomil, co se děje. Když na mě před pár lety vytáhl chlap (sťatý pod obraz) vytáhl pistoli, reflexivně jsem ho odzbrojil a málem mu ukopl hlavu – aniž bych přemýšlel, co dělám (sám přitom též pod obraz – bylo to v noci na prvního ledna, asi ve čtyři ráno). Kdybych uměl sportovní karate, asi bych měl medaile a diplomy, ale kdoví, jak bych dopadl po těchto incidentech. Doufám, že moje děti nebudou nikdy potřebovat to, co je učím – ale věřím tomu, že když k tomu dojde, obstojí a dokáží se ubránit.
Toto je meritum věcí, které učím. Chci, aby se moji žáci nebáli vzít svou přítelkyni na zábavu, protože by tam mohli dostat na klec. Chci aby se moje žákyně nebály, že se neubrání násilníkovi. Chci vychovat sebevědomé, nenamyšlené mladé lidi, pro které nebude „pomoc ostatním“ pouze abstraktním pojmem. Je to běh na dlouhou trať a po dvou letech je příliš brzo na to, soudit zda a jak se mi to daří. Už v tuto chvíli ale vím, že jsem patnáct dětí stáhnul z ulice do tělocvičny, a že je nepravděpodobné, že by se chytli nějaké pochybné party, začali brát drogy, že jsem jim dal zajímavý koníček, který je obohacuje na těle i na duchu. Začal jsem studovat pedagogiku, abych měl i teoretické znalosti (i kdyby mi mělo pomoct jen 5% získaných informací, nebudu to považovat za ztrátu času) a dokázal se vyvarovat „amatérských“ chyb. Některým dětem pomáhám s učením.
V současnosti jsem dostal novou práci, která už není na 3 směny, díky čemuž už můžeme trénovat každý týden. Dle mého očekávání mi Sokol zvedl poplatky za tělocvičnu na 550 Kč/rok za dítě a 1550 Kč/rok za dospělého. Chci se konečně zbavit tohoto kompromisu a dle vzoru mého „rodného“ oddílu poplatky zrušit. K tomu potřebuji sponzoring okolo 10 tisíc korun ročně. Další peníze bych chtěl použít na semináře a soustředění a chci mít finanční rezervu, z které bych mohl dítě „založit“, bude-li to potřeba (zatím se mi to stalo jen jednou a zvládl jsem to ze svého, ale nemůžu na to spoléhat). Jednorázově chci pro děti nakoupit rukavice a chrániče, abych je mohl pořádně učit kumite (cvičný souboj), a žíněnky, abych mohl učit boj na zemi bez obav z toho, že si rozbijí hlavu – nebo rád přijmu pomoc ve formě starších a použitých, ale funkčních věcí.
Sám bohužel nejsem schopen do oddílu investovat víc než svůj čas a peníze za dojíždění, proto se obracím na čtenáře tohoto webu. Jakoukoliv pomoc, ať už věcnou nebo finanční, uvítám a budu za ni vděčný. Na naší FB stránce facebook.com/karateprisovice/ se můžete podívat na pár fotek ze zkoušek, soustředění a ukázek pro veřejnost.
(131x známkováno, průměr: 1,67 z 5)