Mimořádně komickou shledávám právě aktuální snahu VV vypořádat se s často praktikovaným podvodem, spočívajícím v přetáčení tachometrů ojetých vozidel.
Dopravní „expert“ VV Huml, který nemá žádné vzdělání ani praxi v oboru dopravy ani jakémkoli příbuzném, které by jej činily dopravním expertem, prohlásil:
„Je to jednoznačně podvod. Jakmile bude v parlamentu novela trestního zákona, budu prosazovat, aby přetočení tachometru bylo trestným činem,“ řekl HN Stanislav Huml, dopravní expert strany Věci veřejné.
Upřímně řečeno nevidím jediný důvod, proč by přetočení tachometru mělo být v normální zemi trestným činem. Se svým tachometrem si každý může provádět, co chce. Může jej přetočit dopředu, dozadu, nastavit na něm 65535, pokud mu to připadá cool, může také ve vlastním vozidle klidně pomazat sedačky asfaltem nebo nasypat do motoru kamení, protože je to jeho tachometr a jeho auto. Není to státní tachometr. Stejně tak je možné souložit s vlastní ženou nebo sníst vlastní třešně a salátové okurky, zapít je vlastním kefírem a pak na vlastním záchodě přemýšlet, zda volit Věci veřejné nebylo horší než rovnou hlasovat pro KSČM, u kterých bylo aspoň jasné, jaké prasárny budou prosazovat.
Potřeba přetočení tachometru může vzniknout i za běžného světa běhu bez nějakých postranních úmyslů. Například někdo vymění porouchaný nebo poškozený přístrojový panel za jiný, a tím mu vznikne potřeba si tachometr nastavit dopředu nebo dozadu tak, aby odrážel skutečný stav vozu. Podle Humla by měl být potrestán, přestože se snažil závadný stav napravit. Snad jen simplexní myšlení bývalého policajta neumožňuje vidět takové případy, které nejsou v praxi nijak neobvyklé.
Podobně jako Huml uvažovali také soudruzi v nedalekém Německu, kde se rozhodli v nejlepším navázat na říšskou legislativu:
§ 22b Zneužití počítadel ujeté vzdálenosti a omezovačů rychlosti (Missbrauch von Wegstreckenzählern und Geschwindigkeitsbegrenzern)
(1) Odnětím svobody na jeden rok nebo peněžitým trestem bude potrestán ten, kdo
1. ovlivní měření počítače vzdálenosti ve vozidle tak, že zásahem do přístroje nebo měření ovlivní výsledek měření
2. naruší nebo odstraní určující funkci omezovače rychlosti ve vozidle
3. připravuje trestný čin podle odrážky 1 a 2 tím, že jiným opatří, přenechá nebo poskytne počítačový program, který takový čin umožňuje.
K úplné dokonalosti mi tam chybí snad jen trest za sňatek s židem.
Problematické a kriminální je takové jednání, kdy někdo změní stav tachometru, aby dosáhl lepší bonity a tím i vyšší ceny auta při následném prodeji. Pak tak činí s nějakým úmyslem. Jak Huml nečekaně správně rozpoznal, je to podvod. Je to podvod již podle současné legislativy a jako takový jej lze také stíhat:
§ 209 Podvod
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Manipulace s tachometrem může snadno naplnit tuto skutkovou podstatu, protože jejím cílem je uvést v omyl potenciálního zákazníka tím, že automobil vykazuje jinou míru opotřebení, než ve skutečnosti má. Děje se tak úmyslně a škoda není nepatrná, navíc občanský zákoník ukládá prodávajícímu jisté povinnosti, například pravdivě informovat o stavu předmětu koupě a nic nezamlčet. Navzdory rozšířené představě, ve většině případů by neměl být problém určit, kdo podváděl a jaká újma tím vznikla. Jediný problém je, že by to policie musela udělat. Musela by zjistit, kdo přesně manipulaci s tachometrem objednal, o kolik ho asi zmanipuloval a jaká škoda tím vznikla, vyslechnout dotyčného zmrda, proč to dělal nebo opatřit alespoň nepřímé důkazy, které na sebe budou navazovat. Postupně by se tak na pendrekárnu odebrali bazarník a předchozí majitel vozu, dílny, které tachometry manipulují, by musely opakovaně strpět návštěvy policejních orgánů. To by policii samozřejmě nesmírně obtěžovalo, protože oni tady nejsou od toho, aby vyšetřovali konkrétní trestné činy jen tak na ulici nebo z podnětu občana. Oni pracují jen na politickou nebo společenskou objednávku, zabývají se případy, které „někdo tlačí“, na kterých „je politický zájem“ nebo se objevily ve zprávách na H@vně. V neposlední řadě musejí kontrolovat lékárničky, šmejdit lidem v počítačích a bojovat proti neexistujícímu extrémismu, což je zaměstnává natolik, že prostě nemají čas na tyhle voloviny. Zatím žádné trestní oznámení na autobazar kvůli manipulaci s tachometry nebylo dotaženo do stádia obvinění, jednak proto, že se policii nechtělo a jednak proto, že policie a některé bazary čile spolupracují různými formami od primitivních k pokročilým.
Nyní tedy Věci veřejné přicházejí s přístupem, který není ničím novým a který jsme již komentovali mnohokrát. Místo co by politici z pozice centrální moci přiměli línou, mizerně vedenou a zpolitizovanou policii k intenzivnější práci na zcela konkrétních případech, budou kriminalizovat jednání, které samo o sobě není závadné ani trestné. Jak naznačil „expert“ Huml, Matrix získá ještě další vlastnost. Stát se pokusí sledovat proběh jednotlivých automobilů ve vlastním systému a zhotovovat „rodokmeny“ automobilů, tzn. zapisovat do databáze, kolik měl který automobil najeto např. při pravidelných STK. Tyto údaje musejí být v čase konzistentní, tzn. počet najetých km nesmí klesat, a na ně bude návázána registrace vozidla. To je už úplná perverze. Představme si, že si někdo koupí automobil, který má „závadu v rodokmenu“. To se může snadno stát, někomu prostě může být jedno, že má automobil utočeno, protože se ho chystá rekonstruovat anebo se mu například líbí takový jaký je. Pak automobil nepřihlásí, ačkoli technicky vzato podmínky pro provoz na pozemních komunikacích vozidlo nadále splňuje, ale už ho zaplatil, vlastní ho, jen ho nemůže provozovat. Čili je oběť systému. Tento zápis do „rodokmenu“ se navíc po numericky zajímavých registračních značkách a bodech v bodovém systému stane další korupční komoditou, o kterou rozšíří svoji nabídku český úředník. Přitom stejnou službu si může každý již dnes objednat u několika soukromých subjektů a kdo má tedy o „rodokmen“ svého auta zájem, může si jej snadno vytvořit a tím zvýšit jeho věrohodnost v případě prodeje. Případně může formou různých dokladů jeho jasnou minulost doložit. Tato možnost je široce známa, neví o tom jen dopravní „experti“.
Podvody s tachometry představují pouze určitou část podvodů s ojetými vozidly. Maskování následků vážných nehod a nelegální opravy bezpečnostně relevantních součástí v kombinaci se zkorumpovanými STK představují podstatně závažnější a nebezpečnější jednání, hodlají jej také VV řešit nějakým kategorickým zákazem? Zákazem nabourat? Zákazem opravovat nabouraná auta? Nebo pro ně tentokrát bude cesta postihu konkrétních lidí za konkrétní delikty akceptovatelná? Nezbývá než se zeptat: Co se do toho Věci veřejné, stát a Huml vůbec serou? Pokud zákazník není blbý, auta s nejasnou minulostí by si neměl kupovat. Pokud prodávající není blbý a chce dobře prodat, pak musí udržovat minulost auta nepochybnou a dohledatelnou. Pitomci, kteří podcení jedno nebo druhé, si za to mohou sami a ochranu u státu hledají marně – stejně jim nepomůže. Pokud někdo zjistí, že někdo podvádí zákazníky, měl by se obrátit na policii, a policie by se tím měla zabývat jinak, než že to nechá tři týdny válet na skříni a pak to odloží.
Vláda Zmrdivěcí veřejných nám také v tomto týdnu vyjevila, s čím vším se chystá zatočit. Dopravní „expert“ Huml se chystá zatočit s osobou blízkou (rozumějme – zatočit s ústavou zaručenými právy nevypovídat proti sobě a s právem na spravedlivý proces), vláda se chystá zatočit s přetáčením tachometrů a schyluje se k dalšímu cyklu utahování dopravního šroubu. Je to zajímavý proces, který se opakuje každé volby. Do voleb a zhruba měsíc po nich se politici mohou rozdat, jak vše opraví, napraví a vylepší. Pak se během několika týdnů jejich wording změní na zatočit s, potrestat, vyhlásit válku, zamezit, zakázat. Tak to dopadá, když zmrdi získají moc.
Není nikomu podezřelé, když vidí, co VV všechno připravují? Mám jen já dojem, že pošlapávání ústavních práv formou bizarních právních konstrukcí a zavádění komických skutkových podstat je typickým znakem fašistických režimů? Politiky jsme sice úspěšně vyměnili, ale nějak jsme nevychytali, za co jsme je vyměnili, takže budeme pomalu zjišťovat, že je tam stejná sebranka jako předtím. Myslím, že by se voliči VV měli podívat na svoje ruce, zeptat se: „která to byla, která tam hodila ten lístek?“ a pořádně jí praštit.
(Zatím nikdo nehlasoval)