Mít Octavii je prestižní záležitost. To auto člověka katapultuje přímo na špičku společnosti. V podstatě existují ti, co ji mají, pak ti, co si jí ještě koupí a pak socky, který na ní nikdy mít nebudou. Těm druhým a třetím to ti první musejí pořádně osladit.
Protože patřím do té třetí skupiny – ano, nikdy nebudu mít dost peněz, abych si koupil Octavii, radši utrácím peníze za normální věci – dostal jsem to tento týden hned dvakrát sežrat.
Jakmile jsem vyjel z domu, s autem ještě řádně studeným, dohonil jsem sedmdesátiletýho pana Klobouka ve žluté Ladě 1500. Lada byla po opravě, měla nový lak, nově nachromovaný nárazníky a pan Klobouk tím pokladem právě vezl svoji bitch do kostela nebo kam. Klobouk má ještě Dacii, starý auta ho asi baví, a tahle Lada se mu vážně vyvedla. Jasně že Klobouk nejel žádnou kládu, tedy asi čtyřicet. Sice jsem mohl Klobouka snadno předhonit, ale jednak se mi to jeho auto líbilo a taky se mi nějak ekluje vytáčet studenej motor. Tak jsme jeli s Kloboukem ve formaci až skoro do Thomadorfu, protože dál už se moc předjíždět nedalo, i když motor už byl teplý jako prasátko z Medvídka Pú. Se světly velkovesnice na dohled, přiřítila se Ona. Octavia turbodieselová, všemi mastmi mazaná, a začala mi najíždět na kufr. Cílem asi bylo povzbudit mě k předjíždění, já ale zřel v dálce semafor a předjíždět jsem nechtěl, protože bych pak musel brzdit, zkomplikoval bych to panu Kloboukovi a co z toho všeho. Nechť si tedy pan Octavia přiloží na šourek mokrý hadr. Pan Octavia neměl na to, aby předjel obě auta najednou a tak aspoň houkal jak prdlej. V tom houkání byl smutek celého světa. On si koupí takový hustý mega power star-trek interceptor a nemůže ho ani pořádně rozjet, protože ho socky votravujou.
Jeli jsme z nákupu po Husově třídě směrem do centra a manželka povídá – já přece chtěla doprava jako na Branišovskou. Už jsme byli za křižovatkou, takže jsem usoudil, že to vezmeme doprava jako k univerzitě a těmi uličkami tam se na Branišovskou dostanem. Jel jsem v levém pruhu, dám tedy blinkr, vedle nás stříbrná Octavia, za jejím volantem mladý progresívní megahustec. Trendy teplá bunda GayYorker s kožíškem, cool sluneční brýle, hustě soustředěný výraz – musíte se tvářit kchůl když už jedete v echt manažerským low-cost sedanu, protože to má techniku audi vole krávo ale jen za půlku peněz, takže kurevsky vážná záležitost. Anebo mu jeho přítel způsobil natržení análu. Všimněte si, že se skoro všichni piloti Octavií tváří, jako by měli v kalhotech hovno – možná ho tam fakt našli, když slyšeli, co stojí nový turbo. No a tak dám blinkr doprava a že bych rád do vedlejšího pruhu. Normálně má podobná situace za následek, že auto jedoucí v příslušném pruhu zpomalí, aby se jiné auto mohlo zařadit, nikdy nevíte, kdy budete tuhle službičku potřebovat vy, jenže tady nebyla normální situace, protože jsme tu měli abnormálního řidiče v abnormálním voze. A tak jsme pořád jeli vedle sebe, já už skoro stál, a pan Hustej taky skoro stál, protože tam začínala kolona k světelný křižovatce, a pak jsme se zastavili a celá Husovka se zastavila, anžto pravý pruh stál a levý jsem vyblokoval. A tak nejel nikdo, kvůli jednomu kriplovi s oktávií, jehož ego by megautrpělo. Mně to nevadilo, počkal jsem, až se to přežene a udělal jsem to, co jsem musel.
Přesto říkám, buďme na ně hodný, nekopejme do těch jejich limuzín, nevytahujme na ně železo ani na ně nekřičme nadávky, voni za to nemůžou, něco jako invalidi, protože…
… Octavia je boží …
Když zástupci automobilek viděli Octavii, pochopili, že mají velký problém. Zkusili najít mezi svými výrobky auto, které by bylo stejně moderní, stejně elegantní a stejně praktické. Neuspěli. Všechna auta byla lepší, elegantnější a praktičtější, nebo všechno dohromady. Zkusili aspoň zdražit, aby se vyrovnali Octavii v ceně, ale taky to nezabralo. A tak jim nezbylo než se podvolit Octavie dominanci. Odteď všichni mohli jen prodávat lepší auta levněji.
… Octavia je praktická …
Do kufru se dají strčit vidle napříč a dvě basy s pivama vedle sebe. To třeba u lamborghini vůbec nejde, takže oktáfka je lepší než lambo.
… Octavia je nejrychlejší …
Stáj F1 Brawn GP hledala, jak zatočit s BMW. Ross Brawn jel jednou vlakem z Prahy do Lince. Brzo zjistil, že Češi jsou nejrychlejší národ. Vlak vyjel z hlavního nádraží a za tři čtvrtě hodiny zastavil ve stanici. Už dál nejel a všichni vystoupili, takže Ross usoudil, že to bude konečná. Linec. Dost slušnej výkon na to, že vagóny jsou snad ještě z dob císaře pána, říkal si Ross. Bohužel se ukázalo, že dojel jen do Čerčan, ale protože Ross neuměl moc česky, tak větu paní průvodčí „Výlukááá! Všichnííí honééém do autobusů!“ nepochopil správně. Šel do hospody a tam se dozvěděl, že existuje supersport, co předjede úplně všechny. Renolty žabožroucký, tojoty, fyjaty zasraný co se furt serou, kyju jasně taky pyčo ten hrnec na rejži a i beémwé jsem s tim dal u Humpolce! Ross zavětřil příležitost a začal to zkoumat.
Postupně přišel na to, že ideální pro závody formule 1 by byla Octavia Combi 1.9TDI s černým íčkem, protože ty na silnicích nejvíc dominovaly. Ross jich několik vykoupil i s jejich řidiči z otroctví u firmy Provident. Také zjistil několik zajímavých věcí. Octavia lépe performovala, když měla na střeše jízdní kolo (+5%), na střeše rakev na lyže (+15%), za sebou přívěs s dřívím nakradeným v lese (+25%) a v kufru čtyřicet konzerv lančmítu z Kchauflandu (+48,21%). Na okruhu neměl vůz konkurenci, nemilosrdně drtil ty japonský hrnce na rejži i italský sračky co ´sou furt rozmrdaný. Řidiči Octavií však odmítali předjíždět jinde než v zatáčce, a to ještě jen v takové, za kterou není vidět. Na střed dráhy se musela namalovat bílá dvojitá čára, jinak se nedali vybičovat k žádné výraznější předjížděcí akci. Když se jich Ross ptal proč, říkali, že oni to jinak neumí.
Vypadalo to na úspěch. Nové monoposty musely méně často do boxů, protože to žralo jen 5,5915 – 5,7125 l/100km a po městě maximálně vo litr víc pyčo. Mechanici se naučili během deseti sekund vyměnit váhu vzduchu (laparoskopicky skrz výfuk) a turbo měnili do minuty. Krach projektu přivodil nedostatek vhodného paliva, protože tým neměl správné kontakty a nedovedl sehnat speciální závodní směs nazývanou N20JZD (nafta za dvacet vod jezedáka). Na obyčejnou naftu sice motory fungovaly také, ale tolik nekouřily a právě kouř z výfuku byl klíčem k špičkovým výkonům. Fungovalo to jako reaktivní pohon a bez nafty vod jezedáka za dvacet se monoposty ploužily jak šneci.
Ross řidičům poděkoval a za jejich snahu jim věnoval poukaz na dovolenou kdekoli na světě podle vlastního výběru. Řidiči naložili lančmít a odjeli do Chorvatska.
…. Octavia je prémiový produkt.
Ředitel koncernu Kraft durch Freude Helmut von Schirrach slavnostně přestřihl pásku u vstupu do dolu na plastový Ersatzchrom. „Es kommt der Tag, kdy automobil poslední cementový lopaty, gastarbeitera a hákoše od pásu ze zbrojovky bude mít na sobě stejně chromu jako vůz milionáře, možná ještě víc!“, pronesl von Schirrach. A mimo kamery: „… a my na tom samozřejmě vyvaříme batoh“. O podobě a materiálu masky a exteriérových doplňků nové Octavie bylo tedy rozhodnuto. O zbytek se postarala osvědčená, maximálně trochu zastaralá koncernová technika.
(22x známkováno, průměr: 1,41 z 5)