V restauraci seděla separována od okolí elita obce Husákovice. Vážený pan stavitel Lepil, velkoobchodník potravinami Krkovička a majitel píár agentury Chomout. Na stole stála láhev vína, na stole ležely noviny a ve vzduchu visela pochybnost.
– No, pánové, poslední komunální volby nám tak trochu nevyšly, řekněme si to rovnou. Kantorskej se jako starosta nepoved.
– Jak nepoved? Zobal nám z ruky, výběrová řízení menežoval správně a zakázky taky dával. Školní kuchyni konvertoval na sójový vepřový a nevědomky udělal z dětí vegetariány. Já jsem s nim byl spokojenej. Že se potom domrvil, to je jiná věc.
– Nepoved. Po dvou letech vyvinul vlastní politiku a dává malý domu. Vlastně už docela velký domu. Vytvořil si vlastní zájmovou skupinu a začíná dělat bokovky. Už nás stál velký prachy, takovejch dvěstě mega jenom mně, a je na hranici rentability. Proti tomu jsou řezníkovejch pár ušišmanejch pár tisícovek za sójový prasata drobný. S kantorským to nejde dál. Nejvíc mě sere tím, že si dělá co se mu zachce. Už si vyvinul i něco jako svoji ideologii a přímo cítím, jak nám přerůstá přes hlavu. Musíme dělat tamtu… sebereflexi, jak říká Topolánek. Dáme hajnýmu kilo, aby kantorskýho protáh z kulovnice anebo se mu najde v počítači dětský porno. Musíme najít jinýho kandidáta.
– Kde chceš vzít jinýho kandidáta, kterej by byl veřejně přijatelnej a současně pro nás přijatelnej? Nezapomeň na ten detail, že ho ty pitomci musej zvolit. Když ho pitomci nezvolej, tak může bejt ohebnej jak chce. Podívej ty prachy, co jsme investovali do hejtmana, a všechno fpiči, protože vopice zdivočely kvůli nějakým vypatlaným poplatkům, který ve svý sumě nebyly ani desetina toho, co bylo v banku za prachy. Ukaž mi v týhle prdeli někoho, kdo není zkorumpovanej, neprovozuje incest ani zoofilii, je pro lid přijatelnej a ještě ochotnej spolupracovat. Co ty na to, Chomoute?
– Máte pravdu, pánové. Jenže nevidíte přes stromy les. Je úplně jedno, jestli někdo šuká ségru nebo bere úplatky, jestli chce poplatky zavést nebo zrušit. Veřejnost ho bude vnímat takového, jak my budeme chtít, a to v dobrém i špatném smyslu. Stejně jako můžu z Kantorskýho udělat do zítřka vyvrhele, tak můžu z vyvrhele udělat starostu. To je jen otázka motivace, peněz a metod. Rozumíte?
– No, ne docela.
– Snažím se říct, vytvořme si úplně vlastního kandidáta takříkajíc na klíč podle vkusu většiny, samozřejmě v našem zájmu. Doteď jsme to dělali tak, že jsme pomocí kampaní, vymývání mozku, televize a tisku přizpůsobili vkus voliče vlastnostem našeho kandidáta. Tak teď to bude opačně. Nebudeme už lovit mezi rádobypolitiky a místními hochštaplery jako jsme to udělali s kantorským, ale najdeme někoho úplně novýho a nevokoukanýho. Postaráme se, aby ho zvolili a máme vystaráno.
– No a koho navrhuješ?
– To právě nevím. Myslel jsem buď hezkou ženskou nebo nějakýho cikána. To by se dalo postavit do té roviny, že kdo nového kandidáta nevolí, je gay nebo rasista, nejlíp obojí. Upřímně řečeno, nedošel jsem v té myšlence dál, protože jsem tím příliš zúžil výběr. Každý, na koho jsem pomyslel, s sebou nese riziko, že buď také vyvine vlastní iniciativu, nebo prodá měděné okapy z radnice do sběrny a prachy prohraje v herně. Takže konkrétním jménem nemohu v tuto chvíli sloužit. Taky jsem se zabýval variantou, že bychom si vymysleli virtuálního kandidáta, udělali mu kampaň a nechali starostou zvolit neexistující osobu, ale narazil jsem na několik problémů, které mě přinutily používat živé zástupce lidu aspoň do doby, než bude technologie výroby hologramů vycházet levněji.
Lepil se zahleděl na noviny. Na titulní stránce stálo: Opičák Odumbo mluví.
– Pánové, viděli jste někdy opičáka mluvit?
– Já ne. Mně jednou ze zoologický volali, že jim chcípnul šimpanz, jestli bych ho nedokázal nějak zalevno zlikvidovat, aby nemuseli platit kafilérku. Tak jsem ho vzal a namlel do klobás. Neřek přitom ani slovo.
– To není jen tak nějakej opičák. To je guaréza keňská. Guaréza je ze savců geneticky nejblíže k člověku. Guarézy jsou velmi chytré. Umějí třeba používat předměty jako nástroje, guaréza si třeba klacíkem podá banán. Byli jsme se tam s dětma podívat a ten Odumbo fakt vypadá hodně oduševněle. Mezi opicema se nepochybně těší pověsti intelektuála.
– Co říkal?
– Něco jako „obongo dokwub“ nebo tak nějak. Moc smyslu to nedávalo.
– Pánové, něco mě napadlo. Odumbo by se nám mohl hodit.
– Myslíš jako maskot v kampani našeho kandidáta? Nebo že bychom mu zasponzorovali krmení? V tom případě mám možná ještě skladem nějaký ty klobásy…
– Ano, v kampani, ale ne jako maskot. Zamyslete se nad tím.
– Ty ses Chomoute nadobro zbláznil. Přestaň to hulit. Přece nemůžeš nechat ve volbách kandidovat gorilu.
– Guarézu. To zní podstatně lépe než gorila, to zní jako nějaká národnostní menšina. Proč ne? Co tomu brání? Odumbo je roztomilej. Ženskejm se líbí. O zbytek se postaráme my, řízená mediální komunikace se tomu říká. Náklady na něj budou minimální. Zahlazovat aféry toho pedofila kantorskýho stálo ranec. Tenhle dostane ráno půl kýble zeleniny, do pracovny bedničku s kočkolitem a naučíme ho podepisovat papíry. Víc umět nemusí, dokonce ani nesmí, všechno ostatní udělají naši lidi za něj.
– To je úplně pošahaný. Přece nemůžeš udělat opici starostou. To nejde. To by příště mohla kráva kandidovat na ministryni pro menšiny. Kromě toho „obongo dokwub“ nezní jako úplně věrohodnej politickej program, i když to k tomu, s čím šel do voleb kantorskej, má celkem blízko.
– Odumbo je nyní na vrcholu popularity. Noviny o něm píšou, má perfektní mediální coverage. Lidi se na něj choděj dívat dobrovolně, což je výbornej frame pro community relations. Nikdo je tam nemusí nahánět, jako jsem musel na Den bez aut na náměstí nahnat školy, důchodce a bezdomovce, když chtěl tady Lepil stavět cyklostezku. Odumbo zadarmo získal to, co bychom jinak museli složitě vytvářet, příroda a opičákův exhibicionismus je na naší straně. Prostě zavoláme kantorskýmu, aby Odumbovi na magistrátě vystavili občanku, emancipujeme ho z klece ven, seženem nějakýho užitečnýho idiota, co ho bude vodit na mítingy a od zítřka máme kandidáta jak hrom.
– Já bych do toho šel. Nikdo jinej než Odumbo na trhu beztak není. A to jeho „Obongo dokwub“ se mi docela líbí. Sice nikdo neví, co to znamená, ale taky nikdo nemůže říct, že je to pitomost. Mohlo by se z toho stát takový to úderný socialistický heslo, jako třeba hej rup, Sieg heil, čest práci a tak.
A tak se samec guarézy Odumbo stal kandidátem na starostu.
Předvolební kampaň Odumba byla charakterizována nepřetržitou řadou úspěchů. Místní noviny pravidelně reportovaly o tom, co Odumbo jedl a jakou má stolici. Pověstným se stalo Odumbovo vystoupení k problematice recyklace, při kterém vyzdvihl do vzduchu starou pneumatiku a nasadil si ji na krk. Také se naučil jezdit na kole. Komentátor místního listu z toho vyvodil jeho pozitivní přístup k otázkám trvale udržitelného rozvoje a ekologické dopravy. Voličům nepochybně imponovalo, že Odumbo není z nejchytřejších, dalo by se říci, že byl vzorovým prototypem lidového vůdce.
Zakrátko představil Odumbo třistastránkovou knihu, kterou vlastnoručně napsal klacíkem, když ještě trpěl v kleci. Její obsah naznačuje již sám titul „Buleo kulewo hakom“. Recenze v místním tisku shledaly knihu naprosto přelomovým dílem na poli sociálně-ekonomických věd, které konečně přesvědčilo politology, že Odumbo je rozeným vůdcem a má vlastní strategii, jak dovést lidi k novým a ještě světlejším zítřkům.
Odumbo nezakolísal ani na meetingu s veřejností. Zaskočil ho pouze místní instalatér Josef, který se ho dotazoval na výši místních poplatků a proč má městu platit, když od něj nic nedostává. „Makaya kumba, banana kumba“, vysvětlil mu Odumbo. Vypadalo to, že pro Josefa nebyla tato odpověď úplně vyčerpávající a chtěl vznést ještě nějaký doplňující dotaz, ale početné publikum jej přehlušilo potleskem a skandováním „obongo dokwub“.
Slogan „Obongo dokwub“ se stal výrazem víry v nové lepší zítřky. Děti z místní školy zcela samy a bez nátlaku učitelů připravily vlaječky s nápisem „Obongo dokwub“, kterými během meetingu radostně mávaly. Ve posledním předvolebním klipu byla představena interakce Odumba s občany Husákovic. V klipu vybraní občané vesnice hovoří o svých problémech a Odumbo komentuje, jak hodlá řešit jejich situaci:
Emil Lívanec: „Měl jsem chalupu, neměl jsem práci a tak jsem si půjčil vod Providenta. Teď nemám chalupu, nemám práci a nemám peníze.“
Odumbo: „Obongo dokwub!“
Mařena Vomáčková: „Postupně jsem se vychrápala s půlkou vesnice a mám deset dětí. Nemám peníze.“
Odumbo: „Obongo dokwub!“
Pepa Netáhlo: „Nemám práci. Nejbližší volnej flek je čtyři kilometry daleko a na to jim seru. Radši sedím celej den v hospodě a nemám peníze.“
Odumbo: „Obongo dokwub!“
Podle průzkumu veřejného mínění bylo 79% voličů v Husákovicích rozhodnuto volit Odumba. 66% vědělo, kdo to je. 27% vědělo, co to znamená „Obongo dokwub“ a 88% respondentů považuje obongo dokwub za nezbytné pro svou další existenci. Veřejnost byla naprosto přesvědčena, že žádný opoziční kandidát není jako Odumbo. Odumbo se od nich všech něčím odlišuje, je na něm něco, co ostatní nemají. Proto byl zvolen drtivou většinou hlasů.
Odumbo se stal starostou. Ohlásil, že musí zastavit obecní majetek a radnici trochu zadlužit, protože hodlá investovat do nové výstavby a spustit píár kampaň, která přiláká investory z Etiopie a dotace ze strukturálních fondů EU.
Je zcela nepochybné, že se občanům Husákovic nyní bude mimořádně dařit.
Veškerá podobnost osob v příběhu se skutečnými osobami a jevy
je náhodná a je pouze dílem čtenářovy představivosti.
Metody tvorby kandiátů jsou založeny na realitě.
(11x známkováno, průměr: 1,36 z 5)