Upozornění: Tento článek obsahuje určitá zjednodušení v případech, kdy rozepisovat některé pojmy by bylo zbytečné a kontraproduktivní. Milovníci českého jazyka mi rovněž prominou používání anglických termínů, jejichž překlad by mohl zkreslit nebo změnit význam – jistě chápete, že zejména v odkazech na americké dokumenty je znalost angličtiny nutností.
Podstata sporu ve zkratce
Spor o Obamovo občanství, jehož je spor o jeho birth certificate (v češtině lze nahradit slovem „rodný list“, budu ovšem používat anglickou verzi z důvodů, které objasním dále) součástí, vznikl před posledními volbami na post prezidenta USA (dále jen „POTUS“ – President Of The United States). Ve zkratce: jeden z požadavků na pozici POTUS je, aby kandidát byl „Natural born citizen“, což je nejvyšší „stupeň“ občanství v USA (viz. dále). Obama před volbami (a až do nedávné doby) odmítal zveřejnit svůj birth certificate, z čehož, v kombinaci s dalšími důkazy, skupina lidí, zvaná poněkud hanlivě „birthers“ dovozovala, že Obama není způsobilý být volen do a vykonávat funkci POTUS. Tento článek se zabývá předpoklady, historií sporu a jeho následky.
Počátky sporu a jeho průběh
Ústava USA uvádí ve svém článku 2, sekci1 požadavky na kandidáty na post POTUS. Mezi nimi je následující formulace: „No person except a natural born Citizen, or a Citizen of the United States, at the time of the Adoption of this Constitution, shall be eligible to the Office of President”. Tato věta stanovuje jako požadavek na pozici to, aby POTUS byl “Natural born citizen”. Tento pojem je nejvyšším stupněm občanství v USA: znamená, že se Natural born citizen musel narodit na americkém území dvěma rodičům, z nichž každý má americké občanství v době narození dítěte. Samotný pojem pak pochází od slova “nature” – občanství občanovi udělila “příroda/Bůh”, na rozdíl od pojmu “statutory citizen”, kde občanství udělil jiný člověk. “Nižší” stupně občanství pak zahrnují – jak bylo již zmíněno – “Citizen by statute” a zvláště důležitý pojem “Native born citizen”, pro který stačí se narodit komukoliv na americkém území a který se někdy s pojmem “Natural born citizen” nesprávně zaměňuje. Pojem “Natural born citizen” je právně definován kromě již zmíněného článku ústavy zejména rozsudky Nejvyššího soudu USA (Supreme Court Of The United States, dále jen “SCOTUS”) U.S. v. Wong Kim Ark, 169 U.S. 649 (1898) , Perkins v. Elg, 307 U.S. 325 (1939) a okrajově ještě The Venus, 12 U. S. 253 (1814), který je důležitý jen okrajově proto, že se v něm používá plurál “parents” při definici občanství rodičů.
Je tedy zřejmé, že definice pojmu je poměrně jasná. V případě našeho Obonga je zde ovšem podstatný problém, na který začala skupina médii nazvaná hanlivě “birthers” (sami si tak ovšem pochopitelně neříkají) upozorňovat před volbami v roce 2008. Všimněte si zde zajímavé paralely mezi případem Obamy a některými případy v ČR, kdy je médii někdo “nepohodlný” nazýván hanlivými názvy, např. na tomto webu notoricky známý “pirát” Lacina, nebo “bestie” Otakar Tomek. “Birthers” nejsou žádnou přesně kompaktní skupinou, ani nejsou nijak malí – např. zde: 30 procent členů GOP (američtí Republikáni) se např. stále domnívá (naprosto oprávněně), že se Obama v USA nenarodil, resp. že něco skrývá. “Birthers” jsou medii nejvíce spojováni s tzv. Tea Party a je jim podstrkován “rasismus” – k tomu se také ještě dostaneme. Existuje několik webů, věnujících se čistě této problematice, jejichž postoj k menšinám je řekněme problematický, na konci článku je uvedu jako odkazy, nicméně v principu nemá toto hnutí s rasismem vůbec nic společného.
Dva směry
Existují dvě hlavní doměnky, proč Obongo nemůže být prezidentem USA, resp. proč nikdy neměl být zvolen. První – a nejvíce probíranou, i když méně důležitou – je ta, že se prostě nenarodil na území USA, nesplňuje tedy “Natural born citizen” podmínku. Sám opičák toto mocně přiživoval tím, že vynaložil nemalé náklady u soudních sporů, aby svůj birth certificate ukázat nemusel. Zde se dostáváme ke stěžejnímu bodu článku. Media, levicoví intelektuálové a jejich užiteční idioti (tedy ovčani) vám budou ad nauseam povídat, jak Obama zveřejnil svůj birth certificate už někdy v roce 2008, viz. obrázek:
Toto je důvod, proč jsem se vyhýbal pojmu “rodný list” – to, co opičák zveřejnil totiž není “birth certificate”, ale “certificate of live birth”. Spousta lidí je ve své nevědomosti zaměňuje. Oba jsou to úřední dokumenty, ale u COLB je jeden podstatný rozdíl: na vlastní žádost majitele může být změněn, BC ne. V praxi to znamená, že COLB nedokazuje absolutně nic, protože do něj mohl Obongo nechat napsat prakticky cokoliv. Toto samozřejmě jen podnítilo další spekulace, co vlastně opičák skrývá. Existují pochopitelně náznaky, že se Obama narodil v Keni (viz. zde a zde) – tvrdí to i jeho rodina (opičák babičku, žijící v chatrči, nejspíš nestačil řádně poučit, byl příliš zaměstnaný budováním “kariery” v – ne náhodou – Chicagu).
Než se vrhneme na to, jak opičák Obongo “vyvrátil” spekulace o jeho původu nedávným zveřejněním svého “birth certificate” – úvozovky jsou na místě, protože jde o padělek – vrhneme se ještě na druhý směr, o kterém se ani tak nemluví, ale který je podstatně důležitější. Na základě rozsudků, které jsem uvedl v první části článku, je zjevné, že k tomu, aby náš opičák Obama byl Natural born citizen, je třeba, aby byl dítětem dvou amerických občanů a narozen na území USA. Obamův otec ovšem nebyl americký občan, Obama tedy není Natural born citizen. Je to takto prosté. Sám Obama to přiznává – stačí se podívat do oficální historie Obamova otce. Pochopitelně, zde se dostáváme do oblasti výkladu práva. Americký právní systém funguje na jiných principech, než ten evropský a rozsudky SCOTUS, které mají podstatně vyšší právní sílu, než obdobné rozsudky evropské, se kumulují. Aby tento článek nenarostl do mamutích rozměrů, akceptujme výklad, stanovený dříve uvedenými rozsudky – pokud má někdo opravdu zájem, zde jsou detailní zdroje k celé problematice, pochopitelně v angličtině. Na obranu Obamy sem tam zazní z nějakého špatně informovaného zdroje, že Obama není prvním native-born prezidentem a že pro celou věc existuje precedens. Rozbor uvedený zde ovšem ukazuje, že tomu tak není.
Obamův birth certificate
Protože tlak na Obamu v této věci se neustále stupňoval, uvolnil opičák dne 27.4.2011 “plné znění” svého “birth certificate”. Toto znění, které najdete přímo na stránkách Bílého domu je s velkou pravděpodobností padělek. Nesedí na něm hned několik věcí. Předně je to samotný PDF formát. Přiznám se, že v užití počítače jsem spíš amatér, takže v této záležitosti nedovedu podat přesné vysvětlení, nicméne ve zkratce jde o nekonzistenci vrstev v PDF souboru na stránkách Bílého domu, ve kterých se vyskytují informace, které ukazují, že celý soubor byl “splácán” z jiného(nejspíše pravého) birth certificate, do kterého někdo vepsal údaje. Tímto hodnocením se kromě videa, které už jednou D-FENS linknul v odkazech, zabývá i blogger Irateirishman, na jehož site se odkazuji (jistě odpustíte jeho peprný slovník, nicméně – není to o formě, ale o obsahu, že?). První odkaz je zde, další navazující pak zde. Problém s “dokazováním” nepravosti pomocí parametrů PDF souboru je pochopitelně ten, že i toto “dokazování” lze velmi snadno zmanipulovat – proto je D-FENSem linknutý odkaz vnímán komunitou “birthers” přinejmenším jako kontroverzní.
V opičákově verzi “birth certificate” jsou ovšem i další chyby. Je třeba vzít v úvahu, že v době vydání se psal rok 1961 a rovnoprávnost černých byla ještě v plenkách. Nikdo tehdy neslyšel o rase “African” – vždy se tehdy psalo “Negro”. Dalším sporným bodem je to, že země Kenya (rodiště opičákova otce) se v roce 1961 nejmenovala Kenya, ale “Kenya Colony”, formálně “British East Africa”. Pochopitelně jediným skutečným důkazem pravosti by byl test papíru a inkoustu u originálu, nicméně už takto vznikají silné pochybnosti. Celkově si ovšem u ovčanů vydáním tohoto “birth certificate”, společně se smrtí (možná už roky mrtvého) Usámy bin Ládina poměrně přilepšil, stejně ovšem jde o extrémně nepopulárního a polarizujícího prezidenta a o ukázkový případ neschopnosti, neviděný od doby Jimmyho Cartera.
Další nejasnosti
Nejasností kolem opičáka Obamy je celá řada. Media reportáže o celém sporu “stlačila” do hledání birth certificate, nicméne Obama nikdy nevysvětlil, jak přesně přišel k SSN z Connecticutu. Ve zkratce: SSN je poměrně univerzální obdoba našeho rodného čísla, z jehož znění lze dovodit i stát (myšleno stát Unie) vydání. Obama nemá ke Connecticutu žádné vazby a jeho chování je typické pro daňové úniky a pro legalizaci ilegálních imigrantů. V našem případě jde o událost, kdy Obama prokazatelně toto číslo, odkazující na Connecticut, používal v úřední korespondenci. Více ohledně jeho motivace viz. zde a zde. Jeho “pobyt” na univerzitách je také plný podivností, nikdo si tam na něj nepamatuje, tedy něco, jako naši právníci z Plzně, dále je zde nejasné občanství Obamova dětství atd.
Obamovy “oběti”
Dostat z Obamy jeho pravý BC se pokoušelo už od roku 2008 celkem značné množství sporů. Kromě případů, které skončily z procesních důvodů – např. nezaplacením poplatků, soudit se v USA rozhodně není levná záležitost – prakticky všechny spory skončily stejně: “lack of standing”. Pojem “Standing” se vztahuje k právnímu principu, kdy žalující strana musí mít nějaký vztah k činnosti, kterou žalovaný způsobuje újmu – jen ten, kdo tento vztah má, je způsobilý žalovat v té dané věci. Trochu primitivně a zkresleně si to lze představit, jako kdyby vás soused podal za Vás a manželku žádost o rozvod, protože ho vaše hádky ruší.
Americké soudy se prakticky ve sto procentech případů shodly, že žádná třetí osoba není poškozena tím, že POTUS dostatečně neprokáže svou způsobilost být prezidentem. V této věci je tedy Obama prakticky imunní vůči žalobám a jediný způsob, jak se ho “zbavit” by byl procesem impeachmentu, který vyžaduje činnost Kongresu.
Seznam případů, vztahujících se k této věci, naleznete zde, za zmínku ovšem stojí ponejvíce asi případ LtC. Terrence Lakina, známý také jako “Terry Lakin Case”, ve kterém byl zmíněný příslušník US Army odsouzen k odnětí svobody za to, že odmítl nastoupit do Afghanistánu, protože Obamu nepovažoval za právoplatného prezidenta – dožadoval se zejména zveřejnění birth certificate. Byl odsouzen vojenským soudem na 6 měsíců vězení a propuštěn z armády. Další případ, který byl silně medializován, byly žaloby Orly Taitz, podivné to postavičky, u které si nikdo nebyl jistý, zda jde skutečně o vážný, byť chaotický pokus (celý případ stál Orly Taitz statisíce dolarů), nebo o cílenou provokaci se záměrem celé hnutí zesměšnit. Orly Taitz vystupovala u soudu arogantně, chaoticky až hystericky a většina serie jejích žalob byla zamítnuta z procesních důvodů. Celkově tyto žaloby proběhly až na Orly (která vystupovala skutečně katastrofálně a celé věci prokázala medvědí službu) bez povšimnutí medií.
Jak se to vůbec mohlo stát?
To je asi nejsložitější otázka. Celé zvolení Obamy byl neuvěřitelný koktejl odmítání Bushovy politiky, únavy z válek, hlouposti a rasismu. Zvláště poslední bod je třeba prohlédnout si ve světle postmoderní Ameriky. Rasové spory prostupují americkou společností po mnoho generací – a nikoliv bez důvodu. Draze zaplacený poznatek, že černí nemohou s ostatními rozumně koexistovat je v současných Spojených Státech tvrdě potlačován. Uměle vyvolaný syndrom “white guilt” (volně přeloženo “vina za to, že jsem se narodil bílý”) společně s neuvěřitelným dvojím metrem (affirmative action), který upřednostňuje menšiny a fanatickým potíráním orwellovských myšlenkových zločinů – v moderním newspeaku “hate crimes” – vedl k totálnímu zatracení zdravého rozumu. Na fakta nebyl a není brán zřetel a politika se smrskla v provolávání hloupých hesel typu “Yes We Can”, která jsou prázdná stejně jako figurky, které je vykřikují. Spousta bílých Američanů volila Obonga, protože měla plné zuby Bushe (a přiznejme si, Bush nebyl zrovna nejlepší prezident USA, i když pochopitelně “kvalit” opičáka Obamy nedosahuje), války, recese. Dokonce celý stav věci došel tak daleko, že lidé považovali NEvolit opičáka za rasismus. Skutečný rasismus je ovšem pochopitelně na straně černých: jak se ukázalo například u případu A. Greenea, polodebilního černocha s obviněním ze sexuálního obtěžování na krku, černí budou volit černého, i kdyby měl na krku obvinění ze znásilnění, nebo byl soudně trestaný – to, že je černý, je pro ně dostatečná kvalita. Stav americké společnosti nám budiž varováním, že skutečně není radno protěžovat menšiny (a to, že u nás existuje dvojí metr k cikánům je myslím víc než jasné). On totiž ten vtip “Proud to be black = projev kultury, proud to be white = rasismus” už dávno není vtipem, ale realitou.
V současné době směřuje hnutí odpůrců Obamy nikoliv k jeho impeachmentu, ale k tomu, aby mu bylo zabráněno stát se prezidentem znova. Je to tak: přes katastrofální výsledky posledních let je dost dobře možné, že mediální manipulace, volební podvody, černý rasismus a dalších mnoho faktorů vynesou opičáka znovu do prezidentského křesla.
Co k celému případu říct na závěr – je mi celkem jasné, že některé čtenáře bude článek svádět k tradičně novinkářskému bashingu USA. Tito čtenáři by se ovšem měli zamyslet nad paralelami naší a americké společnosti – zjistí, že nejsme vůbec, ale vůbec o nic lepší – také volíme naprosto nezpůsobilé idioty do čela státu, také jsme slepí vůči neuvěřitelné korupci (viz. aféry VV posledních dní), také pro pár líbezných hesel podpoříme arcizloděje Kalouska v jeho dalším volebním období. Berme opičáka jako odstrašující příklad, kam až popření zdravého rozumu může zemi zavést a pokusme se stejné chyby neopakovat.
Odkazy na weby, které se aktivně problematikou zabývají:
Theobamafile – asi největší web, věnovaný opičákovým kostlivcům
Irateirishman – blog, jehož autor Obamu rozhodně nemiluje.
Orly Taitz Esquire – stránka Orly Taitz, která obsahuje obrovské množství informací k problematice birthers
Obama, release your records! – další stránka věnovaná opičákovi.
V případě zájmu mohu odkázat na fora a osoby (Američany), kteří se danou problematikou zabývají do detailů.
(Zatím nikdo nehlasoval)