Poslední dobou jsem dospěl k závěru, že by bohatě stačilo stanovit a dodržovat jediné pravidlo, místo všech Ústav, zákoníků a pravidel – lidi, chovejte se k sobě slušně a s respektem.
Jinak to za čas vyřeší muslimové nebo atomovky nebo evoluce a Stvořitel/Architekt za nás. Velice rychle, efektivně, neslušně a nemilosrdně. A naprosto právem.
Možná to dojde tak daleko, že každý, kdo nebude schopen nebo ochoten toto pravidlo dodržovat, bude v zájmu zachování lidstva a života na této planetě automaticky eliminován tím či oním způsobem.
Obávám se, že dnešní západní společnost potažmo českomoravská společnost je místem, kde už se určitá část lidí není schopna ani ochotna chovat nejen slušně, ale jinak než likvidačně, nenávistně a sebedestrukčně. Žijí v nenávisti a sprostotě k sobě i k ostatním. Žijí, cítí, krmí se nenávistí a sprostotou. Jsou připraveni nadšeně zničit pro svou vlastní nenávist i všechny, kteří chtějí žít v klidu, dostatku a míru.
Kde jsou ty dřívější milé, laskavé, citlivé ženy a dámy, které dělaly svět hezčím, rodinu stabilní a muže i děti šťastné?
Kde jsou rozumní muži, kteří uměli zajistit klid, bezpečí, zdroje a domov.
Kde jsou hodné babičky a moudří dědové?
Rád se dívám na filmy z první republiky i ze socialismu.
Takoví lidé jsou tam zachováni, pro pamětníky.
Nové filmy totiž nejsou tak špatné proto, že by lidé přestali umět dobře dělat filmy. Ale proto, že už tu nejsou dobří lidé – se špatnými lidmi nelze natočit dobrý film, natož hezkou poctivou pohádku.
Filmy ve skutečnosti nejsou jen filmy a knihy nejsou jen knihy – vypovídají o každé době a stavu lidí vše podstatné. A ukazují nejen minulost, ale i budoucnost, která se neomylně vyplní.
Děti se rodí čisté, ale stávající lidský Systém v lidech podporuje jen nejhorší pudy a potlačuje to dobré. Zlo vítězí na každé úrovni a dobro prohrává. Lidé nejsou schopni chovat se k sobě slušně a s úctou ani na malém prostoru webu, hřiště, hospody, ulice nebo rodiny. Lidé se navzájem nesnáší, ignorují a uzavírají do sociálních bublin.
Pak v šoku nechápou, že má někdo z jiné bubliny jiný názor a požadují ho umlčet, zavřít, vyhostit, zabít.
Všichni z nás jsou dnes někým označeni za extremisty nebo fašisty. Málokdo chápe, že vše špatné, co je dnes použito proti jeho oponentovi, bude zítra použito proti němu a jeho nejbližším.
Nemáme už respekt a pokoru ani k sobě ani k ostatním.
Ztratili jsme úctu k životu, k vlasti, k národu, k rodině.
Konflikt je všudypřítomný, hádky místo diskuse, urážky místo argumentů.
Neumíme spolu mluvit, natož se na čemkoliv domluvit.
Ženy nerespektují muže, muži ženy, mladí staré, staří mladé, bohatí chudé, chudí úspěšné, neschopní schopné. Neexistuje sociální smír ani žádné jistoty.
Muži nedrží své slovo, nemají zásady a neznají čest, ženy neumí milovat, být oddané a loajální.
Ženy se chovají jako nejhorší muži a muži jako nejhorší ženy.
Slušní lidé a slušnost jsou vysmívány, pravda je trestána jako bláznovství.
Nemá smysl rozebírat, kdo za to může a že to nejsou ti dole.
Je jedno, že lidi dělá více Systém než lidé samotní a že Systém někdo stvořil a nastavuje zeshora nebo v pozadí. Ano, v lepším Systému budou lepší lidé, ale pokud stačí dát lidem špatný Systém, aby byli špatnými – nejsou pak jen nemyslící, nesvéprávné loutky hrající své role a odříkávající své věty?
Nakonec jsme to my a naše slova i činy, ne Systém, ne zlí lidé, ne vládci nahoře a v pozadí. Kdyby se většina lidí začala dnes chovat slušně k ostatním, žádné zlo ani špatní lidé by nemohli vítězit.
Viníci nebo oběti – nakonec si nás všechny naše poslední dny přeberou spravedlivě.
Nechceme a odmítáme se poučit ze svých chyb historie i současnosti, musíme si zopakovat to nejhorší v ještě horší podobě. V takový okamžik vždy v historii přišel nějaký brutální, nelidský očistný mechanismus, po kterém dostali lidé znovu šanci vybudovat něco lepšího, lidštějšího – aby to zase neomylně dovedli do bídy, nenávisti a války. Dělat dokola něco, co nefunguje, je podstatou šílenství.
Říkám si, kolik těchto laskavých cyklů už lidé vyčerpali. A kdy nám definitivně dojde určený limit pokusů, přidělený kredit a vymezený čas pro tento časoprostor.
Kdy ten nebo to, co ho stvořilo – konstatuje, GAME OVER.
Dávat šanci donekonečna někomu, kdo jí neustále pohrdá, je opět definicí šílenství.
Je pak šílený ten, kdo tu šanci dává nebo ten, kdo ji promrhává?
Chybuje ten, kdo zrazuje nebo ten, kdo mu dává možnost zradit?
Je bezcharakterní ten, kdo přikáže otrokovi kleknout, sloužit a prosit o milost, nebo ten, kdo to udělá?
Je horší ten, kdo páchá zlo, nebo ten, kdo mu přihlíží a nezabrání?
Kruh se uzavírá.
Klíč je a vždy byl v dětech a ve stáří. Začátek a konec jednoho kruhu.
Pokud v sobě lidé nenaleznou schopnost uchovat si čistotu dětí a získat moudrost stáří, jsou neodvratně předurčeni zničit sami sebe.
Ti, kteří to snad trochu chápou, jsou ale jen tichý hlas volající v poušti zla, bídy, destrukce a nenávisti.
Přežijeme tento cyklus a dostaneme k dispozici další, další a další?
Proč?
Má to smysl?
Zasloužíme si to?
Poučíme se někdy?
Vyvineme se na vyšší úroveň vědomí?
Opičky, které se už tisíce až miliony let mlátí klackama různé podoby po hlavách kvůli různým barvám čepičky a válčí o zdroje, kterých je pro všechny dost?
Proč to zkoušet znovu?
Proč věřit, že to lidé někdy dokážou?
Kvůli dětem.
Děti nám dávají šanci být lepšími, než jsme.
Chovejme se k sobě slušně, s úctou a s respektem.
Jinak si žádnou další šanci nezasloužíme.
29.01.2023 Alien
(174x známkováno, průměr: 2,47 z 5)