Nicméně něco je pravda – když si z povídání o inflaci mezi lety 2013 – 2021 odmyslím emocionální a vulgární výlevy, odhad je velmi přesný a desetileté znehodnocení měny dosáhlo cca 80%. Včetně tisku za Babiše.
Řešením je pouze komoditní standard, jakákoli vláda je v pokušení zběsile půjčovat a tisknout a ČNB, mající pravomoce, je hrozně krotká.
Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že reálný kurs koruny před 10 lety byl cca 24/€ a dnes je 25/€, přičemž ceny v eurozóně nestouply zdaleka tolik; tzn. Singerovy manipulace vedly ke značnému dohnání EU. Je otázka, zda při komoditním měnovém standardu a ceteris paribus, bychom nedohnali EU stejně, nebo lépe, osobně se domnívám že ano.
Zbytek už jsou zase nesmysly. Řečmi o potenciálně … „zkrachovalých firmách, stěhujícím se průmyslu, zhasnutých vysokých pecích“ se právě zdůvodňovalo udržování levné koruny a nebýt Singerových manipulací, struktura průmyslu by se změnila ještě rychleji. Bylo by to tak jistě dobře, ale přiznivci ČR jako země montoven a levné práce by splakali nad výdělkem.
Fiala je v tom dost nevinně; jeho vláda je právě ta, která se s tiskem peněz snaží chabě bojovat. Omezení sociálních dávek je právě jedna z cest. Stejně tak prodej neefektivních státních nemocnic; je roztomilé, že za koupi ztrátové nemocnice bude Slovák :-)) nabízet ještě úplatek. Nebo že by to bylo jinak?
(Je to samozřejmě jinak; spoustu nemocnic je třeba zrušit a zefektivnit péči centralizací. Vláda na to nemá koule, poslední dobrý ministr Julínek už není a tak doufá v rozprodej malých nemocnic a jejich zánik později svede na „slovenské kapytalisty“. Je to zbabělé, ale správné.)
Mzdy ve zdravotnictví (a kdekoli jinde) se řídí nabídkou a poptávkou. Nemám pocit, že by byl prostor pro snižování.
Ukrajinu nechávám stranou, teprve se ukáže, zda jsme si zachovali alespoň čest, či dosáhli ještě něčeho navíc. Každopádně i kdybychom na potření Ruska nevěnovali ani halíř, šetřit by se muselo zhruba stejně.
cool
Nestrhni se, detroitismem – hit pindostanu pro euálii. :-)
DAC
Hřejivé tu číst jak podprůměrný felčar bouchá pěstičkou do stolu. Naštěstí to mají soudci srovnané a klidně může na ně pištět kdejaký vohnout a zmrd.
Latimerie podivna
Svět a ani lidé nejsou černobílý. Tak třeba soudce Šimíček zmiňovaný v článku napsal (ve spolupráci s dalšími ústavními soudci) třeba i toto:
„Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem: v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny, a samozřejmě i daní. Stát, který je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost. Při tomto zavádění by měl zákonodárce velmi bedlivě hodnotit, zda tato další povinnost je skutečně nezbytná a zda nepřiměřeně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Tato opatření by přitom neměl
posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu omezení již stávajících. Lapidárně řečeno, stát by si měl položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče.“
Viz disentní stanovisko k EET https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/Pl._US_26_16_na_web_vcetne_vsech_disentu.pdf
Ježkovo vobočí, že jsem to zase čet. :)
Nicméně něco je pravda – když si z povídání o inflaci mezi lety 2013 – 2021 odmyslím emocionální a vulgární výlevy, odhad je velmi přesný a desetileté znehodnocení měny dosáhlo cca 80%. Včetně tisku za Babiše.
Řešením je pouze komoditní standard, jakákoli vláda je v pokušení zběsile půjčovat a tisknout a ČNB, mající pravomoce, je hrozně krotká.
Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že reálný kurs koruny před 10 lety byl cca 24/€ a dnes je 25/€, přičemž ceny v eurozóně nestouply zdaleka tolik; tzn. Singerovy manipulace vedly ke značnému dohnání EU. Je otázka, zda při komoditním měnovém standardu a ceteris paribus, bychom nedohnali EU stejně, nebo lépe, osobně se domnívám že ano.
Zbytek už jsou zase nesmysly. Řečmi o potenciálně … „zkrachovalých firmách, stěhujícím se průmyslu, zhasnutých vysokých pecích“ se právě zdůvodňovalo udržování levné koruny a nebýt Singerových manipulací, struktura průmyslu by se změnila ještě rychleji. Bylo by to tak jistě dobře, ale přiznivci ČR jako země montoven a levné práce by splakali nad výdělkem.
Fiala je v tom dost nevinně; jeho vláda je právě ta, která se s tiskem peněz snaží chabě bojovat. Omezení sociálních dávek je právě jedna z cest. Stejně tak prodej neefektivních státních nemocnic; je roztomilé, že za koupi ztrátové nemocnice bude Slovák :-)) nabízet ještě úplatek. Nebo že by to bylo jinak?
(Je to samozřejmě jinak; spoustu nemocnic je třeba zrušit a zefektivnit péči centralizací. Vláda na to nemá koule, poslední dobrý ministr Julínek už není a tak doufá v rozprodej malých nemocnic a jejich zánik později svede na „slovenské kapytalisty“. Je to zbabělé, ale správné.)
Mzdy ve zdravotnictví (a kdekoli jinde) se řídí nabídkou a poptávkou. Nemám pocit, že by byl prostor pro snižování.
Ukrajinu nechávám stranou, teprve se ukáže, zda jsme si zachovali alespoň čest, či dosáhli ještě něčeho navíc. Každopádně i kdybychom na potření Ruska nevěnovali ani halíř, šetřit by se muselo zhruba stejně.
Nestrhni se, detroitismem – hit pindostanu pro euálii. :-)
Hřejivé tu číst jak podprůměrný felčar bouchá pěstičkou do stolu. Naštěstí to mají soudci srovnané a klidně může na ně pištět kdejaký vohnout a zmrd.
Svět a ani lidé nejsou černobílý. Tak třeba soudce Šimíček zmiňovaný v článku napsal (ve spolupráci s dalšími ústavními soudci) třeba i toto:
„Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem: v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny, a samozřejmě i daní. Stát, který je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost. Při tomto zavádění by měl zákonodárce velmi bedlivě hodnotit, zda tato další povinnost je skutečně nezbytná a zda nepřiměřeně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Tato opatření by přitom neměl
posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu omezení již stávajících. Lapidárně řečeno, stát by si měl položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče.“
Viz disentní stanovisko k EET
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2017/Pl._US_26_16_na_web_vcetne_vsech_disentu.pdf