Chápete-li (doopravdy, nejen z pohledu TV Nova), co znamená, že je někdo pedofil, můžete tento článek klidně přeskočit, neboť vám vůbec nic nového nepřinese; v opačném případě prosím, čtěte dál. Smyslem tohoto textu je pokus o vyvrácení některých (médii značně přikrmovaných) lidových pověr o pedofilech. Ti tvoří bez nadsázky v naší společnosti asi nejvíce nenáviděnou menšinu; dokonce tak nenáviděnou, že se od ní distancují i nejrůznější aktivisté bojující za práva menšin, neboť nechtějí spáchat společenskou sebevraždu.
Co si pod pojmem „pedofil“ představuje většina lidí? Chlípného zlého muže, který nejrůznějšími způsoby láká malé děti do situací, ve kterých je pak sexuálně zneužívá, przní, znásilňuje a kolikrát –ve strachu z odhalení– sáhne až k vraždě. Podobné chování je slušnými lidmi pochopitelně odsuzováno a nikdo s takovými jedinci nemá soucit; a není divu, protože kdo ubližuje dětem, jež mají oproti dospělým typicky velmi omezené možnosti, jak se bránit, si nic dobrého skutečně nezasluhuje.
Tyto představy ale příliš neodpovídají skutečnosti. Co tedy doopravdy slovo „pedofil“ znamená? Jde o jedince se sexuální deviací (poruchou sexuální preference), která se projevuje tak, že dotyčného sexuálně přitahují děti (a je snad na místě zdůraznit, že to neznamená „osoby mladší šestnácti –nebo jakéhokoli jiného počtu– let“, nýbrž „osoby bez sekundárních pohlavních znaků, bez ohledu na věk“). Toť vše, nic víc. Nejedná se v žádném případě o jedince s vyšší tendencí páchat násilí, ubližovat druhým (ani dětem), znásilňovat, vynucovat si sex a podobně; všechny tyto vlastnosti jsou u pedofilů stejně rozšířené jako u všech ostatních lidí (respektive z toho porovnání vycházejí pedofilové ještě o trošku lépe, ale zdůvodnění je už nad rámec tohoto článku, který tím nechci zbytečně rozmělňovat, takže dále předpokládejme, že jsou stejné). Od normálních lidí se tedy pedofilové odlišují pouze sexuální preferencí, ničím jiným.
Samotný fakt, že je někdo pedofil, tedy rozhodně neznamená, že se pokusí znásilnit vaše děti; tvrdit opak je podobné jako předpokládat, že samotný fakt, že je někdo heterosexuální muž, znamená, že pokusí znásilnit vaši ženu. Pedofilové totiž dokáží ovládat své sexuální pudy úplně stejně jako všichni ostatní; a podobně jako vy, vážení čtenáři, většinou neznásilňujete objekty svých sexuálních vášní, ani pedofilové typicky nebudou znásilňovat vaše děti, i kdyby tyto náhodou byly objekty jejich představ. Pedofilní učitel ve školce tedy nebude pro vaše pětileté dítě o nic větším rizikem, než jaké představuje heterosexuální učitel na gymnáziu pro vaši sedmnáctiletou dceru ženských tvarů.
A celá pravda je ještě trochu složitější: nejen, že ne každý pedofil je sexuálním násilníkem (valná většina není), ale dokonce ani ne každý sexuální násilník, který si vybral za oběť dítě, je pedofil (ve skutečnosti jsou to jen výjimečné případy). Jinými slovy většinu sexuálně motivovaných útoků na děti nemají na svědomí pedofilové, ačkoliv média tyto pojmy používají v podstatě jako synonyma: kdykoliv někdo sexuálně napadne dítě, je okamžitě médii označen za „pedofila“ bez ohledu na to, zda jím skutečně je (většinou jím není). I toto přispívá k celospolečenské nenávisti vůči všem lidem, které sexuálně přitahují děti.
Kdo tedy sexuálně ubližuje dětem? Jednak tak činí sexuální sadisté, které vzrušuje bolest a utrpení, přičemž z hlediska vzrušení je čistým sadistům celkem jedno, zda je cílem žena, muž, nebo dítě (a i když někteří své preference mají, utrpení oběti je to hlavní); pro tyto sexuální predátory jsou pak děti snadnými obětmi z čistě praktických důvodů: jsou důvěřivé, slabé, malé a skladné (kdyby bylo snazší lovit dospělé, budou tak pravděpodobně činit). Dalšími typickými pachateli sexuálního násilí na dětech jsou pak frustrovaní, většinou podprůměrně inteligentní a často opilí útočníci, kteří se snaží ukojit svůj sexuální pud a jsou ochotni znásilnit i objekt, který zcela nevyhovuje jejich sexuálním preferencím; podobně jako například většina dopadených mužů souložících s mrtvolami nejsou nekrofilové, nýbrž jedinci, kteří by dali přednost živé ženě, ale sex s mrtvolou pro ně představoval nejsnazší způsob sexuálního uspokojení (alternativně pak tito lidé vezmou za vděk například i zvířaty či právě dětmi).
Je naprosto přirozené, že rodiče jsou schopni při ochraně svých dětí zajít daleko, což je jedině správně; je však rozumné i v tomto zápalu, kdy jde o naše potomky, správně vyhodnocovat míru rizik. A v tomto konkrétním případě mi nezbývá než konstatovat, že rodiče, již žijí v obrovském strachu před pedofily a neváhali by je pro dobro svých dětí všechny někam pozavírat (či ještě hůř), zbytečně plýtvají energií k eliminaci skupiny, která statisticky jejich dětem ubližuje v míře naprosto zanedbatelné, zatímco mnohem rizikovější skupiny potenciálně ignorují. Statisticky je totiž pro dítě bezpečnější mít za souseda pedofila, než žít vedle sexuálně frustrovaného alkoholika s podprůměrnou inteligencí. Šance, že vašemu dítěti ublíží pedofil, je daleko menší, než šance, že mu ublíží někdo jiný.
Poučen některými diskusemi bych rád výslovně zdůraznil, že tento článek v žádném případě není obhajobou lidí, kteří znásilňují děti; takových se samozřejmě nezastávám a například zastřelení člověka za znásilnění dítěte mi připadá jako adekvátní reakce. Na druhou stranu se domnívám, že klást rovnítko mezi sexuálního násilníka a pedofila je jednak nepřesné (většina pedofilů nejsou sexuální násilníci a většina sexuálních násilníků s dětskými obětmi nejsou pedofilové), ale především to dělá peklo ze života slušných pedofilů, kteří se nikdy žádného dítěte nedotkli, nemají to v plánu a jediné, čím se provinili, je jejich nestandardní sexuální orientace, se kterou nemohou zhola nic dělat. Zatím totiž není znám způsob, jak pedofilii léčit, ani obecněji jak změnit něčí sexuální preference; vedou se sice spory o tom, do jaké míry jsou tyto preference vrozeny a do jaké míry je ovlivňuje okolí v době dospívání, ale jak je změnit, zatím nikdo nezjistil, takže vyléčení pedofila je úkol asi takové obtížnosti jako změna homosexuála na heterosexuála a naopak. Dnes to prostě není možné (a kdo ví, zda kdy bude).
Související články:
(16x známkováno, průměr: 2,00 z 5)