Pan senátor Okamura opět perlí a vymyslel nový způsob, jak se zapsat do historie (jako by prezidentská volba a snaha o obvinění Václava Klause z vlastizrady nestačily). Našel alternativu k našemu politickému systému, jelikož on „k nim nepatří“ (oficiální stanovisko pana senátora) a je na čase se zbavit současných elit. Navrhuje změnit současný politický systém na přímou demokracii. Aneb od VV jsou už dinosauří pojmenování okoukané, tak je potřeba přijít s něčím novým.
Co je to přímá demokracie? Jelikož si pod tímto názvem každý představí něco jiného, použiji klasickou definici z wikipedie: „Přímá demokracie je demokratická forma vlády, ve které se vůle lidu přímo přenáší do procesu politického rozhodování. V původním významu termín popisoval státní zřízení antické polis, jako byly například starověké Athény. V tomto původním pojetí jde o protipól zastupitelské demokracie. Moderní význam termínu zahrnuje celý soubor doplňků zastupitelské demokracie, kterými je volič vtažen do procesu politického spolurozhodování.“
A z čeho vychází? Několikrát jsem poslouchal jeho rozhovory a mluví o historii. Nuže antické Řecko nás sice v mnohém obohatilo, ale přímá demokracie to rozhodně nebude. Ačkoliv již existovala v antice, byla pouze v několika městských státech, nikoliv po celém Řecku (první omyl, kterého se Okamura dopouští). Další byla doba trvání, neboť ani v jednom státu nevydržela více než století, než byla zrušena. Už jen na těchto základech můžeme stavět, že v populaci s deseti miliony obyvatel je přímá demokracie nesmysl, jelikož přímá demokracie nebyla schopna fungovat ani s pár tisíci obyvateli. Koneckonců, důležitý fakt, který Okamura nezmiňuje, je ten, že právo volit mělo pouze pár privilegovaných, nikoliv celé obyvatelstvo.
¨
Co vlastně prosazuje?
Za klíčové považujeme:
· zavedení přímé volby poslanců, starostů a hejtmanů
· prosazení zákona o referendu, který občanům umožní vymoci žádané změny (možnost pomocí referenda prosadit, upravit či naopak zablokovat zákon)
· odvolatelnost všech přímo volených politiků
· zákaz souběhu funkce ministra vlády a poslance nebo senátora
· ústavní brzdu bránící dalšímu neopodstatněnému zadlužování, cílem jsou vyrovnané veřejné rozpočty s legislativou podle švýcarského vzoru
· důsledné oddělení moci zákonodárné od moci výkonné. Vláda bude jmenována přímo voleným a občany odvolatelným prezidentem bez nutnosti vyslovení důvěry poslaneckou sněmovnou
Zdroj: oficiální web hnutiusvit.cz
Pokud si to tedy rozebereme, přímá volba se bude týkat především jednotlivce, který bude mít možnost být zvolen. Tohle je ideální možnost pro všechny populisty (Okamura jede). V přímé demokracii už nebudeme vychovávat budoucí elity (teorie elit dle Moska zní, že existují dvě třídy- ta která vládne (menšina) a ta která je ovládána (většina). Elita je tou, která je schopna obsadit klíčové pozice). Tuto funkci výchovy má zastávat právě strana, která má budoucí elitu učit, jakým způsobem řídit, rozhodovat o budoucnosti státu (tak zní pouze teorie). Místo toho budeme vychovávat populisty, jejichž snahou bude si získat co nejvíce hlasů a za teplé místo naslibují mnohdy neuskutečnitelné. Příkladem jest Grillo v Itálii, který v době ekonomické recese navrhuje zvýšit podporu a důchod.
Odvolatelnost politiků je dle mého názoru kontroverzní téma. Především z pohledu přímé demokracie, neboť lidé volí přímo osoby, které považují za správné. Tímto způsobem by mělo docházet k eliminaci „nechtěných“ politiků. Zajisté, politici si nemohou dovolit vše, ale na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že potřebují volnější ruku v rozhodování. Navíc dav lze dokonale zmanipulovat a vyvolat davové šílenství dnes není takovým problémem. Koneckonců, kdo by před amnestií souhlasil s odvoláním Klause jako prezidenta? Samotný pan Okamura by měl vědět, že jeho původ se stal jedním z důvodů, proč ho někteří nechtěli akceptovat jako budoucího prezidenta. Okamžitá odvolatelnost povede k destabilizaci systému a politici sice budou mít nad sebou kárnou ruku, ale nikdo nezaručují, že jejich budoucí kroky ačkoliv s dobrým úmyslem, nebudou potrestány. Tato skutečnost povede k dalšímu populismu a snaze se zavděčit občanům. On samotný institut odvolání je poměrně složitý. Muselo by se přesně definovat za jakých okolností je možné politika odvolat. Pro mnohé obyvatele je například už jen příslušnost ke KSČM motivem k odvolání. Naopak pro sympatizanty KSČM je pravicová politika zlem. A za jakých podmínek k tomu dojde? Bude stačit pouze příslušnost ke straně, to že si vydělal více než ostatní, že má nemanželské dítě?
Dalším bodem je například ústavní brzda bránící „neopodstatněnému zadlužování“. Vychováván současnou právnickou mluvou si mohou čtenáři dát za úkol vysvětlit, co je právě ono „neopodstatněnému zadlužování“. Zvýšení podpory nebo sociálních dávek lze brát jako příklad tohoto zadlužování?
Důsledné oddělení moci výkonné od zákonodárné- další z neznalostí pana Okamury. V současné době, nejen dle teorie, jsou tyto dvě moci odděleny dostatečně. Přijde mi, že se jednalo pouze o snahu zaplnit prázdné místo na stránce.
Je smutné, že dnešní doba nahrává právě populistům. Lidé, místo aby použili zdravého rozumu a snažili si vše odůvodnit, se raději nechají nalákat na různé alternativy, aniž by to předtím promysleli. Současný stav vlády je žalostný, s tím nelze než souhlasit. Ale vytvářet nový systém (který mi přijde stylem „z hovna bič neupleteš“…) je žalostné. Současnému systému chybí především jedno – a to je zprůhlednění. Místo toho, aby se pan senátor snažil o transparentnost, prosadit zákony, díky kterým si bude občan moci vyžádat podklady k jakékoliv zakázce, aniž by si úřad nárokoval platby za vykonanou práci (od čeho tam tedy úředníci jsou?).
Poznámka: K problematice demokracie doporučuji přečíst knihu od Fukuyamy „Konec dějin a poslední člověk“ a dále například Farred Zakaria „Budoucnost svobody neliberální demokracie v USA i ve světě“. Výborné knihy, které dokáží být kritické i k současné demokracii a dávají různé pohledy.
(Zatím nikdo nehlasoval)