(recenze knihy, aneb Plky páně Poláka)
Tento článek tradičně obsahuje sprostá slova a nevhodné příměry. Článek je tradičně psán v prudkém nasrání. Pro mnohé čtenáře tohoto webu bude mírně offtopic, ale protože se zde několik autorů dotklo účinné sebeobrany – nebo alespoň návodů na možnosti jak se bránit- nedá mi to … Tento článek se bude zabývat jedním naprosto slepým ramenem. Pro lepší pochopení nejprve myslím, že se hodí menší úvod do problematiky.
V jednom z mých minulých článků jsem se poněkud roztrpčoval nad jistým druhem pozérství a schopnosti omezeně parazitovat na té, či oné oblasti.. Dnes už mne to tolik neuráží – spíše to ve mne vzbuzuje ojedinělé sarkastické komentáře, či soukromé tiché utrpení nad blbostí dotyčných jedinců. Netušil jsem, že může být i hůř. Narazil jsem – díky přihrávce několika přátel – na dílo Jaroslava Poláka. Dříve, než se pustím do faktického rozboru tohoto blábolu dovolím si pár poznámek.
V každé době přijde Mesiáš. Zažili jsme Hitlera, Stalina, Brežněva, Gottwalda, Paroubka. Klika – všichni ze jmenovaných věděli mnohem lépe co ostatní chtějí a potřebují než každý z Nás osobně. Pokud znáte Chuck Norris facts, budete překvapeni, že Superman nenosí triko s Jaroslavem Polákem. „Genius“ Polákova ražení je podle mého názoru důkazem, že Albert Einstein se patrně někde již narodil a jen o něm nevíme. Jinak by patrně už nic na světě nedávalo smysl. Chápu, že posmívat se mentálně retardovaným je hnusné, ale v tomto případě si nemohu pomoci.
Je řeč o konkrétně těchto blitkách a souhrnném nesmyslu nazvaném Nin-Tsun Do.
Už při názvu si klepete na čelo ? Bude hůř …
Dal jsem si tu práci, že jsem si tři publikace vypůjčil a pročetl. Inu, viděl jsem hada srát, kočku blejt, aj dřevěné špačky létat, ale tohle sem ještě nežral ..
Tedy fakta:
Ninjutsu je komplexní systém, převzatý původně z umění Čínské špionáže – pan Polák o tom ale rozhodně ví mnohem více. Co o tom sakra ty šikmooký pitomci můžou vědět, dyk to dělaj jenom nějakejch blbejch tisíc let …. WingTsun/WingChun/VingTsun je opět komplexní systém. Naštěstí je tu Jaroslav Polák, aby napravil chyby všech generací a vysvětlil jim, co dělali po celou dobu špatně …
Tedy smícháme čabajku a třešně, zapijeme zakysaným mlékem a máme ….Nin-Tsun Do – cestu svobodného Poláka.
A nyní se podíváme na tyto sračky pod drobnohledem.
Obecné pozorování:
1/Autor je naprosto nepříčetný kretén.
2/Autor je zřetelně odborník bez jakýchkoliv zkušeností
3/Autor si nutně potřebuje zašukat a nikdo s mozkem nebyl po ruce.
Kniha první: NIN TSUN DO COMBAT – základní pohyby.
Autor: Jaroslav Polák
Vydavatel: EurolexBohemia, vydání 1. (a poslední)
Kniha pojednává především o tom, kterak Polák rozumu nabyl, že jednou četl Carlose Castanedu a sbalil po sérii osobních frustrací, nezdarů a doposud nezaplacených pohledávek dvě křupky (jednu z Chrudimi a jednu z Kroměříže), kterým předal svoji nekonečnou moudrost. Patrně šel po dutém zvuku – ale to je jen logická pracovní teorie. Dále se zmiňuje že viděl několik Budo-Show a filmů s touto tématikou a z toho pochopil, že to všichni dělají špatně. Jako filozofii zneužívá způsobu myšlení celé řady indiánských bojovníků (Siouxové, Apači, Toltékové, Aztékové). Není to fér. Je to asi stejné, jako kdyby Harry Potter praštil Darth Vadera Gandalfovou holí a prohlásil, že jako Indiana Jones má na to právo, protože je Bill Gates.
Tedy teorie 1+3 je zřejmě potvrzena nyní se pustíme do rozboru technik.
Gymnastka Nováková předvádí sérii nesmyslných a nefunkčních pohybů (Polák tvrdí, že je talentovaná). Připomíná to lehce aerobic pro epileptiky. Následuje duchovní nalejvárna na téma Nijnové byli kluci chytrý, ale co je to proti mně – barvitě rozvedena a doplněna obrázky pro nezletilé dívky. Dostáváme se ke kapitole 10 – Prevence pro mladé dívky. Zde se dozvídáme, že je špatné pít, chodit potmě a nevypadat jako šmudla. Jak správně tušíte je správné cvičit Nin-Tsun-Do a milovat pana Poláka. A začíná ta správná prča – Kapitola 11: Techniky sebeobrany pro mladé dívky. Uff… Začínám chápat, že Nin-Tsun Do je skutečně mezi bojovými „uměními“ naprostý unikát.
Čtenář dostane krátkou nalejvárnu a jdeme na to podle obrázků. Zaujalo mne hned několik principů, se kterými jsem se ve svém brožovaném životě opravdu ještě nikdy nesetkal.
Předpokládaný a nejčastější útok podle Poláka je vyskočit divoce ze křoví a chytit dívku zepředu kolem pasu, zezadu kolem pasu, z boku kolem pasu, shora kolem pasu, zespodu kolem pasu …. Jinými slovy prostě přesně se Polák dokáže vcítit do běžného myšlení normálního cikána, nebo ukrajince-znásilňovatele. Dívka i když je o polovinu lehčí, o dvě hlavy menší a rachitická tak, že hlasitěji kýchnout už je skoro na žalobu o zabití z nedbalosti, ovšem nelení! Posílena patrně Tic-Tacem a kondicionérem s výtažkem z drcených syslů – a tedy o dvě kalorie silnější a 65.382% lesklejší než předtím – udělá jedinou logickou věc jako každý v podobné situaci. Drapne o polovinu těžší a silnější plešku za zápěstí a otočí se k němu zády. Pleška je z toho úplně vedle, takže jí v klidu dorazíme vysokým kopem a máme vyhráno. Že normální 16tiletá školačka po půl roce tréningu nedokáže kopnout účinně na hlavu ? Prosim vás, Polák to ví líp, viděl přece filmy s Brucem Lee. A že asi nebude mít ani takový stisk a sílu v zápěstí, aby přetáhla silnějšího útočníka ? Že nebude mít zažité reflexy a tedy zpanikaří ? Nesmysl, Polák jí to přece vysvětlí. Je to hračka – stačí si napsat sebepoznávací deníček a za dva měsíce je z Vás John Rambo i s kulometem.. Že je to naprostá pitomost? Helejte, já tu knihu nenapsal …
Následují ještě dvě kapitoly o kterých je třeba se zmínit. Přeskočím část, kde autor opět (a opět úplně blbě) vykradl Castanedu a mrkneme se na Techniky fáze II.
Kromě obecného blábolení, proložené glorifikací vlastní osoby je tato sekvence poměrně neškodná. Následuje sekvence s mečem. Neúspěšná modelka a vyhozená Zupaštár Šáchová s tváří drsnou jak škrabka na brambory předvádí celou řadu pozic. Jde od stupně „totální kravina“ až po stupeň „při troše štěstí přijde jen o jedno oko“. Zde je do očí bijící, že ani Polák ani jeho crew v životě šerm nestudovali. K mečovým technikám se patrně dostali nejblíže, když si v tržnici kupovali zaručeně pravou katanu za 350,- Kč. Je bohužel jasně vidět, že v životě nešermovali a zdravý rozum dostává díky Polákově „genialitě“ dost značně na prdel. Rozbor raději vynechám – na toto téma bych mohl psát dlouho a myslím, že většinu čtenářů technicko-praktické záležitosti ohledně reálného šermu patrně zajímat nebudou. Omezím se pouze na konstatování, že i značně podroušený bezdomovec si podvědomě snaží chránit především hlavu. V Nin-Tsun Do to není potřeba – stačí s mečem hezky vypadat a zaplatit Polákovi za fotky. S jistým retrem připouštím, že tato jediná část knihy má jakýsi reálný přínos, neboť jsem získal alespoň rámcovou představu o tom, jak drží prase kost.
Poslední co z bojového hlediska stojí za plivanec, je Polákova Technika boje s krátkými tyčemi. Zde jsem získal několik poznatků, které mne patrně budou pronásledovat až do smrti. Na sérii obrázků vidíme opět hubenou slečnu s dvojitým bambusem a muskulaturní, o hlavu vyšší plešku. Pleška simuluje obouruční útok bejzbolkou – nebo lešenářskou trubkou ze strany na hlavu. Normální člověk se snaží uhnout, nebo alespoň se modlit aby dal dohromady dostatečně silný blok – ale slečna nikoliv! Zná Nin-Tsun do. Už tam chodí čtvrtý měsíc, tak ví jak na to. Levou rukou s bambusem tu obouruční prdu klidně zastaví a druhým bambusem majzneme kam ? Jasně, do stehna. Tam je totiž centrum života a citlivý bod každého útočníka. Patrně s páně Polákovou nalejvárnou obdržela i titanem vyztuženou kostru, protože tohle bych si ani já při svém skoro metráku nelajsnul. Druhý aspekt je o něco veselejší – jedná se totiž o cosi, co soukromě nazývám „good business“.
Tedy „nejrozumnější“. Pokud Vám někdo útočí na hlavu, nejchytřejší věc, co můžete udělat , je útočit mu současně na nohy a hlavu nechat nechráněnou. Osobně toto také preferuji – sice odpajdám s modřinou na stehně, ale protějšek odvezou na chirurgii s rozraženou lebkou. Myslím, že je to velmi chytré – alespoň pokud se tohle dá naučit za peníze.
Závěrem knihy se dozvídáme, že pleška není ve skutečnosti zlý a že je to vlastně kamarád pana Poláka, a že je fakt dobrej. Modelky jsou talentované a také mají budoucnost, když i nadále budou tělesně pracovat (to raději bez komentáře). Závěr knihy Nin-Tsun COMBAT SYSTÉM je rovněž dokonalý – a to se žel bez citátu neobejde:
Hledáme ženy a dívky-lektorky a instruktorky NIN TSUN COMBAT
Trvalá poptávka (patrně se hrnou tak, že je musí házet okem ven, aby bylo místo pro další)
Jaroslav Polák nabízí jedním dechem v metodické knize „bojového umění“: Metodickou, propagační podporu a stálou práci za 200,-/hodinu nebo 10 000,-/za měsíc. (Escort-servis ?) Další nadpis o kousek více dole je téměř zbytečný – hlásá : Proč tato částka, proč celá a proč dopředu ? To je asi bez komentáře..
(Malá poznámka: S přáteli jsme dospěli k názoru, že pan Polák by za příslušnou částku Vám dal i certifikaci na kosmonauta-seniora. Vlastní raketoplán není třeba, ten postaví Polák osobně, protože jednou viděl druhou půlku filmu Star Trek: Nemesis.)
Poznámka pod čarou:
Dělám historický šerm už přes deset let. Většina národa historický šerm vnímá jako secvičené divadélko spolku pár praštěných romantiků. Úroveň vystoupení, šermu, či jednotlivých skupin není dnes předmětem tohoto článku, proto se omezím jen na několik poznámek. Na rozdíl od obecného názoru se jedná o pragmatické a funkční techniky, které jsou scénicky upravené tak, aby divák z vystoupení také něco měl. Kdybychom používali reálné historické metody, byl by „souboj“ nejen krátký v řádu sekund, ale i pro diváka poněkud nepřehledný. Uvědomme si, že těmito technikami se lidé poměrně spolehlivě dovedli v Evropě vraždit více než 900 let – kdyby nebyly funkční, těžko by se udrželi tak dlouho. To vše kromě investic vyžaduje velké množství tréninku a cviku. A nemylte se – i když se jedná o funkční repliky jsou to stále cca dvě kila železa které letí vzduchem a když si nedáte pozor, tu hlavu Vám urazí, ať je čepel ostrá nebo ne („kordisti“ prominou – problematiku sport vs. Bojový kord rozebírat zde také nehodlám). Také jde o pragmatismus. Když něco v historickém (železném) šermu uděláte špatně, bolí to – a někdy i teče krev. Tedy nešikovní, líní, nebo pózéři odpadnou poměrně rychle. Netvrdím, že sítem projde jen ušlechtilá elita – ale vždy víte, s kým máte tu čest. V bojových uměních se dále vzdělávám, proto si troufám tvrdit, že tento princip je všude stejný. Paradoxně čím více znáte způsobů jak ublížit a jste občas svědky zranění, nestává se z Vás automaticky pacifista, nebo enviromentální zmrd. Je to sice pouze můj osobní pohled, ale přemýšlíte spíše o tom, jak si zachránit v extrémních situacích hlavu, či ochránit své blízké. A nic z toho nejde poslat v zalepené obálce na dobírku. Kdo si v násilí libuje, patrně se nebude zabývat filozofií či technikou. Asi mu postačí staročeské Židle-Dó, lepší Púllitr-Dó, moderní „Facka-Dó“, nebo jednodušší BaníkPičo!.
O Polákovi a jeho crew si laskavý čtenář udělá obrázek sám. Mám tu na stole i jeho další knihy, ale mlácení prázdného Poláka momentálně nepaří mezi mé priority a proto toho dnes už zanechám. Tedy asi slovo závěrem – věřte tomu co je skutečné. Z virtuálního žrádla nikdo nikdy ještě neztloustl a jit proti normálnímu stavu věci je jistá sebevražda. Tedy pokud nejste poslancem Parlamentu ČR….
(4x známkováno, průměr: 2,50 z 5)