DOST BYLO POLEMIK O TEORII JAK SE ZBAVIT PASIVITY, DÁVÁM DO DISKUSE PÁR POSTŘEHŮ Z PRAXE
Zdá se, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán a že ať člověk bude sebedokonalejší, vždy ho jen čeká trpké zklamání, deziluze a znechucení buď v práci nebo v mezilidských vztazích a pak mu nezbude, než si svou sebelítost a zášť vyventilovat pokud možno co nejvíc idiotským způsobem. Z několika nedávno publikovaných článků jsme se dozvěděli, že zaměstnanci vojebávají se zaměstnavateli, že zaměstnavatelé vojebávají se zaměstnanci, že ženy jsou bestie, co si nezaslouží přízeň mužů a že muži jsou nesvéprávní nadrženci, co chtějí jen každou vohnout o stůl a víc je nezajímá.
Ptám se, jak je možné, že někdo může žít v takových drastických podmínkách ? Ptám se, proč s tím dotyčný, dotyčná nejsou schopni nic udělat ?
Všiml jsem si, že velké množství zdejších diskutujících má plná ústa teorie, ale praxe je vzhledem k jejich věku teprve čeká. Nemám ambice napsat zde návod na to, jak se stát milionářem, protože nepovažuji za důležité být milionář, ale pokusím se zaměřit na několik svých postřehů ze života, které mě kupodivu a proti všem očekáváním dosud chrání od neřádu, který jsem shrnul v prvním odstavci. Žádná teorie totiž nedokáže to, co nelítostná praxe.
ROLE ZAMĚSTNAVATELE ? ZŮSTAT NOHAMA NA ZEMI
Před X lety jsem měl vlastní firmu. Zabývali jsme se interiérovými pracemi. Ještě krátce předtím jsem razil heslo, že práce je poslední způsob, jak vydělávat peníze a že je třeba nejdřív vyčerpat všechny ostatní možnosti. Byl jsem schopný zajet pár km za Prahu, nacpat obrovskou tašku k prasknutí kukuřicí a jíst jí následující měsíc, aniž bych musel utratit 1 Kč za jídlo. Během toho měsíce jsem měl dost času na to, abych pochopil, že takhle se o sebe postarat moc dlouho nelze. Ten podzim jsem si plácnul s klukem tehdejší mé nejlepší kamarádky, že založíme firmu, neboť se objevila možnost, jak v ČR rozjet do té doby zde ještě neznámou technologii, která měla budoucnost. Podařilo se nám dát dohromady asi 10 nadšenců – též kámošů, kteří do toho šli s námi. Vzali jsme zakázku a za vyplacenou zálohu jsme nakoupili komponenty, které jsme v garáži na koleně sestavili do aparatury, která byla pro aplikaci oné technologie nezbytná. Cena originální soupravy se totiž pohybovala mimo naše možnosti. Když jsme jí měli s velkou slávou poprvé použít v praxi, něco se zmrvilo a jen si to odfluslo a my málem přišli o možnost zakázku dodělat. Druhý den se nám to podařilo rozchodit, ale asi tak během týdne až dvou nás postupně všichni ti nadšenci opustili a my v tom zůstali sami až po uši. Tenkrát v podvečer za mnou přišel můj tehdejší partner se zprávou, že je to v prd**li. Byli jsme celkem blízko vyčerpání a bídného konce. Řekl jsem mu, ať nemele, zajede koupit basu piv a že něco vymyslím. Když se vrátil zdeptanej, tak jsem mu oznámil, že je tu ještě jedna šance. Když budeme makat jak barevný, budeme mít sice mírné zpoždění, ale když při nás budou všichni svatý, můžeme to ve dvou zvládnout.
Během dalších čtyř týdnů jsme si rozdělili práci a já jsem naštukoval cca. 6.000 m2, zatímco on jel finiš za mnou. Poslední týden jsem se navíc pral s chřipkou, takže jsem si sáhl dost hluboko na dno svých sil, ale když má člověk nějaký cíl a překonává jednu překážku za druhou, postupně se dostaví jak výsledky, tak uznání. Další rok vypadal můj denní program asi tak, že jsem si v 6h ráno dával kafe, do 22h jsem pracoval – první měsíce i dost manuálně, abychom vypilovali aplikaci té technologie až na maximum a do toho všeho jsme ještě dojednávali další práci. Do 1h ráno jsem studoval zákony a dával dohromady smlouvy, neboť jsem odmítal domlouvat zakázky per huba za podmínek, které mi někdo druhý den změní o 180 stupňů.
Během 1 roku jsme postupně zaměstnali 7 – 10 lidí, kteří si u nás vydělávali průměrně 15 – 20.000 Kč netto a původně to byli většinou zedníci. Časem se mi podařilo najít za sebe náhradu, takže jsem konečně mohl trochu vysadit a věnovat se víc akvizicím nových zakázek, zatímco můj partner se více věnoval zásobování staveb. Naučil jsem se pracovat na PC, měli jsme 3 auta, naše pracovníky jsme vybavili špičkovým vybavením a koupili jim luxusní pracovní oblečení, takže když dorazili na nějakou stavbu, byli to páni řemeslníci.
První problémy nastaly, když jsem začal rozlišovat výši výplaty podle výsledků práce jednoho každého pracovníka. Byl jsem nejmladší a někteří se těžko smiřovali s tím, že již nenastupuji v 6h ráno na stavbu jako dřív. Dokonce jednou ti nejméně schopní vyvolali něco jako stávku, když jsme dělali jednu velmi prestižní zakázku v centru Prahy. Rozzuřilo mě to natolik, že jsem dotyčnému řekl, že mu ukážu, že to jde, zničil jsem si oblek za 20.000 Kč a přímo před jeho očima jsem za 3h udělal jeho práci. Pak jsem mu řekl, že si může rozmyslet, jestli chce dělat v ČKD nebo u mě, že mu ty 3h strhnu z platu a že může být rád, že mi nemusí kupovat nový oblek.
Někoho možná napadne, jak jsme naše pracovníky vybírali. Na začátku byla strategie naší minifirmy. Rozhodl jsem se, že nastavíme kvalitu a rychlost naší práce tak vysoko, jak to jen umožňovaly technologické postupy. Zamířili jsme bez rozmýšlení mezi 1.ligu a nasadili trojnásobně vyšší ceny, než si troufla postupně vznikající konkurence, která ovšem nebyla na začátku tak jako my první, takže používali levné napodobeniny naší technologie a nikdy se jim nepodařilo srovnat kvalitu a rychlost s námi. Nemusel jsem nikde inzerovat, protože o nás šly fámy a co zakázka, to precizně odvedená práce. Jakmile jsme začali být v kurzu, mohli jsme si dovolit nabírat první zaměstnance. Zásadně jsem vybíral magory, kteří měli zlaté ruce a uměli se postavit k práci. Díky cenové strategii jsem jim mohl nabídnout více než zajímavé pracovní podmínky a dal jsem jim možnost růst společně s firmou.
Běžně jsem s nimi konzultoval časové a technologické možnosti mnoha zakázek, abych věděl, kam až můžu zajít při vyjednávání smluvních podmínek, protože to nebyli žádní blbci a chtěl jsem, aby měli možnost si říct, zda to zvládnou tak, jak já potřeboval, aby to zvládli. Snažil jsem se, aby měli volné soboty a neděle a aby pochopili, že když nebudou pracovat na 100%, ztratíme to, co jsme tak dlouho budovali. Aniž bych je nutil do nějaké firemní kultury nebo je degradoval na pouhé lidské zdroje, podařilo se mi, že je práce bavila, že byli pyšní, na jakých zakázkách dělají a když se někomu z nich rekonstruoval byt, klidně jsem si oblíknul montérky a přiložil ruku k dílu, protože mě v kvalitě stejně nikdo nedostihnul. Časem jsem pochopil, že není žádná legrace živit několik rodin a každý rok jsme museli zvládat víc zakázek, abychom si udrželi vyšší životní styl.
Ukázalo se však, že jsme byli příliš specializovaní a během 4.roku existence jsme firmu rozpustili, protože jsem se nedokázal shodnout se svým tehdejším partnerem na tom, jak dál. On chtěl zůstat za každou cenu na nikom nezávislý, já tvrdil, že bychom 50% naší kapacity mohli alokovat do zakázek nějaké velké stavební firmy, abychom měli volné ruce pro zakázky, které nás budou bavit. Bylo totiž čím dál těžší zajistit plynulé navázání práce na jednotlivých zakázkách. Když nebyla třeba týden práce, zaplatili jsme to ze svého, protože jsme nechtěli přenášet riziko na naše zaměstnance. Kdo má vlastní firmu, tak mi určitě potvrdí, že jakmile začne mít člověk odpovědnost za větší peníze a za rodiny svých zaměstnanců, které živí, končí každá legrace a neustálé improvizování dost vyčerpává, přičemž nikdo nemá záruku v tom, že ho nepoloží druhotná platební neschopnost a podobné srandy. Rutinní práce je nezajímavá, ale vytváří dlouhodobější jistoty. Různorodá práce motivuje, ale má vyšší rizika, která ne každý zvládne uřídit. Tím jsem uzavřel jednu etapu života, která má název podnikání. Odnesl jsem si z toho dost velké ponaučení a vědomí, že když člověk nemá již od začátku nějakou velkou finanční rezervu, je podnikání spíš hazard i přesto, že do něj vložíte veškerou svou energii a schopnosti. Nikdy bych již také nešel do obchodu, kdy je rozhodování dáno poměrem 50/50.
ROLE ZAMĚSTNANEC – NELHAT A NEKRÁST
Průvodním efektem společnosti je, že když jste někdo, všichni Vám chtějí utrhnout ruce a přiživit se na Vašem úspěchu. Setkal jsem se třeba s tím, že mě oslovovali lidi, kteří se doslechli, že se mi dobře daří, ať jim půjčím 30.000, že mi za týden vrátí 50.000. Když jsem se ptal, co za tím vězí, slyšel jsem jen bláboly o tom, jak to mají zmáknutý, že nemám mít obavy. Odpověděl jsem, že když si dotyčný zajde půjčit do České Spořitelny, stačí mu podpisy jeho rodičů, zaplatí 15% p.a. a bude mít rok nebo dva na splacení a byl jsem za svini.
Nějaký měsíc jsem žil z úspor a přemýšlel, co dál. Měl jsem už slušné kontakty, ale nebylo to k ničemu. Držel jsem se toho, co umím a postupem času se mi podařilo vypracovat se nahoru, takže dnes se pohybuji velmi vysoko a mám možnost každý den zhodnocovat jak minulé úspěchy, tak nezapomínat na chyby a jejich důsledky a hlavně na zodpovědnost, kterou si na sebe beru. Přijde mi úplně normální, že na soukromé hovory mám soukromý mobil a pracovní hovory vyřizuji z pracovního mobilu. Bylo by mi dost trapně, kdyby se mě můj zaměstnavatel ptal, proč mi má platit hovory třeba mé ženě – připadal bych si jako kdybych mu kradl ty peníze přímo z jeho peněženky. Totéž platí o takových banalitách jako využívání dalších pracovních prostředků jako je třeba tiskárna nebo firemní auto. Spočítal si někdo, o kolik přijde taková typická firma, když její zaměstnanci jezdí na výlety za firemní PHM nebo když si v práci tisknou fotky ze svých narozenin na barevné laserové tiskárně ? Když si chci doma něco vytisknout, tak musím počítat s tím, že mě nové cartridge přijdou na cca. 3.500 Kč a že litr benzínu stojí nějakých 28 Kč. Musím se chechtat, když s tím mají bezmozci problém a nadávají, že aby jim třeba zaměstnavatel nesebral auto, musí najezdit X km, tak raději jezdí schválně víc, než kolik musí a koušou se do zadku, aby se na to nepřišlo a oni nemuseli mašírovat na MHD. Peklo a sociální nepokoje nastanou, když se to dá bezmozkovi do pracovní smlouvy a on je srozuměn s tím, že takové jednání znamená porušení pracovní kázně.
Pravý hardcore pro vohnouty ovšem nastane, když chce zaměstnavatel neuspokojivý stav změnit k lepšímu. První, co proběhne, je tzv. analýza situace, ze které vyplyne, v jakých oblastech dochází k největším ztrátám. Toto je ráj pro zmrdy z konzultačních agentur, ovšem ne vždy to musí být zmrdi. Pochopitelně, že jakýkoliv zásah do stávajícího socialismu bezmozci těžce nesou, protože začíná postupně vyplývat na světlo, že tomu, co provádějí, se říká okrádání jejich zaměstnavatele anebo alespoň nedostatečná produktivita. Typický bezmozek má utkvělou představu, že si odkroutí svojí práci a každý měsíc natáhne ruku pro výplatu a dokáže být pěkně rozpálený, když se po něm chce, aby za svou práci nesl i dílčí odpovědnost, nebej bože – a to jsem ateista, aby výsledky jeho práce podléhaly nějakému hodnocení. U firem do 50 lidí se každý zná s každým, ale u větších firem není snadné vytvořit takové podmínky, které by zároveň zaměstnavateli zaručovaly, že prostředky vložené do mezd budou efektivně využity a zároveň aby měli zaměstnanci motivující podmínky pro výkon svého zaměstnání. Na druhou stranu lze ovšem v prostředí velké firmy realizovat velké projekty a to už stojí za to systém pochopit a využívat v positivním slova smyslu jeho sílu a možnosti.
Dneska není nic zadarmo a ať je firma jakkoliv velká, stačí pár neschopných zmrdů nebo vohnoutů, aby byl narušen řetězec činností, kdy jedna závisí na druhé. Včasné neodhalení neřádu má za následek nejdřív ztrátu pozice na trhu, neschopnost se dále vyvíjet a v konečném důsledku krach a ztrátu zaměstnání pro všechny. Je tedy pochopitelné, že se začaly vytvářet různě složité systémy řízení kvality a výkonu. To může pro leckoho znamenat problém i díky tomu, že nejeden bezmozek se podílí na spoluvytváření ISO norem apod., ale každý bere za samozřejmost, že se mu nové auto nerozsype hned po 20 km.
Bývá „dobrým zvykem“ lhát lidem do očí a nedat jim příležitost, aby věděli, do čeho jdou. Není se co divit, když dnešní svět stojí z velké míry na šíření mnoha dogmat vytvářejících novodobý Babylon, protože to je jeden ze způsobů, jak udržovat bezmozky na uzdě – dát jim najíst, napít a pustit jim do TV nějaký kreténský film, seriál či reality show, aby mohli snít své sny a hlavně, aby nemuseli přemýšlet o tom, jak prázdné životy žijí. Šíření dogmatu a lží podporuje nejhorší lidské vlastnosti jako je závist, hloupost a chamtivost, které zabraňují většině skupin efektivně se bránit. Proto je jakákoliv snaha o koordinovaný skupinový postup v dnešní době většinou neúspěšná. Je-li pro někoho tak důležité, aby měl milion a mohl si dovolit konzumovat to, co herci v amerických filmech – prosím směle vpřed, ale pak se nedivte, že postupem času budete mít ve svém okolí plno gaunerů, kteří budou v první řadě koukat, jak okrást Vás a jak Vás podrazit, aby zaujali Vaše místo. Zkuste brát úplatky. Pokud nejste v politice, budete mít dost problémů, jak si nakradené peníze užít, protože mnoho Vašich činností zanechá tolik stop, že stačí, aby se cvičený šimpanz posadil k terminálu a vyjede mu report o platbách vaší kartou nebo trajektorie vašeho pohybu včetně tel. hovorů a SMS. Kdykoliv o svůj blahobyt budete moct přijít a na začátku bude většinou blbá náhoda, nějaké udání všímavého občana, mnohdy z Vašeho okolí, kterému věříte až za hrob, protože on sám krade jako Vy a má problém, tak Vás raději práskne, aby sám nezahučel v nějakým průšvihu.
Můžete to ale vzít z druhé strany. Nikdo Vás nenutí lhát nebo krást. Musíte se ale vzít za svá práva a přijmout odpovědnost za to, co děláte. Nikdo nemá patent na rozum, aby dokázal o všem fundovaně rozhodnout, ale máte možnost poptat odborníky a opřít se o jejich názor. Tím radikálně snížíte riziko chyby a budete mít větší jistotu, že se vám podaří zrealizovat Váš záměr. Když se obklopíte loajálními idioty, kteří nebudou klást odpor Vašim rozhodnutím, namažete si skluzavku do pekla. Když si za podřízené vyberete nejlépe odborníky či profesionály nebo chytřejší lidi, než jste Vy sami, získáte mnohem větší rozhled a Vaše práce bude mít šmrnc a bude vás bavit. Dokážete-li prosadit ve svém záměru výsledky jejich práce, dáte jim jedinečnou možnost spolupodílet se na výsledcích celého týmu. Máte zajistit vhodného subdodavatele a musí to být transparentní ? Žádný problém, sestavte tým, který je schopen specifikovat taková kriteria, která ve výběrovém řízení umožní vytendrovat jak kvallitativně, tak finančně výhodné podmínky pro Váš záměr. Cena není všechno. Když by jste si vzali úplatek a upřednostnili nějakého zmrda, můžete si být jisti tím, že až při realizaci nastanou problémy, budete se dožadovat nápravy a dotyčný zmrd, nazývejme ho pro jednoduchost třeba Franta Vohnidrát, který Vás motivoval tučnou obálkou, Vás pošle k čertu a vysvětlí Vám, že to není jeho problém, ale váš, protože on někde musí tu práci ošulit, aby měl na úplatky pro Vás a vám podobné bídáky. Až nastane velký problém, tak Vás vyhodí pro neschopnost nebo se to provalí a Vy neseženete žádnou další práci, protože s nálepkou úplatkáře na Vás v lepším případě poženou psy.
Když budete každému jen říkat svou pravdu, skončíte pravděpodobně jako Mistr Jan Hus na hranici, protože bezmozci pravdu nesnášejí – připomíná jim jejich bídný osud outsiderů. Narazíte-li na dogma systému, je někdy těžké zůstat sám sebou, ale vždy je to více snesitelné, než lhát do očí a postupně se můžete naučit, jak na pragmatismu stavět, aniž by jste museli každému vše vysvětlovat vše od velkého třesku a utápěli se v množství bezpohlavních teorií. Nikdo není neomylný, ani Vy ne, ale máte množství způsobů, jak riziko vlastních chyb snížit, a to většinou tím, že se nenecháte oklamat a budete postupovat tak, jak Vám velí Vaše čest, protože to někdy bývá to poslední, co Vám může zůstat v případě, že uděláte fatální chybu a jedna z nejhorších věcí, co se člověku může stát, je, že jednoho dne ráno pohlédne do zrcadla a uvidí bezmozka s vlastním obličejem. Prachy budou a my nebudeme.
Kdyby nebylo mezi lidmi tolik parazitů, nemusely by být tak velké všechny represivní složky státu a všem by se nám mohlo lépe dýchat. Bohužel, paraziti i bezmozci tu byli, jsou a budou, a tak jedna z možností, která zbývá, je naučit se nelhat a nekrást, nebát se toho jak čert kříže (pro Sandstorma – krucifix) a začít nad svým životem víc přemýšlet, aby bylo možné oddělit dogma od merita věci – to dá člověku možnost se rozhodnout, jaký život bude žít nebo jakým druhem konzumu se obklopí. Vaše schopnost prosadit se i v dnešním prostředí, které se tak rychle mění, se rozhodně zvýší. Slovo flexibilita evokuje v dnešní době množství neřádu, protože bezmozci si to vykládají jako smrtelné nebezpečí pro své socialistické přežitky a snad ani nechápou Newtonovskou fyziku, která praví, že KAŽDÁ AKCE VYVOLÁ RE-AKCI. Každou změnu můžete Vy osobně více či méně ovlivnit a dává Vám to příležitost ukázat, co ve Vás je. Nebo Vám přijde nenormální, že Vám stále přibývají nové schůzky v diáři a že je nutné je přesouvat a sladit tak, aby jste zvládli, co je zapotřebí ? Chtěli by jste radši každý den od nástupu do důchodu monotónní nalinkovaný program a utahovat šrouby jako Charlie Chaplin ?
Druhotným efektem životního stylu ve znamení nelhat a nekrást je selekce lidí, kteří se začnou objevovat ve vaší blízkosti. Různé životní situace člověka zocelí natolik, že si začne uvědomovat důležitost kvalitních mezilidských vztahů a každý si zváží, koho si k sobě pustí blíž do svého soukromí. Kdyby to bylo tak jednoduché, uměl by to každý, ale zvažte ty protiklady – chcete, aby Vám Vaši blízcí lhali a okrádali Vás nebo Vás postaví na nohy, když budete moct věřit svým ideálům a mít okolo sebe lidi, kteří Vás budou milovat a o jejichž charakteru nebudete muset pochybovat ?????? Nikdy není pozdě rozhodnout se, jaký život budete chtít žít a jestli někomu ještě záleží na tom, aby jeho kroky neurčoval systém řízený hypokryty, má možnost začít minimálně sám od sebe.
(5x známkováno, průměr: 2,40 z 5)