Nejohroženější účastník silničního provozu

Featured Image

Jedna z nejprolhanějších floskulí této doby zní, že cyklista je nejohroženější účastník silničního provozu. Zásadně s tím nesouhlasím, je třeba si uvědomit, že cyklisty ohrožují hlavně oni sami vlastní arogancí, bezohledností a naprostou neochotou rozumně koexistovat s ostatními účatníky silničního provozu včetně jiných cyklistů. Teď si povíme, kdo je ten nejohroženější účastník silničního provozu ve skutečnosti.

Rád chodím pěšky. Je to super. Projdete se, můžete si uspořádat myšlenky, promyslet různé plány, potkáváte lidi, s některými se dá pokecat, pozorovat různé věci, kterých byste si jinak nevšimli,dýchat voňavý ranní vzduch, večerní vzduch, vůbec nějaký vzduch, a také se můžete bavit pohledem na ty cyklistické zoufalce, jak kolem vás funí a dupou do pedálů, protože si přece hrozně moc potřebují „dát do těla“ a odepsat ujeté kilometry na internet do nějaké té soutěže pro debily, co mají rádi organizaci, jako je třeba „Do práce na kole“.

Kromě auta nemám alternativu. Nemám jízdní kolo. Nemám motorku, i když bych si rád nějakou koupil, a MHD v Budějovících je zcela tristní záležitost, která jen okrádá lidi o čas a o peníze, aniž by za to dostávali jakoukoli adekvátní službu. Polovinu spojů by bylo možné zrušit hned a nikdo by si toho nevšiml.

Pěší doprava je výhodná ještě v tom smyslu, že nemusím platit za parkování. Snažím se totiž budějovickému magistrátu nedat ani korunu. Moje výdaje za parkování za rok jsou v řádu desetikorun, kdy už vážně nebylo zbytí, a i to mi je vždy hrozně líto a snažím se to zase kompenzovat někde jinde, například těm kurvám nezaplatím za něco jiného. Vůbec nechápu, kde berou tu drzost prodávat nám naše město. Neplatit jim je užitečné hned dvakrát, protože mi pak peníze zbudou a mohu je utratit za něco, co mi udělá radost. Kromě toho, každou korunu, kterou těm zmrdům dáte, oni pečlivě promnou v těch jejich špinavých úřednických prackách, zčásti ukradnou a zčásti použijí proti vám. Zaplatí si městapáky, aby vás šikanovali a brali si další peníze na pokutách. Vyplatí odměny těm kolegům úředníkům, kteří si v buzerování občanů vedli obzvlášť zdatně. Budou omezovat dopravu. Buzerovat vaše děti ve školách skrze spřátelné neziskovky. Jsou to nepřátelé a jsou horší než Putin.

Takže pěšky.

Blbý je to, když musím něco odnést. Vězte, že břemena do nějakých 10 kg se dají odnést bez jakéhokoli diskomfortu a tak nasrat ještě jednou.

To je ta světlá stránka věci.

Ta horší je, že jako chodec jste fakt poslední hovno a největší otloukánek systému založeného na preferenci obskurních a bizarních způsobů dopravy, pokud se vůbec o dopravu jedná.

Chodníky se zmenšují. Není to proto, aby vzniklo víc místa na auta, jak cyklozmrdi neustále tvrdí. Je to tím, aby buzny na kolech měly víc místa a mohly se komfortněji projíždět. Taky pro emhádé. Úplně se vyděsím, když se dozvím, že se nějaký prostor bude „revitalizovat“, protože to bez výjimky znamená, že se tam nadělají stezky pro cyklisty, odstraní vegetace a do posledních zbytků prostoru pro pěší umístí nějaký bordel z odporných betonových prefabrikátů tak, aby chodcům co nejvíce překážel. Do toho žhoucí slunce (stromy je většinou také třeba odstranit, aby na nějakého cyklozmrda nespadla větev) a hnusné nekonečné plochy zámkových dlažeb. Myslím, že se jedná o zhmotnělý projev cyklistické nenávisti ke všem druhům dopravy, ve kterých nefiguruje posvátné jízdní kolo, a orwellovsky pojatá „revitalizace“ v podání cyklolobby vykrmovaných architektů vede zpravidla k vymýcení veškerého života z revitalizací napadeného území. Kreativita obecních představitelů v šikanování chodců je někdy až absurdní, vzpomeňme na odporné betonové květináče, kterými zaútočila na chodce radnice Prahy 5.

Když už to vypadá, že v různých spíše odlehlých částech budete poctěni alespoň malým kouskem normálního chodníku ve stínu stromů, stane se vám, že zakopnete o růžový šrot, kterému se říká bikesharing. Otřesné špinavé bicykly, které se už dávno měly houpat na magnetu v hutích, představují důležitý artefakt městského cyklofašismu. Zrovna nedávno jsem zakopl o jeden tento krám, který si hověl přivázaný k nějakému sloupku a zabíral celý chodník, aby pěchota pochopila, kdo je tady pánem. Několikrát jsem do té věci vzteky kopnul, ale pak mi došlo, že s každým dalším kopancem se stav toho krámu zlepšuje. Byl zaprášený a orezlý, zřejmě jeho sharing neprobíhal nikterak intenzivně, a nakonec to je jedno, protože ty zkurvené firmy provozující bikesharing si veřejné, tedy vaše peníze vezmou stejně, ať jezdí či nejezdí. Za parkování tohoto bordelu se samozřejmě žádné poplatky nevybírají.

Cyklisté sami jsou nedílnou součástí teroru na chodcích. Třeba pojmy „pěší zóna“, „chodník“ nebo „přechod pro chodce“ mi připadají celkem samovysvětlující. Ale já nejsem nesnášenlivý jako oni, nevadí mi, když si provozují tu jejich šlapací samohanu v místech, která nejsou pro ně určena, ale očekával bych něco jako ohleduplnost k těm, kterým to tam říká „pane“. Tedy že se nějak pokusí přizpůsobit okolnímu „provozu“, zejména pokud jde o způsob a rychlost jízdy. Všiml jsem si, že i zcela normální jedinci, které znáte ze sousedství nebo z práce jako slušné a jedince, otce od rodin, přispěvatele na charitu nebo uťápnuté manažery, přepnou do úplně odlišného módu, jakmile usednou na kolo. Jerk mode on! Možná že tlak sedla na malou pánev způsobuje vyplavování hormonu zmrdosteronu, možná že se nějak jinak probudí latentní kokot dřímající v každém z nás, každopádně jsem se nikdy nesetkal s tím, že by někdo v autě jel v obydlené oblasti, co to dá a na plný plyn kličkoval mezi dětmi a důchodci. Může se tak stát, že vás na kole bude zkoušet přejet někdo, s kým jste včera seděli v hospodě, protože mu právě přeskočilo, oholil si nohy, usedl na kolo s rozvidlenými řidítky a koly tlustými jako pneumatiky u BMW i3 a teď je z něj ultimátní spandex berserker.

Cyklistická agresivita, nesnášenlivost a rizikové chování má za následek vznik no go zón. Tedy zón, kde nemáte chodit. Většina cyklostezek je no go. Například takové Zátkovo nábřeží mezi Modrým mostem a Sokolským ostrovem je docela příjemná trasa a spojnice mezi jižní a severní částí centra, pokud nechcete chodit po centru, ale jen tehdy, když prší nebo mrzne a ty kundy na kolech zůstanou doma. Jinak nemáte vůbec šanci. Sem tam se objeví optimisté, třeba rodinka, která si tady koupí zmrzlinu a rozhodne se korzovat podél Malše jako za první republiky a nechápou, že tady máme nastupující neomarxistcký zelený socialismus a oni chtějí svou buržoazní zábavu provozovat v epicentru cyklistické dominance. Když na ně během prvních 100 metrů zahulákají a zazvoní tři upocení mamilové v předinfarktovém stavu a jedna chlupatá biožena vezoucí si domů v proutěném košíku okurku na zpříjemnění večera, jsou ještě rádi, když mohou prchnout do relativního bezpečí Pochcané uličky. Parky jsou částečně no go, protože se je cyklisté pletou se závodištěm pro cyklokros, a také frekventované přechody pro chodce. Seznam míst, kde se můžete pohybovat pěšky a bez rizika kolize s pakáží na kolech se neustále zkracuje. V exponovaných místech doporučuji se doslova držet při zdi.

Dalším zdrojem no-go zón je emhádé. Kdyby si někdo otevřel stánek s občerstvením a prodával tam hovna, budou se mu tam hromadit hovnožrouti. To je celkem logické. A když si někdo otevře dopravní podnik se smrdutými autobusy pro socky, bezdomáče a cikorky, hromadí se tam překvapivě socky, bezdomáči a cikorky. V některých městech tento jev ekonomicky podporují, tady u nás se některým lidem toleruje jízda načerno. Zhruba bych to srovnal s nádražími, na které zoufalá úroveň služeb, špína a smrad přitahuje lidi, co mají rádi bordel, špínu a smrad. V případě MHD to má více dopravní a méně sociální rozměr. Každopádně existují místa v dosahu MHD, kterým je záhodno se vyhnout, zejména pokud nejste stokilová tactical beard transgender lesba se zálibou v bojových uměních, protože se tam hromadí ksindl a je tam bordel, odpadky a nachcáno. Jedno z takových míst sahá v Budějovicích zhruba od zavšiveného Mercury centra kolem bývalého hotelu Grand po oblast, která funguje jako myčka na cikány, tuto oblast je samozřejmě nutné vynechat taky.

Přechod pro chodce? Tam vás pumpičkáři mají na mušce hned dvakrát. Jednak se účelově prohlašují za chodce, jezdí po přechodech pro chodce na těch jejich splašených trubkách a ještě se cítí dotčeni, když jim ta pěší chamraď nechce udělat místo, ale také od nich absolutně nelze očekávat, že by před přechodem pro chodce zastavili nebo zpomalili. Je přitom jedno, zda se jedná o přechod neřízený nebo řízený, protože ta zařízení rozsvěcující střídavě červené, žluté a zelené světlo cyklisty vůbec nezajímají. Ta jsou tady přece jen pro auta. Jedna malá rada z praxe. Pokud chcete přejít, dojit na druhou stranu nezraněn a je skutečně nutné, aby vozidla zastavila, nejspíš zastaví osobní auto řízené mladším mužem. Zcela určitě nezastaví autobus a cyklista a pravděpodobně nezastaví žena řidička. Média sice tvrdí, že ženy jsou ohleduplnější řidičky, ale netuším, kdy, kde a čím se to projevuje.

Jsou elektrokoloběžky a segwaye pro chodce riziko? Nikdy jsem s nimi neměl problém. Většina uživatelů těchto samohybů chápe, že případná kolize by pro ně dopadla podstatě méně výhodně a tak si dávají pozor.

Dalším oblíbeným způsobem mobu na chodce je systematická likvidace mimoúrovňových křížení chodníků se silnicemi. Nějaký dopravní ideolog naznal, že je pro chodce ponižující, když musejí bezpečně přecházet nadchodem nebo podchodem, a tyto dopravní prvky se začaly předělávat na úrovňové křížení, tedy formou již probíraných přechodů pro chodce. Jedná se samozřejmě o maskovanou sabotáž cyklistických aktivistů, jejichž komunita má s městskými architekty častý personální a anální průnik. Cílem takového opatření samozřejmě není, aby se chodci těšili dobré mysli, cílem takových opatření je znepříjemňovat život konkurenčním a nepřátelským druhům dopravy. Z chodců si dělají živé štíty v jejich teroristické válce s automobily. I v Budějovicích se taková věc stala a tak místo komfortního podchodu pod Nádražní třídou musíte čekat na semaforech.

Myslím si, že za nějakých 10 let bude chůze zakázána nebo zdaněna, případně kombinace obojího. Největší problém je, že zlotřilý chodec po nikom nic nechce. Celý tento systém obecní zlodějny je postaven na utrácení peněz. Cyklisté a jejich lobby vytvářejí neustále dojem, že na kole by chtěl jezdit každý, ale nejezdí, protože na to neexistuje infrastruktura a dostatečná preference v provozu. Politici a úředníci tohle rádi slyší a za naše peníze to zajistí, k naší škodě a za 10% provizi od stavebních firem a stranický sponzoring. Různá ta cyklistická sdružení už dávno nejsou spolky neduživých pobledlých uhrovitých aktivistů, jako byl Hrabosh, co si nechal pro slávu organizované cyklistiky hrdinně zlomit sanici. Teď je to marketingová záležitost, něco jako fabrika, kde místo výrobků vyrábějí poptávku, aby obecní politzmrdi ze STAN, TOP09 a dalších takových mohli následně utrácet a krást. Zkuste zapátrat, z jakých zakázek si STAN gang teplého chovatele slepic Hlubučka vyvařoval na koks jejich vezdejší. Z projektového záměru na revitalizaci okolí Nádraží Holešovice se například dozvíme:

Záměrem společného podniku je zmodernizovat severní vestibul stanice metra Nádraží Holešovice a přetransformovat jeho nejbližší okolí ohraničené ze severu železniční tratí a vymezené přibližně ulicemi Partyzánská, Vrbenského a Argentinská v moderní městskou čtvrť, v níž budou zastoupeny všechny funkce moderního města – kanceláře, bydlení a služby, s důrazem na veřejnou dopravu a posílení přestupních vazeb stávajícího dopravního uzlu.

Tzn. auta a chodci raus.

Chodci se ničeho nedomáhají (podobně jako řidiči) a to je jejich smůla. Funguje to opačně, než by člověk intuitivně čekal. V jejich neprospěch dále hovoří, že na nich není nic, co by se dalo zdanit. Spotřební daň ze vzduchu a z bot je přece jen za současné situace trochu moc. V tomto ohledu je na tom individuální automobilová doprava lépe, protože stát i obce potřebují jejich peníze, a tak s nimi nemůže vyjebávat tak natvrdo jako s chodci. Schválně, zaujal vás někdy ten rozpor? Představitelé obcí, až na výjimky excelentní demagogové, zmrdi a zloději, často hovoří o tom, že automobilová doprava je z jejich pohledu nežádoucí, protože vyžaduje prostor na parkování, řidiči páchají dopravní přestupky, a musejí zaměstnávat úředníky, co dohlédnou na regulaci a potírání těchto krajně nežádoucích jevů. A nyní si představte, co by se asi dělo, kdyby je lidé ze dne na den uposlechli, auta nechali sešrotovat, přestali jezdit, parkovat a začali chodit pěšky? Praha by mohla vyškrtnout ze svého rozpočtu dvě tři miliardy, co nakrade na parkování a na pokutách, a propustit zhruba 500 rozežraných úředníků a strážníků, kterým ti nenávidění řidiči financují jejich šikanistický lifestyle.

Stejně tak by asi lokálním politikům neudělalo radost, kdyby se lidé dovtípili, že většinu cílů například v Českých Budějovicích lze pěšky dosáhnout za půl hodiny a není za to třeba platit nějakému dopravnímu podniku, který si vskutku může ty své krabice na vožení vzduchu nastrkat někam. Je proto třeba různými nenápadnými opatřeními konkurenční druhy dopravy znevýhodňovat a pomalu zvyšovat závislost občanů na hromadné dopravě, takže je po chvíli ani nenapadne, že svého cíle mohou dosáhnout rychleji, levněji a nebude jim přitom smrdět pod nos bezdomovec nebo na ně ječet hulvátský revizor.

Pěší pohyb je prostě nežádoucí konkurenční produkt a cyklista má nakročeno do dopravního disentu.

Říkám si proto, kdy úřednická nenažranost a cyklistická nesnášenlivost zajdou jednou tak daleko, že dojde k pogromům na chodce. Jiné více minoritní druhy dopravy už měly tu smůlu, že se na ně cyklisticko-úřednická mafie zaměřila, přičemž se smyčka neustále stahuje. V podstatě se dá říci, že jakmile se nějaký druh dopravy ocitne v konkurenčním poměru k posvátným splašeným trubkám, bude čelit různým druhům šikany, omezování, lokálnímu a nakonec plošnému zákazu. Například Segwaye byly problém a pod záminkou bezpečnosti se je podařilo zakázat. Provozovatelé segwayů neměli dost silnou lobby a cyklomafie je vyhnala za hranice města do ghetta. Stalo se tak dokonce s veřejnou podporou, kdy média přinášela různé příběhy o hrozivých kolizích segwayů s chodci připomínající líčení vraždy Anežky Hrůzové. Říkal jsem si tedy, žádné překvapení, je to dvoustopé vozidlo, něco jako auto v malém, není divu, že se frustrovaným pumpičkářům zajídá, přestože neprodukuje žádné lokální emise a nespotřebovává místo. Pak cyklisté obrátili svoji nenávist proti beerbusům, což mě zaskočilo, protože jejich uživatelé nedělají nic jiného, než cyklisté sami – šlapou, chlastají, chovají se jako dementi a dělají bordel. Nyní začínají kácet v řadách elektrokoloběžek, které jsou dokonce legislativně jízdním kolem, a nic jim nebude platné, že jsou sdílené, bezemisní a cool. Myslím, že další na řadě budou elektrokola, protože rozdíl mezi elektrokolem a elektrokoloběžkou je minimální, a to všechno protože alternativní doprava je správná, ale jen ta naše. Pak už nebude nikdo další, koho by se dalo šikanovat a konečně dojde k plošnému mobu na chodce.

Je třeba tu optiku trochu poopravit. Jestli je cyklista s veškerou tou vyhrazenou infrastrukturou za veřejné peníze, všemožnou mediální podporou, praktickou beztrestností při porušování zákona a soustavným protežováním cyklistické „dopravy“ nejohroženějším účastníkem provozu, tak musím být Mickey Mouse. Ve skutečnosti je chodec tím, kdo je v potravním řetězci českého dopravního fašismu na konci.

Ale to nevadí. Jestli chcete, aby vás systém neměl rád, jezděte autem. Ale pokud ho chcete pořádně srát, choďte pešky.

 


24.07.2022 D-FENS

12345 (403x známkováno, průměr: 1,68 z 5)
22 251x přečteno
Updatováno: 24.7.2022 — 22:58

Reklama

D-FENS © 2017