Já rozlišuju dva pivovarní styly:
– Pívo
– Blívo
Tržní nabídku sortuju na nápoje, co neurazí, pak šedivou zónu kelímkovýho na oparný zapití klobásy, aby se jeden nedávil, a nakonec ty, co naserou. Těch sice není až tak mnoho, ale třeba taková Plznička / Gambáč mezi ně patří, protože cena, kterou si za nepatrně nadprůměrný mázy, čili 11°, dovolí chtít a eště ty marketingový bláboly o tradičním prémiovým ležáku (kterej byl, když blahý paměti ještě vařili lehkou 12°do dřevěnejch ležáků a stáčeli do exportních třetinek, kterou aktuální zlatokopové dokonale zkurvili…), to fuckt nasere. A ta nadprůměrnost je daná nikoli vytříbeností šmaku, nýbrž dlouhodobě standardní chutí.
Poslední roky mám pocit, že většina ostatních velkých i regionálních pivovarů kvalitu zlepšila, přesněji zvedá se z prachu cesty, do kterého je přivedli bájní zahraniční pivovarníci aplikací nerezových automatizovaných průtokových linek, co možná fungují u jejich svrchňáků. Některé nově vystoupali až do hladiny neurazí.
Docela vysoko a dlouhodobě si drží laťku např. Únětice, Březňák, Svijany, Bernard, Samson, zvednul se Regent, dokonce jsem nově vydržel i Smíchov bez výplachu žaludku, což od druhý půlky devadesátek bylo nemyslitelný (když předtím byl báječný, podobně jako Krušovice). Ale nejsem žádný pivní degustátor nebo explorer, takže je to výhradně subjektivní vjem o těch několika málo pivech, co mi přijdou do cesty. A ještě často jako lahváč, bohužel i zelenej.
Lahodný a zpravidla nefiltrovaný vařený pití může jeden nasát především u NĚKTERÝCH řemeslníků. Ale často bohužel ne pokaždý, protože v těch malých provozech při střídání více druhů, nebo dokonce stylů se občas vloudí chybička a kvalitu neudrží. Když je sládek znalej řemesla a trochu talentovanej a hlavně vaří z lásky k pivu, nejméně jedna dobrota se v sortimentu najde. Např. jak jsem už psal, Jílovice. Ale když to je amatér pivní kutil, anebo podnikavcem najatej školenej hňup, co to dělá jen jako zdroj financí, pak jeho výtok neosloví (čti: vaří sračky) a co várka, to originál, např. Piv. Rýžovna.
Čtení podobných textů je pro mě nejen poučení, ale hlavně zábava. Nic ve zlým, ale ty šílený žvásty, při popisu chuti: …. ležák je dobře uvařený (var = 100°C, jak se liší dobrý od špatného? Ale budiž…), světle zlatý až lehce jantarový (OK), plné (?!) chuti, svěží v těle (na prdeli nezáleží?), podepřený mírnou hořkostí s romantickými tóny od tropického ovoce až po borovici (no to mi ho vyndej a chvíli podrž!), lehce pitelný (i lahodný speciál 14° Samson bock je po naskladnění desátýho kousku pitelný už dost těžce…).
Zajímavý je, že podobnou srandu produkujou všichni degustátoři, nejen píva, ale i lahůdek, uzenin, pokrmů, vína i kořalek….
Že by cechovní znak „JÁ SU DEGUSTÁTOR“ ty dezoláte?
Forge
Malej Jarda:
Každej je svým způsobem fajnšnekr.Znáš to.Proti gustu…
Plzeň je už dávno navoněná vodička, která si hraje na starý časy.
Třeba Radegast je výborný.
Právě máme v kapele diskusi, jak je to všechno subjektivní a časově pomíjívý.Blondýny už nejsou tak blbý a zrzek je víc, ale mají míň pih.Jen ta Plzeň se nemění…
regent je celkem fpohodě leta letoucí, zato bernad, majitel debil, takový nepodporovat, jak dloho je to nutno vopakovat?
Malej Jarda
Řešíme pívo, potažmo jeho pachatele. A Bernard neurazí.
Nikoliv majitele pívováru, páč bysme mohli skončit u nějakýho Inda, kterej jak ho vyndá, hned mu bryndá.
Jestliže majitel umí získat a zaplatit schopného sládka a ještě nechá prostor jeho (n)asertivitě, má dobře nastavenej marketing, zas tak velkej debil bejt nemůže. Ňákej yeblej ale jóó.
Ale kdo nejsme ani trochu?
Já rozlišuju dva pivovarní styly:
– Pívo
– Blívo
Tržní nabídku sortuju na nápoje, co neurazí, pak šedivou zónu kelímkovýho na oparný zapití klobásy, aby se jeden nedávil, a nakonec ty, co naserou. Těch sice není až tak mnoho, ale třeba taková Plznička / Gambáč mezi ně patří, protože cena, kterou si za nepatrně nadprůměrný mázy, čili 11°, dovolí chtít a eště ty marketingový bláboly o tradičním prémiovým ležáku (kterej byl, když blahý paměti ještě vařili lehkou 12°do dřevěnejch ležáků a stáčeli do exportních třetinek, kterou aktuální zlatokopové dokonale zkurvili…), to fuckt nasere. A ta nadprůměrnost je daná nikoli vytříbeností šmaku, nýbrž dlouhodobě standardní chutí.
Poslední roky mám pocit, že většina ostatních velkých i regionálních pivovarů kvalitu zlepšila, přesněji zvedá se z prachu cesty, do kterého je přivedli bájní zahraniční pivovarníci aplikací nerezových automatizovaných průtokových linek, co možná fungují u jejich svrchňáků. Některé nově vystoupali až do hladiny neurazí.
Docela vysoko a dlouhodobě si drží laťku např. Únětice, Březňák, Svijany, Bernard, Samson, zvednul se Regent, dokonce jsem nově vydržel i Smíchov bez výplachu žaludku, což od druhý půlky devadesátek bylo nemyslitelný (když předtím byl báječný, podobně jako Krušovice). Ale nejsem žádný pivní degustátor nebo explorer, takže je to výhradně subjektivní vjem o těch několika málo pivech, co mi přijdou do cesty. A ještě často jako lahváč, bohužel i zelenej.
Lahodný a zpravidla nefiltrovaný vařený pití může jeden nasát především u NĚKTERÝCH řemeslníků. Ale často bohužel ne pokaždý, protože v těch malých provozech při střídání více druhů, nebo dokonce stylů se občas vloudí chybička a kvalitu neudrží. Když je sládek znalej řemesla a trochu talentovanej a hlavně vaří z lásky k pivu, nejméně jedna dobrota se v sortimentu najde. Např. jak jsem už psal, Jílovice. Ale když to je amatér pivní kutil, anebo podnikavcem najatej školenej hňup, co to dělá jen jako zdroj financí, pak jeho výtok neosloví (čti: vaří sračky) a co várka, to originál, např. Piv. Rýžovna.
Čtení podobných textů je pro mě nejen poučení, ale hlavně zábava. Nic ve zlým, ale ty šílený žvásty, při popisu chuti: …. ležák je dobře uvařený (var = 100°C, jak se liší dobrý od špatného? Ale budiž…), světle zlatý až lehce jantarový (OK), plné (?!) chuti, svěží v těle (na prdeli nezáleží?), podepřený mírnou hořkostí s romantickými tóny od tropického ovoce až po borovici (no to mi ho vyndej a chvíli podrž!), lehce pitelný (i lahodný speciál 14° Samson bock je po naskladnění desátýho kousku pitelný už dost těžce…).
Zajímavý je, že podobnou srandu produkujou všichni degustátoři, nejen píva, ale i lahůdek, uzenin, pokrmů, vína i kořalek….
Že by cechovní znak „JÁ SU DEGUSTÁTOR“ ty dezoláte?
Malej Jarda:
Každej je svým způsobem fajnšnekr.Znáš to.Proti gustu…
Plzeň je už dávno navoněná vodička, která si hraje na starý časy.
Třeba Radegast je výborný.
Právě máme v kapele diskusi, jak je to všechno subjektivní a časově pomíjívý.Blondýny už nejsou tak blbý a zrzek je víc, ale mají míň pih.Jen ta Plzeň se nemění…
regent je celkem fpohodě leta letoucí, zato bernad, majitel debil, takový nepodporovat, jak dloho je to nutno vopakovat?
Řešíme pívo, potažmo jeho pachatele. A Bernard neurazí.
Nikoliv majitele pívováru, páč bysme mohli skončit u nějakýho Inda, kterej jak ho vyndá, hned mu bryndá.
Jestliže majitel umí získat a zaplatit schopného sládka a ještě nechá prostor jeho (n)asertivitě, má dobře nastavenej marketing, zas tak velkej debil bejt nemůže. Ňákej yeblej ale jóó.
Ale kdo nejsme ani trochu?
čmoud tady typicky nepoužívá ten var k otevřené propagandě svejch pomatenejch nesmyslů, spíš shrábne prachy a užije si je nekde jinde
a jelikož jediná metoda jak vo nečem na trhu hlasovat je kešeňou, no tak holt…
Bernarda znam osobne, v devadesatkach jsem pro nej delal par drobnosti. I kdyz nesdilim zdaleka jeho nazory, pred tim clovekem smekam.
@ Malej Jarda :-D)))))
No to mi vyndej… a nezapomeň mi ho pak voklepat!