Tenhle moderní způsob likvidace kohokoli je fakt síla. Vůbec nic neprovedete, ale pokud máte postavení, moc, v bance nějakou tu pětku, určitě se najde někdo, komu to přijde líto. Stačí jeden hashtag a máte po žížalkách. Česká varianta sousedovy chcíplé kozy je proti tomu dětská hra.
Našinci stačí, aby sousedovi koza chcípla, a tím pro něj věc končí. Ne tak v Americe – tam je potřeba kozu veřejně rozčtvrtit, majiteli uříznout koule, popravit ho a nachcat mu na hrob. Celá tahle hrůzná štvanice začala před pár měsíci díky jednomu chlápkovi, který je od pohledu dostatečně hnusnej na to, aby ženskou dostal do postele jedině za prachy nebo z pozice moci. Přiznání dalších hvězd či hvězdiček, že si s ním taky vrzly, aby dostaly roli, spíš vypovídá o jejich povaze děvky než o chlípnosti toho ošklivého prasátka. Ovšem co se strhlo pak, to už začíná být nad mé chápání, nebo pokud to chápu správně, jde z toho čistá hrůza.
O pověst, existenci, a snad i právo žít přišli v poslední době Kevin Spacey, Dustin Hoffmann nebo Steven Seagal. Asi někoho příliš trápilo, že jejich koza byla příliš tučná, a proto je v rámci honu na čarodejnice nechal veřejně ukřižovat. Další pecku představuje jedna, kterou bych označil jedině sprostým slovem, které začíná na P a končí na íča. Vzpomněla si, jak ji někdy před 40 (!!!) lety udělal nemravný návrh jeden současný kandidát na senátora. Dobrý nástroj k odstranění politického konkurenta. Nejděsivější je na tom všem presumpce viny. Přijde kdokoli, prohlásí „von mě chtěl vojet“, a vy nezmůžete nic. Představte si, jak po čtyřiceti letech sháníte důkazy, že jste nějaký nandě někde na večírku nesáhli na bobříka. Tahle hysterie bezpáteřních krav tu není jen tak. Z jedné části za to může jistě totální přemnožení právníků v USA, ale na své si asi přijde i LGBT lobby, která v tuto chvíli okázale mlčí. Nicméně dostat na roveň obyčejné lidské šukání a jejich zvrácené praktiky je přeci jejich dlouhodobý cíl.
Vzpomínám si, jak někdy v třetihorách, tedy v době, kdy jsem byl mlád, jsem chodil na mejdany hlavně proto, abych tam sbalil nějakou buchtu. Po několika neverbálních signálech prozrazujících vzájemné sympatie jsem se obyčejně zeptal: „Slečno, mám chuť se s vámi pomilovat. Máte-li stejnou chuť, usmějte se.“ Párkrát jsem byl odmítnut, párkrát jsem se dočkal úsměvu. Chovali jsme se tak všichni, po odmítnutí jsme se nehroutili, dotyčnou neuráželi, brali jsme to jako hru „Ber – nech být“. Rozhodně jsme na nikom neprováděli násilí, rozhodnutí bylo na oslovené, zda do toho půjde či nikoli. A dívky to taky tak braly. Proč bychom jinak chodili na mejdany?
A teď si představte, že by se dnes ty dámy probraly a začaly naříkat a plakat, jak jsem jim tehdy ublížil. Jaký já to byl nechutný prase. Chtít po ženský, aby se se mnou vyspala! No fuj! Jak může ten člověk vůbec chodit mezi nás, slušné mentální vykastrovance! V této souvislosti mne opravdu těší, že nevlastním žádnou hollywoodskou produkci. Z obyčejného lidského chování se dělá zločin. Tam, kde by stačilo jednoduché ne, v horším případě facka či útěk, se problém řeší s bandou prolhaných právníků, presstitutů, bloggerů a dalších zbytečných existencí, které naše civilizace vyprodukovala.
Co říci závěrem? Buďme ostražití. Zatím vše vypadá jako hra mocných a bohatých, která se nás nemůže dotknout, ale to si naši tátové mysleli v procesu se Slánským také. Paralela s komunistickými čistkami z padesátých let je možná přehnaná, ale zlikvidovat ze dne na den mocného či bohatého člověka vymyšlenou kauzou přece patří k základním levičáckým skills. Brzy asi nezbude, než abychom si začali aktivně chránit svoji normálnost. Abychom nedopadli tak, že nám pod oknem projde obvyklá sobotní Pride Parade a my si s tím svým heterosexuálním nádobíčkem budeme moct dělat tak akorát selfie, protože jsme nedostali od sexuálního odboru městského úřadu povolenku souložit s osobou opačného pohlaví.
Že přeháním? A co takový desetiletý vtip o dvou teplých, kteří si koupili kočárek?
19.11.2017 Pako
(242x známkováno, průměr: 1,30 z 5)