Původně jsme se chtěli zastavit s kolegou na pumpě, abychom si dali kafe, ale firma Mazda nám nachystala lepší zábavu. Vlastně to nebyla ani tak docela Mazda.
Stála tam nějaká panička s Mazdou CX-7 fdechtu a furt někam volala. Vypadalo to, že to telefonování moc nepomáhá, protože vykazovala jisté známky nervozity. Původně jsme mysleli, že má nějaký problém, třeba že se jí na tom papírku ukázaly tři proužky a když vás řízne cirkulárka, taky nevíte, který zub to byl. Nicméně se ukázalo, že problém je technického rázu a přímo dopadá na její mobilitu.
„Pánové, co mám dělat, když mi svítí kontrolka na olej?“
To je zvláštní. Ta slečna v reklamě na Vanish to ví úplně přesně a ještě si v tom vymáchá šálu.
Vrhli jsme se na ten automobil. Vypadal celkem nově. Zeptali jsme se, jak je to starý. Bylo to tři roky starý. Takže asi po záruce, že jo. Svítila kontrolka oleje a DPF.
Oleje tam ovšem bylo dost. Až moc. A ještě asi centimetr navíc.
Musím dodat, že se mi to auto ani trochu nelíbilo. Vypadalo to jako by to vyrobili blázni v rámci festivalu Mezi ploty z kusů různých aut, které viděli po parkovištích a v novinách a tak. Do seznamu trosek jsem si zařadil tenhle exemplář hned vedle Nissanu Murano, což je taky taková plečka.
Zeptali jsme se dámy, jak dlouho ty kontrolky svítí. Odpovědí nám bylo, že ta na olej asi 45 kilometrů a ta s tím filtrem asi týden. Ale že s tím nic nedělala, protože jí řekli, že když svítí ten filtr, tak že má normálně jezdit a ono to zase zhasne, že si to pořeší to auto samo. Posledních 30 km že se jí zdá, že to ztratilo výkon.
Oops.
Řekli jsme madam, aby s tím už nejezdila a zavolala odtahovku, jinak se to definitivně porouchá a bude game over.
Nejspíš se tam dělo toto.
Signalizace nedostatku oleje se rozsvítila, protože klesl jeho tlak.
Jeho tlak neklesl proto, že by to tam bylo málo, ale proto, že jej naředila nafta a čerpadlo nedokázalo tuto řídkou směs oleje a nafty stlačit na požadovaný tlak. Možná, že je ten management motoru tak chytrý a hlídá současně tlak i hladinu oleje, a začal hlásit hladinu příliš vysokou. Ale spíš bych si tipnul to první, protože auto bylo lowtech.
Nafta se do oleje dostala tím, že se auto pokoušelo pořád dokola regenerovat DPF a lilo velké množství nafty do motoru, aby se podařilo pomocí ní zapálit obsah filtru.
Filtr se nicméně neregeneroval.
Oprava předpokládá
Výměnu oleje.
Prověření fce tlakových čidel před a za filtrem, protože je možné, že čidlo začalo odesílat chybný signál, ale v rámci tolerance, a motorová ECU si začala na základě špatně určeného diferenčního tlaku na filtru vynucovat regeneraci filtru, ačkoli filtr sám nebyl zanesený ani nic podobného.
Vynucení regenerace filtru „ručně“ přes diagnostiku
Když se to povede, tak hurá
Když se to nepovede, tak nový DPF
Jestli se to přidřelo, tak nový motor, ale to se neukáže hned, až tak za 50000 km, takže šup s tím do áček.
Tak něco mezi třemi a třiceti tisící by to mohlo stát. Jinak jsou ta auta na naftu úžasně úsporná a skvěle se to vyplatí.
Museli jsme ovšem poznamenat, že tohle všechno je technologie naprosto na vyližprdel. Ta automobilka, co to hrůzu vyrobila, už asi úplně zapomněla, že s těmi auty jezdí lidi, kteří mají svoje starosti a povinnosti a vůbec nemají náladu starat se o kondici nějakého zhovadilého filtru. Proč to nemá třeba bypass a když se ten filtr nepodaří na druhý nebo třetí pokus regenerovat, tak by to prostě vypsalo hlášku, že to má dojet do servisu, přehodilo se to do DPF bypass mode a nikdo mě nepřesvědčí, že by škody na životním prostředí byly za tu dobu nějak zásadní. Není přece třeba, aby se to totálně zadřelo a posralo. Vyrobit nový motor nebo auto je přece také ekologická zátěž. Jo, vlastně, já jsem zapomněl. Bypass zakazují zákony, protože by ho lidi zapínali. Tak nic, pardon. Ať se to klidně zadře, to zákon nezakazuje.
(20x známkováno, průměr: 2,65 z 5)