Počty, tedy kalkul, se mají k matematice asi jako noty k hudbě. Není náhodou, že se matematický a hudební talent vyskytují u jedince většinou společně, pokud ovšem není jeden z nich udupán a zašlapán ve kterékoli ze tříd základní školy.
Je rozdíl mezi koukáním se do not nějaké písně a jejím posloucháním. Stejné je to s matematickým výrazem a jeho pochopením. Když koukáte na něco, co dává smysl natolik silný, že jej zaměníte za jistotu, když vám to prostě docvakne, je to jako nádherný nástup trubek i smyčců v refrénu písně. A když pak jednotlivými krůčky, a každý zní jako sloka, dojdete k závěru, a předpoklad se potvrdí, zazní symfonie v plné síle.
Představa, že podstatou matematiky je neustálé řešení nějakých rovnic, je představou chybnou. Stejně jako představa, že má snad člověk postupovat výhradně podle logiky a lajnovat si život jen racionálně. Pravá podstata je vždy v invenci, v nápadu. Je hloupost vynalézat a hledat bez představy, co se má najít.
Stejně tak je pošetilé myslet si v jakémkoli okamžiku, že jsme na konci cesty. V matematice je koncem pouze dogma. Jedno z prvních dogmat, které se objevilo v řecku, se týkalo čísel – prý se všechna na světě dají vyjádřit zlomkem, jsou tedy racionální. Podle legendy byl devatenáctiletý řecký student utopen za důkaz, že existují i jiná čísla, než čísla racionální. Dogmata v matematice dlouho nepřežívají a neexistují.
Když kouká astronom do hvězd vzdálených od nás 12 miliard světelných let, dívá se do minulosti. Pokud by náš vesmír byl starý 14 miliard let a my spočítali, že se koukáme do vzdálenosti 14 miliard světelných let – uvidíme velký třesk? Uvidíme to, z čeho to vše vzešlo? Netuším. Ale v matematice to možné je.
Vše na našem světě, a podle všech teorií i v celém vesmíru, vše, co používá matematiku jako nástroj. Každá věda, každý přístroj, používá operace a symboly, které se vejdou do této jediné rovnice:
V tomto nádherném kousku najdete všechny operace, která matematika používá (sčítání, odčítání, násobení, dělení, umocňování, odmocňování) a všechny v matematice používané konstanty (0, 1, pi, e, i). A jedno rovnítko. A to vše pouze jednou. Všechny kalkulačky světa potřebují ke svému správnému chodu ovládnout pouze tyto znaky a operace mezi nimi. To je můj matematický Bůh.
Spočítá vám to i google. Stačí napsat e^(pi*i)
A to je to, proč mě google trochu děsí.
Nikdo nemůže kouzlit, a hrát líp než Bůh…
Ke komentářům k minulému článku
Velmi děkuji za každou reakci. Mrzí mě, pokud z článků vyplynulo, že snad mám pocit, že je potřeba aplikovat matematiku do běžného života, podřídit se logice a podobně. Přestože je pravděpodobné, že nebývám úplně srozumitelný, možná první komentář k mému článku svědčí tom, že je stejně pravděpodobné, že i laskavý čtenář někdy čte větu druhou bez pochopení té první.
Pro upřesnění – kdokoli se uchýlí k matematice, stává se součástí světa, ve kterém
jeho obyvatelé žijí v míru a nepřou se
je pořád na čem dělat
nikdo nic nepatentuje
nikdo nikoho neponižuje
se každý spoléhá na každého
se můžete vydat jakýmkoli směrem
můžete jít svou cestou nekonečně daleko
respekt existuje jako základní princip
Přál jsem si, abyste se pokusili podívat se na matematiku zevnitř, jen nahlédnout. Být v ní a neřešit to další, co ji samozřejmě přesahuje. Ona sama si ostatně nedělá žádné ambice a klidně se obejde bez titulu. Je to opravdová dáma.
Prostě jen být v NÍ, koukat se nahoru k jejím hranicím, a nedohlédnout…
(Zatím nikdo nehlasoval)