Bylo úterý 22.5.2012 a novinářská dvojice Roman Švidrnoch – Martin Vokáč se rozhodla, že nám vymyje mozek. Asi se už zase něco chystá a je třeba připravit veřejnost na další vlnu utahování šroubu v rámci doktríny silničního fašismu.
Článek na internetu nenajdete, ale byl v deníku DNES na stranách 1, 4 a 5, protože byl velmi rozsáhlý a třídílný.
Zejména motoristického ignoranta Švidrnocha není třeba dlouze představovat. Je samzřejmě zcela konformním motoristickým novinářem. Jeho výplody můžete nejčastěji číst v příloze Mladé Fronty zvané Auto, ale někdy ho nechají něco napsat i na titulku, když zrovna žralok nesežere učitelku a žádného politika nenachytají krást. Největší dojem na mně udělal jeho praktický návod zapínat klimatizaci pouze při jizdě s kopce, což prý podle Švidrnocha přináší úsporu paliva. Jinak miluji Švidrnochovy recenze na vozy Škoda, končící bez výjimky zjištěním, že se jedná o výborné, osobité a hodnotné vozy, které kombinují dostatek místa s vhodně tvarovaným volantem a dostatkem odkládacích ploch. Ovšem tentokrát dvojice novnářů našla nového nepřítele – automobily zvané SUV. Co dělají SUV? Žerou děti? Ne, něco horšího, jsou nebezpečná. Začíná to argumentem, cituji:
Zároveň jsou auta s velkým objemem motoru nebezpečná, loni zavinila o třetinu víc smrtelných nehod než loni.
Tak jsem se podíval do policejních statistik a vozidla se zdvihovým objemem nad 3 litry se v roce 2011 podílela na celých 6 (slovy šesti) smrtelných nehodách, což je 1,2% z celkového počtu dopravních nehod s následkem smrti. V roce 2010 jich bylo rovněž 6. Každopádně, i kdyby počet nehod „způsobených auty s velkým objemem motoru“ (správně „způsobných řidiči aut s velkým zdvihovým objemem motoru“) narostl o třetinu (a on nenarostl, ale kdyby), pak by se jednalo o celé dvě nehody. Pro informaci, známý etalon bezpečnosti a ukázněné jízdy Fabia HTP spadá do kategorie, za kterou stojí 177 smrtelných nehod. Nicméně neexistuje žádná statistika, kolik nehod způsobily SUV, protože policie nemá takovou rozlišovací schopnost a i údaj o 1,2% dopravních nehod zaviněných vozy s velkým zdvihovým objemem je třeba brát s rezervou.
Dále nám oba novináři předestřou spektakulární pokus. Před SUV Audi Q7 a limuzínu A6 téže značky je postaveno zhruba do vzdálenosti jednoho metru od přední části dítě. Za pomoci fotky pořizované ze zadního sedadla (!) se má dokázat, že z SUV je dítě hůře vidět, respektive že zmizí za předkem vozidla. To je samozřejmě také sporné, protože vyšší předek zčásti nebo zcela kompenzuje vyšší posaz řidiče v SUV, ale především celá ta naaranžovaná situace je vadná. Dítě se nachází asi metr před vozidlem. Pokud tom dojde tak daleko a vznikne situace, že se metr před jedoucím SUV ocitne dítě, něco je moc špatně a není to auto. Asi se dítě nerozhlédlo a vstoupilo přímo před jedoucí automobil. V takové situaci je už celkem jedno, zda se srazí s SUV nebo etalonem bezpečnosti a ukázněné jízdy, protože tohle je prostě špatné a nezmění na tom nic, zda mu řidič vidí jen hlavu nebo hlavu a kus ramen.
SUV jsou samozřejmě nebezpečná také proto, protože se o nich hovoří v souvislosti s dopravními nehodami. Zmiňována je zejména nehoda Dary Rolins, která v SUV srazila motocyklistu poté, co vyjel do protisměru. Nehoda by dopadla stejně, kdyby jela čímkoli jiným. Dále SUV figurovalo v nehodě Deany Jakubiskové, ale tam ještě není vyšetřování u konce a tak nikdo neposoudí, a ani Švidrnoch s Vokáčem neposoudí, jak dalece se na uvedené situaci podílela řidička. Zapomnělo se ovšem na Janouška a jeho dovednou variaci na herní tituly Carmaggedon a Vietcong. Asi už redakce dostala příkaz shora o Mazánkovi nepsat.
SUV kromě toho, že jsou nebezpečná, jsou také špatná. Hledají se důvody, proč si lidé taková auta kupují, když jsou tak nebezpečná. Pohon čtyř kol to prý není, stejně to některá nemají a i když ano, tak na tom stejně mají silniční gumy, takže to nepotřebují. A kdyby to potřebovali, tak obyčejná auta to taky mají. Vyšší posez za volantem to taky není, protože Ford Fjúžn ho má taky a přesto si ho nekoupili. Kvůli bezpečnosti to také není, protože SUV mají špatná hodnocení v testech Euro NCAP (zde se projevuje absolutní neznalost autorů, pokud jde o metodiku hodnocení výsledků testů, není prostě hvězdička jako hvězdička a probíhající změna metodiky činí výsledky Euro NCAP čím dál méně transparentní, až bych skoro řekl nevěrohodné). Vzápětí to ale autoři popřou, když popisují test, kdy ADAC nechal srazit SUV Audi Q7 a FIATa 500, přičemž posádka FIATu byla mrtvá. O jaká hrůza, beruška nevydržela srážku s lokomotivou, kdo by to čekal.
Je to nádherná ukázka vytržení fakt z kontextu a jejich zasazení zase do jiného kontextu. Problém tohoto testu spočíval v tom, že na posádku FIATu působilo příliš velké přetížení, jinak řečeno, narazili natvrdo. Nezabila je deformace jejich vozu, ale ne-deformace vozu jiného. Teoreticky mrtvé byly i „děti“ na zadních sedačkách, aniž se vůz v tom místě výrazně deformoval. Stalo se tak proto, že Q7 byla optimalizována pro testy Euro NCAP extrémně tuhými nosníky v přední části (úspěšně – *****), které ovšem energii nepohtily (pro Švidrnocha a ostatní ignoranty, auta jsou teď už asi dvacet let stavěna tak, aby energii při nárazu proměnila v plastickou deformaci, narozdíl od staršího přístupu, který velel deformaci minimalizovat). Nosníky obou vozidel byly navíc v takové vzájemné poloze, kdy se příčné nosníky FIATu dostaly pod nosníky Audi, které tak FIATa „zašláplo do země“. Příčinou fatálních následků crash testu obou aut tedy byla – kupodivu – snaha vyhovět kritériím zase jiného crash testu. ADAC tehdy vznesl požadavek, aby se prováděly crash testy auto vs. auto oficiálně a popdořil tak nepřímo to, co je už léta zřejmé – že vypovídací schopnost crash testů ENCAP je malá až žádná. Je to komplikovaná záležitost, ale věci takové bývají. Je to také známá záležitost a hodně se o ní psalo, nemůžete to neznat, pokud jste odborným žurnalistou v celostátním deníku.
Nebylo by mnohem rozumnější vrátit se k normálním autům?, ptají se autoři na konci druhého dílu článku.
Škoda že nevím, co je normální auto. Stříbrná Octavia kombi f tédéíčku, sen českých rodin?
Třetí díl článku obsahuje určitý sebedestruktivní mechanismus, kdy je za účelem poukázat na rostoucí a všudypřítomnou hrozbu předkládáno, že počet registrovaných SUV prudce roste (z 1 745 v roce 2004 na 22 421 v roce 2011), ale jak je známo z obecně dostupných pramenů, počet smrtelných dopravních nehod od roku 2004 klesá (s výjimkou rokuů 2006 a 2007, kdy jejich počet vzrostl kvůli zavedení bodového systému). Pokud by tedy SUV byla takovým nebezpečím, jak autoři tvrdí nebo se snaží vyvolat dojem, pak by jistě tento trend nemohl nastat. Myslím, že sebepopírání je v žurnalistice inovativním přístupem. Nebylo by rozumnější se vrátit k normálním novinám?
Jak jste asi postřehli, pořád se ještě autoři nezvládli vypořádat s otázkou, proč si lidé ta auta vlastně kupují, když jsou ve všech ohledech tak hrozná. Na to je povolán v samotném závěru trilogie odborník na slovo vzatý, totiž dopravní psycholog Martin Kořán. Se jménem tohoto pána jsme se již setkali v souvislosti s posudkem, lépe řečeno „posudkem“ na „piráta“ Lacinu, kdy Kořán opakovaně selhal po profesionální stránce. Kořán nalezl vysvětlení, Kořán totiž nalezne jakékoli vysvětlení čehokoli, hlavně když bude v novinách nebo v televizi: „Poukazují na sociální status majitelů. Každý si hned uvědomí: tady jede někdo, kdo na to má.“ (Asi nezapadám do Kořánovy analytické skupiny pojmenované „každý“. Já když to vidím, tak mě občas napadne, že tady jede někdo, kdo má malej ocásek.)
Kořán se dopustil ještě další zajímavé expertízy, trochu mimo jeho obor, ale to mu nedělá problém. „Několikrát jsem se setkal s případy, kdy robustní zrcátka vysokých sportovních vozů vážně poranila hlavu člověku stojícímu na přechodu.“ Jak obskurní představa, když pomineme, že na přechodu nemá nikdo stát. Zrcátka se konstruují a dokonce i zkouší na to, aby se sklopila dříve, nežli se sama poškodí, o těžkém zranění něčí hlavy ani nemluvě. Zkusil jsem Google.
Někdy najdete dopravní experty i tam, kde byste je nehledali. K SUV měla potřebu se vyjádřit i módní návrhářka Beáta Rajská. Ta v závěru článku sděluje, že bývá na řidičky SUV vulgární, protože SUV je hračka, kterou jim pořídili manželé a oni si s ní neumějí hrát. Jak krásné poselství. Nelíbí se mi něčí auto a tak se budu chovat jako kráva.
K poslednímu dílu článku je připojen ještě „informační“ sloupek obsahující „hodnotná“ technická fakta, připomínající zmatené recenze z humoristické přílohy Auto. V tomto infoboxu jsou popsány zajímavé věci, například zařízení zvané „přídavná redukční převodovka do těžkého terénu“, jejiž „řazení se přizpůsobí odlišnostem jízdy v terénu“. Wow, zní to jako reklama na ten prací prostředek, co v pračce sám lokalizuje fleky. SUV „mají pohon zadních kol připojitelný až v případě potřeby“. Dále k lepšímu vymezení nepřítele jsou SUV rozdělena na „velká SUV“ a „kompaktní a malá SUV“, jako je VW Tiguan a Škoda Yeti (i výrobci malých SUV mohou být velkými inzerenty).
Tak.
Aby bylo jasno, SUV považuji za slepou větev vývoje automobilu a na řidiče SUV hledím spíše s despektem. O nějakém jejich speciálním sociálním statutu ani ň. Nicméně je to jejich rozhodnutí, když se rozhodnou přepravovat takovým krámem a jsem ten poslední, kdo by jim ho bral. Někteří vyhledávají dominanci a superioritu (které v tom autě stejně nenajdou), jiným se to prostě jen líbí, pro jiné je to způsob, jak ustát hrbolaté ulice, jejichž opravy zanedbaly města a stát. Pro jiné je to praktické z důvodu snadného nastupování a vystupování, někdo vyhledává možnost táhnout přívěs, možná se dokonce najde někdo, kdo SUV skutečně upotřebí jako sportovně-užitkové vozidlo. V dnešní době, kdy rumunské SUV stojí jako dámská kabelka a jsou na něj pořadníky, ego-potenciál SUV neúprosně vyprchává. Spíše vnímám jiný fenomén, a to sice dýchavičné low-cost SUV, neschopné udržet ani průměrné tempo provozu. Představte si například Škodu Yeti 1.2 TSi s jízdními koly na střeše. I když SUV komunita může budit někdy rozpaky s jejich někdy nepochopitelnými potřebami, dílo obou pisálků je něco tak zoufalého, že to nemůže vyvážit ani ochranný rám s navařenými bodáky.
Článek je patrně jednou z prvních salv palebné přípravy pro legislativní opatření, které nějakým způsobem „zreguluje“ taková hříšná nebezpečná vozidla vozidla. Vždyť není důvod si je kupovat! Příslušná zajistí, aby si lidé kupovali pouze auta normální, přičemž o normálnosti vašeho požadavku rozhodne nějaký úředník, uliční výbor nebo pověřenec ÚAMK. Nebo nějaká nová daň by se na ně dala napařit. A když ne… a šířit psychózu mezi lidem a vyvolávat strach z neexistujícího nepřítele taky není k zahození. Stresovanému stádu se lepší poroučí.
(66x známkováno, průměr: 2,14 z 5)