Dobrý den, dovolím si recenzi pana Šmoully recenzovat. Raději hned, než by mohla vyvolat některé zkreslené závěry.
Moje oprávnění se zakládá na následujícím: Byl jsem účastníkem Gruberových letních kurzů čtenářských a komunikačních technik již před sametem. Zažil jsem velký boom jeho vyprodaných velkých poslucháren na počátku devadesátých let. A hodně po roce 2005 byla na letních kurzech moje dcera. Mám tedy pohled dvou generací.
Navíc jsem si v souvislosti s různými internetovými diskusemi o životě a práci Davida Grubera zjišťoval co nejpřesnější faktické údaje z jeho okolí, ze škol, kde studoval, od řady jiných jeho žáků a čtenářů.
Tak tedy k textu pana Šmoully:
Souhrnně lze říci, že je veden snahou o upřímné a vyvážené uvažování. Nevidím žádný zkreslující postranní úmysl. Šmoullův nedostatek informací je však někdy velmi zavádějící a způsobuje až nebezpečná informační zkreslení. Do očí bijící je pak jeho neznalost autorského zákona a práva hospodářské soutěže. (Obchodní zákoník, paragrafy 44 a násl.) Vím, že bude těžké zpřesnit jeho pohled dostatečně komplexně a zároveň nepříliš dlouze. Ale zkusím to.
Všechno vidím bez výhrad až do úseku začínajícího Šmoullovou větou „Zde již začíná probublávat dle mého skutečný účel knihy“ a končícího slovy a) při výběru lektora a kurzu nesmím šáhnout vedle, protože jinak mě všichni oškubou, proto musím hledat jen kvalitu; b) Gruber je kvalita.
Šmoulla výrazně naznačuje, že Gruber okatě vyzdvihuje a doporučuje sama sebe. A že toto se jaksi nedělá.
Není to pravda (to okaté vyzdvihování). Gruber popisuje na stranách 40 a 41 dostatečně obšírně všechny základní parametry kvality lektora a kouče, tj. tradici, renomé, vzdělání, autorství nových průkopnických poznatků. O sobě samém zde ani slovo. Jenomže, jak známo odjinud, Gruber se dopustil toho „zločinu“, že všechny ostatní ve svém oboru lektora a kouče podle těchto OBJEKTIVNÍCH A MEZINÁRODNĚ VŠEOBECNĚ UZNÁVANÝCH kritérií vysoce převyšuje. Je u nás originál mezi kopiemi. Lidé si koupili přes milion výtisků jeho knih. Na jeho veřejné tržní letní kurzy se stávaly fronty přes noc před prvním dnem začátku prodeje. Řadu let jej nikdo jiný nezvládl napodobit. Šmoulla zde podle mne naznačuje, že takovému člověku je třeba citelně závidět nebo aspoň ohrnovat nos nad jeho nepěknou povahou. Nemůže nevědět, že zrovna v naší zemi to padne na přeúrodnou půdu a může Grubera poškodit. Kolik zakomplexovaných diskutérů, kteří se nikdy na televizní seriál nezmohli, si teď přisadí jedovatou slinou? A když už nebudou diskutovat, dají článku o výjimečném člověku aspoň schválně špatnou známku. A hned se cítí, jak srážením druhého sami „povyrostli“. Netuší, že tím vlastně plivají po sobě a známkují sami sebe, což si každý člověk znalý psychologického principu autoprojekce hravě sám dovodí.
Obvinit někoho před skupinou průměrných a podprůměrných, že se nad ně neprávem vyvyšuje, naznačit, že hodně vydělává, to patří k nejšpinavějším řečnickým trikům,. Ostatně to sám Gruber píše v kapitole „Jak vypnout mozek i velmi chytrým lidem“, Zlatá kniha komunikace, 4. vydání, strana 81. Hojně to používají podlí politici, zvláště ti „lidoví“ levicoví…
O kus dál Šmoulla ten podle něj hlavní účel knihy, který probublává, pro jistotu ještě specifikuje: Autorova „snaha prodat co nejvíce svých knih a kurzů“.
Všemohoucí bože! Pokud jde někdo s něčím na trh, má snad něco jiného než toto jako jeden z hlavních účelů? To Šmoulla nevidí, kolik různých firem vydává ročně miliardy za to, aby se různě zviditelňovaly a chválily? To Šmoulla nevidí, jak ta mohutná inzerce a všechno to PR mnohonásobně prodražuje zboží a služby, tedy i knihy a kurzy? Co raději? Přečíst si v Gruberově knize, která nemá masovou inzerci, raději občas nějakou nevinnou FAKTICKOU OBJEKTIVNÍ zmínku pozitivního rázu, anebo stav, kdy tam žádná taková zmínka není, kniha a kurzy mají velkou placenou reklamu a stojí desetkrát více? Ty pozitivní zmínky v knize šetří čtenářům a žákům hodně peněz, to Šmoulla zapomněl promyslet a napsat.
Sebepropagují se firmy i jedinci. Cokoliv kterýkoliv člověk udělá, řekne, napíše, tím se dotyčný „propaguje“. Tak třeba Jaromír Jágr hraje dlouhá léta skvělý hokej, lepší než většina amerických hokejistů. Každý jeho zápas, gól, přihrávku, zákrok proto zkritizujeme jako jeho „zavrženíhodnou sebepropagaci“? Jako jeho „hamižnou touhou mít příjem skoro milion korun denně“? Ne!! Já mu to naopak přeju. I když v jeho výkonu vedle touhy pobavit diváky a proslavit zemi „probublává“ i snaha, aby mu dal prestižní hokejový klub co nejlepší smlouvu a často jej stavěl. Já přeji špičkové peníze každému, kdo odříkavě obětuje celý svůj život svému sebezdokonalování a dosáhne v něm objektivně světové špičky. Hokejista, lékař nebo učitel, to je jedno.
Když se někdo „sebepropaguje“ v tom Šmoullovském negativním smyslu, tak mu přece na to nikdo rozumný neskočí. Na Davida Grubera se však chodí masově. Hlavně na základě ústního podání těch, kteří to přímo zažili. A na základě jeho knih. Bylo by to možné, kdyby hlavním motivem jeho kurzů a knih byla ta vaše „sebepropagace“? Ba ne, o tu negativní „propagaci“ ve Šmoullovském pojetí zde nejde. Kdyby o ni šlo, Gruberovi pseudokonkurenti by tiše jásali a mlčeli, protože by si takto Gruber sám sobě škodil. Ale řada z nich se rozčiluje, nemlčí a má potřebu hlasitě jej kritizovat, pomlouvat. Aby se nedej bože potenciální klienti nezamysleli nad fakty a neudělali si vlastní závěr.
Ze zkušenosti své a zkušenosti své dcery vím, že je velký rozdíl „být na Gruberově kurzu“ a „nemít za sebou ještě ani jeden“. Atmosféra, kdy si po pár hodinách výuky každý jeho žák sám hladce odvozuje správné řešení problémů i tam, kde nějaký světový guru neví a tápe, to se prostě musí zažít. Vyjadřovat by se měl, třeba i kriticky, až ten, kdo byl. Avšak kdo byl jako NEZAUJATÝ účastník. Kdo předem vyjádří negativní předsudek a na kurz si jej jde „jako“ ověřit, ten je schopen tam vidět, že Gruber má kopyta a rohy, jen aby sebezáchovně podpořil svůj původní negativní názor.
Nejnebezpečnější je Šmoullova věta, že Gruber „…rozebírá různá světová díla v oblasti soft-skills, která v zásadě degraduje na brožurky o konkrétních aplikacích Gruberových pravidel.“
Tady Šmoulla Gruberovi podsouvá neúctu k jeho profesním kolegům – a to se opravdu nedělá. Výrazně se ohrazuji proti Šmoullovu slovu „degraduje“. Znám málokoho tak uctivého k seriózním předchůdcům a kolegům jako je David Gruber. Zaregistroval jste, pane Šmoullo, dlouhé seznamy doporučené použité literatury v každém jeho rozsáhlejším odborném díle? Plus poděkování jim všem třeba ve Zlaté knize komunikace v samém závěru? Další jeho projev úcty ke kolegům v recenzované knize na straně 95? Zaregistroval jste, jak přeuctivě se chová ke svému nejslavnějšímu předchůdci v oblasti organizace duševní práce dr. Jiřímu Tomanovi? Pokud ne, vřele doporučuji tento krátký klip. Víte vůbec, že nejen dr. Jiřího Tomana, ale i pana Zielkeho v oblasti rychločtení se od začátků své odborné kariéry Gruber v dopisech uctivě ptal, zda smí být jejich následovníkem, a všude je všestranně propagoval? Dopisy jsou k dispozici. O kolika současných lektorech soft skills dnes můžete říci, že by se stejně uctivě chovali k Davidu Gruberovi?
Šmoullí slovo „degraduje“ bych změnil na „převádí“. To je ale jiné kafe. Třeba takový Mendělejev „degradoval“, tedy „převedl“ všechny sloučeniny a prvky kolem nás na protony, elektrony a neutrony. Záleží jen na poměru těchto elementárních částic. A vznikl přehledný systém, periodická tabulka. Pokud to tak aspoň v relevantních rysech jde se soft skills, jsme na prahu nové éry učení se a studování. Nevím jak pro pana Šmoullu, ale pro mne je to fantastická věc!
Totéž nebezpečné zkreslení vidím u Šmoullových pasáží o jazykových školách. Gruber nikomu nebrání učit si například angličtinu jak chce, jen si chrání svůj psychovzorec® profesionální koncentrace, na což má právo. Zde by to bylo na dlouhé vysvětlování paragrafů Obchodního zákoníku o nekalé soutěži. Tak snad podrobnosti někdy jindy.
Ani šmoullí zmínka o Gruberově „výzvě nekupovat knížky jiných autorů“ se nezakládá na pozorném přečtení knihy. Už v preambuli knihy na straně tři Gruber doporučuje i výhody toho, když jich nadále budete číst hodně. Ale hlavně dává čtenáři na výběr. Zde by měli zastánci Gruberovy „tržní sebepropagace“ Grubera pochválit, že zmiňuje i možnost nekupovat. On totiž i řadu knížek jiných autorů sám prodává, tedy má z nich „vejvar“. Některé přeložil, k jiným napsal zajímavý úvod. V dalších je citován, tedy vlastně propagován. A na jejich nákup netlačí, nabízí čtenáři rovnocenně k úvaze možnosti kupovat i nekupovat.
Dále Šmoulla píše: „Doporučuji tuto knihu zejména všem dospělým lidem, kteří o Davidovi Gruberovi a jeho tvorbě něco slyšeli, něco viděli a někde pochytili, ale vlastně neví nic konkrétního.“
Často si kladu otázku, jak je v naší zemi možné o Davidu Gruberovi „vlastně nevědět nic konkrétního“? Vždyť žádný spisovatel odborné literatury neprodal více knih. A z beletristů také málokdo. Jak je možné tápat ve vědomostech o někom, kdo účinkoval ve třech dlouhých televizních seriálech? Celkový náklad stovek článků o něm přesahuje 20 milionů výtisků. Celkový náklad článků, kde je David Gruber autorem, přesahuje 200 milionů výtisků. Přehledy najdete na gruber.cz.
I skeny těch článků, kde samozřejmě není k nezávislým hodnocením Grubera přidáno ani písmenko subjektivního sebevyzdvihování. Nicméně na závistivce působí coby červený hadr na býka už jen objektivní superlativní obsah těchto nezávislých ohlasů. To je pak kritik sám jako kůl v plotě, když desetitisíce jiných už přes čtvrt století chválí.
Naše země měla ve své historii asi pětadvacet premiérů a deset prezidentů. Kolem dvaceti může být dnes žijících olympijských vítězů. Ale jen pět má táto země zakladatelů nových významných oborů: Komenský – didaktika. Heyrovský – polarografie. Freud – psychoanalýza. Mendel – genetika. Gruber – techniky duševní práce neboli beneopedie. Tedy nejmenší pětičlenná skupina, kterou by logicky mělo obyvatelstvo znát nejlépe. Položme si otázku, komu prospívá, že Grubera zná naše obyvatelstvo relativně málo, méně než prezidenty? Proč některé články jeho žáků, jako tento, jsou třeba na blogu idnes mezi soukromými a ne mezi veřejnými?
Co říci na závěr? Samozřejmě známe z historie spoustu příkladů, kdy se nové úžasné objevy prosazovaly velmi těžko, kdy autor bestselleru byl zpočátku vyhozen třeba pěti nakladateli (konkrétně Rowlingová s Harrym Potterem v rukopisu) apod. Ale že to v případě multimetod Davida Grubera bude tak těžké a s tolika překážkami, to jsem nečekal ani ve špatném snu. Někteří jej na jednu stranu zlehčují, že jej nenapadlo nic až tak světově užitečného, ale zároveň plnými hrstmi kradou jeho nápady, tj. napodobují v názvech a podstatných obsahových rysech kurzy time managementu, komunikačních dovedností, koncentrace a paměti, řečnických triků, emočního managementu, rychlostudia angličtiny, dokonce občas i práce s textem a rychlého čtení. Tak jsou ty jeho nápady dobré nebo ne?
Přes určité výhrady vám, pane Šmoullo, za recenzi děkuji. Jen ať se o tom píše. Kniha „Bude hůř, ale vám bude líp“ radí primárně čtenářům, aby podpořili sami sebe. Jistě podpoří sám sebe ten, který si hýčká slepici snášející mu zlatá vejce.
Podle mne je názor na Davida Grubera tím nejlepším možným rozlišujícím měřítkem mezi férovými a neférovými lidmi. Féroví ať z něj férově čerpají, neféroví ať se mu vyhýbají. Neféroví si jej nezaslouží.
(Zatím nikdo nehlasoval)