Tak jsem viděl Krakonošskou pohádku. Díl, ve kterém zlý Trautenberk prostřednictvím Hanče dostane od Krakonoše zázračné koření na bolest zubů. Inu, dostane Trautenberk nápad předstírat, že i Kuba s Hajnym jsou nemocní, obdržet další várku koření od Krakonoše a to pak za zlatku nebo dvě prodávat na trhu. Krakonoš tuto lest ale prohlédne, koření změní v kamení, zlý Trautenberk je potrestán opětovnou bolestí zubů a dobro zvítězí. Krása.
Nejdříve co říká o Krakonošských pohádkách wikipedie:
“Zápletky jednotlivých dílů jsou založeny na prakticky stejném principu: Chamtivý, zlý a hloupý Trautenberk se pokusí na úkor svého velkého a mocného souseda Krakonoše získat nějakou výhodu. Za to je Krakonošem vytrestán.”
Takže jaký obraz toho co je správné a co špatné ukazujeme našim nejmenším?
Zaprvé bych opravil wikipedii v prohlášení, že je Trautenberk hloupý. Spíš mu to docela pálí, když hned v koření uviděl komoditu, kterou by mohl prodat na trhu. Ale za to, že se snaží Trautenberk na úkor Krakonoše získat nějakou výhodu, je vytrestán. Ano, v tomto díle Trautenberk požadoval, aby Kuba s Hajnym předstírali nemoc, aby pak získal od Krakonoše další porci koření, které by mohl se ziskem prodat. Tato lest je morálně těžko ospravedlnitelná. Ale opravdu je to tak? Zdá se, že Krakonoš má koření fůru a může ho dát, komu se mu zlíbí. Zdarma. Hanče sama prohlašuje, že “Krakonoš dává koření chudým.” A bohatým ho nedává? Pročpak? Bohatého mohou bolet zuby jak chce, ten si zřejmě bolest zaslouží, protože má hromadu peněz, sedí na nich jak na vejcích a s nikým se nepodělí. Nechci příliš odbočovat, ale mám dojem, že v našich pohádkách jsou obecně chuďasům přisuzovány kladné vlastnosti, zatímco boháčům většinou záporné. Zasloužilo by si to širší rozbor. Zpátky ale ke Krakonošovi a jeho fans.
Trautenberk je tedy spekulant, ošklivý podnikatel, který chce vyrovnat nedostatek na trhu – snaží se nabídnout lukrativní zboží těm, co budou ochotni zaplatit. Co je na tomto jednání špatné, to pohádka neříká, to přeci víme všichni, že zisk je největší zlo. Asi už jen samotný fakt, že by se Trautenberk mohl “bez práce” obohatit (na širší rozbor je i fakt, že za “práci” se často nepovažuje nic jiného než fyzická dřina; když se člověk neumaže a není fyzicky vyčerpán, práce to prostě není), je odsouzeníhodný. Mít nápad a snažit se z tohoto nápadu vytěžit co nejvíce pro sebe je skutečně odporné. Stejně odporné jako chování majitelů Googlu nebo Billa Gatese, hnusných miliardářů, jejichž produkty užívám k tomu, abych se s vámi podělil o svůj pohled na svět. Na šibenici s nimi! A ty internety bych taky zakázal!
Ale zpátky k pohádce, ve které je touha se obohatit morálním zlem. Uznávám, že morálně čisté jednání by bylo odkoupit od Krakonoše přebytek koření po vzájemné domluvě a nepoužívat lsti. Na druhou stranu, když mne požádá bezdomovec na ulici o dvacku aby měl na autobus domů (použije lest abych se nad ním slitoval) a pak si za ni koupí místo toho nekvalitní víno, je mi to docela buřt. Jeho lest beru jako hru, darování dvacky někomu takovému mi neublíží (stejně jako Krakonošovi neublíží darování koření komukoli). Beru to jako ponaučení pro příště a neměním zlomyslně dvacku v kamení, aby si ji řádně neužil.
Ale ještě k pohádce: co by se mohlo hrozného stát, kdyby Trautenberk koření prodal na trhu za zlatku nebo dvě za kus? Seděl by na utržených penězích nebo by je utratil? Možná by si koupil trezor a do něj peníze uzamkl. Už jen koupě trezoru by ale dala práci kováři a zámečníkovi, není to snad ku prospěchu? A co kdyby si Trautenberk koupil něco krásného na sebe od ševce a švadleny a taky spoustu jídla kterým by se přecpal a musel si zavolat doktora a koupit žaludeční likér? Nedalo by jeho jednání práci několika dalším chudým nebo i bohatým lidem a nezlepšilo by to život všech víc než když na přebytku koření sedí Krakonoš? Trautenberk by pohledem dnešního národohospodáře neudělal nic horšího než že by rozhýbal ekonomiku.
Jaký svět tedy chceme ukazovat našim potomkům? Svět kde je zisk něco zlého, čeho by se mělo lidstvo vyvarovat, nebo něco pozitivního, co zlepší život všech? Ano, někdo v tomto závodu doběhne první, někdo druhý a někdo poslední, ale není tento stav věcí lepší než když většina sedí na zadnici a drží tu hrstku talentovaných za triko, aby náhodou nebyli o krok před nimi?
Omluvím Krakonošské pohádky tím, že vznikaly za hodně tuhé normalizace, a budu věřit, že nám někdy naše vaše televize nabídne pohádku následujícího znění: Byl jeden obyčejný člověk s úžasným nápadem, na kterém moc a moc zbohatl. My ostatní jsme mu ale nemuseli závidět, protože skrze ten nápad obohatil a zjednodušil život nám ostatním. Takovou pohádku bych rád pouštěl potomkům.
(Zatím nikdo nehlasoval)