Korporátní zmrdství na maloměstě z pohledu asijské menšiny - zpět na článek

Počet komentářů: 215

  1. – Hezký poplakání, asi bych doma nenašel dost kapesníčků na utišení tohoto dítěte
    – Je fajné si přečíst o ústupu narcismu od někoho s ID samurai
    – Ty generace, do kterých hošíku kopeš, převzali komunisty zplundrovanou zemi a vybudovali ekonomiku západního typu, kam se dneska vyplatí chodit za prací nejen z Vietnamu. To že se to povedlo i přes to, že část těch generací ten komunismus pomáhala budovat, je navíc rozhodně positivní
    – Upřímně doufám, že ani za deset generací tu nebude tak „progresivní“ společnost jako ty, která bude hledat chyby všude jen ne u sebe
    – Opravdový heterosexuál ti fakt nikdy neřekne, že kdyby nebyl hetero, tak by si s tebou nechal říct
    – Ta část, jakej seš fyzicky nařachlej, tvůj nick a plačtivý tón – řekl bych, že skutečnost bude drobný, hubený papír, který si ještě neuvědomil, že je gay
    Howgh

  2. „Moje prognóza je taková, že bude trvat ještě tak tři až pět generací, než se vůbec bude moct český národ označit za evropany, natož za progresivní společnost.“

    Ne, díky. Jsem pro, ať jsme jako národ slušní, ohleduplní k ostatním a všechno pozitivní, co k tomu patří. Ale evropanem fakt být nepotřebuju, ba ani nechci, a progresivcem už vůbec. Není na tom ani zbla něčeho pozitivního, je to jen pozlátko (a to ještě jak pro koho).

    1. Tak tak. A ještě doplním, pokud jde o rasismus, potažmo xenofobii (co je to vůbec za slovo?; fobos = strach, ne nenávist), ten je přímo úměrný počtu cizinců u nás. Kdyby tu žilo pár vzdělaných, kulturních a slušných bílých Němců, Frantíků, Anglánů, Kanaďanů…, kteří by aspoň měli snahu naučit se česky a chovali se slušně, asi by s tím nikdo neměl problém. Jenže tady je to samej Ukrajinec, negr a bůh ví co. Je toho tu moc, česky to neumí, chová se to tu hůř než doma, často to smrdí a obtěžuje to okolí. A tohle má mít někdo rád?

      Na druhou stranu, i kdyby tu byl milion všeho možnýho, všichni by to byli lékaři, inženýři, konstruktéři, architekti…, kteří se chovají vytříbeně, chodí do Národního a po večer poslouchají Beethovena, taky by to nebylo dobrý. Česká republika by prostě měla zůstat česká. Je to stejné jako zničit a rozvrátit unikátní ekosystém tím, že mezi endemity nasadíme nějaký nepůvodní druh. I když tam ten druh nutně třeba neškodí (což většinou škodí), je to katastrofa a nenávratná škoda. Jakákoliv migrace by měla být výjimečná a individuální.

      1. Xenofobie je v poradku, ja jsem xenofob. Dokonce je zakladnim projevem zdraveho organismu, ze se boji neznamych veci a jevu. To je pud sebezachovy. Kdo neni xenofob, nejspise zanikne.

        1. Souhlasím. Podle mě je to taky naprosto normální a přirozené.

  3. Tak to já doufám, že se NIKDY nebude moct český národ označit za EUropany, natož za progresivní společnost. Strč si tu svou progresivitu do zádele.

  4. Teda dřív dělal soudr. Rákosník závozníka. Ale doba viditelně pokročila … :o))

  5. A autor je teda naka rakosnicka buzna, ktery nebylo dost dobry vymetat prach z pocitacu, tak jde prodavat botky Plima a pernik na

  6. Jenom mě napadá, zda autora napadlo, že v různých firmách existují různé systémy benefitů a dohod, ať výslovných či zvykových, takže to, co mu připadá jako „nefér prodej“ „nevyužívání pracovní doby“ „používání prostředků zaměstnavatele pro svou potřebu“ nebo „krádež“ může být šéfem i společníky umožněný systém, do kterého je škodlivé kopat, když funguje? (Přestože se všichni tváří, že nic takového není?)

    1. ta hranice je relativně jednoduchá a spočívá ve vertikálním souhlasu, byť mlčky (management o tom ví, jenom to nemůže udělat oficiální). Tj. není problém to probrat, dostaneš odpověď ve smylu je to dohoda/normálně to tak funguje a hotovo. Pokuď někdo má potřebu to udržet pod pokličkou, třeba formou nějaké šikany, tak to zjevně ok není. I když žiju ve velkoměstě, tak vesnické a maloměstké poměry znám a žádná selanka to není, věci nad kterými se normálně mávne, si tam žijí vlastním dlouhým životem.

    2. Mi zníte jako jeden nejmenovaný bývalý kolega, který kradl co se dalo a jeho argumentace vyznívala dost podobně jako ten váš komentář. A když už jsme u toho, co myslíte těmi uvozovkami u „krádeže“? Jako že když kradete zařízení ve firmě a neschopné vedení to toleruje tak to vlastně není krádež? Zajímavý morální relativismus.

      1. re: Mngwa

        „Krádeží“ myslím, že někdo si něco nechá koupit na firmu (např. monitor) a potom to „ukradne“, nebo se to tak jeví nezasvědcenému. Realita je taková, že dostal benefit – buď s výslovným souhlasem shora, nebo způsobem: vejdi se do rozpočtu a do plánovaného výkonu a v takovém případě nebude nikdo nic řešit.

        Odobně například vím o člověku, který takto v pracovní době cajral, kde se mu zachtělo, v té době nedělal a bral plat a toto cajrání zabíralo více času, než byla oficiální tolerance. Do doby, dokud s ním byla spokojenost. Potom se dostal do konfliktu a zlomilo mu to vaz.

        Nebo člověk, který si na firemních mašinách za firemní enegii z firemního materiálu dělal svoje věci. Šéf (a společník) to věděl, nepovolil, ale z podobných případů bylo známo, že dokud je spokojenost (což u něj dost podléhalo generátoru náhodných čísel), tak ani nezasáhne.

        Složitější situace je, když zaměstnanec na nižším stupni dostane úkol někomu vycházet vstříc nebo něco tolerovat a potom se ocitne mezi mlýnskými kameny, kdy něco slíbí a pak zjistí, že nálada nahoře se změnila, ale cílový protěžovaný má pořád také moc mu vrátit nedodržení dohody. Tak potom je to chůze na ostří nože.

        Já osobně v těchto vztazích figuruji občas jako pozorovatel. Za hlavní problém považuji, že pravidla jsou často vágní, dohody nepsané a hlavně často ne zcela konkrétní a faktická realizace zneužitelná.

        Nakonec jeden hezký příběh, byla jedna firma a tam se dohodly, že určité věci fakt nikdo neukradne, protože by to všem chybělo (bylo jasné, že ostatní věci se ztrácí tak nějak podle potřeby, ale v přiměřené míře). Místní šéf si na to plácnul s podřízenými. Netušili, že to všechno ukradne někdo jiný, od koho by to fakt nečekali, že ho to bude zajímat.

        1. No a já mám prostě s tímto přístupem problém. Tolerovat čórkaření ve firmě jakože je to nějaká norma benefitu je na houby. Protože, přesně jak jste sám napsal, pravidla jsou vágní, nepsaná a firmě vždy nějakým způsobem škodí. Někdy jen ve formě finanční ztráty, občas to může pěkně vybouchnout někomu do ksichtu. Například mě jednou, když jsem nutně potřebovala firemní nářadí a zjistila jsem že si ho kolega-vohnout-čórkař vzal domů do garáže, kde si s ním spravoval auto. Ten samý jedinec si rád nosil domů i spoustu jiných věcí a nebyl sám. O tom, co to udělá s firemní kulturou a mentalitou zaměstnanců ani nemluvím, v tomto případě asi spíše s její absencí. Prostě není nad to pracovat někde, kde víte, že co není připoutané 2 řetězy vám někdo „zbenefituje“. Tohle neberu.
          Další věc je, že jak se říká, s jídlem rostě chuť. Často je vidět zajímavý progres, jak to začne třeba u nálepek (to jsou korunové položky), pokračuje nářadím (však to někdo koupí nové, mají to v každém obchodě) a končí to cílenou rozkrádačkou. Však proč taky ne, když to vedení nějak toleruje. Ona ta hranice mezi přijatelným a nepřijatelným totiž není tak ostrá, jak píšete, to souvisí s těmi vágními nepsanými a nevyřčenými pravidly jak jsem uvedla výše. Ono průser je totiž už to říci, že jsou nějaké přijatelné krádeže, případně používání eufemismů jako že je to vlastně benefit.

          1. Já na to mám do základu stejný názor, je to problém „normalizace odchylky“. Jenomže leckde to funguje, opravdu funguje, sice to dře, ale kupodivu nezadře. (Já nejsem přes dvacet let zaměstnanec, takže to fakt jen vidím z venku, ale znám lidi, kteří jsou v tom systém u jako ryba ve vodě a dovedou kličkovat tak, že jim to léta prochází. Konečně tito lidé jsou většinou schopni velmi „kreativně pracovat“ s dotačními programy, protekcemi, atd., proto jsou to „lidé dnešní doby“.

            Pokud např. jediný společník ví, že se tak děje a dává tichý souhlas, není to podle mého názoru krádež v pravém slova smyslu (skutečný příběh ze života). Navíc majitel získává protihodnotu, že na dotyčného „něco má“ a tedy se tak nemusí obávat toho, co dotyčný ví o něm (v prostoru malých sídel se těžko úplně informačně odstínit).

            Pikantní sitauce např. nastala, když Někdo něco potřeboval a byl přesvědčen o tom, že si to potom s Šéfem vyřídí. Jenomže Zprostředkovatel obešel i ten neoficiální systém (ten v této firmě měl i nějakou formu evidence) a poskytnul mu to plnění a Někdo potom přišel s tím, že mu to pořád v rámci toho neoficiálního systému nebylo dáno k nějakému vyrovnání a Zprostředkovatel řekl, ať se na to vysere, že to ve výrobě nechybělo a jako přebytek by rozkradli přímo výrobáci. Takže buď mohl jít za Šéfem, ten by zjistil, že Zprostředkovatel nedrží lať a bylo by zle. Nebo riskovat, že to praskne a bude mít zle i on.

            1. Cílem sdělení však nebyla obhajoba takového systému, ale upozornění, že tam takový systém mohl být a pokud autor někomu rozkopával bábovičky, tak se mohl se zlou potázat (problém takových systémů je mimo jiné v tom, že je ne vždy je chuť vysvětlovat někomu novému).

              1. Já vám nevím, podle mých zkušeností krádež nikdy ve firmě nepřináší žádný benefit komukoli jinému než tomu kdo krade a pokud to vedení toleruje, bylo to vždy především kvůli neschopnosti nebo z čiré rezignace. To co popisujete jako funkční jsem za cca 15 let práce v různých firmách nikde jako funkční nevnímala, spíš to spolehlivě značilo firmu v rozkladu. Ale nechci vám to brát, možná to někde v nějakém paralelním vesmíru opravdu funguje a existuje.

                1. Tohle v různých podobách fungovalo za reálsocialismu.
                  Měl jsem nejvyšší platovou třídu, jaká byla na dané pozici dosažitelná a nešlo jít výš, měl jsem plný prémie a fakticky vyčerpaný počet oficiálně přidělitelných odměn – myslím ty, na které měl můj šéf mzdové prostředky.
                  Přesto občas, za naše fakt mimořádné „výkony“ {vykoupené 12-13-14h v práci, protože jsme oba byli mladí a potřebovali prachy). Těmi výkony mého parťáka a mě, bylo téměř v každém kvartálu zachráněno kvartální hodnocení celého oddělení tak, že všichni, sám vedoucí, jeho zástupce i těch nemálo, co byli k práci vlažnější (bylo nás vč. zástupce, techniček a skladnice 15), dostali nakonec plné odměny, což by se bez té naší 12-14h denní dřiny, sobot a ježdění po všech možných exterkách, ze kterých jsme se vraceli v noci, vysoce pravděpodobně nestalo.
                  Tak se stalo, že mého parťáka a mne (jezdili jsme na externí servis, spouštění nových instalací, nebo dokončování těch nových – vždy ve dvou) vedoucí potřeboval a chtěl odměnit jaksi „nad rámec“ toho, k čemu měl přidělené mzdové prostředky.

                  Jak se starší z nás jistě pamatují, tak mzdové prostředky byly pro podnik/provoz/oddělení vždy plánované, striktně limitované a ještě navíc podmíněné splněním jakýchsi určitých ukazatelů, z nichž asi nejdůležitější, byl ten hrubý obrat. Ten se ale dá nahnat jenom na velkých investičních akcích, jejich modifikacích, nebo zčásti i hodně nadstandardními výkony na dílně – což pak bylo těch 12-13h v práci denně, často i po sobotách, zvlášť těsně po Vánocích, kdy televizory i jiná spotřební elektronika dostala záhul a porouchala se.

                  Tak se teda občas stalo, že přišel vedoucí a dostali jsme zhruba tohle zadání:
                  „Chlapi, mám tu ještě nějaké nevyčerpané fondy na mechanické a elektrické spotřebáky a taky na nějaké dékápky. Na jednoho tak do dvou tisícovek. Nakupte si za svoje, co potřebujete, nechte si to přesně rozepsat na něco jiného, na víc menších paragonů a faktur. K tomu si v podnikovém VO skladě, na několik malých převodek, přifasujte jednoúčelové díly a materiál, co uznáte za vhodné. Ten VO tak do pětistovky na jednu převodku, ať to zase moc netluče do očí. Účtárna vám všecky ty paragony a faktury za spotřebák proplatí a ty převodky z VO, ty se nenapíšou na náš vlastní sklad, Jiřinka o tom ví“.
                  Tahle „akce“ se opakovala zpravidla 2x, někdy i 3x do roka (podle toho, kolik jsme ve své sekci s parťákem hrábli) a byla označená spouštěcím slovem „Spotřebák“.

                  Což ve výsledku znamenalo, že veškeré utracené peníze za nákupy např. malých Narexek, lepších měřáků (co se rozepsaly na něco úplně jiného), nebo spousty kabelového, elektronického materiálu a ND, nám byly proplaceny. Nic ale nebylo nikam papírově zaneseno, to zase řídila Jiřinka.
                  Byly tedy naše, k naprosto volnému použití pro naše časté fušky, pro naše vlastní použití v domácí i dílenské výrobě silně nedostatkových záležitostí, jako byly např. anténní zesilovače pro ORF, výroby mnoha typů směšovačů pro soukromé instalace „západního-východního zvuku“ do televizorů našich i tuzexových, později i do VCR a spousty dalších, potřebných věcí, co běžně nešly koupit.
                  Všecko to mělo „účetní-papírovou“ hodnotu cca 3.000,-Kčs, no ale po použití všeho toho, takto získaného materiálu, došlo k jeho až desetinásobnému zhodnocení.
                  Byl to jediný možný způsob, jak nás v tehdejších podmínkách mohl náš vedoucí (komunista na baterky, ale šlapal brázdu líp, než my) odměnit nad oficiální možnosti a v podstatě i motivovat k většímu snažení.
                  Věřili jsme si, vedoucí nám a my jemu, fungovala tam loajalita tak, jak dnes nefunguje nikde.
                  A nikdy, za skoro patnáct let, nedošlo ani k náznaku toho, že by jedna „strana“ ze zúčastněných byť jen pomyslela na to, že to v nějakém, obvykle žabomyším sporu o blbosti, použije. Za 15 let se to nestalo, nikdy, ani po převratu, kdy provoz ještě 3 roky fungoval.
                  Pomáhali jsme si navzájem a i proto nebyl žádný problém, získat i 2x do roka doložku k vídeňskému Conradovi, nebo k distributorům Philipsu, Sony a Motoroly.
                  Nevím, za pomoci jakých prostředků to vedoucí tenkrát dělal, ale téměř nikdy s tím nebyl problém. Nedělali jsme žádný průsery v práci, neflákali se (no, občas jo), často šéfovi vytrhli trn z řiti a on uměl být uznalý. A proto ty výjezdní doložky, který samozřejmě schvalovala podniková buňka KSČ a Zvláštní oddělení na základě pracovních i jiných kritérií, nebyly problém.
                  Pak se ještě někam zavolalo – a nebyly problém ani devizové přísliby ve výši, která nebyla úplně běžná. Možná to bylo i tím, že jsme z Vídně tahali díly na papalášské Trinitrony a japonský hifárny..Ani jeden z nás dvou nebyl komunista či předtím svazák, ale taky nás nejspíš nikdo v práci neslyšel na bolšány pičovat. Na to bylo prostě potřeba dávat pozor, protože mezi 15 lidmi v provozu se vyskytoval jeden a občas druhý, kteří toho sice v práci moc nenadělali, ale…to už je dnes jedno, kór když jsem se později, po převratu, ze svého spisu dověděl jejich jména i kategorie.

                  Byl ten náš vedoucí zloděj a okrádal tím podnik, když nás chtěl nad rámec přidělených financí nějak odměnit?
                  Byli jsme zloději my dva, co jsme na to přistoupili?

                  1. Tak v 80. letech byla západní hifi technika a její opravy v podstatě vstupenkou mezi šlechtu typu řezníků, pumpařů a vexláků.
                    Jak jsi správně poznamenal, šlo o „papalášskou“ hifi techniku, kterou musel mít každý prominentní synek kterému táta papaláš zařídil modrou.

                    V 80. letech se aktivně připravoval převrat, takže za co by se o 20let dřív šlo sedět, teď prošlo v pohodě.

                    I tak jste sbírali jenom drobky, na pašování a šmelení se západní technikou se dalo neuvěřitelně zbohatnout.

                    Když běžný vexlák uměl nashromáždit bez problému za pár let milion kčs, tak mohl uplatit kdekoho.

                  2. A všiml jste si toho, že už nežijeme v reálsocialusmu? To co popisujete je pro tu dobu specifické, ale ta doba už je jaksi pryč. Jiná situace a jiný princip. V jednom případě společné okrádání státu, v druhém případě privátní firmy, která všechny ty ztráty musí odněkud zacvakat. Nechci hodnotit tu dobu a tyhle postupy, protože jsem v té době nežila, takže to můžu hodnotit akorát podle zkušeností ze současnosti z firem, kde jsem pracovala. Nejvíce se situaci v režimu možná přibližuje velký nadnárodní korporát s výrobní linkou v česku, kde čórkaři občas podléhají mylnému dojmu, že z cizího krev neteče. Ale i tak jsem model, který popisujete nikde neviděla, vždy to byla kombinace neschopnosti / rezignace vedení a poměrně spolehlivý indikátor firmy v nějakém stupni rozkladu.
                    Pak byly firmy, které krádeže dost tvrdě stíhaly a řešili občas i nad nějaký rozumný právní rámec (šmírování zaměstnanců, tahání informací z kolegů atd) což se dá svým způsobem chápat, jsou to jejich ztracené peníze. Poskytovat zaměstnancům benefity tímto způsobem je výhodné jen pro ty zaměstnance.

                    1. V Cesku realnej socialismus nikdy poradne nebyl. Zato v Madarsku asi ano, tam se jim, diky obchodovani s Rakouskem, podarilo vydojit vic. Vcetne statniho dluhu, takze Forint sel v devadesatkach totalne srat. Jak vidno ale, Madari nevymreli.

                  3. Tenhle model ovsem prekonal jak socik, tak desetileti.

                    Ja muzu v kvetnu lidem nejakym zpusobem ohodnotit jejich praci. Nemci obvykle pridavali na mzde, ale vzhledem k tomu, ze kazdorocne se plat zveda o inflaci (letos 4 %), tak jsem zamestnavateli vysvetlil, ze chci zavest premie. Koukal na mne trosku nevericne, ale ve finale to akceptoval a funguje to dobre. Nakonec se to majiteli zalibilo tak, ze dava premie i vedoucim pracovnikum. Jen to vypada jinak – rozdava zlate unce.

                    Ale k veci – ja se drzim hesla, ze pokud jsou vykony, musi byt odmeny. A to nejen financni. Takze kolega potreboval domu jeden elektronickej kram. Proste jsem to vypapiroval tak, ze se koupil na firmu jako DKP. Financnimu rediteli jsem to musel vysvetlit, nebyl na cesky mysleni absolutne zvyklej. Ale uz mne zna, ted jsme posilali do Ciny soucastky pro osazeni PCBA a protoze osazene desky pak pujdou zase k nam, tak jsem rval, ze nevidim duvod Cinanum platit clo pri dodani tech soucastek. Soucastky za cca 35000 euro a podarilo se mi je vyclit s poplatkem neco pres dve sta dolaru. Tohle Nemci neznaji. Takze se uci :-)

                    Davam lidem homeoffice misto dovolene, kdyz to potrebuji. Kdyz chce nekdo treba novej mobil, na kterej nedosahne, tak ho koupim, pokud ma vysledky, atd. Moje oddeleni tady ve fabrice funguje jak Slusovice za sociku. Klickuju, hledam cesty na hrane i za hranou, ale lidi si vydelaj, jsou spokojeny, tym funguje a plan plnime. Ja vim, ze jsem na nemecky pomery dost drzej, ale zatim mi to vychazi. Vcera tady byla komise pro ISO. CHodej ti curaci kazdej rok. Delaji hovno, chodi se okolo nich jako okolo kralovny ze Saby a vsichni se klepou, aby ISO ‚zase dopadlo‘. No jasne, ze dopadne, vzdyt to tady dodrzujeme jak kokoti. A typek z te komise chtel, abych mu vypracoval zkusebni plan vyrobku, u kterych ted provadime upravy elektroniky. Naprosto na ferovku jsem mu rekl, ze zadnej plan delat nebudu, ze nase zkusebni standardy plne staci a pokud chce nejaky papiry navic, at si je udela sam. Nas kvalitar mel malem Herzschlag a majiteli se skoro zamlzily bryle. Typek na mne koukal a videl, ze se mnou nehne. Tak rekl, ze pokud nase standardy staci, tak ten papir vlastne neni potreba. A tahnul s karavanou dal po fabrice. Nikdo za mnou neprisel, ze bych jako priste neco takovyho nemel delat. At si kurva zvykaj, ze picoviny proste moje oddeleni delat nebude.

                    Kazdopadne, pro mne svatej gral je, aby firma prosperovala. Majitel mi uz nekolikrat rekl, ze se chovam, jako by to bylo moje. Ale rikal mi to s usmevem s tim, ze vysledky mame a tak se mu to libi. Ja jsem desne rad, ze mam za sebou kus zivota v sociku, protoze ten nas ucil hledat klicky a uplest z hovna bic. Nebejt komaru, tak jsme mozna stejny vofce jako ti Nemci, co klidne zaplati Cinanovi clo jako krava, i kdyz jsou to vyhozeny penize.

  7. Tohle mi připomíná smutný příběh bývalého kolegy, který dlouho nemohl pochopit, jak je možné, že všichni kolem něj jsou zmrdi, ať se vrtne kamkoliv. Variantu, že je zmrd on sám, si nikdy nepřipustil.
    Ten do toho aspoň netahal pigment. Nemohl. Byl jen bílej.

  8. Po přečtení článku jsem se definitivně rozhodl:

    Vyzývám tě, D-Fensi, abys z trojúhelníku Zmrd-Vohnout-Ichtyl vytvořil čtyřúhelník, přesněji kosočtverec, stojící na jednom z vrcholů s ostrým úhlem.
    Novým vrcholem nechť je aktuálně častý jev, označený zkratkou MPKP neboli „Mladý Progresivní Kokot-Pyrát“.
    Tento relativně nový druh se nám aktuálně množí takovým tempem, že si to zaslouží seriózní vědecké zkoumání a novou kapitolu ve Zmrdozpytu.

  9. Tak 2/3 článku OK, nicméně autor si to na konci poněkud pokazil tvrzením, že zmrdi jsou převážně starší lidé zpotvoření režimem, zatímco jeho generace je úplně tip top. To je blbost. Měla jsem to pochybné potěšení se vyskytovat 3 roky na zákaznické podpoře nejmenované korporátní společnosti a větší zmrdy a snoby aby pohledal. A kupodivu těm největším sviním nebylo přes 40 (s výjimkou jedné postarší, nekonečně hloupé a neschopné, ale zato dostatečně podlézavé kolegyně), zatímco ti slušnější byli spíše pokročilejšího věku. Ale opět – byla by hloupost z toho vyvozovat nějaké pravidlo. Zmrdství a ksindlovství se neomezuje na věkové kategorie.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017