Kniha (+DVD): Jak vítězit ve rvačkách - zpět na článek

Tohle je vidět hlavně v amerických béčkových sračkách, kdy osm trénovaných, chladnokrevných kolumbijských zabijáků, nastupuje disciplinovaně, jeden po druhém proti našemu hrdinovi. Nerozumím tomu, ale zřejmě to má nahodit dojem nějaké „férovky“, toho idealisticky amerického typu „zabiju vás jednoho po druhém“ a oni tak skutečně nastupují, takže se to skutečně povede.
Občas, aby to nebylo tak jednotvárné a k rozředění té absurdity, tak se na hlavního hrdinu oboří i dva naráz, přičemž náš hrdina použije adekvátně drsnější metodu, než je jen prostý úder a odhoz stranou – třeba oběma zlomí-přerazí nohy v kolenech a tak.
A hned v další, střihem z jiné kamery navazující scéně o kousek dál, už bojují ti dva, ti se přeraženými koleny a ani nekulhají, jakoby se předtím nic nestalo. Měl jsem kdysi v mládí loketní kloub na tři kusy a nezvedl jsem tou rukou ani igelitku, ve které jsem na úrazovku vezl zdravotní dokumentaci..
Netuším, kdo má u filmu tyhle věci na starosti, ale buď je to blbec jeden vedle druhého, anebo -a to spíše- o tom dotyční vědí a snaží se udělat blbce z diváka. A tak samozřejmě ušetřit za vizuálně slušný mazec, co by ale stál s opravdu špičkovými kaskadéry z tohoto ranku, třeba čtyřnásobek honorářů těch průměrných.
Každopádně je to víc směšné, než cokoli jiného, ale to zřejmě průměrný americký konzument takového materiálu, nevnímá. To si pak vnímavější člověk až říká, proč se vlastně topí milióny, často i desítky miliónů dolarů (většina skončí v CGI a VFX) v natáčení takových sraček.
Jenže pak se na renomovaných film-serverech objeví zpráva, že natočení takového podprůměrného béčkového spektáklu, přišlo třeba jen na 8M USD – ale celkové tržby z kin, digitální distribuce a od společností jako je třeba HBO MAX, vyletěly například na 40M USD. Nevím to přesně a neznám poměry ve filmařině, ale přijde mi, že pětkrát zaplacené komplet náklady na film, už jsou celkem slušným vývarem, co umožní natočení dalšího, třeba s režisérem slavného jména. Luc Besson, co dělá pro VanDamma, asi není zrovna nejlevnější režisér (a zároveň scénárista), ale přesto pár filmů s VanDammem zcela propadlo a ani se nezaplatily. Jak to probíhá v takových případech, by mě velmi zajímalo.

Krásná hláška proběhla během filmu Nothing Hill, na jakési rodinné sešlosti, kde Anna Scott (Julia Roberts) jako aktuální „superhvězda“ a při diskusi o platech celkem bezelstně prohlásila, že za svou poslední sračkovou sci-fi, dostala 15 miliónů dolarů.
Vystihuje obecný trend přeplácení filmových hvězd, až k opravdu absurdním honorářům, kdy ani není jisté, že film nepropadne, byť hvězdně obsazen.

Až na výjimky, je tohle pro hollywoodskou „tvorbu“ skoro typické. Hlavně, že se prachy točí a je skoro jedno, že hlavně ve sračkách.
Cílovka, které je tohle určeno, o které je dobře známo i její průměrné IQ, si takových věcí ani nevšímá. Bojuje tam přece proti padouchům a kolumbijským zabijákům jejich milovaný Rambo „smutný baset“, nesmrtelný Ivan Drago, či pohledný chlap Jason Statham, ze kterého se holkám rosí oči a patrně i něco jiného. A je vlastně jedno, kolik tam je padouchů a jak to probíhá – důležité je pro cílovku to, že tam jejich hrdina nakonec neumře, přemožen osmi profizabijáky a v krutých bolestech, kdy ještě stihne vyslovit „všecky vás stejně zabiju“ :D

Francouzská kinematografie, ta je tomuhle „trendu“ tak vzdálená, že to snad ani víc nejde. Přitom i ve starších francouzských filmech, třeba namátkou ve Třech mušketýrech, kde se to bitkami jen hemží, taky na jednoho z udatných mušketýrů nastoupí buď tři i čtyři naráz. Ti předtím, Porthosem sraženi ranou mečem/kordem/trámem/utrženou ojí od vozu/co je po ruce – opět na dalším střihu oprášeni. vstávají a opět útočí. Ale je tam nějaký zásadní důvod, či žabožroutí fígl, proč to stejné, ale ve francouzském podání vůbec nevypadá tak směšně. Některé ano, protože je to žánrem akční komedie.