Dlouho jsem se bránil tomu, abych cpal na libovolný (nebo dokonce na tento) server věci, které musí být dle mého názoru jasné každému, kdo má IQ větší než osmdesát. Nicméně – k mému nemilému překvapení – jsem mj. díky ksichtoknize zjistil, že řada mých přátel vnímá situaci nějak divně a jsou ochotni přebírat z médií a NGO sebevětší idiocie.
Poslední kapkou do poháru pak bylo tohle debilní video, které za peníze svých spoluobčanů natočili svazáci z iniciativy Rekonstrukce státu. Navzdor jeho dech beroucí naivitě a stupiditě ho totiž řada přátel, kterých si vážím a považuji je za inteligentní lidi, propagovala jako „regulérně chytré“. A to už si pár řádků zaslouží.
Začněme přitom takříkajíc „od Adama“ – co to vlastně korupce je? Jakkoliv jde o zdánlivě naprosto nesmyslnou otázku ohledně naprosto triviální věci, začíná to vypadat, že odpověď spoustu lidí prostě nezná, nebo nechce znát. Minimálně ti sluníčkoví aktivisté z výše zmíněného videa takový dojem v člověku alespoň budí.
Tedy: Korupce je poskytování neoprávněné výhody za úplatu formou finanční hotovosti, nebo protislužby.
Abych něco takového mohl přitom poskytovat, musím nejprve takovou možností disponovat. Nebo alespoň musím umět vzbudit takový dojem.
Oblíbené urban legends hovoří například o „profesorkách“ a úřednicích studijních referátů, které před přijímacími zkouškami na vysokou školu obdržely úplatky od rodičů studia chtivých maturantů s tím, že jejich potomkovi „zatlačí“. Následně nehnuly ani prstem, a když se takový študios díky vlastním schopnostem dostal na vysněnou almu mater, peníze si nechaly. Když ne, tak je vrátily s omluvou, že dělaly vše, co bylo v jejich silách.
Ale to je spíše výjimka. Daleko častější je jiný příklad (pro později narozené uvádím, že velmi neakademický): Centrální plánovací komise prostřednictvím byrokratického aparátu vedoucímu prodejny Ovoce Zelenina nařídila každý den prodat n mandarinek. Tržní poptávka je však výrazně vyšší a on by – kdyby mu to stav zásob a legislativa umožnily – prodal klidně n+2n mandarinek, někdy i víc. Je tedy jasné, že se na všechny zákazníky, toužící po mandarinkách, nedostane. Co s tím?
Státní aparát proto vedoucímu nařídí, aby prodal všechny mandarinky za jednotnou, pevně stanovenou cenu systémem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a po jejich rozprodání napsal na tabuli „Mandarinky nejsou“. On se na něco takového ovšem vyignoruje a rozdělí množství mandarinek na dvě poloviny. Jednu prodá předepsaným způsobem, a druhou schová pod pult. Část jich prodá svým přátelům a známým za normální cenu s tím, že od nich bude čerpat nějaké úsluhy zase on (například mu přijde opravář z OPBH v den, kdy je objednán, a ne za tři měsíce jako normálně), část prodá o 10, 20 a 50% dráže v závislosti na tom, jak mandarinek ubývá. Rozdílem mezi normální a zvýšenou cenou pak vzniká úplatek a pan vedoucí si tak může při oficiálním platu 1.500 Kč zakoupit v n.p. Mototechna automobil Chrysler za 150.000 Kč. Může tak však učinit o něco později, než by se díky prostému výpočtu zdálo, protože část ze svého zisku, např. 10%, zase musí odevzdávat svému nadřízenému, aby ho kryl, ten zase svému a tak dále… Celý podnikatelský projekt přitom skončil 17. 11. 1989, kdy bylo najednou na trhu tolik mandarinek, že nikoho ani nenapadlo kupovat je pod pultem.
Jev, který jsme si popsali, se přitom nazývá „korupční prostor“. V tomto případě je pak vnější tlak, popsatelný větou „nebuď svině a schovej mi pár mandarinek“ natolik silný, že by se do korupce zapojil časem i světec. Nebo by se nešťastník na místě vedoucího zbláznil.
Korupční prostor přitom nemusí nutně ukazovat na mizerný systém. Například umělecká škola má 10.000 uchazečů, a přijímá 50. Máme tedy obrovský převis poptávky nad nabídkou. I kdyby měla taková škola neomezený rozpočet a mohla teoreticky nechat vystudovat všechny zájemce, VŽDY si nějaké standardy uchovat musí, jinak by tam Leo Beránek vystudoval zpěv a absolvoval tvůrčí dílnu poezie. A to by samozřejmě nezkousla ani FAMU, kterou jinak vystuduje doslova kde kdo. Na rozdíl od technických oborů přitom tyto standardy nejsou nastavitelné 100% objektivně a často se pohybujeme v rovině líbí- nelíbí. A to je prostor pro korupci jako vyšitý, který je prakticky neodstranitelný.
90% korupčních prostor však odstranitelných je a existují-li, svědčí to o mizerném systému. Pojďme třeba zrušit povinnou technickou kontrolu silničních vozidel. Trh by něco takového bez problémů akceptoval – nemáš STK, zvýšíme ti povinné ručení o 100% a nepojistíme ti náklad. Po pár bouračkách, zaviněných zejména debilním tuzingem, by se situace rychle srovnala a žilo by se o něco lépe, než dnes (jakkoliv třeba technici na STK by asi měli jiný názor.) Politik, který by se o něčem takovém jen zmínil, by byl ovšem za naprostého sociopata, vraha malých dětí a matek s kočárky a byl by defenestrován.
A tak navzdory kamerám a dalším korupční systém maže a jede nadále a vohnoutí flotila nadále nerušeně brázdí naše silnice. BTW: Vysvětlete mi někdo, proč je pro část našich spoluobčanů úplatek Janouškovi fuj a úplatek na STK O. K. Už se v tom ztrácím
Situace ohledně korupčních prostor je pak přitom právě opačná – namísto toho, aby se rušily ty stávající, se nadále otevírají nové. Úžasný korupční prostor byl třeba v oblasti fondů EU (situace, kdy napíšete papír a dostanete milion, si o něco podobného doslova koleduje), budou to energetické štítky, komplikuje se stavební zákon, též dopravní policisté dostanou svoje a tak dále. Viděno touto optikou, je ono mediální tažení proti korupci honěním psa za vlastním ocasem.
Tolik tedy k tomu, co korupce je. Nyní pár slov o tom, co naopak korupce není. Paradoxně to, co kreslí ve videu „Rekonstrukce státu“ exposlanec ODA Oldřich Kužílek s tím, že to korupce je. Tedy stav, kdy „kmotr“ (BTW: Taky už jste na to slovo alergičtí?) uplatí politiky, aby přes úředníky zadaly zakázky kmotrovým firmám. To prosím není korupce, ale zpronevěra, pane Kužílek. Tedy situace, kdy si management různými triky přivlastní prostředky jím spravovaného subjektu. Pokud chcete, můžete používat i výraz „tunelování“.
Pan Kužílek to má přitom ještě ke všemu blbě. Nejedná se o trojúhelník, ale o kruh, jehož tvoří ti zmiňovaní „kmotři“ jen část. Funguje následovně:
Politická strana S dosadí svoje lidi na základě voleb do dozorčích orgánů subjektu F. Ti lidé pak peníze, které díky své práci pro F získají, vrací zase zpět straně S. Ta za ně jednak udržuje aparát, jednak platí nejrůznějším agenturám za bombastické volební kampaně, kdy je republika zohyzděná billboardy s ovarovými ksichty. Jelikož mají agentury vysokou přidanou hodnotu, část peněz zase často vrací stranám a ty pak končí na soukromých kontech.
Dojit F se přitom dá v zásadě dvěma způsoby. Buď přímo formou procenta z platu člena správní rady (bývá to 50 a víc) do stranické pokladny, nebo vyváděním prostředků z firmy prostřednictvím zakázek, poskytovaných obvykle opět v měkkých oborech s vysokou přidanou hodnotou (IT, reklama) firmami s nejasnou vlastnickou strukturou. Jejich skuteční majitelé či manažeři – mezi které pak patří i tolik proklínaní „kmotři“, pak zase velkou část zisku vracejí politickým stranám. (Mimochodem – boj Nečas x kmotři je pouze o vlivu v těchto strukturách). Do toho tu máme celou řadu konzultantů, lobbistů, politických podnikatelů a spol., kteří se v systému pohybují a přesměrovávají penězovody a lidi do funkcí.
Lze říci, že se jedná o léty k dokonalosti vyladěné rozkrádání státního rozpočtu velkou skupinou vyžírků. Korupce v klasickém slova smyslu to, jakkoliv mezi dotyčnými létá množství černých peněz, opravdu není.
Jedná se o daleko hlubší problém, který je prorostlý celou společností, než jsme si často ochotni připustit. Není náhodou, že se tento systém etabloval teprve koncem 90 let a kníže Pavel z Hluboké například v (řečeno se zmr. Hanákem) „temných devadesátých letech“ čekal na příležitost coby předseda JZD.
Ve zkratce jde o to, že si občané ve většině přejí silný stát, jehož (z principu špatně kontrolovatelným) rozpočtem prochází cca 40% HDP. Takový rozpočet pak přitahuje tuneláře, bez ohledu na zákony…
A to je prozatím konec. Příště si – pokud budu mít náladu – řekneme něco o tom, proč sedí MUDr. PazDrath, podíváme se na právní rámec korupce a rozebereme si ty geniální zákony, co navrhují svazáci z Rekonstrukce státu.
(8x známkováno, průměr: 2,00 z 5)