Aktuální téma je teď aukce kmitočtů pro mobilní telefony. Tomuto tématu se také nevyhneme, ale… Nejprve se ovšem budeme věnovat éteru (tedy prostoru, v němž se šíří rádiové vlny) jako takovému.
Mnoho lidí si myslí, že rozhlasové vlny, respektive celé dostupné kmitočtové spektrum, je omezený zdroj. Jsou přesvědčeni, že kdyby si v éteru vysílal každý tak, jak se mu zachce, nastala by anarchie, která by neprospěla ani těm, kdo na těch rádiových vlnách nějaké služby poskytují, ani těm, kteří ty služby využívají. Zhruba v tomto stylu:
| Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal:,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.‘ A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach. |
Tento velmi rozšířený pohled však, kromě specifik chování rádiových vln, také pomíjí některé zásadní zákonitosti lidského konání. Tím specifikem lidského chování je, že nikdo si úmyslně neškodí. Dokonce ani ten, kdo dělá něco, co mu rozhodně neprospívá, třeba kouří nebo se přežírá jako prase, se chová tak, aby sám sobě subjektivně prospíval, neb mění svůj momentální užitek (a každý kuřák vám řekne, že z vykouřené cigarety má celkem nesporný užitek) za svůj užitek budoucí. Ani alkoholik nechlastá proto, že je mu ráno příjemné, když ho bolí hlava, ale prostě jen směňuje svůj budoucí užitek za užitek současný. Identicky se chová i ten, kdo si jde pujčit peníze do Providentu.
Proč to v tomto kontextu zmiňuji? Chci říci, že maximalizace užitku je vlastní lidskému jednání a že i v situaci, kdy se nám zdá, že člověk svůj užitek nemaximalizuje, je naše zdání mylné a dotyčný tak stále činí. Naopak se dá říci, že prakticky neznáme jednání, kdy by člověk svůj užitek ze svého subjektivního pohledu nemaximalizoval. Konečnou motivací člověka nejsou peníze, ale právě subjektivní užitek. Je ovšem třeba jednoznačně říci, že peníze jsou právě tím, za co lidé obvykle svůj subjektivní užitek směňují (byť tomu v danou chvíli tak neříkají, například proto, že tak činí, aniž by si tuto skutečnost zcela uvědomovali).
Je celkem logické, že mohu-li směňovat své peníze za užitek, není příliš pravděpodobné, že bych je vědomě směňoval za něco jiného. To je celkem užitečná forma ochrany všeho, co se kolem nás nachází, proti nesmyslné činnosti člověka potažmo jakéhokoli živého tvora. Mohu podříznout důchodkyni, mohu vyhodit do povětří autobus MHD, mohu zapálit své vlastní auto, mohu na ulici sprejem napsat na asfalt vyjmenovaná slova po b, mohu toho udělat docela dost. Že tak nečiním je dáno právě tím, že z takového jednání nepociťuji užitek nebo že bych jej třeba i pociťoval, ale ve srovnání s tím, jaký jiný užitek si za náklady, které by mne uvedené jednání stálo, mohu dopřát, se mi takové jednání poněkud nevyplatí. Právě neužitek je tím, co nás chrání před vojáky bez disciplíny v parku. A neužitek je, jak dále vysvětlím, také tím, co chrání poskytovatele i uživatele služeb využívajících radiových vln před rušením.
Postavit radiový vysílač stojí nějaké, ne úplně zanedbatelné prostředky. Jeho provoz také není zadarmo. Pro kvalitní pokrytí většího území signálem jsou to stovky kilowattů nebo megawatty výkonu. K tomu, abych takový signál učinil na větším území neupotřebitelným, potřebuji také obdobně drahá zařízení, do kterých pustím obdobné výkony. Pro celoplošné pokrytí mobilním signálem jsou potřeba výkony obdobné, byť jsou rozmělněny do mnohem většího množství buněk (což má své positivní i negativní stránky, ale to není v tuto chvíli podstatné). Podstatné je, že pokud provozuji mobilní síť, potřebuji své platící klienty, abych mohl splácet technologii, pronájmy, elektrickou energii a lidi, kteří se mi o tu mobilní síť starají. Je v mém zájmu, aby jim služba fungovala dobře a je to ostatně i v zájmu mých klientů. Můj konkurent má naprosto identický zájem. Konkurentovi nesplatí investici do sítě zarušení sítě cizí, ale kvalitní fungování sítě jeho vlastní. I kdyby tedy neexistovala regulace kmitočtového spektra, existuje oprávněný zájem se dohodnout (kromě toho tito provozovatelé mají také zájem se dohodnout na propojení svých sítí, aby zvýšili hodnotu svých služeb pro své uživatele, kteří si tak budou moci zatelefonovat i k zákazníkům konkurence).
Někdo může namítnout, že nějaké predátorské praktiky mohou způsobit snížení kvality jedné ze sítí a tedy odliv jejích zákazníků. Taková situace může nastat, podobně jako konkurenční hospodský může před dveřmi mé hospody vykopat třímetrovou díru. Účinek takového jednání bývá velmi krátkodobý, velmi často se takové chování obrátí proti jeho iniciátorovi (přešli byste k někomu, o kom víte, že způsobil, že jste nemohli používat službu, za kterou jste platili?) a kromě toho, akce vyvolává reakci. I zločinecké gangy si svá teritoria raději rozdělí na základě dohody, než aby riskovaly krvavé střety.
Lze také namítnout, že někdo může mít užitek z toho, že jinému škodí. Může. Ale zase, poměrně vysoké náklady na zarušení nějakého výkonnějšího zdroje signálu mohou prakticky každého, kdo má zájem ostatním škodit, od takového jednání odradit. A kdo si může dovolit provozovat rušičku o výkonu mnoha desítek kilowattů, může si dovolit škodit i mnohem sofistikovanějšími prostředky, ať k tomu použije nějaký postarší tank nebo týmy najatých právníků, podplacených svědků a nebo dokonce politiků.
Mnohem vyšší míru legitimity má námitka, že když bude na jednom místě vysílat firma XYZ, už na ní nemohu (bez vzniku kolizní situace) v témže místě vysílat já sám a že mi tedy firma, ať už se jmenuje XYZ nebo třeba Telefonica, bere část kmitočtového spektra. Ten argument je validní, avšak tato firma mi nebrání vysílat někde jinde. Tím, kdo mi brání vysílat jinde, je stát. Stát, který si přivlastnil, nebo chcete-li, znárodnil celé kmitočtové spektrum pod pláštíkem nesmyslného argumentu, že bez něj a jeho disciplíny bychom lezli po stromech jako vopice. Občas nás milostivě někde na nějaký kmitočet pustí, pokud s ním uděláme nějaký ten zmrdí taneček a zejména mu zaplatíme (ať už přímo formou licence či individuálního oprávnění nebo nepřímo formou koupě schváleného zařízení — za schválení zařízení si stát také nechá zaplatit). Rozhlasové stanice či mobilní operátoři nám tedy velmi malou část našich svobod berou, ale něco nám za to zase mohou poskytnout. Nikdo však neprotestuje proti tomu, že si stát přivlastnil (a tedy svým občanům ukradl) praktické celé kmitočtové spektrum a vybírá poplatky za to, že do něj někoho pustí.
Nebo si snad někdo myslí, že těch 9.9 miliardy korun, které chce český stát za licence na nové mobilní frekvence, které získá buď stávající oligopol Telefonica – T-Mobile – Vodafone nebo potenciální čtvrtý operátor, jsou mimo ekonomiku a spadnou sem z nebes? Nene, na ty licence musíte vydělat i vy sami. I vlastník GSM operátora maximalizuje užitek a necpe peníze do neužitku — a tak jeho firma, ať už jde o některou ze stávajících nebo o firmu úplně novou, mu musí vydělávat peníze. On ty náklady na licence zahrne do investic — a bude požadovat jejich návratnost, pochopitelně včetně zisku. Zisk jsou výnosy mínus náklady a výnosy má mobilní operátor z paušálů a z hovorného. Tedy z peněz, které mu dávají jeho zákazníci. Je pitoreskní, když si kdokoli stěžuje, že u nás je drahé telefonování a viní operátory. Za drahé telefonování může zejména český stát. Tím, že reguluje kmitočtové pásmo a tím, že za to kmitočtové pásmo chce peníze. Je to další daň, kterou musíte platit.
(K možné protiargumentaci: Ano, vím, děje se tak i jinde ve světě. I jinde ve světě se vraždí a krade, ale nikdo to nepoužívá jako argument proto, že je to správné. Cizí vrah či zloděj nikomu nepřijde na mysl, jde-li o obhajovaní vraždy či krádeže v této zemi. Ale pokud krade cizí stát, mnoha lidem nepřijde hloupé tím obhajovat chování našeho státu — a často dokonce ani morální aspekt oné státní krádeže samotné).
(Zatím nikdo nehlasoval)