Jako asi většinu čtenářů tohoto webu mě zaujaly/pobavily povedené články o zmrdech a jejich praktikách. Vesměs jsem se dočetl totéž, co jsem sám zažil – nicméně až tyto články mi poskytly výstižnou terminologii k popsání vlastní zkušenosti.
Firma, stejně jako jakákoliv jiná organizace, je v lidech. V případě, že se ve firmě nachází větší počet lidí nemajících co na práci (což je jev, který je v české ekonomice stále leckde přítomen, a to nejen ve státních podnicích – a bylo tak tomu i u nás ve firmě, klasické bujení byrokracie a administrativy), začínají vznikat podivné rituály, budují se nové kulty a nastává vnitrofiremní boj několika skupin, vesměs reakce normálních lidí na akce zmrdů (vzpoura jednotlivce nebývá dlouhodobě úspěšná, čest všem kdo se o to v dobrém úmyslu pokusí).
Jde skutečně o boj, protože dokud zmrdi třímají otěže aktivity, nezbývá než se tvrdě bránit. Leckdy je velká šance na výhru, ztroskotá však na vnějších vlivech nebo nejednotném postupu opoziční skupiny (touto mám na mysli normální lidi, co do práce choděj vydělávat peníze a pracovat, ne vést se všemi války , vyčerpávat se intrikami a hrát zmrdí hry. )
V naší firmě se zmrdi nacházeli na druhém a třetím stupni firemní hiearchie (tedy v mezinárodním vyšším a nižším českém managementu). Stupeň první (tedy ředitelstvo) byl zcela mimo. Na ostatních úrovních se vyskytovalo ještě pár vohnoutů, ale jejich zhoubný vliv byl minimální.
Zmrdi na druhém levelu řídili firmu. Naprosto neomylně ji vedli do… otázka je, zda si naplno uvědomovali důsledky jejich rozhodnutí – ale asi ano, protože zarputile odmítali jakékoliv informace o negativních dopadech těchto jejich rozhodnutí. Do toho panoval tuhý boj i mezi těmito zmrdy a zmrdy z levelu 3. Finálním výsledkem jejich společného zmrdisnažení byla ztráta nejvýznamnějšího a de facto jediného zákazníka. Protože šlo o firmu servisního typu, vliv dnes všeobecně propírané krize nebyl takový, aby firmu položil. Ke krachu zmrdi neomylně směřovali už v době, kdy krize byla ještě lokální americkou pohromou a v Evropě se neprojevila.
Skutečnost, že zmrdi způsobili pád firmy, už v posledních měsících před doomem nešla zakrýt obvyklými grafy a powerpointovými prezentacemi (váseň některých zmrdů pro tyto oběti je skutečně nepochopitelná) a způsobila i pozvolné slábnutí vnitrofiremního boje, neboť řadě lidí začalo docházet, že brzy budou bez práce. Situace byla tedy oficiálně vysvětlována na meetincích (o těch se zmíním níže) jako snaha o úspory. Na důkaz, že to myslí vážně, zmrdi zarazili nákup propisek a kelímků na vodu, což v situaci, kdy firma měsíčně dále prodělávala peníze v řádu desítek tisíc EUR, byl skutečně revoluční počin. Tím však záchranná aktivita zmrdů skončila. To samozřejmě nestačilo a firma před několika měsíci bídně pošla na zazmrdování, budiž jí kontejnery na odpad lehké. Protože šlo o podnik v rámci větší skupiny, zmrdimanagement se přesunul likvidovat další firmu a těch 100 lidí na pracáku už samozřejmě není jejich věc…
Nyní pár zajímavých prvků poznaného zmrdikultu, vzniklého nadšením našich firemních zmrdů pro původně manažerské rituály, s kterými v dávných dobách nemívali produkční zaměstnanci nic společného. Všechny tyto prvky byly u nás aplikovány denně s až chorobnou pravidelností a jejich vliv na následný konec firmy je nezanedbatelný, protože zaměstnával spoustu lidí, kteří mohli namísto toho pracovat na záchraně…
Obřad: Schůzujeme
Na kultuře schůzování se nic podstatnějšího ve větších firmách nezměnilo – voda zdarma z kohoutku, zářivky a grafy tady byly už za soudruhů. Myslím, že dnes se na těchto schůzích (pokud jejich frekvence překročí mez zdravého rozumu – já osobně jsem byl nucen strávit cca 20-25 % své pracovní doby schůzováním, kde nula od nuly pošla) lidé nudí úplně stejně. Tak si to žádá zmrdikult. Snad se i zmrdi jednou naučí využívat moderní informační systémy a nebudou otravovat normální lidi v době, kdy tito lidé mají sakra co dělat, aby stíhali zakázku dle požadavku zákazníka. Skutečně si myslím, že meetingování nebo chcete-li pěkně česky přílišné schůzování by mělo zůstat doménou zmrdimanagementu a ať se tam tlučou mezi sebou a nechaj lidi dělat jejich práci. Na obřadu je někdy ukazován v rámci rituálu další prvek zmíněný níže – oltář.
Oltář kultu: Nástěnka
Skvělý prostředek buzerace ze strany zmrda, který se shlíží v nástěnce pro nástěnku. Zmrdovi nevysvětlíte, že všechno má na síti v počítači, kdykoliv si zamane. Ručně vypisovaná nástěnka, nejlépe každých pět minut, dokonale zaměstná někoho, kdo by mohl dělat užitečnější práci. Pokud se normální člověk vůči takové buzeraci brání, zmrd si umí dupnout – natolik je pro něj tento oltář kultu důležitý. Nemusí jít o nástěnku papírovou, můžete psát na tabuli přo obřadu, zmrd vám to pak celé přeškrtá a poukáže třeba na to, že používáte nesprávnou barvu. Nástěnkářství souvisí s třetím prvkem, kterým je
Vzývání: Popření čísel
Zmrd, pokud máte tu smůlu a je v hiearchii někde nad vámi, čísly pohrdá, jsou mu dobrá jen jako prostředek buzerace. Přesto je po vás bude vyžadovat každý den a běda, když mu požadované soubory pošlete o minutu později. Čísla se dají dokázat, a proto zmrd od nich prchá rychle pryč – na pole iracionality. Zmrd přírodní zákonitosti (např. čas, vzdálenost) odmítne stejně lehce jako celý ten šílený graf, s kterým jste se pro něj a na jeho příkaz mordovali tři dny, aniž by jste z něj dostali, co po vás vlastně chce. Základem jeho pojetí času je flexibilita – ano, čas se dá komprimovat, ale pouze na počítači. Pokud někdo nestíhá nesmyslné a předem nesplnitelné podmínky, koleduje si o zmrdipřednášku o nezvládnutí timemanagementu, nejlépe v rámci obřadu. Skutečnost, že zmrd ignoruje nebo přehlíží reálná čísla, která mu dodáte, může vést k značným problémům oddělení, za které je zodpovědný a může to následně mít dopad na celou firmu.
Těch prvků je samozřejmě více, ale ty jsou zde již velmi trefně popsány. I zmrdi inovují, dočkáme se určitě i nových forem.
S některými zde uvedenými prvky a jevy jste se možná setkali také. V prostředí větších, popř. mezinárodních firem se jim stejně jako zmrdům daří. Určitě by se dalo spočítat, jaké škody (nejen vnitropodnikoví) zmrdi ročně zbytečně způsobí na ekonomice. Ale kdo spočítá všechny ty lidi, co je je jejich práce baví, rozumí jí , chtějí si v práci vydělat a postupně jsou zmrdy nuceni stát se buď také zmrdy, nebo přijít o práci?
Jde o můj první počin tohoto druhu, takže prosím zdejší slohotepce,aby mne šetřili :)
Debatu zkušenějších k článku uvítám. Zejména vaše prognózy, kam míří zmrdimanagement 21. století :)))
(8x známkováno, průměr: 2,25 z 5)