– Gádžo vole my néjdem čórovat, my se tě dém zéptat – máš něco od Algýdy?
– Ano, mám. Magnum!
Idnes: Policisté řeší v Praze 8 v Heydukově ulici případ střelby. Útočník tam postřelil dva lidi, kteří se chtěli údajně vloupat do jednoho z domů. „Výslech všech tří zúčastněných bude teprve probíhat,“ sdělil iDNES.cz mluvčí pražské policie Ladislav Bernášek.
Blesk: V Pražské Libni se v neděli odpoledne střílelo. Zakrátko zaregistrovali oznámení na linku 158 i pražští policisté. Poblíž místa střelby se jim podařilo zadržet podezřelého i se zbraní.
TV Hovna nabízí dokonce exkluzívní záběry na sanitky a policejní vozy, v neposlední řadě na tramvaj.
Copak se asi stalo? Mám to zkusit odhadnout? Zmrdi šli krást. 63-letý muž je nachytal a postřelil.
Budeme sledovat detaily. Taky by se dalo říci, že budeme číst mezi řádky.
Chtěl muž se zbraní útočníky zabít? Ne. Zasáhl obě osoby jedním výstřelem. Poté, co se osoby daly na útěk, ve střelbě nepokračoval, přesně jak zákon vyžaduje. Patrně disponoval zbraní s vyšším balistickým výkonem, usmrtit obě osoby několika výstřely by pro něj nebyl problém. Vůbec, co přiměje 63-letého člověka, aby útočil zbraní na 24-letého muže a 36-letou ženu? Je skutečně útočníkem, jak bleskurychle odhalili svazáci z idnes? Pokud mohu posuzovat jeho chování z letmých a zmanipulovaných útržků českých zmrdmédií, choval se jako někdo, kdo brání dům nebo byt před vyloupením.
Standardně se ovšem nechovali oba postřelení. Poté, co utrpěli střelná zranění, utíkali se schovat do průjezdu úplně jiného domu. Asi měli dobrý důvod schovávat se i přes zranění. I zde stojí za povšimnutí, že je tam střelec dále nepronásledoval, čili mu o ně až tak nešlo.
Zasáhnout dvě osoby jednou ranou je neobvyklý, ale nikoli nemožný úkaz. Zvláště je-li jedna zasažena do ramene a druhá do stehna. Pokud při vylamování zámku nebyli v poloze 69, asi je střelec zasáhl na schodech nebo při vzájemném souboji, případně při jiné situaci, která právě nenasvědčuje tomu, že se byli v Libni procházet.
V reportáži TV H@vn@ se mihne nějaká cikorka se zavázanou nohou, jak nese do policejního auta něco jako modrý igelitový pytel. Možná se pletu, možná je to kabelka od Gucciho z nové podzimní kolekce, ale já bych se vybavil takovým pytlem, kdybych šel například vykrádat byty nebo sklepy, abych měl kam dát bhůndy kóžény, mobýli, navygáce a tak.
Asi si dovedete představit, co by vypuklo za mediální peklo, kdyby šílený důchodce napadl střelnou zbraní dva pokojně se procházející občany, navíc třeba ještě Rómy. Následný mediální pogrom na všechny důchodce se zbrojním průkazem a volání po „okamžitých opatřeních“ by zastínilo i styky lhářského dua Tlustý-Langer s Frantou Mrázkem. Dnes máme třetí den po střelbě a hlásná trouba mlčí, což dává vytušit, že případ má košatější pozadí a politicky-korektní mediální mafie na něj uvalila informační embargo.
Protože krajní nouze a nutná obrana patří k nejtěžším disciplínám trestního práva, kdy velmi záleží na okolnostech konkrétního případu, nebudeme se snažit předjímat policejní šetření, přípravné řízení, soud ani nebudeme odezírat z křišťálové koule, jaký trest 63-letému pardálovi se zbraní hrozí. Já doufám, že naprosto žádný. Musím se však pozastavit nad tím, jak média o celé věci informují. Ačkoli prohlášení policistů byla více než zdrženlivá, novináři už mají dávno jasno, jak to celé bylo, kdo je útočníkem a kdo napadeným. Připadám si jako oběť velmi zvláštní cenzury, kdy se nesmí informovat o tom, že někdo bránil svůj život nebo majetek se zbraní v ruce. A když už není vyhnutí, musí se to řádně překroutit.
Možná se kormidelníci společnosti bojí, aby si podobné jednání někdo nevzal za vzor? Nebo aby neklesla autorita úřadů a policie, která nás přece ochrání a když ne, tak aspoň pomůže?
Díky tomuto všudypřítomnému tutlání se tak daří historkám, které kolují mezi veřejností a ve formátu dávných kramářských balad informují o tom, jak se jeden bránil a ještě ho zavřeli. Legální držení zbraně pro ochranu vlastního života, zdraví a majetku je v médiích prezentováno jako troufalost, projev paranoiy nebo relikt z minulých nechutně liberálních dob, které ovšem nový establishment již brzy napraví svými dokonalými regulačními nástroji. Stejně jak se v Orwellově 1984 mír stával válkou a láska nenávistí, stává se zloděj obětí a obránce útočníkem – a to jen tak proto, protože je to tak správné.
Stejně tak nechutné je sledovat, s jakým svazáckým nadšením informují média o tom, když někdo vyvede něco nepěkného s legálně drženou zbraní. Během jedné reportáže to zopakují klidně i víckrát. Podívejte, to je on, ten zlej chlápek se zlou pistolí! Účelem je zapůsobit na diváka nebo čtenáře, aby v něm vznikl ten jediný správný dojem – že je třeba přísněji regulovat zbraně. Když ovšem nějaký grázl narkoman zastřelí čtyři lidi nelegálně drženou zbraní, nikdo z nich se nezeptá – kde vzal tu pistoli?
Nezdá se vám právě teď, že vám někdo štrachá ve sklepě? Ještě máte možnost volby. Můžete to nechat být. Třeba nevykradou váš sklep, ale sousedovo. Anebo … baterku, pistoli, telefon a půjdete? I o vás může být zítra v novinách a nebude to nic hezkého. Třeba jen proto, že jste to nenechal být.
(Zatím nikdo nehlasoval)