Nejsem si jistý, zda jev o kterém tento článek pojednává, bude znát většina veřejnosti. V každém případě cítím hlubokou potřebu se o něm zmínit.
Hovadismus je totiž univerzální a bohužel se projevuje i ve sférách, kde to skutečně není potřeba. Jedná se o hobby a volný čas.
Pokud má někdo koníčka a je pravý nadšenec, věnuje se mu s nasazením a chutí. Sice ho to stojí nějakou tu zlatku, ale co by jeden pro svoji hračku neudělal. V zásadě je jedno, jestli se jedná o foťák, tuning nebo malování – nadšenec je nadšenec a dělá to pro radost a ne proto, aby oslnil nezletilé puberťačky. Vyjímkou jsou však hovada, které mají primární cíle jiné, ale chtějí zářit stejným způsobem.
O co tedy půjde: Chci se s Vámi podělit o několik typizovaných jevů, které jsem měl tu smůlu spatřit v množství více, než malém. Bohužel, vzhledem k tomu, že se pohybuji v dosti rozmanité společnosti, měl jsem tu smůlu několika osobních setkání. Výsledkem zpravidla byly mozoly na mé ruce. Jiným způsobem se mi nepodařilo zabránit, aby se mi neotevírala kudla v kapse.
První ze zmíněných jevů je Komboj z Vysočan. Komboj z Vysočan je drsnej až na půdu, má pivní mozol a krávu viděl jenom na krabici od sýra. Nosí kostkovanou košili, koženou, nebo maskovací vestu a je děsně „kántry“. Zná perfektně všechny country songy, ví jak se stírá rosa na kolejích a že Džon Hárdy byl malej chudinka, ale potmě nenajde ani vlastní zadek. Sice ví, že na Yukon je cesta dlouhá a kudy se míří na Guadalcanal, ale cesta z Prahy do Příbrami vlakem pro něj představuje neřešitelný problém. Schází se zásadně se stejnýma vohnoutama typu ´Lojza z brusírny vod vedle´ a ostatními lidmi opovrhuje, neboť nejsou dost kántry. Vlastní zpravidla Škodu 120, nebo Favorita a kromě piva a kántry kluků, protože kántry lajf je nejlepčí, bývá obtěžkán ještě manželkou s třemi dětmi. Koní se sice bojí, ale tajně doufá že nakonec urve nějakou country šestnáctku. Podle jeho představ bude šestnáctka úplně paf z toho, jak je komboj kántry, pochopí jeho křehkou duši a nevšimne si jeho dílčích nedostatků. Třeba pupku jako státní deficit, nebo zubů jako náhrobní kameny.
Druhý z jevů zde zmíněných je Dřevák. Dřevák je většinou student, kterého nikdo nechápe a nikdo mu nerozumí. Hluboce ho rmoutí celosvětové oteplování a kácení deštných pralesů, přičemž zapomene dát vlastnímu psu nažrat a je schopný usušit i kaktus. V extrémních případech je věřící, i když sám neví čemu a má Alcatel, aby nebyl konvenční. Má na sobě zásadně černou, protože je romantik a drsňák, kterému nikdo nerozumí. Drtí ho hormony, ale sexem opovrhuje, protože je věřící. Pořídí si papundekl obalený izolačkou a napíše na něj ´+ 2 na magii, + 5 na útočné zhodnocení´ aby dal najevo, že jeho papír je něco extra. Patrně je dřevák hluboce přesvědčen o tom, že jeho papundekl má stejnou sečnost a vražednost jako formulář „Přiznání k dani z přidané hodnoty“ a je tedy i stejně smrtící. Je ve vleku fantasy, čte zásadně jen Pevnost a je děsně fantasy, páč fantasy je nejlepčí. Zná vše o kartách Magic, i když je v životě nehrál. Dokáže mluvit dvě hodiny o Pánu Prstenů, i když viděl jen první díl a knihu odkopl po dvou stranách pod postel. Mívá většinou klacek s kobercovkou, na zádech kus záclony, kterou máma už nepotřebuje, kapsáče a na nohou tenisky značky Nike. Jezdí se občas bitvit na akce pořádané podobnou sortou lidí. Nic se po něm nechce, nemusí tomu nic obětovat a může přesvědčit ostatní postižené chudáky o tom, že je nejlepčí. Dřevák je IN a z hlouby duše opovrhuje ostatním, kteří tomu nerozumí. Také opovrhuje všemi šermíři, karatisty, sportovními střelci a koňáky. Na rozdíl od dřeváka tito lidé něco umí doopravdy a nechápou že dřevák je nejlepčí. Dřevák by to všem klidně z fleku natřel, hned jak by měl trochu času. Jenže správný dřevák žádný zbytečný čas nemá, protože když nesedí s ostatními dřeváky v čajovně, šermuje s nimi klackem ve stylu „větrný mlýn“.
Další z poměrně rozšířených jevů je érsofťák*). Érsofťák je určitá syntéza Rambiče (bez maskáčů ani ránu), Ježíše Krista (já bych ti přece neublížil), Vladimíra Špidly (to není pravda, tak to nebylo) a chovance Jedličkova ústavu. Érsofťák chodí také zásadně v černé vestě plné kapes a v maskáčích, nebo v černých kapsových kalhotách typu US ARMY. Patrně proto, aby měl kde skladovat kuličky a další plastik, který nezbytně potřebuje ke své existenci. Bývá buď tak vychrtlý, že by mu s pláčem odevzdal svačinu i ministr Škromach, nebo vlastní panděro o rozměru horkovzdušného balónu. Druhý typ bývá ještě zpravidla vybaven brýlemi se skly jako dna flašky od okurek a vlasy ustupujícími fofrem napoleonských armád od Moskvy. Érsofťák se kamarádí pouze jen s dalšími érsofťáky, protože nikdo jiný tomu nerozumí. Bez plastové pistolky prakticky nemůže vyjít z domu a když mu dojdou kuličky, sáhne z nouze po špuntovce. Typický érsofťák je permanentně frustrovaný, protože ho nevzali do armády buď kvůli tělesné slabosti, nebo psychickým problémům typu „Proč nemůžu bejt rovnou kapitán – velitel útočného týmu ?“, či „Trénink? To je přece pro blbce, ne?“. Zároveň je hluboce raněn z toho, že neprošel psychickými testy na zbrojní průkaz, které za normálních okolností zvládne i desetileté dítě. Hlavním znakem érsofťáka je to, že se snaží neustále po ostatních stejně postižených pálit ze svého PET-gunu, přičemž s nimi hlasitě diskutuje, zda:
– je zasáhl (vždycky ano)
– byl zasažen (vždy ne)
– to bylo férový (pokud pálí frikulín tak ano, pokud někdo jiný, pak ne)
Guru mezi érsofťáky je ten, kdo má doma na skříni nejvíc PET zbraní a nejvíc kuliček. Bez ohledu na to, kolik má dotyčný rukou a očí **) je nedrsnější érsofťák- a i když netrefí ani vrata vod chlíva, je nejlepčí. Pokud érsofťák nemá v okolí jiné érsofťáky, pálí po komkoliv, pokud nabyde dojmu, že mu to projde. Jsou zaznamenány i případy, že na érsofťáka někdo vytáhl i plynovku, ale jde tu pouze o rybářskou latinu. Érsofťáka si lze splést jen těžko a pokud by ho dotyčný člověk okamžitě nezadupal do popelnice, stačilo by chvilku počkat – když bude érsofťák alespoň trochu šikovný, vystřelí si jenom jedno oko.
*) Pro neznalé je érsoft to s čím jsme si hráli jako děti na pískovišti – pistolky ze kterých jde vydyndat plastiková kulička.
**) Zkoušeli jste někdo rychlopalbu na čas obouruč? Mám na mysli teď bouchadlo v každé ruce a několik cílů. Trefit, žádná sranda – nejsem sice Limonádový Joe, ale řekl bych, že ani tak se mouchy v letu rozhodně bát nemusí.
Poslední skupinou, o které bych se dnes rád zmínil je Internetový mašinátor+.
Přiznám se, že poslední skupinu jsem neměl čas prozkoumat úplně podrobně. Bohužel nemám tolik času, abych ho většinu obětoval na chat a tlachání o hovně. Internetový mašinátor má všechny vlastnosti výše jmenovaných skupin, jen je ještě lepčí než všichni ostatní. Tento kříženec King-Konga, Elvise, Terminátora, Supermana a Alberta Einsteina je prostě pravý ideál, sen každé ženy, nebo bukvice. Je to vždycky citlivý, něžný, inteligentní, drsňák – svalovec. Ano, takový dokonalý tvor skutečně existuje! Jen je třeba dodat jen jedno maličké, ale o to podstatnější slovo: virtuálně. Na základě komunikace s přáteli jsem dokázal odlišit a katalogizovat několik poddruhů, dle stejných znaků.
Prvním z mašinátorů je sexuální maniak teoretik. Sexuální maniak teoretik (dále jen SMT) je expertem na sexuální techniky, polohy, praktiky, oblečení – zkrátka ´mašina´ na všechno, co se týká sexu. Dokáže zpravidla najít G-bod i na mapě středočeského kraje a místo znamení na pažbě Coltu .45 – Peacemaker si dělá zářezy na noze u postele. SMT je dokonalý Casanova, Schwarzenegger, Brad Pitt, či DiCaprio, podle toho, co se od něj chce. Jeho životem je virtuální sex, protože mu buď není ještě dvanáct a kdyby to maminka zjistila, zatrhne mu kapesné – nebo je tak tristní zjev, že by neukecal za pětikilo ani Eržiku Deméterovou z E55. Zatím, co ostatní svéprávní jedinci řeší svůj apetit tím, že si najdou ženskou (nebo cukrouše, abych byl politicky korektní). SMT je natolik vyčerpán chatováním, že mu na reálný sex nezbývá kapacita. Použije proto zbytek posledních sil na chat, kde ho další vzájemně se podporující chudáci dají do kupy, aby měl další sílu na další chatování. Z tohoto je jasné, že SMT je fakt dobrej a plnej zkušeností i když ho nikdo nikdy v životě neviděl. Jeho zkušenosti i kvalita jsou totiž stejně virtuální jako on.
Podobný mašinátor v jiném oboru je odborník na fšechno (dále jen ONF). Tento výlupek je spojením děda Vševěda, Národní banky, Centrálního mozku lidstva, a Sigmunda Freuda. ONF se Vás od začátku snaží přesvědčit, že jste naprosto nesvéprávný debil a že on ví vše nejlépe. Pokud ho usvědčíte z naprosto fatální neznalosti nebo z toho že plácá očividně kraviny a danou problematiku neviděl ani z rychlíku Praha – Humpolec, změní taktiku. Autorství kravin přidělí Vám a pokračuje v masírování vlastního ega. ONF tedy prakticky vykazuje prvky skutečného Zmrda s tím rozdílem, že je virtuální a lze ho stiskem knoflíku vypnout. Vrhá se zejména na nezkušené, nebo naivní jedince před kterými trousí ledabylé fráze, bez toho aby měl páru o čem je řeč. Je úplně lhostejné o který obor se jedná. ONF neví pořádně nic o ničem, proto je odborníkem na vše počínaje fotbalem, přes automobily, psychologii až po programování samonaváděcích raket. Pokud je ONF ubit faktickými argumenty „soft“ verze ONF prohlásí, že je pod jeho úroveň pokračovat v debatě a „hard“ verze tupě opakuje stejné kraviny donekonečna. Za „Guru“ skutečného „hardcore levelu ONF“ bych označil jednoznačně Vladimíra Špidlu. Alespoň v něčem ho uznávám jako opravdového mistra, nad kterého není.
Pro dnešek posledním mašinátorem je profesionální chudák. Ano, čtete správně – je objektivně zařazen mezi mašinátory, jednak proto že není ojedinělým jevem (každý server jich má pár skalních) a jednak proto, že povýšil otravování normálních lidí na umění. Profesionální chudák (dále jen PCH) se stylizuje do virtuálního plyšového zvířátka, které ač je tak hodné, čestné a spravedlivé všichni mu ubližují. Pikachu by se patrně posral, kdyby měl tyto normy plnit každý den, ale zdá se, že tento styl PCH naprosto vyhovuje. PCH technicky vzato je tím, co bychom každý den v praxi nejraději kopli do prdele, protože kromě skuhrání a pokusů z Vás tahat peníze nemá žádné praktické využití. Zde shledávám přímou paralelu mezi bezdomovcem, který prochlastal i vlastní popelnici a snaží se pumpnout z méně otrlých spoluobčanů prachy na další Výčepní lihovinu.
+ Zde bych rád vysvětlil tvorbu názvosloví, pro další badatele v tomto oboru. Mašinátor je složenina Mašiny (představte si supící, páchnoucí a svinstvo chrlící lokomotivu. Máte? Fajn. Dále si představte supersilného Terminátora s drsnými hláškami a nezničitelným tělem. Syntetizujte při pokojové teplotě a máte dokonalou představu.)
Pokud jste se v článku poznali – inu, koho svrbí, ať se drbe. Abych předešel nekonstruktivním tlachům – hluboce si vážím všech, kdo něco umí. Tento článek je věnován všem hovadům, co se snaží otrávit i vody, ze kterých mají normální lidi radost. Hovadům, která se snaží ojebat všechno za každou cenu a čekají, že bez špetky snažení a trošky potu jim všechno spadne do klína samo. Jinými slovy produkty proZmrdí společnosti.
Pro dnešek raději dost. Asi jste pochopili, že tento článek je psán v hlubokém nasrání. Pokud chcete doplnit tento začátek encyklopedie hovad mezi námi, budu jen vděčný. Slovo závěrem asi žádné tradičně není – snad jen „řezat, řezat, řezat.“ Ostatní obranné mechanismy, včetně očkování se zdají neúčinná.
Poznámka pod čarou.
Psáno s částečným vychladnutím – aby nedošlo k omylům. Tento článek není o lidech, kteří hrát umí, koňácích, „indiánech“, nebo lidech, kteří se věnují westernu a žijí podle svého přesvědčení. Není ani o šermířích, kteří si chtějí užít fantasy akce, ani o lidech, kteří mají rádi fantasy a jsou ochotní pro to něco udělat. Není to článek ani o fanoušcích zbraní – trošku se v tom vyznám a vím že lze dát plastové kuličce úsťovou rychlost která za jistých okolností proletí lidským tělem. Koneckonců tuším že první projekt vzduchovky – „snajpr“ byl vytvořen někdy na začátku první světové války. Není to článek o specialistech, kteří z nedostatku času, nebo jiné šance mi občas – a to ne moc často – zachrání pozadí, stejně jako já jim po internetu. Nicméně mne hluboce serou Zmrdi, kteří se – bohužel úspěšně – snaží infiltrovat i do dalších oblastí, než je kariéra, a práce. Hluboce mne uráží, když shledávám Zmrdí principy nalézám i na místech, kde to nečekám – jako například koníčky. Je mi líto – ale Zmrdi jsou hlouběji než jsem čekal. Smutné. Bohužel bych doporučil jen jednu věc, která v praxi funguje. Řezat ty parchanty, řezat je a vybít až do posledního…
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)