Pomáhání zvířátkům je dneska out, protože frčí stávkování kvůli klimatu a zvířata ať klidně zhebnou, stejně jen dýchají a prdí, takže se podílejí na globální katastrofě. Přesto, kdyby se někomu chtělo starat se o nějaké zvíře v době, když čmeláci ještě nelítají, doporučuji ježky. S těmi to je taky hardcore.
Sezóna ježků probíhá právě nyní. Ježci narození na konci léta často nestačí dorůst do velikosti a hmotnosti, která by jim umožnila přežít zimu. Ježek v zimě jede na baterky, při poklesu teplot pod nulu hibernuje a pokud nemá dostatečné zásoby, probere se, začne hledat žrádlo a zhebne. Ježci většinou využívají poslední podzimní dny k tomu, aby našli nějaký matroš, což je při klesajícím výskytu potravy také velmi vysiluje. Na ježky číhá už za běžných okolností celá řada rizik, jako například kolize s vozidly, otrávení nebo nakažení slimáci nebo pády do různých nádob. Na podzim se na seznam rizik přidávají agresivní dobroserové, kteří ježky pronásledují, chytají na potkání a bez rozmyslu je deportují do záchranných stanic, protože si myslí, že potřebují pomoc.
Hlavní ježčí kejpíáj představuje hmotnost. Existuje něco jako ježčí kalendář, tedy mezní hmotnost, kterou musí ježek vykazovat v určitém období, aby přežil zimu. Pokud je ježek ve specifikaci, nemá smysl se mu srát do života, ale vykládejte tohle těm debilům, co si myslí, že lze globálně poroučet větru dešti, natož pak bodlináčovi.
Osobně si myslím, že vozit ježky někam do záchranné stanice je pěkná píčovina bez ohledu na hmotnost, pokud tedy není tato instituce schopna zajistit jejich vypuštění v témže místě, kde byly odchyceni. Jak tato zvířátka znám, jsou sámotářská a zvyklá na svoje prostředí. Podle mně celá řada takto „zachráněných“ ježků stejně potom někde natáhne brka, pardon, bodliny.
Důvodem k intervenci naopak je, když ježek šmejdí venku přes den, je dezorientovaný nebo má nějaké zranění. Pak je možné, že se něčím přiotrávil nebo je vážně hladový.
Ohroženým ježkům poskytujeme podnájem přes zimu a pak je vracíme přesně tam, kde jsme je sebrali. Nábor klientů zajišťuje moje žena, která aktivně sleduje okolní populaci ježků a vytipovává jedince vhodné k internování už někdy od září. Svoji roli v tom hraje kuchyňská váha a také je třeba mít nějakou krabičku, do které se ježek při vážení umístí. Ježka je poměrně snadné chytit, není nijak mrštný a chycení se nebrání, a odchycení v něm nezanechá psychické trauma.
Prvního ježka jsme sbalili asi před osmi lety na zahradě a ubytovali ho ve sklepě v kotelně. Zpočátku jsem poněkud tápal vystaven vrtochům svéhlavých bodliňáků, ale pak jsem vytvořil celkem funční koncept, jak ježka ubytovat přes zimu ve sklepě tak, aby byl spokojený a nemusel jsem mu věnovat moc času.
Tehdy jsem vytvořil koncept modulárního ježkoviště složeného z několika průhledných přepravek o objemu asi 75 l každá. Dají se koupit v supermarketech. Přepravky mají víko, do vík jsem nadělal ventilační otvory. Přepravky jsou propojené tunely, tunely jsou vyrobené z kanalizačních trubek o průměru DN 110. Nejdřív jsem měl ježkoviště ze dvou přepravek, ale pak jsem ho vylepšil na model ze čtyř přepravek vzájemně propojených tunely. Celý výběh tak měl přes 1 m2.
Ježek potřebuje hnízdo. To jsem vyrobil z domečku pro morče nebo králíka. Domeček se dá koupit v každém zverimexu. Domeček pro morče má vchod a ten vchod je třeba upravit na rozměr, který odpovídá ježkovi, ted přibližně DN 110. Dál potřebujeme hobliny (ne piliny), seno a suché listí. Listí je v zimě největší problém. Většinou si ho na podzim nasbírám nějakou větší tašku, což je práce na pár minut.
Teoreticky by měla v ježkově domicilu měla být teplota kolem 15°C, což není v praxi snadné zajistit. Vyšší teplota ježkům nevadila. Je také třeba, aby tam bylo alespoň minimální světlo, jinak hrozí, že ježek oslepne.
Pokud vše funguje jak má, ježek po umístění do ježkoviště zaleze do boudy a tam trucuje. Večer po setmění vyleze, seno a listí natáhá do boudy a udělá si z toho hnízdo. Tím bychom měli tu snažší část.
Pak přijde ta těžší část. Žrádlo. Myslím, že každý má před očima kresbu ježka, jak si nese na bodlinách napíchnuté jablíčko. To je pořádná blbost, kterou vymyslel nějaký pošahaný vegan, který ježka v životě neviděl. Ježek je hmyzožravec a jablka ho nezajímají, vnímá je jako předmět a nikoli jídlo, je to stejné, jako by před vás místo steaku položili radiátor. V dnešní době není problém sehnat žrádlo pro ježky ve formě granulí, konzerv a sušeného hmyzu.
Ohledně shánění žrádla pro ježky mám celou řadu zajímavých příhod, které spadají do dob, kdy domácí chov ježků nebyl tak rozšířen jako dnes a žrádlo se nedalo běžně koupit. V prvních letech ježkování jsem objednával ježčí žrádlo z jednoho velkého německého e-shopu, protože v ČR ještě ježčí žrádlo nebylo. Tak jsem vyplnil objednávku, zaplatil a za týden mi dorazila krásně zabalená krabička, ve které se nacházelo 2.5 kg žrádla pro potkany s názvem Rattenschmauß (krysí hody). Napsal jsem do e-shopu, že mi poslali žrádlo pro krysy místo pro ježky a co navrhují. Přišla mi ohromně uctivá odpověď, že se omlouvají, že muselo někde dojít k chybě, že mi posílají novou zásilku a tu starou že nemusím vracet, protože by to bylo tak jako tak neekonomické. Dorazila nová stejná krabička a v ní byl opět Rattenschmauß. Opět jsem napsal do e-shopu zdvořilou žádost, že se chyba bohužel opakovala a že mi opět dorazilo žrádlo pro potkany, zda mohou celou věc prověřit a poslat mi žrádlo pro ježky. Opět přišla profesionálně formulovaná odpověď, že toho velmi litují a že mi posílají žrádlo pro ježky a k tomu ještě jedno balení navíc jako odškodné za všechny tyto komplikace. Dorazila krabice a v ní byly… dva pytle Rattenschmaussu, celkem 5 kg. Krysí sen se začínal nepříjemně materializovat, protože jsem měl už 10 kg Rattenschmaussu obsahujícího burisony, zeleninu a další věci, co ježek ignoruje. Už jsem nikam nic nepsal a do e-shopu zavolal, abych jim popsal, že se mi skutečně nedaří přesvědčit ježka, aby se stravoval jako krysa a že i to stupidní zvíře s mozkem velkým jako rozinka hodnotí kriticky jejich e-shop. Poslechli si mně a slíbili, že se prověří. A udělali to. Prý měli špatně v systému přiřazený EAN kód. Halt SAP. V další krabičce bylo naštěstí 5 kg ježčího žrádla a omluvný dopis.
Ježek taky žere kočičí žrádlo, vařené maso a vejce, ale hmyzáci jsou hmyzáci. Ježčí matroš nakupují v ZOO Hoch v Globusu, kde ho většinou mají dost. Z českých eshopů se dá už objednat v podstatě cokoli.
Další zábavná kratochvíle je shánění sušených moučných červů, larev potemníka a kobylek. Dají se objednat na internetu, ale když došly zásoby a bodlináč byl hladový, musel jsem vyrazit do oldschool obchodní sítě. Slečna v obchodě mínila, že sušené moučné červy nemá, jedině kdybych chtěl živé? A odněkud pohotově vytáhla plechovku, ve které se hýbalo asi tisíc červů. Málem jsem do plechovky hodil kachnu, k velkému pobavení personálu, který na tuto příležitost nejspíš čekal a měl to za recesi.
Ohledně ježčího stravování je třeba uvážit ještě jednu věc, a to sice ježčí žravost. Ježek je něco jako prase, jen je menší a nedá se sníst. Na internetu najdete informaci, že ježek žere dvakrát za noc. Bohužel tam není uvedeno, že poprvé to je zhruba od soumraku do půlnoci a podruhé od půlnoci do svítání. Ježek žere jako roztržený a jeho metabolismus má asi stejnou účinnost jako jednočinný parní stroj. Jako orientační veličinu lze brát, že za noc sežere 5% své hmotnosti.
Žrádlo jsem většinou rozděloval do několika misek (vyrobených z uzávěrů od různých sprejů) a ty jsem rozmístil po různých místech na přepravkách, abych donutil ježka hledat.
Ježek taky všude sere. Na internetu najdete informaci, že ježek rozděluje svoje teritorium na dva prostory, totiž obytný a srací. Bohužel si ježek nepamatuje, který je který. Tak sere všude. Přepravky jsem musel čistit asi jednou týdně, pokud tedy ježek nehibernoval. Také se mi zdá, že ježci našli nějakou metodu, jak popřít zákon zachování hmoty, protože mi občas připadalo, že toho vyserou víc než snědli.
Ježek není komunikativní zvíře a moc toho nenakecá. Jeho hlavní zájmy jsou žrát, srát a píchat. Od běžného voliče ho tedy odlišuje jen to, že se nedívá na televizi. Je to spíš morous a v případě nesouhlasu má tendenci vytvořit ze sebe typickou bodlinatou kouli. Tomu se dá zamezit tím, že se mu pod bříško vsune ruka. Ježek na druhou stranu nekouše ani nesahá k jiným formám agrese. Když je velmi nespokojený, funí a prská. Přes den se neprojevuje nijak a spí, ale v noci začne ukrutně šmejdit. Sociální fíčury bych zhruba porovnal s kočkou. Když se ježek těší dobrému rozmaru, nechá se chovat a hladit po bodlinách, ale rozhodující vždy je, co chce ježek a nikoli co chceme my.
Ježek má weather forecast funkci a funguje podstatně lépe než ty sofistikované meteostanice. Ježek nějakým způsobem pozná, že se venku blíží ochlazení a zhruba 3 dny před příchodem studené fronty zaleze do boudy, zaskládá se trávou a listím a usne. Když se následně oteplí, začne opět rejdit. Nijak to nesouvisí s okolní teplotou. Fíčura se projevovala u všech ježků, jen v odlišné míře. Klimaticky vnímavější ježci zhruba tři dny před ochlazením důsledně spali, méně vnímaví omezili žraní, sraní a šmejdění. Nejpsíš toho i přes enormní snahu různých vědeckých institucí o ježcích zase tak moc nevíme.
Ježci mívají blechy, což je důvodem odtažitého přístupu některých jedinců k nim. Za celou tu dobu jsme měli jen jednoho zablešeného ježka. Odblešení jsme provedli tak, že jsem z krabice od bot vyrobil něco jak plynovou komoru. Do kratší strany jsem vyřízl díru a tudy prostrčil ježkovi hlavu tak, že ježkova hlava směřovala ven a tělo s blechama zůstalo uvnitř. Nechtěl jsem, aby se toho bordelu nadýchal. Ježka jsem zezadu zašprajcnul houbou na mytí aut, aby nemohl vycouvat, krabici jsem zavřel a před tím do ní nastříkal přípravek Arpalit. Tato inspirace v zemi paní Angely měla za následek odblešení ježka během pár minut.
Ježek nevyžaduje žádnou zvláštní úržbu. Sem tam je třeba mu ostříhat drápky (malé štípačky). I to se podařilo pořešit, v jedné z přepravek jsem poskládal malou pyramidu z kamenů a dlažebních kostek. Ježek se na ní neustále snaží vylézt a tím si drápky obrušuje.
Většinou jsme nacházeli v listopadu ježky o hmotnosti zhruba 300 g a vypouštěli je v dubnu o hmotnosti 600 – 900 g. 900 g těžký ježek už byl docela kousek.
Ježci prý dupou a funí. Ježek podle mně nemá nic, čím by mohl dupat ani jsem nic takového nikdy nezaznamenal. Funění je dáno funkcí ježkova frňáku. Jeho frňák neustále vylučuje tekutinu, která zajišťuje zvlhčování sliznic a to má za následek to chrochtání. Není to rýma a není to důvod k zavlečení bodliňáka do záchranné stanice. Čich je pro ježka nejvýznamnějším smyslem, žrádlo dovede načuchat na značnou vzdálenost a jeho čumák je tak neustále ve vyhledávacím módu.
Na webu jde najít kontakty na osoby, které se zabývají ježky a většina z nich je velmi ochotná poradit nebo se ujmout nalezeného ježka.
Es kommt der Tag, kdy se budeme muset s bodliňákem rozloučit a vrátit ho do náručí bohyně Gayi. To je samozřejmě škoda, protože ježci jsou roztomilí a když ponecháme stranou jejich stravovací a vyměšovací návyky, děti je mají rády. Někteří lidé ježky před vypuštěním venčí, „aby si zvykli“, což pokládám za nesmysl. Ježek je noční zvíře a denní světlo nebo dokonce sluneční svit ježky stresuje. To platí i pro vypouštění zpět do přírody.
Dlouhou dobu nám trvalo vymyslet, jak to udělat, aby ježek nezdrhl někam do pryč, ale zůstal u nás na zahradě. Po vypuštění začal totiž ježek bezhlavě prchat a už jsme ho neviděli. Posledního ježka jsme proto vypustili v době, kdy jsme ho odchytili, tedy v podvečer, a na naprosto identickém místě. To mělo za následek, že se ježek na zahradě zabydlel a ježčí komunita se nám postupně rozrůstá. Nechají se přikrmovat z misek různě rozmístěných po zahradě a nás pracně odchovaný ježčí gang nyní psychicky terorizuje okolní čokly.
17.11.2019 D-FENS
(566x známkováno, průměr: 1,10 z 5)