Sebevražda. Když se na to téma člověk baví s lidmi, asi u každého se našel okamžik, kdy mu ta myšlenka prošla hlavou. Drtivá většina ji jako řešení situace zamítne, čtrnáct stovek Čechů ročně ji úspěšně dokončí.
Jak se Češi zabíjejí a u koho riziko sebevraždy narůstá? A také pár příkladů masových sebevražd z historie.
V letech 2014-2018 činil roční průměr sebevražd v České republice 1.389. Umře tak dva a půlkrát více lidí, než při dopravních nehodách. 82,3% zasebevražděných jsou muži. 90% sebevrahů trpí duševní nemocí.
Nejvíce sebevrahů má maximálně výuční list. Nejsebevražednějším dnem je pondělí, konkrétním datumem první leden, měsícem březen. Nejrizikovějším věkem je 50-54 let. U věkové skupiny 15-24 let je pak sebevražda druhým nejčastějším důvodem smrti. 60% mužů sebevrahů volí smrt oběšením (14% zastřelení), ženy volí oběšení v 36% případů (druhé v pořadí s 23% otrávení). Ženy si také rády skočí z výšky (21%). Překvapivě malé procento připadá na skok pod dopravní prostředek (6% mužů, 10% žen). Ve světě pak mezi velmi oblíbené způsoby patří otrava pesticidy. Zejména pro lidi pracující v zemědělství jsou lehce dostupné a aplikovatelné prostým vypitím.
Použití střelné zbraně vede nejčastěji k úspěšnému dokončení pokusu o sebevraždu – v 80-90%. Oběšení má úspěšnost 60-85%, naopak pokusy o předávkování léky jsou úspěšné pouze v 1,5-4% případů.
Z celosvětového hlediska se nejvíce sebevrahů najde v některých zemích bývalého SSSR – Litva, Bělorusko, Rusko. V první jedenáctce ale najdete i překvapivější země – Slovinsko, Maďarsko, Japonsko nebo Jižní Koreu. Celosvětově je sebevražda desátou nejčastější příčinnou smrti.
Co ve světě i České republice chybí je statistika pokusů o dobrovolný odchod ze života. Odhady v odborné literatuře se pohybují od pětinásobku až po dvacetinásobek počtu úspěšných sebevražd. Vysoký rozptyl je zřejmě dán zahrnutím či nezahrnutím demonstrativních pokusů.
Statistickou zajímavostí je snížení počtu sebevražd v Praze po zavedení bariérových opatření na Nuselském mostě. Stejný výsledek přinesl ve Vídni zákaz informování o sebevraždách spáchaných skokem pod metro. Zajímavě funguje tzv. Wertherův efekt – informují-li média častěji o nějakém způsobu spáchání sebevraždy, počet jejich provedení tímto způsobem vzroste. Ve světě je několik míst, které sebevrazi vyhledávají – velmi známý je les sebevrahů v Japonsku a třeba známý most Golden Gate volí patnáct stovek sebevrahů ročně. V tuzemsku platila za oblíbená místa ,,nuselák” a trať v Klánovicích, kde lidé skákali ze silničního mostu pod projíždějící vlaky.
K zajímavým číslům o důvodech sebevraždy došel průzkum v šestnácti státech USA – nejčastějším impulsem po duševním onemocnění byly partnerské vztahy, obecně životní krize, naopak u velmi malého procenta sebevrahů se jednalo o důvody majetkové nebo pracovní. Riziko sebevraždy zvyšuje onemocnění rakovinou, chronické bolesti, poruchy ledvin nebo lupénka.
Kromě případu Ivety Bartošové zná svět několik dalších sebevražd, které se staly náměty čtenářsky vděčných příběhů v médiích. Za největší hromadnou sebevraždu v dějinách je označována smrt stoupenců Jima Jonese. Ten sám sebe považoval za následníka Ježíše, Budhy, Batmana a Lenina, a byl zakladatelem sekty ,,Chrám lidu.” Boha vnímal jako protirasistického socialistu, sám měl již od dětství zvláštní zálibu v pronášení pohřebních řečí po úmrtí domácích mazlíčků a v dospělosti tíhnul k alkoholu, drogám, sedativům a sexuálnímu zneužívání žen i mužů. Prostě i na dnešní poměry takový typický člen levicového hnutí. Když poměry v jeho církvi vyšly najevo, nařídil zbylým členům sekty sebevraždu. Událost si vyžádala více než 900 obětí, u řady z nich panují silné pochybnosti, zda si odchod zvolili dobrovolně…
Kolem tisícovky sebevražd se odehrálo během 72 hodin v německém městě Demmin na konci druhé světové války. V Demminu žilo šestnáct tisíc obyvatel, v osudných posledních dubnových dnech L.P. 1945 se však ve městě spolu s válečnými uprchlíky nacházel dvojnásobek lidí. Ustupující německá armáda zni
ila mosty a tak obyvatelé zůstali ve městě uvězněni. Ze severu, západu i jihu svíraly město vodní toky, z východu se blížila Rudá armáda. Mnoho sovětských vojáků ovlivněných zkušenostmi z fronty a propagandou nevěřilo, že existuje něco jako nevinný Němec, a tak se ve městě rozpoutalo peklo. Situaci přiživilo, že město místo kapitulace ze začátku kladlo postupující armádě symbolický odpor. Smrt Adolfa Hitlera přiměla rudoarmejce s vidinou rychlého konce války k opatření si válečné kořisti. Ve městě propuklo rabování obchodů i domácností. A pro zábavu znásilňování, vraždy a zapalování domů. Během tří dnů bylo 80% města zničeno. Řádění rudoarmějců vyvolalo vlnu sebevražd. Ty měly různou podobu – podřezání žil, dobrovolné utopení v řece volily často celé rodiny, sebevraždy zastřelím poté, co otcové či matky zabili ostatní členy rodiny. Někteří sovětští vojáci se snažili sebevrahy zachraňovat. Vznikaly tak příběhy plné bolesti, jako poválečný život matky s dcerou, jíž stihla zabít dva sourozence.
Podobný ne příliš známý příběh ze stejného období nabídne historie města Svitavy. Počet obyvatel se na konci války téměř ztrojnásobil na tři desítky tisíc. Skrz město prchali Němci, kteří nechtěli padnout do zajetí sovětům, Češi se však již chystali na převzetí města do své správy. Od května začalo masové vyhánění Němců do internačních táborů. Ve městě operovala NKVD, a ty nejhorší pudy nechávali vyplout na povrch i někteří skuteční či rázem ,,vylíhnutí” bojovníci proti nacismu (o jejich skutečným motivech však mnohé prozradí fakt, že došlo například k odcizení majetku katolické farnosti). Čísla o počtu sebevražd se liší, nejčastěji se uvádí kolem stotřiceti až stopadesáti. Násilí páchané ze strany protinacistů bylo natolik neúnosné, že se Němci obraceli na Rudou armádu, aby proti řádícím Čechům zakročila. Ta sice vydala některá nařízení, v praxi je však nevynucovala. Zatímco německé rodiny volily nejčastěji smrt oběšením
i otravou svítiplynem, velitel místní nacistické organizace vzal služebnou a děti na výlet do lesa. Zde oznámil, že si potřebuje odskočit a pak už se ozval jen výstřel. Rok 2000 a exhumace masového hrobu nakonec přinesla otázky, zda obětí posledních válečných dní nebylo více. Ze země, kde mělo být 360 těl sebevrahů a válečných obětí bylo exhumováno na 500 lebek. Možná však šlo o oběti Španělské chřipky, kdoví…
Jak jsem v úvodu zmínil, asi každému člověku se někdy za život myšlenka na sebevraždu hlavou mihne. Může se zdát jako východisko z tíživé situace. V drtivé většině případů je to však neschopnost i zbabělost poradit si se svým životem a sobecké poškození života blízkým nebo, dle způsobu provedení, i cizím. Nechcete přeci, aby váš mozek, střeva nebo končetiny musel někdo cizí uklízet. Pokud problémy máte, mluvte o nich a vězte, že ta největší tma bývá, než se začne rozednívat. Sám o o tom něco vím…
Ne příliš veselé téma zakončím po švejkovsky vtipem:
Stojí ženská na mostě a chce skočit.
Přijde k ní bezdomovec a ptá se: ,,Paní, než skočíte, nechtěla byste si se mnou napřed užít?”
,,No dovolte,” odpoví mu.
,,Nevadí, nevadí, tak já počkám, až budete dole….”
03.05.2020 HoMor
(214x známkováno, průměr: 1,42 z 5)