Už skoro rok mi s kolísající intenzitou dochází trpělivost s mým současným hustokchárem(tm) – Citroenem Xantií. Auto je to pohodlné, velké, krásné, s pro mne dostatečným výkonem.
Jak to ale u Xantií (a obzvlášť u verze Activa) bývá, složitý hydraulický podvozek se časem z dobrého sluhy stane zlým pánem. Předchozí majitel před asi 3 lety správně odhadl, že je čas se zlého pána zbavit. Trvalo to, ale nedávno i mně došlo, že další poslední šanci, kterou jí zhruba každé 2 měsíce dávám, si Xantie prostě nezaslouží. Ledaže bych opět vyměknul.
Adepty na důstojného nástupce jsem prohnal komplexním algoritmem, který relativně svižně vyflusl Volvo V70. Nejdříve D5, po účelové korekci pak T5 (se zplynovacím potenciálem). Když už tak už, že. Volné chvíle si od té doby zpříjemňuji hledáním toho pravého.
I rozhodl jsem se včera po dlouhém boji (a také díky nečekaně vstřícnému postoji mé ženy), že skoro 300k za auto není moc, a ve stavu lehké euforie si naplánoval si cestu do autobazaru Hercules (www.autobazar-herkules.cz). Sice je to dobrých 150 km, podvozek Xantie kope tak, že je problém ji udržet čelem vpřed, ale dám to jako nic, v cíli je totiž lahůdka, kterou se už skoro měsíc tajně (i před sebou to tajím!) kochám. Je to sice V70R, ale nějak se s tím vyrovnám.
Personál víceméně odpovídal zde mnohokrát popsanému stereotypu (přesněji diskotékový bazarník s kšiltem 2ks, doplňková blondýna 1ks, velepes 1ks), přesto jsem nepropadal panice. Relativně nízkou cenu jsem přisuzoval odepsaným four-c tlumičům (10k/kus) a haldexu (repase přes 50k, ale údajně lze mechanicky odpojit a jezdit jako FWD). Poté co jsem se s autem nepozorován pomazlil, odešel jsem pro vlídné slovo do kukaně:
„Dobrý den, chci se zeptat na to Volvo. V jakém je stavu?“
Otázku jsem položil spíše jako konverzační otvírák, inzerát uvádí perfektní stav.
„To já nevím, to přebíral kolega.“
„Jo, je to dobrý“, zamumlal kolega vyhýbavě, aniž by se na mě podíval. Vzpomněl jsem si na dětství a své pokusy lhát rodičům co nejmíň.
„Píšete první majitel a dovoz ze Švýcarska, ale má to český značky, navíc z jinýho kraje, jak to? A na předním skle je taková malá samolepka Auto ESA.“
„Ono je to Rko, to je limitovaná edice“, odpověděl na otázku, kterou jsem se ani nechystal vyslovit. Limitovaná edice, asi jako Fabia RS. Proč v inzerátu není o R mimo správně uvedeného výkonu zmínka, nevím. Po chvíli se bazarník zorientoval a dostal se s odpovědí zpět do syncu: „No on to měl xxx a potom jeho žena, takže je to v rodině.“
Pan xxx byl z Čech. „Takže to jsou spíš 3 majitelé než jeden, ne?“. Bez odpovědi. Podíval jsem se na TP, který právě vytáhli z tlusté složky. Co dalšího ve složce bylo nevím, nahlédnout mě nenechali. Pravděpodobně z nějakého důvodu nechtěli, abych se hrabal např. v dokladech o totálním plnění. Jen v českém TP byli asi 4 majitelé, uvedená rodina, tuším že ještě někdo další, a pak Auto ESA. To vše se odehrálo od začátku roku 2009(!).
„Ale kilometry jsou garantované Cebií!“, vybočil opět bazarník. Nevím přesně, jak může Cebia garantovat kilometry, pravděpodobně je v každém autě ještě jedno počítadlo, od kterého má klíče jen Cebia.
„Můžete mi to auto ukázat?“. Nechtěl jsem později litovat, že jsem si ho ani neprohlédl.
Bazarník z obálky vylovil klíče a šli jsme. Po chvíli marné snahy se mu podařilo otevřít kufr, vypadal ale stále stejně, jako při pohledu skrz okna. Když jsem chvilku neříkal „tak já to teda beru“, otevřel i haubnu. Nejsem odborník, kromě špatně nalakovaných nebo slícovaných dílů nic nepoznám. I tak mě zaujaly svazky různě (ne)zapojených kabelů, omotané černou izolační páskou. Něco málo plastových dílů bylo utržených. Jal jsem se pořizovat fotky, abych je mohl později vklidu probrat s někým povolanějším.
Bazarník reagoval: „To nic neznamená, že je to prasknutý, klidně si sem vezměte nějakýho automechanika. Já o tom nic nevím, teď jsem přijel z dovolený.“
„Vždyť to prodáváte, ne?“
„To jo.“
„Dá se to u vás zvednout?“, zeptal jsem se spíš zkušebně, stejně bych z toho asi moc nedovodil.
„Právě že nejde. Kdybyste přijel v tejdnu, můžeme to vzít támhle k yyy“, ukázal kamsi.
Rozhodl jsem se ještě pořídit kopii TP a servisní knížky, pro klid duše. Blondýna v kukani provedla sken, zdarma a bez vyžádání jsem dostal ještě kopii „certifikátu“ nájezdu od Cebie. Požádal jsem ještě o kopii servisní knížky.
„Serviska je v autě.“
Nepochopil jsem, proč mají část dokumentace v kukani a část v autě, ale bez poznámek jsem následoval tentokrát druhého bazarníka, toho „co auto přebíral“. Otevřel schránku u spolujezdce, prázdnou.
„Hm, tak buď jí mám doma, nebo to servisku nemá.“
Vrátil jsem bazarníkovi kopii TP a certifikátu. Jak reagoval nevím, neb už jsem startoval na cestu domů.
P.S.: V době vzniku tohoto článku byl inzerát upraven z původního znění: koupeno v CH, nehavarované, první majitel, servisní knížka. Pravděpodobně si mě spletli s nějakou autoritou, fotil jsem si prostor motoru. Napovídá tomu i odstranění „nehavarováno“, přestože jsem to explicitně nerozporoval.
P.P.S.: Chcete-li někdo předat do dobrých rukou svou opečovávanou V70, kontakt na mne je v_tech(at)centrum.cz
Původní karta vozidla je zde.
(Zatím nikdo nehlasoval)