Jak ČAK a bolševicko-feministická justice bojuje proti vinklářství aneb o vinklářství, odbornosti, fundamentalismu a postranních úmyslech - zpět na článek

1. Můžete mi ocitovat pasáže, ze kterých dovozujete, že tzv. „pláču“ nebo jen tak s textem zlovolně manipulujete, abyste mě očernila? Já rozhoně nepláču, jak jsem ostatně naznačil již v textu, domácí porody jsou mi lhostejné, pouze se snažím poukazovat na to, jak část advokátní obce (a nejen advokátů, ale i příkladmo novinářů), zde tyje nemravně z rozporů vyvolaných určitými typy feministických soudružek. Možná máme oba o etice advokátní profese úplně jiné představy.

2. Naopak je poměrně jasnou pravdou, že zde pláčou zejména advokáti, kteří si hystericky chrání monopol na advokátní služby s falešnou záminkou tzv. správné praxe, přičemž mnohdy není co chránit, neb u soudů dosti často um advokáta vůbec nerozhoduje, jak se snad snažíte tvrdit. Nehledě na to, že já se svojí laickou zkušenstí jsem schopen zastoupit v řízení o děti a při rozvodu, jakož i při vypořádání SJM. Určitě to zvládnu s méně negativními následky než kdybyste vy místo mě dělala stumektomii.

3. Naopak, advokát mnohdy nehraje s klientem rovnou hru a tyto případy budu dokumentvat v dalších postech. Často dělá to, co je výhodné pro něj a pro zmrdijustici a ne co je výhodné pro klienta a v jeho zájmu. (Nutno tedy říci že to často dělá právě pod tlakem justice, která má na advokáty špagát prostřednictím jejich vlastní pofesní organizace, že, a také prostřednictvím „oblíbenosti“ jistých advokátů u jistých soudních institucí).
Orlové práva tedy skutečně většinou nejste, čest výjimkám.

4. Myslím, že mylně zaměňujete to, že by mi vadilo zastupování Königsmarkové advokátem. Ale vůbec ne! To, co zmrdi z ÚS vyplodili, nebylo důsledkem právní argumentace advokáta a jeho právnického umu (ten tak argumentoval již dříve u odvolání a dovolání a neuspěl), nýbrž feministickým a aktivistickým laděním soudruhů z ÚS, kteří příkladmo raději vydají dítě v adopční plen homosexuálnímu páru než by posvětili péči vlastního otce (což je statisticky prokazatelné z databáze jejich rozhodnutí NALUS). Sprosťáctví a ideologická zvrácenost těchto soudců tak není totéž co advokátním umění.
Kdyby tomu tak bylo, pak by pan advokát dokázal aspoň stanovit statistickou šanci na úspěch v řízení a specifikovat ji pro určitého soudce, což je zcela běžná informace, kterou dostanete u advokáta amerického, nikoli ovšem u českého. U českého naopak dostanete kýbl sraček a nejrůznějších dohadů – což je mimo jiné způsobeno absencí prvků common law a malou předvídatelností výsledků kvůli svévoli a sprosťáctví českých soudců. Existoval web ospravedlnosti.cz (jehož autorkou byla mmch jistá stážistka na ÚS), který dost výmluvně svědčil o „úspěších“ různých advokátů u ÚS, kasačních stížností u NSS a dovolání u NS, který se vám ovšem v rozporu se zájmy veřejnosti podařilo stopnout, když jste si jako obec pokoutně prosadili anonymizaci advokátů ve zveřejňovaných soudních rozhodnutích.
Ani nejste schopni stát si jako advokátní obec za svojí prací, asi na ni nejste moc hrdí.

5. Vaše opakované tvrzení, že s českou justicí je víceméně vše v přádku, považuji ve světle svých (podotýkám, že převážně úspěšných) soudních sporů za velmi pochybné až úsměvné. Ale chápu, že musíte již z principu hájit systém, který vás živí a soutěžit o přízeň soudruhů soudců a soudružek soudkyň bez ohledu na jejich morální kvality, protože kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti, to už jsem tak nějak z kontextu pochopil.