Já jsem kantor, kdo je míň - zpět na článek

Ale byly i nepříjemný věci, kterým se s odstupem času zasměješ.
Žabáky na střídačku s kačáky a myslím 4x okolo celkem malého buzeráku (Žižkova kasárna ČB) – a že na druhý den ráno, za řehotu starých, nebylo bez zábradlí, ale ani s ním, možný slézt ze schodů na snídani? No bóže :D
Naši staří byli v pohodě, protože to byli inteligentní kluci na pozicích, kde ta inteligence prostě byla k práci a ovládání nutná. A to se odráželo i na chování k nám, jako zobákům např. při rajónech. Nějaký zubní kartáčky jsme fakt znali jenom z historek a dva kýble mazláku nám staří rozházeli po chodbě jen jednou jedinkrát – a to jsme udělali fakt botu a zbytečný šprajc. Někdo to udělat musel a staří to být neměli – hotovo dvacet..
Takový to různý jebání do bezvědomí, od zakomplexovaných praporčíků a podporučíků, za nedbalý pozdrav, ústroj, nebo jakoukoli jinou blbost si vymysleli? Jedním uchem tam, druhým ven, žádný nervy.
I pět po službě jsem si v base „odseděl“, no teda spíš odespal, protože nám služba nekončila jako ostatním ve čtyři po rozkazu (pokud nešli do služby), ale až v osm, než se zkontrolovaly stálice, CPS-ka a RDM-ky na stálých službách.
Cestou z fušky mě kousek od Vltavy kvečeru stavěli gumácký fízlové, ve služebním žigulu mého náčelníka – a já pitomec jsem nechal úplně všecky papíry v kapse šedesátkové blůzy na dílně. Hovno by se stalo, mít je u sebe, všecky kšefty šly přes náčelníka a vycházka plus jízdní rozkaz byl v té kapse..Na tyhle fušky se moc nehodilo, jezdit tam jako hastroši v jetých šedesátkách, takže jsme i se spolubojovníkem stejné profese jezdili ve vzorově padnoucích třiašedesátkách. Tak samozřejmě, nahlášeno a patřičně rozmáznuto, o zastavení toho úplně zbytečného honu, se postaral ten soudruh plukovník, u kterého jsem na té fušce byl – ale tak někoho potrestat museli, že – a hovno padá odjakživa shora dolů. A tak se můj náčelník aspoň postaral o to, aby to bylo až po službě a nezapsáno do papírů.
Takových nepříjemností s gumama bylo..hlavu mi u toho ale nikdo netrhal a vůbec – i při těch pěti po službě, mě v portmonce hřály ty bankovky od paní plukovníkové :D

No jasně, akce „Kontakt“ :D
Tak někdo na té světnici zhasnout musel, že. A je jasný, že nebude vstávat starý.
Nicméně tohle a potom ty manévry se soudruhem vypínačem znám jen z doslechu – od spojovacích bigošů, kde se tohle praktikovalo.
Spojovací bigoši, to byli takoví ti správní neohrožení hoši, co se jim na záda nasadí odvíječ s 500m cívkou PKčka, pádlo do ruky – a val.
U nás zhasínal prostě ten, co měl bidlo hned za dveřma. Druhá věc samozřejmě je, že na bidlech spali výhradně jen mladí vojáci :D Prostě některý ze starých, až dohráli karty či dopili, tak vydal povel a některý z mladých zhasnul, bez dalších cirátů. Zpravidla ten, co to měl nejblíž, pokud zrovna nebyl na službě.
Nicméně stalo se, že se mladý v noci mocně pochcal, matrace to všecko nepobrala a schytal to starý dole, takže starý už z preventivních důvodů a dobrovolně spal na bidle :D