Investice aneb jak minimalizovat splachování peněz do hajzlu

Featured Image

Upozornění: Tento článek či následné komentáře autora nejsou investičním poradenstvím, pokud potřebujete profesionální radu, která Vám bude šita na míru, doporučuji obrátit se například na mladé perspektivní kádry v nepadnoucích polyesterových oblecích z nejmenovaných „poradenských“ společností.

Na úvod mi dovolte krátké shrnutí, protože čas je nepochybně komodita ze všech nejcennější a nerad bych tak Vaším časem plýtval. Je dost možné, že spousta věcí v tomto článku pro Vás bude věcí již známou, ale věřím, že i někomu se solidní finanční gramotností (což je snad většina čtenářů tohoto serveru), může tento článek rozšířit obzory. Jedná se o prvotinu, proto konstruktivní kritika v komentářích vítána, s nekonstruktivním trollingem jděte do Brusele.

Co se dozvíte:

  • Jaké jsou jedny z nejhorších forem investic v českém zatuchlém rybníčku a proč se jich nedotknout ani pětimetrovou tyčí, včetně konkrétních tragikomických případů
  • Jak trochu podojit stát a udržet se bez rizika alespoň na inflaci
  • Jak moc se (ne)vyplatí investovat prostřednictvím těch solidních pánů a dam z Vaší oblíbené banky
  • Že na tvorbu a správu vlastního portfolia nemusíte být raketoví inženýři ani vlci z vólstrýtu a jak s rozumnými náklady investovat po vlastní ose
  • Jak nás autority (zejména EU) v rámci investování omezují, tedy pardon, vlastně „chrání“

Co se zde naopak rozhodně nedozvíte:

  • Převratný návod jak bez rizika vydělat desítky či stovky procent (ten Vám ale s radostí určitě prodá kdejaký „trejdr“ v rámci „kurzů“, tyto neodolatelné nabídky vyskakují v poslední době často např. na youtube)
  • Konkrétní tipy na akciové tituly
  • Kdy dorazí další finanční krize
  1. Směnečné a dluhopisové programy českých firem – hromádka hoven pod kupou hnoje co se tváří jako hrouda zlata

Směnečné programy jsou úplné dno a zdráhám se to vůbec zařadit pod pojem „investování“, nicméně je to celkem aktuální téma. Funguje to jednoduše, poradce nažene hejla, podepíše se smlouva a směnka, hejl půjčuje peníze a má směnku splatnou třeba za rok s úrokem X %.

Pak zde máme emise korporátních dluhopisů, s nimiž se také v poslední době roztrhnul pytel. Zní to více sexy než směnečný program – prospekt je schválen slovutnou ČNB (co na tom, že ČNB si jen odškrtne formální náležitosti a nikdy nezkoumá kvalitu a finanční možnosti emitenta). Investor si kupuje dluhopisy, které po dobu nejčastěji 5 let nesou fixní úrok (často mezi 5 až 8 %).

Je fascinující, že lidé si nepoloží (nebo záměrně ignorují) tu základní otázku – proč ti dobrodinci dávají tolik procent nám, obyčejným lidem, proč si nepůjčí v bance, zejména teď v době skoro nulových sazeb?

No proč asi… protože banka se sebou nenechá vyjebat jako ten retail a nastavila by si odpovídající podmínky a zajištění, pokud by vůbec úvěr některým z těch zoufalců byla vůbec ochotna poskytnout.

Spousta dluhopisů a směnek je vydávána společnostmi s nulovou historií, ve ztrátě, předluženými, se sci-fi byznysplány.

Vznikají nám tu pak velké domky z karet, z nichž pár už „Covid krize“ pomohla smést, konkrétně skupina C2H (např. Pietro Filippi) jednoho finančního poradce co bouchal dluhopisy tak dobře, že si časem založil vlastní „impérium“ postavené na ničem jiném než řetězení dluhů.

Nebo skupina ARCA, tam doporučuji projít v insolvenčním rejstříku oddíl „příhlášky“ (odkaz ZDE), je fascinující kolik do toho byli „investoři“ schopni nasypat, nejlepší pak jsou přihlášky obskurních institucí, např. arcibiskupství – 100 mega (!), bytová družstva – desítky milionů, tam se o investicích muselo rozhodovat opravdu odborně a pojem diverzifikace bude hodně sprostý. Bohužel jsme v ČR, takže odpovědnost chytráků, co takto rozhodli, bude ve výsledku nulová.

I z pohledu toho „poradce“ co Vám ten dluhopis nebo směnku natlačí je to úplně jiná káva – když bouchal investiční životka, musel se strachovat, jestli si to klient do 2 let nerozmyslí a nebude se provize nebo její část vracet – u dluhopisů nebo směnek jak je jednou prodáno, tak je vyděláno.

Ano, lze nepochybně najít emise, které jsou relativně kvalitní, ale opravdu v té kupě hnoje chcete hledat tu pomyslnou jehlu?

  1. Státní dluhopisy – hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere

Státní představitelé se ve své neskonalé moudrosti rozhodli, že ČR bude část svého ohromného dluhu financovat dluhopisy s výnosem kopírujícím inflaci. Nechme na chvíli stranou diskuse o tom, nakolik míra inflace dle statistiků odpovídající inflaci reálné.

Proč bych betonoval peníze na 5 let do státního dluhu, říkáte si? Tyto státní dluhopisy, které dle naší milé Alenky nemohou chybět pod vánočním stromečkem, mají v sobě zabudovanou zajímavou funkci – lze je do určitého limitu nechat vyplatit předčasně již po roce. Zároveň jsou vydávány nové emise každé čtvrtletí. Tím pádem lze zaparkovat peníze tak, že každé čtvrtletí se dostanete ke čtvrtině.

Výnos odpovídající inflaci je z pohledu státu v současné době nulových sazeb absurdní (pokud nejste Řecko nebo Argentina), tím spíše s možností předčasného výběru. Je to jako kdybyste bance řekli, že tu hypošku nechcete za 2 %, ale za 5 %. V kontextu rozhazovačného chování státu to už asi vlastně ani nepřekvapí.

Za mě jde o dobrou bezrizikovou investici vhodnou např. k udržování části rezervního fondu, aniž by jej požírala inflace. Abychom si rozuměli, plně souhlasím s tím, že naše vláda dělá vše pro to, aby státního bankrotu dosáhla (a nedělám si iluze, že budoucí vlády by to nějak zásadně změnily), nicméně vzhledem k míře zadlužení (v poměru k HDP) se ve střednědobém horizontu neobávám, že by se jim to povedlo.

  1. Podílové fondy – za lenost se platí (a to kurva hodně)

A dostáváme se konečně k akciovým trhům, tam jsou výnosy jinde, a i když lze polemizovat o jejich momentálně nafouklé hodnotě, přesto se z dlouhodobého hlediska jedná o ideální variantu. Ano, je možné, že koncept ověřený 100 letou historií, dle níž se dlouhodobé investování do akcií i přes všechny krize ve výsledku vyplatí, se nakonec ukáže jako nefunkční. Nikdo neví, je to o pravděpodobnosti a diverzifikaci. Já osobně raději budu průběžně investovat do akcií, než sedět na hromádce zlata v očekávání apokalypsy.

Jak tedy investovat do akcií? Co takhle zajít do banky, tam jsou na to přece školení experti.

Tito „vysoce kvalifikovaní profesionálové“ Vám budou chtít prodat některý z akciových podílových fondů. Tyhle fondy mají v drtivé většině opravdu fajnovou poplatkovou strukturu.

Tak třeba takový „Amundi CR All-Star Selection“ (nabízí např. Komerční banka) zní to dobře ne? Bude Vás to stát pouhopouhá 3 % při nákupu a další 1,6 % každoročně za správu fondu – pan portfolio manažér musí být z něčeho živ. A copak Vám za tyto vskutku exkluzivní poplatky nabídne fond za výnos, ptáte se… no od založení v roce 2014 je to krásných 47 %, až na to, že pokud byste peníze investovali sami do indexu S&P 500 (500 obrovských amerických firem, tento index slouží obecně jako výchozí srovnávací bod pro výkonnost jakéhokoli portfolia), tak by se Vám peníze zhodnotily o 138 %. Téměř bez poplatku (viz následující kapitola). Ano nemáte pak např. zajištěno kurzové riziko, ale s tím bych vzhledem k rozdílu té výkonnosti byl schopen žít, navíc i toto lze ošetřit po vlastní ose, ale to už je trochu vyšší dívčí a vyplatí se to až od určitých částek.

Tady Vás asi napadne – tento profesionálně řízený a kurevsky drahý fond ale bude stabilnější a za cenu 3x nižšího výnosu než index mám jistotu, že se v krizi tolik nepropadne. No jak se to vezme, index S&P 500 se během pádu začátkem roku 2020 propadl o cca 30 %, tento aktivně řízený fond o cca 22 %. Nevím, zda tohle je zrovna dobrá reklama…

Zde dovolte malou odbočku – myslíte si, že jste ojebáváni jenom Vy, jakožto drobní investoři? Chachá! Další level jsou fondy kvalifikovaných investorů zaměřené na investice na kapitálových trzích, do kterých Vás bez pár mega v kapse nepustí, myslíte, že to je ta země zaslíbená? No, jak se to vezme…

Drtivá většina fondů kvalifikovaných investorů v českém rybníčku se zaměřuje na nemovitosti, pár na startupy, nebo dokonce umění, víno či veterány, těch zaměřených na kapitálové trhy je málo.

Výnosy jsou oproti indexu S&P 500 opět žalostné, např. fond QUANT má od založení v roce 2016 výkonnost necelých 35 % (vs. Index 134 %); fond Global Macro Fund od Charles Bridge má od založení v roce 2018 znehodnocení krásných 11 % (vs. Index za stejnou dobu zhodnocení přes 60 %)

Řeknete si – Nojo, sice máš nižší výnos, ale při propadu to bude stabilnější a nepůjde to tolik do sraček, protože tam jsou komplexní nástroje k zajištění pozic (opce, CFD a podobný pičičandy), případně vyšší dluhopisová složka.

Ano i ne, např. u QUANTu jim je třeba přidat ke cti, že během propadu v únoru a březnu 2020 byl pokles hodnoty cca poloviční oproti indexu, naproti tomu pánům z Charles Bridge se povedl skutečný majstrštyk a za celý rok 2020 vytvořili ztrátu přes 20 % (vs. Index v plusu 16 %).

  1. Jak to mít ve vlastní režii (a co nesmíte, protože regulace pyčo)

Je to prosté milý Watsone, pravidelné nákupy indexu (S&P 500) po vlastní ose, pro ty dobrodružnější povahy pak lze kombinovat i s konkrétními akciemi (ale zde bych důrazně doporučil opatrnost, neb na tomto se spousta investorů spálí).

Nejdůležitější složkou této jednoduché strategie je trpělivost a disciplína (kupovat pravidelně, neprodávat při panice), což se sice lehce řekne, ale hůře udělá. Samozřejmě je zde riziko, že akciový trh půjde do kopru, ale máte pocit, že zrovna Vy jste ti géniové, kteří to správně načasují? Z dlouhodobého hlediska se vždy ukázalo jako nejlepší dokupovat postupně a držet. Ideální také je, pokud akcie nejsou jedinou složkou Vašeho portfolia, ale jsou kombinovány s méně rizikovými instrumenty (např. státní dluhopisy)

Jak konkrétně na to? Založte si účet u nějakého brokera (např. Degiro), což lze udělat plně online a za velmi nízké poplatky, i kolem 0.07 % (to není překlep) lze nakoupit a držet fond, který kopíruje index S&P 500.

Vydržte to pár let a pak se s Vámi vsadím, že se budete moci poplácat po ramenou, že Vaše výnosy jsou vyšší, než výnosy kdejakého profesionálního portfolio manažera, který spravuje ty slavné fondy, co Vám zkouší natlačit Vaše banka.

Bylo by to bývalo ještě jednodušší, kdyby nás Eurobyrokracie nesvazovala a dovolila nám nakoupit přímo největší a nejpopulárnější americké obří fondy, ale to nejde, investor se muší chránit! Takže si v rámci EU nemůžete koupit S&P 500 ETF Trust (SPY) s kapitalizací přes 374 miliard dolarů. Musíte se spokojit s omezeným výběrem fondů, které se obtěžovaly splnit EU regulace a vytvořit nesmyslný dokument, který stejně nikdy nikdo nečte (takzvaný KID – Key Information Document). Například fond VANGUARD S&P 500 listovaný na amsterdamské burze toto splňuje, v rámci Degiro je jeho nákup zcela zdarma každý měsíc a nákladovost fondu je pod 0,1 %.

Další příklad… vybíráte konkrétní akcie a říkáte si, že třeba výrobce vojenské techniky Lockheed Martin by byl zajímavá investice? Tak to ne, holoto! Zbraně jsou špatné, áááno, proto „LMT“ nenakoupíte (alespoň skrze Degiro či LYNX). Mockrát děkujeme a posíláme písničku…

Pokud Vás text neunudil k smrti a máte pocit, že Vám něco dal, můžu připravit pokračování, kde se podrobněji podíváme na v poslední době tolik populární investice do nemovitostí (pořídíme taky ten investiční byt mámo!).


08.08.2021 Boomer


Související články:

12345 (226x známkováno, průměr: 1,19 z 5)
12 686x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017