Chce-li si někdo skutečně otestovat své paměťové a psací schopnosti, může zkusit naťukat slovo „Supercalifragilisticexpialidocious“ bez jediného použití klávesy Backspace nebo Delete. (Vyskytuje se v muzikálu o Mary Poppinsové.) Nejspíš se vám to nepovede a nakonec si vezmete na pomoc Ctrl-C a Ctrl-V, dvojici funkcí, kterou si skoro nikdo nemusí vyhledávat v manuálu.
Teď si to samé představte s psacím strojem. Těžký úkol, což? V časech předcházejících vzniku stolních počítačů byly dobré písařky ceněny a za profesionální přepis textu jste museli vysázet na dřevo solidní peníze. J. R. R. Tolkien poznamenává v předmluvě k Pánu prstenů, že na zaplacení kvalitní písařky prostě neměl, a to byl v době dokončení díla řádným profesorem na Oxfordu. Snadná editace textů dost zásadně proměnila svět.
No dobrá, teď si totéž představte s lidskou DNA. Myšleno na živých lidech, ne v Petriho misce. Čtenářstvo tohoto serveru se často zamýšlí nad tím, jaké zdravotní zákroky či úkony může stát požadovat po svých občanech. Diskuse kolem tohoto tématu bývají nadprůměrně živé i mimo D-FENS a v případě nejfrekventovanějších českých serverů se dá hovořit o frekvenci nadávek kolem jedné kilokurvy (kkv, jednotka bohužel SI zatím neakceptovaná) za hodinu.
Covid a očkování proti němu jsou v tomhle směru něco jako první stupeň ZŠ. Pohlédnutím do 10-15 let vzdálené budoucnosti můžeme konstatovat, že teprve nastane ta pravá jízda. Přichází genová terapie, která může změnit svět ještě podstatně více než vynález Ctrl-C a Ctrl-V. Je pomalu čas začít uvažovat, jak se k té věci postavit. Ono je to blíž, než se zdá, a generace dnešních dětí se to může osobně týkat. V jejich mladém věku, ne někdy v důchodu. A konec konců možná i nás kolem čtyřicítky.
Hlavní důvod, proč genovou terapii zatím moc neřešíme, je studená sprcha, kterou dostala v roce 1999 po smrti mladíka jménem Jesse Gelsinger. Gelsingerovi bylo osmnáct let, když se přihlásil do klinické studie genové terapie, která mu měla pomoci s vrozeným metabolickým onemocněním jménem deficience ornitin transkarbamylázy. (Další slovo, které jsem musel napsat pomocí Ctrl-C a Ctrl-V). Gelsinger trpěl „snesitelnou“ formou této nemoci, která se dala léky udržet na uzdě. Doufal ale, že genovou terapií se jí zbaví úplně. Bohužel jej podaný preparát během pár dnů zabil, navíc velmi šeredným způsobem.
Smrt mladého motorkáře z Arizony připoutala pozornost úřadů i médií. Vyšlo najevo, že těžkých komplikací bylo v klinických pokusech více, a že vědci, kteří se zabývali pokusy na lidech, měli k bezpečnosti pacientů trochu ležérní vztah. Řediteli příslušného institutu, Jamesi D. Wilsonovi, bylo na pět let zakázáno pracovat v oboru a odškodnění se vyšplhala do statisíců dolarů. Především si ale genová terapie vysloužila takovou pověst, že po několik dalších let se příslušní odborníci zdráhali vůbec přihlásit k tomu, že něco takového dělají. To rozvoj celé věci značně zbrzdilo, možná i o deset let.
Leč lidem vždycky časem otrne a genová technologie byla příliš zajímavá na to, aby si s ní navěky hráli jen na myších a krysách. Postupně se začalo přicházet na bezpečnější způsoby editace genů přímo in vivo. Zatím se pokusy na lidech obvykle týkají vzácných a těžkých genetických nemocí, u kterých se běžný člověk může utěšovat, že to není jeho problém. Příslušné terapie jsou také pekelně drahé – zatím. Ale to neznamená, že to tak zůstane. Samotné sekvencování genomu zlevnilo za posledních dvacet let o šest řádů.
Příklad k zamyšlení – zcela reálný, ne hypotetický.
Existují lidé, kteří trpí geneticky danou zvýšenou hladinou cholesterolu, hlavně LDL cholesterolu. (Ten, kterému se zkratkovitě říká „ten zlý“. Prakticky je to složitější.) Říká se tomu familiální hypercholesterolemie a je to dost nepříjemný stav, protože takový jedinec má zvýšené riziko vzniku vážných srdečních a cévních nemocí, a to i když dodržuje slušnou životosprávu.
To se ví už dlouho, ale někdy začátkem 21. století napadlo pár vědců zabývat se otázkou, jestli náhodou neexistují i lidé, kteří mají od přírody LDL cholesterol naopak velmi nízký. Kolem roku 2010 už bylo jasné, že ano. Jedná o mutace genů jménem PCSK9 a ANGPTL3, které do té doby ani nebyly známy. U některých lidí tyto dva geny pořádně nefungují, což se projevuje velmi nízkou hladinou jak LDL cholesterolu, tak triglyceridů. HDL cholesterol mívají naopak v normě.
Na tomhle objevu byly zajímavé zejména dvě skutečnosti. Zdá, že tyto dvě mutace svým nositelům nijak neškodí; zatím nevíme o tom, že by jim nízké hladiny LDL a TGC působily jakékoliv zdravotní potíže. Ale hlavně – vypadá to, že jsou naprosto imunní vůči kardiovaskulárním nemocem. Žádné nánosy v důležitých cévách, žádný infarkt myokardu. Metla lidstva, která zabije zhruba třetinu lidí ve vyspělém světě a předtím jim ještě otráví posledních dvacet let života, se jich prostě netýká. Musejí takříkajíc umřít na něco jiného.
Pokusy vyvolat tentýž efekt pomocí medikamentů nebyly moc úspěšné. Přednedávnem ale biotechnologická firma Verve Therapeutics udělala zcela jiný pokus – třinácti opicím zeditovala jejich genom zaživa a oba geny „vypnula“. Jelikož cholesterol se tvoří v játrech, stačilo tak učinit v jaterní tkáni. Po pár týdnech vykazovaly opice stejné charakteristiky krevního obrazu jako lidé, jejichž mutace posloužila coby vzor. Nízké LDL, nízké triglyceridy. A zatím se také zdá, že jim to neublížilo.
Samozřejmě nevíme, jestli toto bude účinné i u lidí a případně jak dlouho. Jde sice o lidskou mutaci odhalenou „v divočině“, ne zkonstruovanou v laboratoři, takže by u lidí podobný zásah fungovat mohl. Ale spousta nadějně vypadajících postupů se nakonec nedala přenést do klinické praxe, protože se ukázalo, že buď nefungují tak spolehlivě, nebo že mají příliš vážné vedlejší účinky. Zatím prostě ještě není důvod porvat se o akcie firmy Verve Therapeutics, i když by o to zakladatelé určitě stáli.
Ale jádro věci je jasné. Dříve nebo později nějaká taková terapie do té klinické praxe projde a bude mít skutečně plošné použití. Ne už jen pro pár desítek pacientů se vzácnou genetickou poruchou, ale pro širokou populaci. V minulosti se už podařilo vyhubit, nebo učinit extrémně vzácnými, nemoci, které dřív bývaly spolehlivými zabijáky – cholera, kurděje, pravé neštovice. S tímto druhem technologické výbavy by se totéž mohlo povést s aterosklerózou nebo některými typy rakoviny.
Otázka za milion bludišťáků zní: co v takovém případě začne dělat stát? Zejména v těch zemích, kde funguje veřejný systém zdravotního pojištění, což Česká republika je a v dohledné době bude? Nebude tenhle druh genových zásahů vyžadovat po svých občanech povinně, zejména pokud jejich cena klesne?
Prakticky celý vyspělý svět stárne a starší lidé trpí daleko větším počtem chronických nemocí, které vyžadují léčbu. Tenhle proces funguje vůči zdravotnickým rozpočtům jako pomalé, ale velmi nemilosrdné utahování svěráku. Jelikož se nedá příliš čekat, že by s tímto vývojem nějak kladně pohnuly ty zástupy vzteklých mladíků z Afriky či Afghánistánu, které se sem plaví – spíš budou hostitelským státům přítěží – ocitne se typické západní zdravotnictví, včetně toho českého, postupně pod velmi silným tlakem. Důchodci mají ovšem volební právo a také dojem, že po životě, který strávili odváděním daní a jiných poplatků, jim nemůže být odepřena péče na dostatečné úrovni.
V takové situaci se stoprocentně vynoří myšlenka na to, některé druhy genetických úprav předepsat celé populaci plošně. Ve jménu úspor, vždyť prevence je vždycky nejlevnější. A to buď zákonem, nebo něčím, co bude mít de facto stejnou váhu (např. drastickým zvýšením zdravotního pojištění pro odmítače).
A to bude přesně ten okamžik, proti kterému jsou současné covidové debaty jen přípravkou okresního týmu. Nechat si přepsat vlastní genom příkazem shora? On přece jen do značné míry určuje, kým vůbec jsme. Na druhou stranu, některé ty terapie můžou stát za to. Na třetí stranu, je to pořád ještě nebezpečné hraní se systémem, kterému úplně nerozumíme, a nejspíš nás čeká ještě pár dalších případů jako Jesse Gelsinger. Na čtvrtou stranu, konspirační teorie kolem takových technologií budou nejspíš ještě vypečenější než ty dnešní.
Zajímá mě váš názor. Jenom jedno tam, prosím, čtenáři, nepište: že je to nereálná otázka, blábol, sci-fi, kterým se budou muset zabývat až naši potomci. Vývoj v biotechnologiích jde dopředu hodně rychle. Aplikace jsou zatím brzděny konzervativním přístupem úřadů schvalujících terapie pro lidi. Ale to pomine právě pod tlakem stárnutí populace, který bude všude dost podobný. Osobně čekám, že na tyhle debaty dojde naostro tak v letech 2030-2035.
04.10.2020 Marian Kechlibar
(206x známkováno, průměr: 1,12 z 5)