Víceméně pod tlakem veřejnosti se vláda národní blbosti odhodlala v jejím epidemiologickém mičurinství zasáhnout do míst, kam až doteď ze zcela zjevných důvodů sahat nechtěla, totiž do sektoru průmyslové výroby.
Důvody, proč se vláda držela od průmyslu zpátky, jsou pochopitelné. Jednak z epidemiologického hlediska jsou nejproblematičtější ty průmyslové obory a provozy, z nichž se financuje pan premiér, tedy pardon, svěřenecký fond. Přece si nebude tvořit vícenáklady a různé komplikace s lidskými zdroji ve vlastním hnízdě. Dále průmysl si v ČR vždy dokázal úspěšně na vládu i zákonodárce dupnout, viz například již popsané zaměstnávání agenturních pracovníků, a vláda vždy skákala, jak si firmy přály. Sem tam jí pohrozily propouštěním, sociálními dopady, exportem zisku do ciziny a různými dalšími protiakcemi, na které se maloobchod, sjezdovky nebo hospody nezmohou. Velké firmy jsou také velmi často provázané s lokální politikou. V neposlední řadě, zákonitostem a specifickým podmínkám tohoto prostředí nikdo ve vládě nerozumí, protože se jedná o kariérní úředníky, kteří jaktěživ do kontaktu s průmyslovým prostředím nepřišli, vlastně ani přijít nemohli, protože dosavadním imperativem jejich kariéry bylo systematicky se vyhýbat jakékoli práci.
Z posledních kroků vlády tímto směrem zůstává rozum stát. Naprosto. Je to zásadní změna strategie. Až doteď to vypadalo, že prostě napsali opatření na papírky, ty naházeli do klobouku a nechali nějakého ptáka, aby losoval. Teď to ale vypadá, jako by si sepsali všechna možná opatření, ta přínosná, ta méně přínosná a nakonec ta kontraproduktivní, a pak zcela kvalifikovaně a neomylně zvolili … ta poslední. Zcela zjevná neschopnost vlády nastavit jakýkoli systém a tendence všechno řešit hurá způsobem pomocí různých nahodilých opatření se tak projevila v plné síle.
Nejprve lehce okomentuji hlavní pilíře vládního boje se zákeřným virem.
Testování screeningovými sadami ve velkém
Bez dalšího je to nesmysl a velmi kontraproduktivní akt. Vláda se jednak rozhodla použít screeningové testy, které původně měla nachystané k zajištění návratu dětí do škol. Tím dala zcela nepokrytě najevo, kde vidí priority. Kupodivu nedošlo na defenestraci ani masové protesty.
Tyto testovací sady vykazují značnou falešnou negativitu, jejich spolehlivost se pohybuje někde mezi 40 až 70 %. Vedou si dobře u manifestních jedinců. Na dítka by to fungovalo dobře, protože těm se nedá dost dobře říct, že kdo má příznaky, ten má táhnout domů. Většina z nich po většinu zimy smrká a kýchá a cílem hry je oddělit ty, co prskají kvůli COVIDu od těch, co prskají jako obyčejně. Pro testování jednotlivců majících pochybnosti o svém zhoršeném zdravotním stavu je to ještě dejme tomu OK.
V případě testování pracovních kolektivů, kteří pracují a promořují se pospolu, představuje falešná negativita testů problém. Jak jsem uvedl posledně, v nějaké semiauto výrobní lince počítejme dejme tomu s R = 3 – 5, tedy jeden nakažený nakazí tři lidi. Odvodil jsem to ze zkušenosti, většinou to tak nějak bývá. Jednoho dne dorazí do kolektivu zpráva, že Máňa nepřijde, protože Máňa kašle a je jí blbě a má tamten kovyd. V souladu s výše uvedeným předpokladem je někde okolo Máni tři až pět lidí, které už nakazila. Správná reakce v tuto chvíli by byla, všechny osoby kolem Máni poslat na tři dny domů a návrat následuje po negativním PCR testu, což taky není úplně spolehlivé, ale je to alespoň přijatelná míra rizika.
Když pomineme určitou přirozenou neochotu zaměstnavatelů postupovat takto radikálně, narazíme také na to, že nám chybí zákonný instrument, jak nechat lidi doma jen proto, že je někdo kolem nich COVID suspektní, NCOV2+ nebo COVID+. Máňa má od mistrové zakázáno napráskat své kolegy hygieně. Mohlo by se tedy jednat o překážku v práci podle § 208 ZPr, což by bylo právně nejčistší, ale to zaměstnavatelé nemají moc rádi, protože je to za 100 % mzdy. Taky by to možná šlo podle § 207 nebo § 209 Zpr, to je jen za 60 %, ale zde vznikne okamžitě situace, že potenciálně nakažení, co byli v kontaktu s Máňou, budou doma za 60 %, zatímco údržbář, který v lince nepracuje a s Máňou v kontaktu nebyl, bude po zastavení linky doma podle § 208 za 100 %, protože pro něj není práce. Máme problém, protože když v Čechách dva lidé ve zdánlivě stejné situaci obdrží různé love, je z toho velká říjnová revoluce a zpocený odborář s umaštěnou hubou vás drží pod krkem.
Co uděláme? Vezmeme testovací sadu z Číny, co dodalo podvodné eseróčko soudruhu Hamáčkovi, co nákupy umí. Otestujeme lopaty, ideálně ještě tentýž den (sereme na latentní periodu!). Všichni byli „negativní“! Hurá. Co říká dozimetr, Ivane Pavloviči? 3,6 roentgenu za hodinu? Not great, not terrible.
Ale jsou doopravdy všichni negativní? I kdyby testy měly vypovídací schopnost 70 %, pak tady máme 0 až 2 falešně negativní členy týmu, kteří budou pokračovat v tom, co započala Máňa. Je to opět starý známý problém s použitím screeningových prostředků pro kvalifikaci, který je známý například z oblasti policejních kontrol řidičů „na drogy“.
Zákaz konzumace jídla v jídelně
Holý nesmysl vzešlý z chorého mozku.
Já celkem chápu tu vládní nevyřčenou logiku, že „je to jako hospoda“. Stejně jako pro hospody platí, že i tak musí někde lidi jíst a lepší je, když se stravují někde, kde lze dosáhnout na nějaký hygienický režim, než když chlastají v garáži a na kafe chodí k pumpě.
Proč jsou v továrnách závodní jídelny? Je to velmi jednoduché. Majiteli výrobního provozu jde o to, aby se lopaty rychle nežraly a mohly jít zase makat. Hodinové obědy o třech chodech v okolních restauracích s předzahrádkou se nepředpokládají, hezky za patnáct minut nacpat metodou plnění pod tlakem a hezky zase makat, protože když lidi stojí, tak stroje stojí a odpisy běží.
Co to udělá, když pošlete lidi žrát jinam než do jídelny? Kam se tedy dojdou zaměstnanci napucnout? Na pracoviště? To není možné z kvalitativních důvodů. Nebo snad chcete najít lžičku v převodovce? Na šatnu? Katastrofa. Většinou je to nějaký stísněný nevětraný kamrlík, kde nechtěla mít ani údržba sklad. Leze na mně vomitus, když tam tak jednou za rok musím, natož abych tam jedl. Do svačinárny, pokud nějakou mají? Druhá katastrofa. Možná v kanclu, pokud mají dobré vztahy s administrativou? Taky kontraproduktivní. Jídelna je jediné místo, kde se dá nastolit nějaký hygienický režim a řídit riziko. Asi to nikdy nebude perfektní, ale nemusí to být špatné.
Vláda později během dne otočila a zákaz jídelen vzala zpátky, čímž zklamala nás příznivce kolektivní imunity. Bezkoncepčnost a svévoli vládního rozhodování nelze demonstrovat lépe. K defenestraci opět nedošlo.
Nemocenská „za 100 %“
Myšlenka je správná. To, že do práce chodí zaměstnanci s příznaky respiračního onemocnění, jsem viděl už mockrát a nejen u dělnických profesí. Intoši vrtí hlavou, nicméně pohlédněme na to optikou samoživitelky a náhle se to bude jevit jinak.
Na omezenou dobu dává opatření smysl, protože eliminuje ekonomické důvody pro šíření nejrůznějších infekcí v nepřímém úmyslu. Dlouhodobě je opatření kontraproduktivní, protože personál v průmyslových firmách není vskutku geniální a jejich myšlenkový obzor často sahá jen k nejbližší výplatě. Někoho by to mohlo přivést na myšlenku, že nač se chránit před nákazou nebo dbát o své zdraví, když dostanu peníze tak jako tak.
Realizace je pochybná, především po komunikační stránce. Je chiméra, že by nemocenská byla ve výši 100 % mzdy. Jak známo, nemocenská se počítá z tzv. redukované mzdy. Kdo chce, nechť si to vyhledá. Nikdo nenavrhl, že by lidé byli doma za 100 % průměrné mzdy.
Fascinují mě ty hlasy, že „by se to určitě zneužívalo“. Jednak na nemocenskou musí zaměstnance někdo poslat, ale především – proč ta dvojakost? Když má státní správa nebo policie získat nějakou pravomoc a ozvou se hlasy, že to určitě budou zneužívat, začnou ty doroty ječet, že přece dopředu nelze vycházet z toho, že někdo bude něco zneužívat. Nejdřív to zaveďme a až to třeba někdo zneužije, tak se o tom bavme. V případě obyčejných občanů to je zjevně naopak, tam platí presumpce viny.
Jak by to šlo udělat?
Předně je špatná a pomýlená politika vládního diktování jednotlivých nesystémových opatření skrze celý průmyslový svět. Říkejme tomu kulveitismus, utkvělá neomarxistická představa, že existuje superhuman vědec, který vymyslí jedno jediné plošné opatření, které je geniální. Toto opatření je účinné za všech okolností všude a díky němu se vymýtí všechno myslitelné zlo pouhým vydáním jedné vyhlášky.
Podmínky v jednotlivých průmyslových provozech jsou natolik odlišné, že na ně prostě nefunguje jednotný recept.
Viděli jste někde nějaká data, kolik nakažených pracuje v průmyslových podnicích? Kolik z nich se v těchto podnicích nakazilo? V jakých profesích pracovali, v jakém typu provozu to bylo? Fascinuje mě, jak „vědci“ nebo mediální komentátoři suverénně tvrdí, kolik lidí se nakazí v „montovnách“, aniž by uvedli jediné číslo. Ve skutečnosti nikdo pořádně neví, jak je ten problém velký, protože amatérská vláda nemá ani základní analytický aparát. Průmysl je aktuálně obětí hrozivého spiknutí amatérů na mediální a „vědecké“ úrovni a amatérů na úrovni vládní.
Problém je v tom, že vláda promhrala čas extatickým blouzněním s „datovými vědci“ a pošukem z pojišťovny, co měl přijít a nepřišel, jejich imbecilními grafy a experimenty na lidech. Místo toho mohla zcela pragmaticky vytvořit systém, který by se zapnul jakoby stiskem tlačítka a umožnil nastavit nějaký epidemiologický režim pro dva miliony lidí. Amatérská vláda, ve které jsou osoby, jejichž manažerské schopnosti jsou na úrovni dítěte, není s to vytvořit si nějakou pracovní strukturu, která by umožnila efektivní řízení a raději mentálně obcuje s Kulveity, Levínskými, Iniciativou Shnij, Iniciativou 40 mentálně chorých egocentriků a dalšími blázny, kteří dávno měli demonstrovat svoji sebestřednou obsesi a mesiášský komplex v nějakém nerdím disentu ve stylu Big Bang Theory. Doufají, že tihle novodobí sociální alchymisté vyplodí něco zázračného. To je všechno k ničemu.
Už dávno měl nastoupit klasický oldschool management rizika.
V každé firmě tak měl existovat COVID pověřenec stejně jako existuje referent BOZP. Ve velkých firmách by se jednalo o skupinu osob. Budeme tomu říkat COP.
(Pro pobavení si nyní představme ty veselé okamžiky, co by nastaly, kdyby se BOZP nebo OŽP ve firmách řídily principy kulveitismu).
Z nařízení vlády by COP podléhal přímo vedení společnosti.
COPovi by podléhalo veškeré strategické i operativní řízení rizik spojených s pandemií. Hovoříme zde o skutečném řízení rizik, nikoli nějakém datovém blouznění a věštění pandémie z kávové sedliny a mapy pohybu mobilních telefonů. COP vypracuje metodiku rozpoznávání, hodnocení a snižování rizik nákazy ve firmě. Riziková jsou zejména ta místa, kde se mohou potkávat různé osoby. COP zpracuje provozní plány pro místa, kde je riziko největší, tedy šatny, svačinárny, kuřárny, jídelny a podobně.
COP ve spolupráci s vedením společnosti kategorizuje jednotlivé provozy podle pravděpodobnosti nákazy.
Dalším úkolem COPa by bylo rozdělit dělnické profese na clustery ve shodě s hodnotovým nebo funkčním uspořádáním výroby. Mohou, ale nemusejí odpovídat výrobním teamům. Jeden cluster by tak byl tvořen maximálně 20 osobami, které pracují spolu a udržují kontakt. COP by dále ve spolupráci s managementem zajistil, aby se clustery na území firmy nesetkávaly ve společných prostorech.
COP zajišťuje antigenní testování tak, aby testy procházely jednotlivé clustery v souladu s hodnocením rizika provozů výše.
Agenturní z ubytoven jsou zdrojem rizika a nesmí se míchat s jinými clustery. Obden si přinesou potvrzení o antigenním testu, který jim zařídí ty jejich zlodějské agentury nebo ať se u brány otočí a jdou do prdele.
V případě zjištění nákazy v clusteru jde zbytek clusteru do karantény na tři dny. Následně absolvuje oficiální PCR test. Na základě výsledku testu se vrací do práce.
Je třeba chápat, že při řízení rizika je narozdíl od kulveitismu vždy něco za něco. Nepřítomnost neotestovaných rizikových agenturních na pracovišti je sice nemilá komplikace a riziko pro výrobu, ale nepřítomnost třeba 20% kmenového personálu z důvodu nemoci a karantén je arci zlo. Pak padáte do problémů s dodávkami a kvalitou, ze kterých se také už nemusíte dostat.
Personální složení clusteru lze měnit jen v oprávněných případech. Oprávněným případem je zejména, když někdo prodělá onemocnění nebo očkování a disponuje imunitou. Z těchto osob lze vytvářet zvláštní clustery a využít je k zajištění obsluhy kritických provozů.
O pozitivních případech zjištěných na pracovišti vede COP záznam, ve kterém jsou dokumentována okamžitá containment opatření. O každém takovém případu informuje praktického lékaře a hygienu.
Administrativní provozy jsou limitovány plochou kanceláře 15 m2 na osobu. Pracovníci, pro které není plocha, pracují z domova. Pokud nemohou pracovat z domova z důvodu náplně práce nebo chybějícího vybavení, zakládá se fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele. Jiný možný způsob je rozdělit administrativu na týmy, které se prostřídají a tím vlastně sníží potřebu plochy na polovinu.
COP dále nastaví další hygienická opatření, jako dezinfekce povrchů nebo antigenní testování, návštěvy zvenčí nebo režim v místech, kde clustery definovat nelze. Zejména rizikové jsou útvary jako logistika nebo údržba, protože se pohybují celou firmou a snadno mohou být superšiřitelem.
COP reportuje počty nakažených, v karanténě apod. vedení a je styčnou osobou pro státní orgány. COP vyhodnocuje účinnost opatření a zajišťuje jejich eskalaci a deeskalaci podle situace. V případě, že jsou zjišťováni další nakažení, aniž by bylo možné zavést další opatření, navrhne vedení částečné nebo celkové uzavření provozu.
Orgány hygieny mají oprávnění zavřít provoz, kde neexistuje popsaná pracovní struktura nebo je zjevně neúčinná, stejně tak v případě, že již nelze implementovat další opatření podle nastavených plánů a nákaza se i tak dále šíří. Jakákoli prokazatelná forma donucování zaměstnanců k zamlčování kontaktů, výsledků testů nebo obcházení testování je postižitelná pokutou ve výši 5 % z obratu i opakovaně.
Nabídka století!
Jelikož soustavně čelíme kritice, že jen kritizujeme a nenavrhujeme řešení, je zde nabídka století.
Já se necítím povinen něco navrhovat. Ze svých daní jsem si zaplatil lidi, kteří mají hledat řešení. Bohužel jsou k ničemu a žádná fungující řešení dosud nenašli, ale za to nemohu já. Hledání řešení tak jako tak není moje starost.
Ale může to být moje starost. Průmyslové prostředí dobře znám. Řízení rizik provádím denně. Můžete mě mít, na nějaké dva měsíce. V práci to nějak vysvětlím. Nevím kolik bral Kulveit za ty jeho srágory, ale já na tom nechci vydělat, ale ani moc prodělat. Uskrovním se a postačí mi plat krajského úředníka. Výměnou vám bude ucelený plán, jak na to jít. Žádná ešusová promořovna, ale systém, který bude fungovat, bude spravedlivý, opatření budou podložená a jeho output bude měřitelný. Dostanete to na podnosu, pokud to projde politickým sítem, bude stačit to vydat jako vládní nařízení. Berte nebo nechte ležet, máte na to 48 hodin.
02.03.2021 D-FENS
Související články:
(490x známkováno, průměr: 1,13 z 5)