Před nedávnou dobou se vcelku efektivně povedlo využít komerčně „zelené“ (tedy není to poprvé, a určitě ne naposled) ke vzniku další povedené dotační akce. V tomto případě pomohli prosadit tzv. dotované obnovitelné zdroje, to jest způsoby, jak za cenu, která není konkurenceschopná vyrobit energii (z ekologického energetického zdroje, jehož ne zrovna ekologická výroba proběhla někde daleko).
Jelikož tato energie není konkurenceschopná, bylo nutno a je nutno ji dotovat (z peněz daňových poplatníků a spotřebitelů), jelikož akce byla míněna jako dobrý kšeft (což pobírání dotací bývá, že Bureš?), dotační programy byly velkorysé.
Ve výsledku klesla cena energií (tady elektřiny), v celkem krátkém časovém úseku, na zlomek ceny původní. Mnohdy se obchoduje i za cenu zápornou ( koncového spotřebitele se tento jev pochopitelně netýká, už proto, že musí přispívat na dotované zdroje).
Provozování jiných, než dotovaných zdrojů energie se stalo ekonomicky nevýhodným. Není výhodné stavět nedotované zdroje, není výhodné je provozovat (třeba mabídka na elektrárny Vattenfall v německu byla solidní nabídkou na to, zakoupit elektrárny, a začít jejich provozem generovat ztrátu, stejně tak jen ekonomický sebevrah by se pustil do výstavby nových bloků jaderných elektráren). Není, jak jsme vyzkoušeli, rentabilní ani budovat jiné obnovitelné zdroje než ty, které jsou právě dotovány, vi. kauza biomasy).
Vcelku by se situace mohla jevit jako velice kladná.
Zádrhel je v tom, že dotované obnovitelné zdroje nejsou schopny již z principu zásobovat energií spotřebitele, ale v mixu zdrojů musí být složka, nezávislá na rozmarech počasí, denní době, schopná adaptabilně reagovat na potřeby spotřebitelů. Řízení sítě a podobné děje, utajené spotřebiteli, ale mnohdy i aparátu, jenž o energetice rozhoduje. Nápady typu „zázračné zdroje energie“ plus technologie Star Wars vynechme.
Takže momentálně máme hroutivší se burzu energií.
Provozovatele nedotovaných elektráren generující ztrátu (což na rozdíl od státu nemohou nekonečně dlouho).
Armádu pobíračů dotací na provoz obnovitelného zdroje (výše dotace na MWh je až více než 10 násobkem ceny MWh na burze).
Spotřebitele, jenž je na energii ekonomicky, mnohdy existenčně závislý (a energie je pro něj, díky nutným poplatkům etc. na dotace drahá).
Zatim se rýsuje několik řešení.
Prvním by byl zásah do dotací obnovitelných zdrojů. Je to řešení nereálné, dotace jsou mnohdy zasmlouvované a klaka solárních a jiných baronů zvaná zelení spustí okamžitě „ekologické peklo“.
Druhým, popravdě potěšujícím pro srdce plánovačů, je začít řídit energetiku netržně, centrálně, byrokraticky. Je to řešení, kterému je momentální politická situace nakloněna. Tuto cestu si již vyzkoušela a provozuje ji velká Británie, kde již musili na podzim minulého roku přikročit k vyplácení dotací firmám (haha) za neprovozování jejich činnosti a vyplácení dotací výrobcům energie dříve nedotovanou cestou, například uhelným elektrárnám. Jelikož dražší, nepřehlednější, protkána byrokracií, centrálním plánováním a rozhodováním je cesta druhá, nepochybně spějeme právě k ní. Je to nepochybně cesta, kterou nejrůznější odrůdy komu- a soci -alistů uvítají.
To jest k situaci, kdy úřad bude rozhodovat o tom jak, kde se bude energie vyrábět (minulé výsledky podobného počínání nebyly právě skvělé) a dotovat budeme všechny zdroje vyrábějící elektrickou energii.
Za peníze spotřebitele a daňového poplatníka, obvyklé oběti.
Můžeme mu dát třeba nějaké dotace :-).
(92x známkováno, průměr: 1,11 z 5)