Jak jsme se před pár dny dozvěděli, jakýsi pseudoparlament evropského pseudostátu odhlasoval povinnost montovat do nových vozidel zařízení e-call.
Deklarovaným účelem zařízení je automatické přivolání první pomoci v případě, že vozidlo nabourá. Opatření vyvolalo okamžitě diskusi o fízlování a pokusu úřadů sledovat pohyb vozidel. Zastánci e-callu tvrdí, že toto není možné a ani racionální, protože ke sledování vozidel lze mnohem snáze a lépe používat jiné mechanismy, například mobilní telefon nebo snímání registračních značek (čímž současně připouštějí, že se tak děje, což ostatně ti bystřejší již vědí).
Je pravda, že e-callem samotným nikoho sledovat nelze. Pamatuje jen poslední tři polohy podle GPS a jeho současné provedení nikam netelefonuje, dokud nedojde k nehodě, takže jeho využití pro fízlování skutečně není příliš výhodné. Nicméně sbírá data za jízdy a před nehodou. Jediné, co ho dělí od plnohodnotného fízlovacího nástoje, je okamžik odesílání těchto dat. Tedy zatím.
E-call má také velmi mnoho zastánců, navíc zastánců aktivních, kteří veřejně horují pro e-call a přesvědčují řidiče, že je to prima a jejich námitky jsou příznakem absolutní paranoi, zpozdilosti a nezodpovědnosti. Mám několik poznámek k tomuto tématu, které doporučuji každému pečlivě zvážit, než začne horovat pro tuto „život zachraňující“ krabičku.
1. Nikdo nic z právního hlediska negarantuje. To, že máte v autě e-call neznamená, že vozidlo skutečně pomoc za všech okolností přivolá. Když nepřivolá, můžete si stěžovat třeba na lampárně. Když někomu jiní okolejdoucí řidiči neposkytnou pomoc ani ji nezavolají, protože „má přece e-call a ten to pořeší“, a on e-call nemá nebo jeho e-call nezavolá, můžete si stěžovat tamtéž. Není vůbec jasné, kdo nese odpovědnost za situaci, kdy e-call neodešle informaci o nehodě nebo odešle informaci nesprávnou.
2. Obdobně není řešena situace, kdo odpovídá za to, když e-call pomoc přivolá bezdůvodně, tedy v případech, kdy k vůbec žádné nehodě nedošlo anebo k nehodě došlo, ale nikdo není zraněn. Celý systém je zasazen do legistlativního vakua, což je na jedné straně špatně, ale nabízí to i určité výhody.
3. Není upraveno nakládání s daty, která budou e-cally generovat, a existuje obrovské riziko jejich zneužití. Příjemce dat by je měl po jejich využití, tedy organizaci pomoci, smazat. Ale nikde není napsáno, že to musí udělat a není žádná sankce pro případ, že to neudělá. Jsem si proto absolutně jistý, že tato data zneužita budou. Pojišťovna jistě dobře zužitkuje data o vektoru a rychlosti pohybu vozidla před nárazem k tomu, aby provedla opt-out z náhrady škody, protože řidič jel například rychleji, než je povoleno. Vysoce atraktivní budou tato data pro policii. Dovedu si představit, že po nehodě bude kontaktován majitel vozidla s nabídkami odtahu a opravy vozidla, právních služeb, pohřebních služeb, whatever, a opět vzniká dojem, že umístění e-callu do právního vakua je tak trochu záměr, který umožní si „spřáteleným subjektům“, tedy například pojišťovnám, různým prorežimním autoklubům a jejich dceřinným subjektům apod. formulovat nový podnikatelský záměr a zajistit jejich funding. Dokonce s tím počítá i koncept e-callu, kde je možnost předání rozšířené sady dat (FSD) třetím stranám implementovaná.
4. Propagátoři e-callu vůbec nedoložili, jaké újmy společnosti způsobuje pozdní příjezd pomoci na místo nehody v důsledku toho, že pomoc nebyla přivolána včas nebo na správné místo. Podle mého názoru se jedná pouze o jednotlivé případy, protože celá řada událostí, kdy pomoc skutečně dorazí pozdě, není vůbec k aktivaci e-callu relevantní. Například kamion srazí ožralého neosvětleného cyklistu, aniž by to jeho řidič zaznamenal, natož aby byla dána podmínka pro aktivaci e-callu, která je odvozena od bezpečnostních mechanismů vozidla (vystřelení airbagu, aktivace systému zmírnění nárazu apod.), když pomineme, že kamiony nemají e-call. Zbývá tedy několik málo případů, kdy nabourá osobní automobil v nějaké tramtárii nebo havaruje tak, že jej ostatní nevidí a řidič je na tom tak, že si sám pomoc přivolat nemůže. Kolik je jich takových? Pět za rok? Deset? Tuzemští promotéři e-call operují naprosto fantastickými čísly o potenciálním přínosu systému, ale nikdy z nich nedostanete, v kolika případech například za minulý rok by se e-call vůbec uplatnil a zda je jeho výhoda skutečně taková, aby se vyplatil. Výhoda rychlejšího poskytnutí pomoci zase poněkud vyprchává, pokud uvážíme případy, kdy sanita s pacientem musela objíždět nemocnice, protože žádná nebyla připravena pacienta přijmout nebo s nedávným legislativním prodloužením dojezdových dob záchranných vozidel.
5. E-call není zadarmo, jak jeho zastánci tvrdí. Jednotka ve vozidle je součástí ceny vozidla. Její některé provozní náklady (spotřeba energie, opravy) hradí provozovatel přímo, jiné nepřímo ve formě daní nebo povinného ručení, přičemž upozorňuji na existenci nedávno schválené skryté dodatečné „daně“, tedy odvodu z povinného ručení, který směřuje do rukou hasičů. Náklady na provoz zařízení v síti GSM nese poskytovatel připojení, tedy telekomunikační společnost, a pokud na ně nevystaví účet někomu konkrétnímu, rozdělí je do ceny jiných služeb. Jelikož e-call žádné zisky negeneruje, veškeré náklady na něj přímo a nepřímo nesou občané, část z nich dokonce nesou i ti občané, kteří nikdy autem nejeli.
6. Je třeba především chápat, že e-call je naprosto skvělá věc především pro bezpečnostní sbory, hasiče, záchranku apod., dále dopravně výzkumné instituce, tradičně vždy prorežimní, automotokluby a další, kteří si mohou nyní nárokovat další headcount a rozpočet, aby se mohli „starat o e-call“.
7. Nejvíce pochybností ovšem vyvolává způsob, jakým se e-call prosazuje. Jistě by nikdo nic nenamítal proti tomu, kdyby dovybavení auta e-callem bylo dobrovolné stejně jako například jiný prvek bezpečnostní výbavy, třeba dodatečné airbagy. Patrně by si ho nikdo nekoupil, protože pravděpodobnost vážné nehody je velmi nízká a pravděpodobnost vážné nehody někde mimo civilizaci je ještě nižší, takže poměr ceny vůči benefitu je velmi nepříznivý. Zájemce o nový automobil je nucen koupit si za zhruba 3000 korun něco, co mu s největší pravděpodobností vůbec k ničemu nebude. Za stejnou částku by si mohl pořídit něco, co reálně k něčemu bude. Zhruba bych to přirovnal k pravděpodobnosti úmrtí na otravu houbami, kterých je také nula až několik za rok a proti které nemá nikdo potřebu se nějak zvlášť jistit. Přesto je celý záměr tlačen dopředu neuvěřitelnou silou. Odkdy úředníkům a zvláště těm evropským záleží na něčím životě a zdraví? Tady něco smrdí!
8. Není dána možnost záměrně e-call vypnout. Ačkoli by rozhodnutí každého jednotlivce vypnout e-call mělo být zaručeno, protože si nepřeje odesílat data o své poloze i přesto, že naboural (stejně jako každý může vypnout nebo nemít mobilní telefon a tím neposkytovat data o své poloze i s tím rizikem, že se nedovolá, když bude potřebovat). Zhruba bych to srovnal se zákazem sebeobviňování. Za dopravní nehodu hrozí trest, a to i v případě, že se nikomu nic nestane a škody na majetku třetích stran nevzniknou, a je právem každého o tom úřadům nedat vědět. Odesláním dat z e-callu dojde k ohlášení této události automaticky bez možnosti tomu zabránit, a bude věcí následného sporu, zda lze tato data použít v trestním nebo přestupkovém řízení nebo ne (osobně si myslím, že soudy jejich použitelnost budou aprobovat). I tato urputnost, kdy je e-call doslova vynucen státem, nasvědčuje něčemu nekalému.
9. Skutečný cíl propagace e-callu vidím v tom, aby si řidič zvykal, že má v autě schovanou fízláckou krabičku. Je to otevření Pandořiny skříňky pod ctnostnou záminkou pomoci v nouzi. Postupem času se ukáže, že je třeba krabičku nechat komunikovat stále, nikoli pouze ad hoc, přece aby bylo možno řidiči v nouzi, tedy těm asi pěti za rok, pomoci ještě lépe. Kdyby to mělo zachránit jen jediný lidský život, tak je to potřeba! Pak se ukáže, že by kromě současného mikrofonu měla krabička ještě navíc kameru – bude to přece daleko bezpečnější. A pak by také měl umět e-call zastavit auto – je to přece potřeba kvůli bezpečnosti. A tak se ze současného dejme tomu neškodného nehodového bonzátoru stane plnohodnotný prostředek Velkého bratra. Salámová metoda je dobře známá a odzkoušená při potírání dopravy, tak proč prostě nenavázat na tuto skvělou tradici.
Na začátku letošního roku se na veletrhu CES nehezky rozpovídal jistý vysoce postavený manažer firmy Ford a vysvětlil, že uvedená firma fízluje své zákazníky a sbírá tato data. Pak to nahonem odvolával a různě změkčoval. V podstatě z toho vyplynulo, že jsou už hezky daleko.
10. Zcela mi uniklo, kde mám z pozice zákazníka hledat výhody e-callu, kromě o něco větší efektivity záchranných prací v případě několika maximálně desítek nehod za rok, přičemž to, že e-call někomu zavolá včas pomoc, ještě neznamená, že dotyčný nehodu přežije. Protože pokládám za krajně nepravděpodobné, že by se mi přihodila nehoda ve stylu písničky Šance, stejně jako není pravděpodobné, že by mě uštkl had nebo jsem se zadávil rohlíkem, usoudil jsem, že e-call a jeho laskavou péči oželím. Myslím tedy, že jedno odpoledne se šroubovákem a rolí alobalu bude smysluplně vynaloženým časem, jelikož díky chybějící legistlativě znehybnění e-callu nelze postihnout. Komu by se chtělo ušetřit za alobal, lobotomie vrtákem určitě také fízlkrabičce prospěje.
Velmi ostudnou kapitolou implementace e-callu je, že zpravodajkou návrhu byla česká europoslankyně za ČSSD Sehnalová, která e-call velmi vehementně propaguje i v České republice. Kromě europoslance Strejčka (proti) a poslankyně Češkové (zdržela) byli všichni čeští europoslanci pro tento návrh. Jestli tohle není dostatečným důvodem k tomu, abyste šli k euro_pseudo_volbám a udělali tam, co se sluší a patří, tak už tedy nevím co.
(9x známkováno, průměr: 1,44 z 5)