Dnešní sledování socialistické pohádky Dařbuján a Pandrhola mě skutečně obohatilo. Nikdy jsem tuto pohádku neviděl celou a ani dnes ne. Omlouvám se, pokud v následujícím textu budou nějaké nepřesnosti, nesledoval jsem pohádku příliš soustředěně ani soustavně, ale přesto jsem byl jejím dějem tak nadšený, že se o to musím podělit.
Myslím, že by se děti měly povinně dívat na tento výplod komunistické kinematografie, protože by jim to hodně dalo. Pohádku režíroval Mac Frič, pardon, soudruh Martin Frič, screenplay by soudruh Drda.
Zkráceně řečeno, pohádka pojednává o vykořisťování, obamacare (u nás tomu říkáme povinné zdravotní pojištění) a alkoholismu.
Děj začíná tím, že havíři (kdo jiný v roce 1959, dnes by to byli například aktivisté) postavili bez platné projektové dokumentace a schválení domky v osadě Kocanda. Pracovat odcházeli do nedalekého dolu. Pro práci se věnovali reprodukčním aktivitám a tvorbě dluhů. Protagonista příběhu, havíř Dařbuján (Jiří Sovák), nebyl ani chytrý, ani bystrý a vůbec už ne pohotový, protože měl opakovaně problém ho vyndat včas. V průběhu děje se počet jeho dětí zvýší z 11 na 12. Protipól Dařbujána, biozemědělec Pandrhola (Rudolf Hrušínský), je takový lokální Vít Bárta. Má pivovar, hospodářství, je asociální a má skutečně zvláštní hairstyle.
Když se Sovákovi narodí dvanácté dítě, konstatuje havíř, který se jinak pohybuje po vesnici zásadně v dobovém havířském outfitu, že celá komunita je na tom stejně jako Evropská unie a není kdo by dalšímu potomkovi šel za kmotra, protože kam až dohlédl, všichni mají hovno. Z pohnutek, které jsem nepochopil, prochází se Dařbuján po vesnici a potká Boha. Jeho služby odmítne, protože podle jeho názoru Bůh straní bohatým. Pak potká Ďábla a také k dohodě nedojde. Nakonec potká Smrťáka (Václav Lohniský) a s ním se dohodne, protože se mu Smrťák jeví jako důvěryhodný a hlavně spolehlivý partner.
Smrťák nabídne Dařbujánovi cosi jako franchizing. Bude spolupracovat s ním, na jeho účet vlastním jménem, a podle Smrťákovy prognózy léčit lidi. Konkrétně, když se Smrťák nemocnému na posteli postaví k nohám, nemocný se uzdraví. Když si stoupne k hlavě, je to na pyču. Tak to tedy nějakou dobu praktikují. Je jasné, že Dařbujánovi léčba neměla se skutečným stavem pacienta ani s léčbou nic společného, uzdravil by se tak jako tak, protože Dařbuján znal jen prognózu, ale ne diagnózu. Dařbuján se naučil situace rychle využívat a propojit poskytování zdravotních služeb s určitou formou zdanění. Bohatým lidem účtoval horentní sazby za fiktivní léčebné úkony. Například pekaře s nemocnými zády donutil udělat celou káď těsta a ponořit se do ní. Bůh, který měl odlišný přístup k chudým a bohatým mu vadil, ale sám se nezdráhá to praktikovat stejně. Získané prostředky, většinou naturálie, používal někdy k léčení chudých. Ve své podstatě vytvořil Dařbuján první systém zdravotního pojištění s progresívní sazbou pojistného postavený na solidaritě, v duchu tradic moderních evropských diktatur samozřejmě solidaritě vynucené.
Za peníze, které vybral Dařbuján za „léčbu“, pořádal mimojiné lidové veselice, což silně připomíná sponzorské přehmaty VZP. Tam praktikuje eugeniku, kdy rozdělí dosud společně tancující heterosexuální pár, aby mohl dohodit dobře vypadající urostlou brunetu svému příteli, to vše za pokřiku „lepší je ten kováříček umouněnej, nežli je ten lokajíček premovanej“. Bruneta výměnu partnera přijme během několika sekund bez mrknutí oka, asi také pocházela z havířského prostředí.
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho mohl tento systém při zjevném početním nepoměru zdrojů a jejich konzumentů fungovat. Lidově-proletářský příběh spěje k průseru, protože se dříve nebo později stane něco, na co zdravotní pojišťovna není připravena. Pandrhola ochuraví (krátce poté, co ho rozčilí projevy pracovní neloajality). Zprvu zkouší dopravní, pardon zdravotní experty, tedy koktavého doktora a později konsilium, kteří poněkud předbíhají děj a konstatují moribundus (v překladu úmrtí). Experti si s moribundem nedokážou vypořádat. Zkoušejí se tedy radit s Dařbujánem a zde se poprvé projeví, že pojišťovna má problém:
Dařbuján: „Moribundus se léčí za dva zlatý.“
Doktor: „Není to trochu moc?“
Dařbuján: „Tak za tři!“
Doktor: „To by šlo.“
Jinými slovy, pojistné rostlo nad všechny meze (jak jsem hned z počátku vyrozuměl, zlatka a něco byla mzda v dole za týden, tedy nějakých 8000 Kč v dnešních cenách), protože klesal počet osob ochotných platit. Co horšího, klesala i kvalita péče, protože Dařbuján i přes poskytnuté plnění lékaři nevysvětlil, jak léčit moribundus.
Pandrhola je tedy nadále nemocný a povolá Dařbujána. Tomu zakrátko dojde, že Pandrhola je bonitní pacient a podobně jako v případě doktora začne stupňovat své požadavky ad absurdum. Prvním je, že na stromech v osadě Kocanda musejí vyrůst jitrnice, což Pandrholova žena zařídí. Obyvatelstvo je nadšeně trhá a shromažďuje za účelem pozdější konzumace. Pandrholova manželka, samozřejmě také odporný představitel buržoazie, se domnívá, že tím jsou Dařbujánovy požadavky uspokojeny a podléhá tak stejnému omylu, jakému podléháme často my při pohledu na výplatní listinu. Domnívá se, že za ty peníze už musí něco dostat. Dařbuján však chce víc, chce, aby v potoce teklo pivo proudem. I to se podaří zařídit. Lid jásá. Do třetice, Dařbuján požaduje, aby byl do domu nemocného dopraven spřežením volů oblečených v jakýchsi uniformách, což je naprosto nesmyslný požadavek, protože z něj nikdo nic nemá, slouží jen k pobavení lidu. I zde je vyhověno – neexistuje jiná možnost, Pandrholová musí platit, jiná alternativa na trhu není, kromě moribundu ovšem.
Po všech těch obstrukcích se tedy Dařbuján, pojišťovna i poskytovatel péče v jednom, dostaví k Pandrholovi a díky svému prognostickému nástroji zjistí, že mu stejně není pomoci. Co teď? Bonitní pacient umírá. Pandrholova žena si nenechá vysvětlit, co že standardní péče již byla poskytnuta, nepoměr mezi poskytnoutou péčí a přijatým pojistným je příliš velký. V Dařbujánovi se konečně probudí lékař a pochopí, že za určitých okolností je lepší navykládat pacientovi blbosti a předstírat terapii, než mu říci celou pravdu. Poradí mu tedy, aby jedl mláto. Později přijde na ještě jiné řešení, totiž nyní tolik populární šíření pravdy a lásky libovolnými prostředky. Po alkoholickém večírku, uspořádaném samozřejmě na Pandrholův účet v jeho sklepě, zavře svého partnera Smrťáka do sudu, aby nemohl odnést Pandrholu. Tím je moribundus zažehnán, Pandrhola opět funguje, ale pravda a láska zvítězí do té míry, že není ani možné zabít ani slepici nebo prase, protože smrt již není možná a tak se všichni vrhnou na veganství.
Kdo situaci napravil a jak, jsem se bohužel nedozvěděl. Každopádně na konci Pandrhola zemře a Dařbuján je zase socka. Dar zůstal nevyužit. Výsledkem přerozdělovací mánie byly zkažené jitrnice ze stromů, které obyvatelé Kocandy určitě nestačili vzhledem k jejich enormnímu množství sníst a pivo v potoce, pravděpodobně už nekonzumovatelné. Pandrhola nemůže odejít ze světa důstojně, ani napravit své hříchy, protože padne jak podťatý. Smrťák má špatný pocit ze spolupráce s lidmi. Pohádka bez happyendu, kde dobro tak dlouho vítězilo nad zlem, až přemohlo i samo sebe. Pracující lid sice zvítězil, ale má z toho hovno.
Kdo byl největší svině? Nepochybně Dařbuján. Schopnost využít svoje nově získané schopnosti ve prospěch celku od něj asi nikdo nemohl čekat. Byl však tak blbej, že nebyl schopen ani jednat ve prospěch vlastní a namísto toho se vyžíval v šikaně, ničení užitných statků (klobásy na stromech, pivo v potoce) a populistických gestech (tur v uniformách). Jeho morální defekt vyplave na povrch v okamžiku, kdy se rozhodne zneužít Pandrholovy tíživé situace a nakonec nemocnému Pandrholovi, kterému evidentně nemůže pomoci, ordinuje cpát se mlátem, protože ohledně mláta se kdysi předtím na počátku příběhu nepohodli. Všechny své pacienty podváděl, protože jim za jejich peníze neposkytl efektivní léčbu. Dále se ve snaze získat krátkodobý profit rozhodne podtrhnout jeho partnera Smrťáka, kterému by jinak měl být vděčen. Souhrn: mstivý, nesoudný, nedůvěryhodný a hloupý člověk. V dnešní době by patrně pracoval jako městský strážník nebo něco takového. Pandrhola byl záporák z podstaty, byl tak stvořen, ale v porovnání s Dařbujánovou kombinací mstvivosti a blbosti působí jeho chamtivost a neurvalost skoro roztomile. Jediný, kdo si zasluhuje sympatie, je Smrťák.
(22x známkováno, průměr: 1,36 z 5)