Dar soudružky Kořanové - zpět na článek

Tak to si myslím, že byste měl jako právník vědět:
nález spis. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 stanovuje 4 základní kritéria:
(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou
(2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby
(3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby
(4) přání dítěte
soudruzi z ÚS považují rodinu především za entitu biologickou a teprve poté za společenskou. V případě umělého oplodnění záleží na tom, za jakých důvodů bylo provedeno. Ještě totiž neimplikuje, že nejste biologickým otcem dítěte. Pokud jím nejste, pak ano – vaše pozice při SP jebo výlučnou péči je vysoce oslabena.

Já neměl moc na vybranou, jejich matka je závislá na alkoholu, i když nyní prý nepije (aspoň viditelně nedeterioruje). Gratulovat snad není k čemu, snad jen že děti mám u sebe a zatím jakž takž prosperují. Jejich případné problémy s hledáním si partnerky se zatím neprojevily, tam si myslím, že by mohli mít kluci ještě velké problémy. Rodinné vazby se těm justičním prasatům zpřetrhat nepodařilo i když vztahy hlavně kluků s matkou jsou komplikovanější – za matkou, která se odstěhovala 100km daleko, ale jezdí.
Naštěstí mám velmi hodnou přítelkyni, která vlastní děti nemá, tam mi psycholog řekl, že mě pánbů odškodnil…:-))
Jen je velmi příznačné, co musí udělat chlap a kolik si toho zkusí, když chce v téhle parodii na stát vychovávat vlastní děti.

No vidíte – já mám v právní moci svěření dětí do péče proti vůli matky a 3 soudců, po falešných obviněních, z čehož 2 vyloučeni pro podjatost, po 3 ústavních stížnostech (všechny odmítnuty), po vyautování znalecké podjaté prasnice, vůči které ještě nyní vedu trestní řízení a pravděpodobně bude následovat i žaloba na ochranu osobnosti a po utracení asi milionu Kč za advokáty. V současné době afterparty v podobě žaloby na stát (já i všechny mé děti, z čehož 2 již mezitímně dospělé)
Jediné pozitivum spatřuji v tom, že se mi za tu dobu podařilo „vystudovat práva“ v průzkumu bojem a jsem schopen kvalifikovaně zastoupit otce v opatrovnickém řízení.

Já ni negeneralizuji. Tvrdím, že většina žen je normálních a slušných. klácení není ani můj modus operandi, osobně mám stálou partnerku a nikdy bych jí nepodvedl.
Na druhé straně je třeba vědět, že jsou muži, kteří to mají jinak, je třeba se ptát, proč to tak mají. V tomto konkrétním případě jde o chlapa, který si svůj vztah vyvinul na základě zkušenosti s vlastní matkou (taky ženou).
Uvedený příběh je pravdivý a nic negeneralizuje. Jen podotýká, že bolševicko-feministická agresivita, hra na feministické chudáctví, a pouštění státu do oblastí, kde vůbec nemá co dělat, vede (a nakonec bude vést) k percepci žen jako věcí s vagínou. Vlastní feministická agresivita a dehumanizace plus sexuální objektifikace žen jsou spojené nádoby. Státní justiční a fízlí prasata ženám nepomůžou k úctě (a rozumím tomu, že úctu požaduje každý), nýbrž naopak. Pro ně jste stejný kanonnenfutter jako ti chlapi, které na váš popud ochotně zlikvidují, kteří se stávají jejich oběťmi.
Co se týče „toho hovada, které si člověk vybral za partnerku“, tak tam je pochopitelně otázka, co determinuje to hovadství. Za Třetí Říše se mnohým zcela jinak normálním Němcům taky líbilo, že mohou predátorsky kořistit na majetku Židů. V dnešním rozvodovém průmyslu je to stejné. Některé ženy, které jsou, řekněme, emočně nestabilnější a mají z minulosti nějaké své démony (a kdo je nemá), holt nemohou odolat pokušení, které jim stát nabízí. Nejsou to ale ženy, které jsou esencí zla, je to stát a jeho úředníci. Stejně jako v nacistickém Německu nebyli esencí zla obyčejní Němci ale nacističtí pohlaváři.
Pro tuhle odpornou chamraď je totiž výhodné poskytovat, ženám výhodu u rozvodového řízení a být podjatí v jejich prospěch, protože jim to přináší moc a prebendy.
Samozřejmě, že i ženské morálně selhávají, ale selhání státu je zde na prvním místě. Selhání žen se dá přirovnat k tomu, když český kolaborant donášel na gestapo. Ovšem esencí zla není kolaborant nýbrž gestapo. Kolaborant je jen zbabělý a nemorální, že si své záležitosti nevyřídí sám – taková je ovšem většina populace a o kolaborantovi nemáte zjistit, že je kolaborant dřív, než dostane příležitost.