Coronashopping + co mě napadlo cestou domů

Featured Image

Ve středu se ke koronaviru a nekompetentní vládě přidala ještě jedna pohroma. Žena začala vyndavat z kufru u auta sazenice jahod. Peklo.

Musel jsem koupit takovou tu netkanou textilii a současně taky dojet nakoupit, aby rodina měla co žrát, protože těm jahodám to ještě nějakou dobu potrvá. Původně jsem myslel, že hacknu Bauhaus přes IČO, ale pak jsem se vydal jsem se do Globusu, protože jsou tam domácí potřeby.

Já ten krám nemám rád, ale tentokrát to bylo obzvlášť perverzní. Nějak to tam přeorganizovali, takže jsem se mohl projet s vozíkem z Českého Vrbného na sídliště a zpět. Zrušil se prodej vážených uzenin, protože by se tím přenášel ten hrozný virus, takže salám měli jen v nějakém otřesném kondomu, na kterém byl vyobrazen veselý řezník v tradičním oděvu, celý štastný z toho, že mohl v supermarketu bourat prasata. Nebylo tam už žádné pečivo, tak jsem se zmocnil šesti kusů předmětu zvaného „pivní rohlík“, ale byly tvrdé tak, že by se tím dal probít pancíř u středního tanku (na těžký tank je pak třeba brát rohlíky celozrnné).

Nejvýraznějším prvkem nastolení nákupní pohody byl ovšem interní rozhlas neustále pořvávající výzvy, že se lidé nemají shlukovat v oddělení protitankového pečiva a k manipulaci s municí mají používat jednorázové rukavice, že mají nosit roušky a podobně. Postupně se mě zmocňoval vomitus. Jednak z těch hrozných RnB sraček, co se linuly z rozhlasu v pauzách, kdy zrovna neměli potřebu skrze něj peskovat zákazníky a taky z toho ohavného smradu, který se šířil z oddělení živých ryb, které velmi promyšleně nainstalovali tak, aby smrdělo po celém prostoru. Ale zase jsem zjistil, že rouška je skutečně užitečná, protože bych do ní mohl nějakou dobu blejt, aniž by to teklo na zem. V tu dobu mě začal rozhlas peskovat, že prodejní doba končí ve dvacet hodin a tak zákazníku táhni do prdele. Žena chtěla koupit přední hovězí, tak jsem se vydal do oddělení nakrájených mrtvých zvířat, ale co jsem viděl, bylo ještě horší než rozježděný ježek na silnici. Tady už svět definitivně není v pořádku. Personál pravděpodobně už odklidil perspektivnější produkty do mazáku, aby tak zapudil perzistentní zákaznický ksindl, který se rozhodl nakupovat ještě půl hodiny před koncem pracovní doby.

I když se snažím pobyt v obchodech minimalizovat a dopředu si v duchu dělám něco jako plán letu, jak se pohybovat, abych tam strávil co nejméně času, musel jsem se vydat zpět do Českého Vrbného koupit kocourovi žrádlo. Po cestě začal Globus z rozhlasu obřadně děkovat svým zaměstnancům, že pracují. Asi nějaký zmrd manažer měl problém mluvit s working levelem napřímo, aby od nich něco nechytil. V oddělení kočičího žrádla jsem obdržel výtku od prodavačky, abych prý nakupování co nejrychleji ukončil, protože už je půl osmé, holky chtějí jít domů a kdyby na mně vyšla kontrola (tzn. když vás obchoďák začne podezřívat, že jste zloděj a přehrabuje váš nákup), tak by tam kvůli mně musely zůstat. Sdělil jsem jí přes hadr, že jsou mi holky u prdele a ona je mi taky u prdele, protože provozní doba je do osmi a já budu nakupovat taky do osmi a kontrola že je taky jejich problém, tak ať mě přestane otravovat a jde se starat o to, aby rohlíky nebyly tvrdé jako šutráky. Moc se ji to nelíbilo. Usoudil jsem, že bude ale vážně lepší tyto prostory opustit a už se nevracet. Byl jsem nakonec rád, že jsem mezi dveřma nedostal přes držku hadrem namočeným v dezinfekci.

Sednul jsem si do auta, sundal si korona fetiš hadr a zhluboka jsem dýchal. Korona krize funguje jako šperhák na Pandořiny skříňky a rychlovlak do socialismu. Co před koronakrizí nebylo přijatelné, to najednou přijatelné je a lidé to dokonce chtějí. Mnohamiliardové dluhy, tisknutí peněz, cílené krachy firem, zaklekávání na podnikatele, zakazování AirBnB a alternativních taxislužeb, šmírování telefonů a platebních karet, lidé sami volají po dalších restrikcích a státní buzeraci, celebrity si stěžují, že lidí pijí z kelímku a v obchodě vám to zpovykaný personál postaví tak, že jako zákazník můžete být vůbec rád, že vám v jejich smradlavém supermarketu vůbec prodají tvrdé rohlíky. Všude visí debilní budovatelská hesla jako „budějčáci, to dáme“, chybí mi už jen něco jako „nič virus, posílíš mír“. Skoro milion pitomců dalo dobrovolně k dispozici svoji pozici nějakému soukromému subjektu, aniž by měli jistotu v tom, co se s těmito údaji stane a jaké prostředky mají k dispozici v případě, že už ta data sdílet nechtějí. Z pizzerie vám nepřivezou jídlo, protože prý zrovna vaří pro fízly a strážníky, kteří „se starají o naše bezpečí“, totiž buzerují osamocené lidi v lese, že nemají roušky. Hotové represivní orgie. Za pár týdnů se jim podařilo dosáhnout toho, co se jim nedařilo celé roky. Už není třeba lidem zakazovat mobilitu a řvát na ně „jménem zákona, rozejděte se“, protože to dělají dobrovolně a ještě udávají druhé, že si dovolili sundat roušku, zapálit si cigáro nebo si na zahradě opékat buřty se sousedem.

 


 

Co zatím ještě nezákazali? Nezakázali se projet. Teda oni to zakázali, ale nemají to jak prokázat, takže s tím nic neudělají.

Jel jsem směrem na Hlubokou, pak zatočil doleva, kolem Bezdreva a pak zpátky na plzeňskou silnici. Myslím, že tohle je důvod, proč ideologové tak strašně nenávidí automobily. Nějak přišli na to, že lidem umožňují začít myslet na něco jiného, přepnout do jiného módu a změnit perspektivu. Což je něco, co ideologové rozhodně nechtějí. Ti potřebují, abychom se pořád něčeho báli, byli napnutí jak oběšencův špagát a panikařili. Jak řekla Greta, I want you to panic. A tomu se dá ujet. Pro moderního politruka hnus, pro nás zbytek populace požehnání.

A při té příležitostí se mi začaly vybavovat různé útržky informací.

V listopadu vypukla ve škole nějaká infekce. Asi polovina žáků odpadla. Měli zrovna naplánovanou besídku pro rodiče, ale museli jí zrušit, protože v den besídky bylo ze třiceti účinkujících žáků provozuschopných jen 11. Zbytek měl vysokou teplotu, kašel a u některých se to táhlo třeba deset dnů.

Někdy před vánoci chytil Kakuna nějaký ten školní moribundus. Žena se s ním odebrala k doktorce. Ta jí sdělila, že teď jsou mezi dětma nějaký nový bordely a že mají klidně deset dní teploty nad 38.

Pak to chytil Kakunův kámoš Šimon zvaný Šíma. Šíma na to potřeboval dnů sedm.

Chytil jsem to od Kakuny. Bolelo mě v krku, hlava a klouby, ale dalo se s tím fungovat. Chvíli mi bylo horko a chvílí zima. Trvalo to déle než obvykle, ale dalo se s tím přežít a za deset dnů jsem už o ničem nevěděl.

Krátce po vánocích jsem chtěl vykonat jeden rituál, totiž navštívit jedny staré známé. Doopravdy staré, pánovi je devadesát. Ale rád čte D-FENSe a polemizuje s některými články, zejména těmi o ekonomii, protože předtím učil na ekonomce. Jen je trochu oldschool a orientuje se spíše na přidanou hodnotu („Tak jsem poslouchal toho pana Sedláčka, jak mluvil o znalostní ekonomice. To byly ale blbosti. Musel jsem projít svoje záznamy, jestli jsem ho náhodou neučil, protože to bych se musel stydět.“). Já vždy nakoupím nějaké víno, knížky a uzeniny od Krahulíka, abych vyzkoušel, jaké mají starouškové žlučníky a vydám se jim popřát k vánocům a dopřát dědovi nějakou intelektuální zábavu. Tentokrát ale stará paní volala, že s dědou je to nějaký špatný: „Měl teplotu, mluvil z cesty, byl zmatený a usínal. Tak jsem mu zavolala rychlou. V nemocnici říkali, že je to buď chřipka nebo krvácení do mozku“. Usoudil jsem, že diagnózy mají dosud značně velký rozptyl a že za pár dnů si snad v budějovické nemocnici udělají jasnější obraz o příčině problémů starého pána. Jen jsem doufal, že mu suspektní mrtvice nepoškodí mozek natolik, aby začal respektovat Keynese. Za tři dny jsem zavolal a dozvěděl se od paní, že to byla chřipka, že mu dali paralen a pustili ho domů: „V nemocnici říkali, že je teď toho hodně, že letos ty chřipky jsou delší a horší než bejvaly, tak abych na něj dala pozor.“

Vybavil jsem si i další takové útržky, které někdo někde řekl a které jsem si nedal do žádné souvislosti, a které měly společného jmenovatele. Že jsou tady zase chřipky a že jsou letos nějaké horší jak co do příznaků. průběhu i co do trvání rekonvalescence. Tomu všemu dominovala hláška už ani nevím od koho, že „byl na lyžích v Itošce a přivez si odtud nějakej bacil, na kterej vůbec nezabírala antibiotika“.

A tak jsem začal přemýšlet o tom, zda ten problém vnímáme správně. Většinou to máme tak, že pro nás nejširší veřejnost začne problém existovat v momentu, kdy mu dáme jméno. Vyrábíme pro to abstraktní názvy. Globální oteplování, ozónovou díru, nadprodukci zboží, stres… tyhle věci by nikdo neviděl, kdyby nedostaly jméno, zůstalo by u toho, že „to je dneska hic“, „to to sluníčko dneska peče“, „to máme ale plný regály“, „dneska jsem toho měl moc“. Přešli bychom je bez povšimnutí, případně na ně nějak zareagovali, jako stovky let předtím, a život by šel dál.

Dá se na to pohlížet i opačně. Ročně zemře v ČR na různá onemocnění dýchacího traktu asi 8000 lidí, tedy asi 20 za den. Kdybychom neznali heslo „koronavirus“, pravděpodobně by si současných 145 nebožtíků za měsíc nikdo ani nevšiml a dotyční nebožtíci by skončili zasuti v nějaké kolonce zápalů plic nebo kardiopulmonárního selhání.

Koronavirus podle všeho už ve společnosti nějakou dobu úřaduje. Určitě nezačal 9. března. Sem tam proskočí veřejností nějaká zpráva, která nasvědčuje tomu, že tady úřadoval už dávno předtím, než dostal jméno a oficiální místa vzala na vědomí jeho existenci a začala ten jejich „boj“ s ním. Kromě toho čím dál častěji vychází najevo, že probíhá často asymptomaticky, například na Islandu to zjistili u poloviny pozitivně testovaných, a ta jejich „opatření“ jsou jen takový idealistický „šprajc“ přírodním zákonům.

Média nám vyrábějí před očima téma, které nejspíš nijak mimořádné a představuje scénář, který se pravděpodobně už mnohokrát odehrál bez většího povšimnutí. Celé téma žije z mediální hysterie a enormního zájmu politiků vytloukat z krize politický kapitál a prohlubovat moc státních orgánů.

Pomalu ale jistě se blížíme k bodu, ze kterého už nebude návratu.

Jo a ta fólie stejně byla k ničemu. Měla udělané prostřihy po 35 centimetrech, což je při šířce záhonku 90 cm moc. Musel jsem dojet koupit jinou do drogerie pana Česala na Lidické ulici, ta byla v pořádku a stála polovinu.

 


13.04.2020 D-FENS

12345 (392x hodnoceno, průměr: 1,41 z 5)
19 257x přečteno
Updatováno: 13.4.2020 — 22:03

Reklama

D-FENS © 2017