Společnost, politika a jiné hříchy
Rád bych jen v rychlosti občanům přiblížil dva debily, kteří se snažili vyvolat uměle rozruch u petičního stánku v rámci petice a dále takovou úvahu v souvislosti s volbami 2025 a justiční mafií.
Předvolební kampaň nabírá na obrátkách. Na předvolebním mítinku k Babišovi přišel jakýsi sice hůře pohyblivý, ale o to důsledněji zfanatizovaný spoluobčan a udeřil Babiše dvakrát holí. Ten musel vyhledat lékařskou pomoc.
Jak by řekl klasik, v posledních letech se nám tu rozmohla „ošklivá slůvka“. Některá jsou nově vymyšlená, ale horší to je slovy starými a normálními, jejichž význam se změnil. Nejednalo se však o významový posun, jenž je v rámci vývoje jazyka častý a přirozený. Tento posun je příliš rychlý a hlavně příliš velký, takže jde spíše o záměrné překroucení významu slov.
Velmi často slýchám nebo čtu v médiích a rovněž v místních diskusích o jakémsi období neomezené nadvlády obchodních či výrobních organizací (někdy nesprávně označovaných „technologické“, ale v češtině slovo „technologie“ znamená výrobní postup), které ovládají veškerou politiku a moc ve státě, Evropské unii, USA nebo dokonce v celém světě. Často je tento fenomén nadvlády kapitálu nad státní mocí označován slovem „fašismus“ nebo „korporativismus“.
Všichni známe takové to hýkání politických oslů, že „patříme na Západ“, a proto musíme podporovat Ukrajinu, která se geograficky nachází na východě a nachází se tam i sociálně, například kvůli korupci orientálních rozměrů.
Je úžasné, jak někteří autoři knih dokážou předvídat. Takové ponorky, roboty, rakety a atomovky bychom asi postupem času vymysleli, ale když má člověk cíl, ke kterému směřuje, je to tak nějak lepší a snazší. Novou techniku předvídají knihy už celá století.
Před více než pěti lety byl zveřejněn můj článek Zelená dohoda pro Evropu – bližší pohled. Byl výsledkem mých obav z vnímání sílících trendů uvádění zelené klimatické politiky v život. V té době společností toto téma příliš nerezonovalo, nyní se z toho již stal mainstream.
Protiruské sankce mnoho Čechů podporuje, protože se domnívají, že s někým, kdo anektoval cizí území a nevyprovokovaně vojensky napadl cizí, nezávislý a demokratický stát, se prostě nemluví.
V podstatě systém bojuje na všech frontách a občan si neustále myslí, že se tu bojuje za hodnoty a za ochranu demokracie a slušnost. Na základě mého prvního článku jste se dozvěděli, že tu demokracie není a je to dáno tak, že obyvatelstvo je neinformované a na základě toho pomocí voleb jsou neustále dosazované strany, které prosazují principy elitářské plutokracie, nikoliv principy demokracie, tedy kde zájmy generuje informovaná, široká veřejnost diskuzí.
V 90. letech byl významným společenským komentátorem Jan Čulík. Jeho Britské listy přinášely neotřelé pohledy na věci, které se v novinách a v televizi neobjevovaly. Četlo je hodně lidí. Já taky. Ale pak jednoho dne Čulík otočil o 180°. Začala ho totiž platit slavná Madeleine Albrightová.
No jo, sme tu banda nostalgiků. Vám schází sudeťáci, mně zase Československo. Podle mě sudetští Němci o svém osudu rozhodli sami. ČSR se k nim zle nechovala. I když mohla (...)
Mikromanagement dělal Babiš vždycky, až to bylo s podivem, čumělo to z něj jako sláma z bot. Intuitivní a emotivní býval také. Zas, intuice a emoce jsou v businessu také (...)
Ta byla v KSČ. :-) Nicméně názory má fajn, kromě appeasementu vůči Rusku. Neměl bych s ní jako s prezidentkou zásadní problém (při vědomí toho, že ČR není vojenská mocnost).
senátorka Kovářová například
A vida, ty seš ale zvědavej...