Děkuji všem účastníkům Dne pana Klobouka, ať už těm, které jsem včera potkal mezi Barrandovem a Štěrboholy, nebo těm, kteří se účastnili akce na vlastní pěst. Děkuji, že jste podpořili naši myšlenku a vystoupili ze stáda, které štastně hýká, že může kontrolovat samo sebe a pociťovat slastný strach z policejního postihu.
Nyní nastíním pár faktorů, které budou definovat situaci v následujících týdnech:
Partikulární východiska
aneb každý sám za sebe. Jak vypadá aktuální situace na našich silnicích: Začíná se to vracet do normálu. Pomalu vzniká vrstva řidičů, kteří už našli cestu, jak se systémem vyvorat. Jak?
1. Bambas-Gerät. Antiradar je debilní slovo, říkejme tomu detektor radaru. Detektor radaru je dobrý, áááno. Detektor radaru stojí jako lepší mobil nebo autorádio, podle mě by si ho měl pořídit každý. Je to základní zbraň v odboji. Panu Bambasovi se detektory radaru nelíbí, dokonce se nechal slyšet se svéráznou právně-technickou expertízou, že i pasívní detektor ovlivňuje funkci radarového měřiče, ale naštěstí to není pan Bambas, kdo tu tvoří zákony. Nevím jak vy, ale já si žádné měření rychlosti u policie neobjednal, přesto ho policie svévolně provádí a já cítím, že mám právo o tom vědět. Pokud by se detektory dostatečně rozšířily, může si pan Bambas nastrkat jeho drahý hardware na měření rychlosti do prdele, neměl by pak větší cenu než obyčejné osobní auto, ve kterém je namontovaný. Zůstává problém s MP a jejich laserovými pistolemi, ale protože jsou silnice ve městech dezolátní (aspoň viděno optikou Českých Budějovic a blahodárného působení pana Thomy), stejně se tam předpisy moc porušovat nedají a to ani s vědomím, že čím rychleji se jede, tím méně to drncá.
2. Individuální odboj. Byla hustá legrace, když jsem tuhle před jedním místem, kde se často měří (z ČB směr Halámky) ubral na 40km/h. Udělal jsem za sebou vláček, projeli jsme kolem bílozelené fabie s radarem, odpojil jsem vagónky, vrátil se asi kilometr nazpátek, obstaral další vláček, zase ho provedl kolem hlídky (za poněkud nevraživých pohledů obou policistů, ze kterých jsem vyvodil, že by mi to potřetí asi neprošlo). Pobavte se taky, je to kchůl a budete se cítit… tak nějak… bezpečně.
3. Korupce. Něco se šušká o tom, že jeden bod bude za tři až pět kilokreditů. Třeba ale úředníci nabídnou nějaký super mega bonus pack, například umazání třech bodů plus značková registrační značka už za 9.999,- odeslaných poštou v obálce domů.
4. Mindhacking. Bystřejším 411fans a několika populistům se podařilo vytvořit dojem, že to, co máme teď, je jen takové provizorium a po něm přijde nějaký service pack. Díky tomu umlčeli kritiky a projevy různých nepokojů, protože většinový konzument jejich propagandy se nechal ukolébat tím, že se s tím ještě něco bude dělat. Vznikl uklidňující dojem, že ani toto se nebude jíst tak horké, jak se to uvařilo a za nějakou dobu také vznikne pod laskavým vedením médií dojem, že kdo je proti, je totální blázen. Existují samozřejmě zcela tupí 411fans, kteří naopak vykládají, že zákon je nutno zpřísnit, nejspíš je to tím, že sami nemají řidičák. Ve skutečnosti neočekávám, že by se krátkodobě na zákonu něco měnilo, protože v této podobě vyhovuje všem, kdo jsou na jeho existenci zainteresovaní: politikům, úředníkům a policistům.
Statistiky a měření účinnosti
Pokud by se prokázala nedostatečná účinnost zákona, mohl by z toho být problém. 411fans se proto postarají, aby všechno bylo OK a nový zákon byl až o 99,973% účinnější. První pokus jsem již popsal, druhý publikovala MF DNES právě dnes, 8.7.2006. Silnice – za týden 20 zachráněných! hásá titulek. Nějak mi ušlo, před čím byli zachráněni. Nikdo je nevytáhl z hořících trosek ani jim neposkytl umělé dýchání, nestačili se zabít, resp. se nenašel nikdo, kdo by je zabil, což je jistě chvályhodné – zůstane to tak přesně tak dlouho, dokud se bude jezdit pomaleji, což bude trvat tak dva měsíce. O věrohodnosti použitých čísel nadále pochybuji. Počet nehod poklesne sám od sebe (definice nehody se změnila, nehody nebudou hlášeny) a škody klesnou, protože se budou podhodnocovat.
Při čtení dalších jásavých statistik nutno brát na vědomí, že nový zákon zavedl jen minimum nových povinností, například rychlostí limity zůstaly beze změn. Jediné, co zavedl, je lepší vynutitelnost, a ta mohla být dosažena již se zákonem původním.
Skutečná míra frustrace a agresivity na silnicících roste, zejména na straně těch, kteří už našli cestu, „jak to s těma bodama udělat“ (viz včerejší protestní jízda, při které se někteří jedinci cítili předpisovou jízdou vysloveně zdržováni a dávali nám to najevo). Najednou jim v cestě překáží spousta plebs, kteří ještě nenašli v systému zadní vrátka.
Atmosféra strachu
„Je správné, že se my řidiči bojíme“.
dopravní konzultant Huml pro MF DNES.
Ááááno.
Je správné, že se řidiči bojí (policie), občané bojí (státního aparátu), děti bojí (polednice) a zvířata bojí (rány klackem), protože se pak dají lepší ovládat. Sama konstrukce, kdy maximální rychlost je stanovena bez tolerance, je nástroj ovládání orwellovských kvalit. Řidič totiž nemá žádný přístroj, kterým by mohl dostatečně přesně určit rychlost jízdy a tak mu nezbývá než vycházet z tachometru, jehož údaj automobilky negarantují a který kvůli různým marketingovým i technickým vlivům funguje s přesností 10% a to ještě kdoví jestli. Díky nulové toleranci se celá věc dostala do roviny „chovejte se každý den hezky způsobně a pan policajt vám možná nenapaří pokutu“.
Cílem zákona je ve skutečnosti prohloubení závislosti občana na systému, což je mimochodem cíl vládnutí každé levicové strany. Kromě starosti o práci (na skrytě regulovaném pracovním trhu), bydlení (na regulovaném trhu bydlení) nebo ceny energií a paliv (stanovované několika polostátními megamonopoly) přibude ještě strach o jakési virtuální body, jejichž zbývající počet vám pan úředník možná laskavě na požádání sdělí.
One man army
Jak jsem včera postřehl během protestní jízdy, nesouhlas se zákonem přišli vyjádřit slušní lidé, žádná sebranka z autobazarů. Já už žádné další kolektivní akce proti paskvilu 411 pořádat nebudu, svůj díl práce jsem odvedl. Kdyby všichni udělali tolik jako my, kdo jsme připravovali všechny tři protesty… chci říci, aspoň já mám ohledně svého postoje k diskriminačnímu nezákonu nyní svědomí čisté.
Pokud má někdo z čtenářů zájem, může stanout v čele občanského sdružení proti bodovému systému. Jeho vybudování by trvalo zhruba tři roky a bylo by zcela oficiální, registrované, s předsednictvem a členskou základnou. Fungovalo by jako protiváha kampaní pořádaných 411fans, shromažďovalo informace o korupci, zneužívání pravomocí policisty, strážníky a úředníky a poskytovalo právní pomoc. Kromě poslání by se z toho pro někoho mohlo stát povolání. Není vyloučeno, že se toho časem zhostím, zatím se z toho nevidím. Kdo však má zájem, je mu tato idea zcela k dispozici pro vlastní účel.
Dokud se tak nestane, je to na nás každém. Držím vám palce.
(Zatím nikdo nehlasoval)