Budujeme systém sociálního kreditu

Featured Image

Tímto článkem bych rád okomentoval návrh soudružky Maláčové spočívající v tom, že kdo neposílá dětí do školy, ten nedostane dávky na bydlení.

Chápu, že tento hlas zůstane pravděpodobně osamocen, protože většinový pohled veřejnosti je takový, že je to hlavně bič na cikány a co je špatný pro cikány, je podle nich dobrý pro většinovou společnost, což vnímám jako neprozíravý krátkozraký přístup.

Nehodlám rozebírat některé aspekty návrhu paní ministryně, protože ty již byly diskutovány dostatečně. Podobně jako já ani mnozí další lidé nechápou, jak vylepší školní docházku dítka z chudé rodiny, když stát jeho rodičům sebere peníze na bydlení, což je může přivést do ještě větších problémů. Také si myslím, že k praktické aplikaci tohoto ustanovení prakticky nebude docházet, protože stará Žigová uplatní univerzální obhajobu, že tohle je dyskrymynáce a tím řízení o odebrání dávek skončí, protože příslušná úřednice jistě nebude chtít riskovat srážku s nějakými aktivisty v lepším případě nebo srážku s příbuznými staré Žigové v tom horším. Mafie podnikající se sociálním ubytováním je propojena s městskými úředníky a určitě se nestane, aby nějaká fuchtle ze správy sociálního zabezpečení ohrožovala sociální bydlobyznys. Nakonec tím nudou buzerovat nějaké bezmocné white trash chudáky, kteří berou dávky a nemocnému dítěti zapomněli napsat omluvenku. Jakmile dáte úředníkovi nějakou pravomoc, určitě ji zneužije. Dřív než později, spolehlivě a bez výjimky.

Stačí si vzpomenout na ty doby před zhruba pěti lety, kdy se schvalovalo odebírání řidičáků za neplacení alimentů. Také se tehdy říkalo, jen ve výjimečných případech, když všechny ostatní metody selžou a takový ty kecy. Dnes se řidičáky za neplacení alimentů odebírají jako na běžícím pásu.

Ale tyhle technikálie jsem vlastně řešit nechtěl. Vnímám to jako stavební kámen. Nikoli zásadní, ale je to taková jemná připomínka, že stavba probíhá.

Stavba čeho?

Téma se jmenuje „jak zavést systém sociálního kreditu v zemích Českých“.

Systém sociálního kreditu je vlastně princip enumerativnosti soukromoprávních pretenzí. Za běžných okolností platí, že občan může dělat, co mu zákon nezakazuje. Systém sociálního kreditu tento princip obrací v tom smyslu, že občan může dělat to, co mu stát a jeho instituce povolí, přičemž rozsah toho, co mu povolí, může ovlivnit svými předchozími skutky. Typické přitom je, že není souvislost mezi těmi předchozími skutky a tím, co režim dovolí. V systému sociálního kreditu se tedy občanovi stane – pokud je to vlastně ještě občan a nikoli jen subjekt vládních agend, že si nebude moci koupit letenku, protože přecházel mimo přechod. Nebo že nedostane dávky, na které má ze zákona nárok, protože děti mají neomluvenou absenci ve škole.

Pokud si tedy občan hudbu nahlas, v tradičním systému by mohl dostat pokutu za nějaký přestupek kvůli obtěžování hlukem, ale dál by žil svobodně. Když netřídí odpad, pravděpodobně by ho nikdo nepotrestal nijak. Pokud si hotelový host zarezervuje pokoj v hotelu a pak se nedostaví, mohl by po něm provozovatel hotelu požadovat nějaký poplatek, že zmařil jeho obchodní příležitost. Tím by to všechno skončilo.

V systému sociálního kreditu je to jinak. Tam si občan například pouští hudbu nahlas a kromě výše uvedených důsledků to rezultuje v to, že si navíc ještě nekoupí jízdenku do rychlovlaku, letenku nebo lístek do kina, protože je nedůvěryhodný. Někdy je to až směšné. Nedůvěryhodnost je možné si vykoledovat například za cheatování v počítačových hrách nebo za nevyzvednutí objednaného jídla.

Například majitelé psů by se divili, kdyby tušili, že systémy sociálního kreditu v Číně se často zaměřují právě na ně. Přečtete si například tento článek o systému sociálního kreditu ve východočinském městě Jinan, kde existuje bodový systém pro psy. Každý majitel psa dostane kupón a na něm je určitý počet bodů, které jsou následně odečítány za různé psí delikty, jako například venčení bez obojku nebo obtěžování soudruhů štěkotem. Možná vám to něco připomíná, pokud ne, jako nápovědu uvádím, že je možné dosáhnout má 12 bodů. V případě dosažení limitu následuje konfiskace psa lokálními autoritami a o jeho dalším osudu netřeba spekulovat. To jen tak pro ilustraci.

Systém sociálního kreditu si často spojujeme pouze s Čínou. Vlastně se o něm hovoří výhradně v souvislosti s Čínou, protože to je daleko a lidé tak snáze zapomenou, že se tenhle bordel implementuje tady, teď, před jejich očima, přičemž pokroky jsou nezanedbatelné. Jedním z nejvýznamnějších elementů systému sociálního kreditu je bodový systém hodnocení řidičů, který zavádí sociální kredit zcela nepokrytě. Ale obecně vzniká v semidemokraciích ten problém, že zavádění systému sociálního kreditu naráží na odpor a to jak institucí, tak jednotlivců.

Implementace systému sociálního kreditu za demokratických podmínek má svoje zásady, které je nutné dodržovat, aby se to dařilo.

Je třeba dělat to po malých kouskách. To asi není třeba komentovat, to je tradiční vaření žáby. Velké skoky jako bodový systém narážejí na negativní reakci vařené žáby a jsou zbytečně riskantní, protože se ve veřejnosti zformují opoziční skupiny a dělají problémy zase někde jinde. Tohle riziko pomine, když se to dělá pomalu a postupně.

Ideální je implementovat několik malých projektů, jako například odebrání řidičáku při neplacení alimentů, odebrání dávek na bydlení při nechození do školy a tak dále a soustavně o nich tvrdit, že se skvěle osvědčily. Pokud nelze prokázat, že se skvěle osvědčily v tuzemsku, je třeba vymyslet si nějakou jinou zemi, kde se skvěle osvědčily, třeba v Grónsku nebo někde jinde, kde není šance, že by to někdo ověřil.

Každé další dílčí opatření lze pak odůvodnit tím minulým opatřením. Třeba takto: Podívejte se, už sbíráme řidičáky za neplacení výživného. Sice je pravda, že řidičák a alimenty spolu nijak nesouvisejí, protože mezi obojím není žádná spojitost. Ale skvěle se to osvědčilo, třeba v Grónsku, a proto navrhujeme sbírat řidičáky i za chcaní na veřejném prostrantsví. To přece není taková velká změna, stačí nechcat mimo záchod a nenaštěkat nějaké buchtě do boudy, což je typově podobná činnost v jistých ohledech, a řidičák si budete moci ponechat.

Mnohem snáze to projde, když si k zavádění opatření vláda nějakou sociální skupinu, která není příliš populární a současně není mocná. Existují třeba menšiny, které jsou veskrze neoblíbené a nepočetné, ale umějí se dobře zorganizovat a tak si na ně nikdo netroufne. Třeba zubaři. To neplatí pro neplatiče alimentů, řidiče, kuřáky a podobně. Tyto menšiny jsou sice početné, ale nebrání se a tak je možné se na ně vysírat. Pak je třeba prodávat to tak, že to opatření, ačkoli svoji povahou je bez problému aplikovatelné na většinu, bude vnímáno tak, že je namířeno právě na tuto nepopulární menšínu a většiny se nedotkne. Otupí to pozornost většiny a projde to jako kulka hovnem. Také se to hodí na vyřazení případných oponentů, protože když se někdo opováží něco mektat, lze ho snadno utlouct větami jako „vy chcete víc mrtvých na silnicích“ nebo „vy chcete, aby děti nechodily do školy“, na což nebudou mít víceméně co říct a cesta bude volná.

K zavádění je třeba určitý sociální inženýring. Když nebude po ruce nějaká menšina, která by se dala popsaným způsobem zneužít, je třeba si jí vytvořit. Což zní hrozně složitě, ale pokud ovládáte média, není to až takový problém. Například proberte záznamy z dálnice, najděte nějakou šikovnou bouračku, namontujte na ní nějakou veselou story o tom, jak zbohatlíci v luxusních autech terorizují obyčejné lidi a když se něco brutálně neposere, jako například že vaše policejně-politické hnutí smete vládní puč, prosadíte tak například pokuty ve výši odstupňované podle příjmu řidiče, což by byl další důležitý prvek systému sociálního kreditu, kdyby se to bylo povedlo.

Je třeba soustavně všechno bagatelizovat. Na to se hodí věty „bude se to využívat jen v mimořádných případech“, „policie v každém jednotlivém případě pečlivě uváží“ a podobně. To vyvolá ve veřejnost dojem, že se jich to určitě nedotkne, i kdyby to vůči nim bylo relevantní. Samozřejmě že příslušná legislativa musí být napsaná tak, aby se tím klackem dalo zmlátit každého a kdykoli.

Důležité také je, aby občané neznali a ani nechápali, že existuje něco jako zásada proporcionality a materiální podstata právního státu. Jinak řečeno, že stát není oprávněn buzerovat každého libovolně jen tak na potkání, protože to jeho úředníci a silové složky chtějí, protože chtějí více moci a chtějí dobývat svoji rentu. Tyhle věci jsou vlastně nejpečlivěji střežené tajemství. Většina občanů nesmí tyhle věci znát a hlavně je nesmí chápat. Tyhle hovadiny jsou tady jen pro advokáty, co obhajují lumpy a že s tím stejně brzo zatočíme, protože kvůli nim není líp.

Osobně si myslím, že vybudovat systém sociálního kreditu v ČR je otázkou zhruba 10 let. Není to jen tím, že to čeští úředníci chtějí stejně jako to chtějí úředníci čínští, ale také čínskou propagandou a neskrývaným obdivem některých politiků k Číně. Vznikne v podstatě ze dne na den ze stavebních kamenů, z nichž jeden bude reprezentovat toto opatření soudružky Maláčové.

 


23.02.2020 D-FENS

12345 (405x známkováno, průměr: 1,31 z 5)
20 504x přečteno
Updatováno: 23.2.2020 — 21:45
D-FENS © 2017