„Kdo jsi svatý, ještě se posvěť a kdo jsi svině, nafoukni se pýchou, neboť jsi vyhrál – jsi Pán tvorstva a celý svět Ti leží u nohou !“
Tak toto je úryvek z tvorby PPU (pro partajníky, ve kterých nyní zahořel plamen vzdorného nesouhlasu, zkratka označuje legendární hudební těleso The Plastik People of the Universe), kteří dokázali vydráždit tehdejší rudé revoluční zmrdstvo zvané politbyro k zuřivosti již v dobách hlubokého komunismu, kdy většina dnešních zmrdů dospělců za sebou ještě tahala kačera nebo je teprve čekalo početí.
Svůj dnešní příspěvek proto věnuji všem, kterým není jedno, v jaké demokratické nesvobodě žijí a všem, kteří ještě nepozvedli zbraně k boji a ke konečnému zúčtování se zmrdy, ale kteří již cítí, že poslední zbytky pudu sebezáchovy nehodlají obětovat za ztrátu svých snů a později možná jen vybledlých iluzí z dětství. Brzy totiž může přetéct pomyslný pohár trpělivosti i zde v Čechách a my všichni pochopíme, že válka již dávno začala a že zmrdi seřazení v řadách masírují zbytky zdravé populace ze všech stran nejen ze Strakovy akademie, ale jaksi více lokálně po globalisticku, jak je poslední desetiletí dobrým zmrdozvykem.
Ale pro začátek by bylo dobré vymezit válečnou zónu a doplnit pro snažší orientaci seznam metod, jimiž na pozadí vtíravých reklam, vyvíjení psychického nátlaku manipulativním marketingem a vnucováním konzumního způsobu stylu života dochází tiše k zotročování a ožebračování každého jednotlivce i Tebe, kdo právě čteš tyto řádky.
O Babylonu, který tehdy vymezoval bojovou frontu, zpíval svého času již Bob Marley, kterého řadím mezi zasloužilé zmrdobijce působící in memoriam ještě dnes. Kdo rozumí anglicky, tak ví, co znamenají následující slova z písně Get up stand up:
We’re sick and tired of your ism and skism game
Die and go to heaven in Jesus‘ name, Lord
We know when we understand
Almighty God is a living man
You can fool some people sometimes
But you can’t fool all the people all the time
So now we see the light
We gonna stand up for our right
Pro ty, kdo by s tím měli problém, jsem úryvek zkusil přeložit, takže přijímám jakékoliv zlepšení překladu lepšími znalci jamajské angličtiny a pro zmrdy mám jednu radu: Šetřete síly, pro Vás je poselství reggae smrtelně nebezpečné ! Nuže překlad by mohl vypadat asi takhle:
Blijeme a jsme vyčerpaní vaší hrou –ismů a –iskismů
Chcípni a odeber se do nebe ve jménu Ježíše Krista, Pane
My víme, kdy máme rozumět
Všemohoucí Bůh je skutečný (ve smyslu „z masa a kostí“) člověk
Můžeš občas ohlupovat pár lidí
Ale nemůžeš oblbovat všechny lidi neustále
Taky teď chápeme to světlo
Povstaneme a vezmeme se za svá práva
A v tom oblbování a nutnosti vzít se za svá práva to je ! A že ta hudba ve své době svou jednoduchou přímočarostí vyděsila a ještě teď děsí pěknou řádku zmrdů ! Je to proto, že její poselství (jamajsky message) přesně vystihuje jeden z jejich základních postulátů, a to „lhát vždy o všem a každému“ i ve jménu jakékoliv extrémistické ideologie a vytvářet paranoidní žebříček na hlavu postavených hodnot, jejichž šířením jsou pak decimovány široké vrstvy obyvatelstva nevyjímaje žádnou sociální vrstvu. A právě v generalitě pojetí lži zmrdem je skrytá hloubka problému, zasahuje to v lepším případě denně každého od chvíle, kdy ráno opustí teplo domova do okamžiku návratu. V horším případě se může z bližního sdílejícího s vámi Váš domov vyklubat zmrd nebo zmrdice a to pak končí všechna legrace a člověk si musí vlastní přežití vybojovat i za cenu osobních ztrát.
Zákeřnost zaslepených zmrdů však nezná meze, takže si je nutno dát pozor už v době, kdy svého malého potomka zanecháte přes den v jeslích nebo v mateřské školce, možná Vám to přijde přitažené za vlasy, ale již zde se může vyskytnout první nebezpečí. Ve věku, kdy si malý pozemšťan vytváří návyky chování, jež se mu vryjí na celý život do paměti prostřednictvím interakcí jednotlivců v dětském kolektivu, může nastat přenos, a někdy velmi rychle, minimálně následujícími způsoby:
Dítě úspěšného certifikovaného zmrda
Je zpravidla navlečeno do drahého značkového oblečení ve stylu nejnovější módy a rozpoznává ostatní zmrdíky podle předražených bot Nike, pravé nevětnamské mikiny ADIDAS nebo masivního „řetízku“ ze 24 karátového zlata na krku (příprava na používání kravaty jako vizuálního identifikátoru v dospělosti), i když v dnešní době už nelze nevyloučit ani piercing prdele (přípravu pro budoucí kurz používání anální sondy u dospělců). Zmrdíci se vzájemně trumfují vymoženostmi svých drahých hraček, opovrhují těmi, jejichž rodiče na to nemaj a zastrašují ostatní děti s úmyslem udělat z nich identické degeneráty jako jsou sami. Díky nejrozšířenějšímu nástroji zmrdů – penězům – mohou získat určité výhody a v budoucnu to dotáhnout se svou schopností převádět cokoliv pomocí neviditelné ruky trhu na své peníze až na pozici prezidenta (platí jen pro malé země, u velkých zemí stačí být jen herec nebo agresor) a dostat tak do otěží pro zmrda jinak nedosažitelnou moc. Upřímně ! A v podmínkách vzájemného zmrdipřátelství a porozumění !
Dítě zmrda submisivního outsidera
Je infikováno obdobně nebezpečnou formou postižení, která v dětském kolektivu způsobuje zavlečení vulgárních slov a vynucování si pozornosti agresivním chováním. Je to následkem nebezpečného zazmrdování mezilidských vztahů, kdy doma dospělý zmrdí jedinec řeší svou frustraci nadávkami a rákoskou, protože ani v práci ani doma nemá autoritu a celoživotně ho provází nejistota a strach krysy zahnané do kouta. Mentální vývoj dítěte je pak častými výpady submisivního zmrda negativně ovlivněn a jeho mysl narušena ještě před přivedením do jeslí – většinou bohužel celoživotně, i když výjimky samo-odzmrdování také existují v nenulové pravděpodobnosti a jim zejména je třeba smeknout klobouk před mírou urputnosti jejich boje. Nic dítěti nepomůže před výpraskem, protože despekt v dětských očích nebo v očích ženy dokáže zakomplexovaného zmrda pěkně rozpálit. S malými agresivními zmrdíky znalými pouze násilí se ostatní bavit nechtějí, což je z normálního kolektivu vyděluje. Nezbývá jim, než se shlukovat, vytvářet na okraji zájmu kolektivu loupeživé tlupy a v převaze několika proti jednomu přepadávat jiné nevinné hodné hrající si děti. V budoucnu je očekává raketový vzestup „popularity“, divoké svíjení v rytmu disko, závodní jízda testovacího pilota motocyklu simpson enduro a následně půllitr s pivem a nápisem „Chlapi sobě“. Nežli promarní svůj život kariérou gangstera, neodbytného poradce pro životní pojištění nebo dožijí jako žoviální moderátoři nočního televizního teleshopingu či v jiné formě ambiciózního outsidera, stejně se nakonec poroučí do propadliště dějin, ale zanechají za sebou rigol, ve kterém tráva 100 let neroste. A pochopitelně mohou nakazit svoje potomstvo, aby zachovali spirálu degenerativního cyklu svého druhu.
Podaří-li se Vám při výchově potomka přes podobné nástrahy proplout, dáte svému dítěti do budoucna možnost mít rád, navázat kvalitní vztah, schopnost vytvořit si vlastní svět, který bude rozvíjet apod. . Zvládne-li přechod do dospělosti, bude schopno se o sebe postarat a nenechá sebou jen tak vorat. Na rozdíl od zmrda, který považuje za povahový klad být svině – viz. prolog, má duševně zdravý člověk možnost mít přátele a ne jen klienty, se kterými chlastá do bezvědomí, rodinu a ne jen zmrdici, která se přisaje na jakéhokoliv sponzora, který ji přijde pro její životní styl přijatelný atd. . V Babylonu živeném zmrdy je totiž pravidlem opačná polarizace běžných návyků chování a jednání. Když se k Vám blíží zmrd s úsměvem na rtech, znamená to, že mu pravděpodobně stojíte v cestě jeho kariéry a že se Vám chce vetřít do blízkosti, vykrást všechny myšlenky z Vaší hlavy a následně Vás odstřelit, aby zaujal Vaše místo. Je-li zmrd blížící se k Vám naopak podmračený, pak ho vydráždilo, že na něco tak jednoduchého jako třeba nová myšlenka, nepřišel na místo Vás sám, a proto vás nenávidí, že mu berete jeho šanci na výsluní, o níž je skálopevně přesvědčen, že náleží jen jemu. Je to svým způsobem výraz jeho obdivu. Ve snaze předhonit Vás je připraven udělat i podraz, hlavně že účel světí prostředky, protože on se chce mít taky dobře. Zmrd má naivní představu, že zabírat židli v teplé kanceláři znamená ráno si pospat, zatímco dělnická třída již cedí krev od 6h v nevytápěných zavšivených výrobních halách a flirtovat se sekretářkou za občasného rušení telefonů jiných zmrdů, kteří ho omračují výhodami zasunutí své anální sondy v podobě nabídek a „dobrých obchodů“, které zmrd nemůže odmítnout. Je v tom přímo utvrzován komerční produkcí sraček jako je třeba seriál Pojišťovna štěstí. Zmrd je současně hnán touhou stát se společensky vyhledávaným a respektovaným jedincem, čehož má v úmyslu dosáhnout získáním pozice nejlépe v terciárním sektoru (proto se tlačí tolik zmrdů v kancelářích), kde nevytváří hodnoty, ale pouze parazituje na práci těch, co má pod sebou a používá svou anální sondu k lezení do prdele těm nahoře. Kromě všudypřítomného maskování kravatou, jež se v kancelářské práci vyskytuje často, touží hlavně po odpovídající pozici na své vizitce, která mu je potvrzením jeho vlastní velikosti a nároku na pořádnou výplatu.
Peníze proto symbolizují kontakt s první frontovou linií zmrdů, která prověří osobnostní integritu každého z nás !!! Jakmile si člověk rychle nevytvoří zdravý poměr k hodnotě peněz a nepochopí cenu, kterou za jejich získání bude platit, může záhy rozšířit početnou populaci zmrdů a ztratit v životě mnoho, co později vyvažuje zlatem. Viděl jsem jeden film, kde se zmrd anglický badatel někde v Tibetu chtěl dostat do skalnatého údolí duchů, kde před ním každý ignorant bez úcty k hodnotám předků, záhy zkameněl jakmile duchy uviděl a vyděšený domorodec mu odmítal poslušnost, že dál za skálu už musí sám. Zmrd se domorodce povýšeně zeptal, co mu brání ho doprovodit, že mu „dobře“ zaplatí. Primitivní domorodec odvětil bázlivě, že se nebojí ztratit život, ale že by nikdy nechtěl ztratit svou duši. Všichni přece znáte nějakého workoholiče ve svém okolí, kdo nezná nic než svou práci až se jednoho dne probere ve 40ti u psychiatra, který mu musí na místo jeho rodičů komplikovaně vysvětlovat, proč mu utekla manželka i s jeho penězi, že jiní lidé mají kromě práce také přátele, rodiny, děti, že čtou knížky a věnují se nějakému svému koníčku. Pro zmrda jsou po většinu jeho života podobné záležitosti španělskou vesnicí. Spoután strachem z toho, že by někdy udělal chybu a nebyl tím nej nej nej bourákem v širokém okolí, si nedokáže uvědomit, že udělat chybu je lidské, že důležitější je postoj, jaký člověk zaujme a způsob, jak chybu napraví. Takové věci si však zmrd ani náhodou nepřipouští a na svá bedra si bere zásadně úkoly, které z pohledu normálního člověka nemá šanci úspěšně zvládnout. Všichni vědí, že k dokonalosti vede trnitá cesta, že člověk mnohokrát klopýtne, než dospěje zkušenostmi zocelen k cíli. Zmrd je však přesvědčen, že v jeho případě je možno si všechno koupit. proto jsou pro zmrdy ikony typu „peněz“ tak magické. Nahrazuje jim to absenci charisma, intelektu a citu a živí to jejich submisivitu a touhu po trpném pocitu (pozn. převzato pro křišťálovou čistotu výrazu od komentujícího Kráťi) zažívání hanby vlastní existence.
Systém řízený megazmrdy/akcionáři všem programově servíruje povrchní úhel pohledu, používá ikony a nebo glorifikuje konzum a zaměňuje příčinu za důsledek, aby vykolejil alespoň duševně slabší jedince a přetvořil je na nástroje své moci. Samostatně myslícího člověka je těžké přesvědčit, aby se podílel na expanzi zmrdích nesmyslů, ale snadno ovladatelnému zmrdovi stačí vložit do jeho mozku program a on se jím řídí, neptá se, ale defétisticky „zhodnocuje“ sebe jako anální komoditu akcionáře a opájí se subjektivním nárůstem vlastní hodnoty neb se tím zařadil mezi občany 1.kategorie – ty vyhledávané, zdravě perspektivní, s pro-aktivním přístupem a dostatečnou mírou flexibility schopné změnit svůj postoj kdykoliv mu to někdo nad ním poručí. Zmrd k tomu, aby se cítil úspěšný, nepotřebuje vyzrávat, ale rovnou si přivlastní tuto vlastnost a od každého si vynucuje potvrzení vlastní nenahraditelnosti a velikosti.
Nevěřím na to, že existuje nějaký vůdce mystik, který by mohl lidi z Babylonu vyvést a ukázat cestu, věřím ale, že každý máme šanci vytvořit si vlastní vkus a v rámci možností i vlastní názor na to, co je pro každého v životě důležité. Bdělost vědomí je stav, jakého musí dosáhnout každý sám za sebe a hlavní je nenechat sebou vorat, nenechat se zastrašit a být sám sebou – to je nestrašnější zbraň proti zmrdům !!! V ostatním má každý volnou ruku.
Aby to nebylo tak obecné a na důkaz podpory předchozích úvah uvedu na závěr jeden konkrétní příklad pro pobavení, který se mi osobně stal v r. 2000 a který mi potvrdil dosud nevyvrácený postulát, že při správné konstelaci má i obyčejný člověk nenulovou pravděpodobnost domoci se svého práva, když narazí na arogantní přístup zástupce velké firmy, která ho chce navzdory všem svým nabubřelým reklamním sloganům umlčet, aby se vykroutila z odpovědnosti za zmršení zakázky.
Její název z pochopitelných důvodů neuvádím, neboť se jedná o typický postup pro případ nesnází vy(de)generovaný partou chytráků právníků, kteří mají ochránit širší zájmy pánů akcionářů a hlavně míru jejich výnosů. Zmrdy předem upozorňuji, že nečtou fejeton, ale zkrácený popis skutečné události. Doslovné znění proto s ohledem na jejich snížený práh vnímavosti uvádím tučně kurzívou v „uvozovkách“.
Na podzim r.2000 v Praze můj kolega zjistil, že zapomněl nechat na Slovensku svému tátovi cestovní pas (něco tu vyřizovali) a jelikož dotyčný kolega urgentně odjížděl na měsíc do zahraničí, dal mi telefonicky instrukce, abych se mohl zastavit u něho doma, vzít pas a poslat ho přes mezinárodní kurýrní službu domů na Slovensko. Záležitost spěchala, neboť v polovině října měl jeho táta sraz tuším že nějakých speleologů v Polsku a hodně se na něj těšil, protože se tam měli potkat v nějaké neskutečné sestavě po letech.
29.09.2000
Navštívil jsem nejbližší pobočku kurýrní firmy v Praze 1, vyřídil formality, vysmahnul 1 790 Kč a spokojen se odebral svou cestou.
Po třech dnech nám však začínalo být divné, že se nic neděje. Opakovaně jsem volal jejich informační linku, abych zjistil, kde je problém. Fakt se snažili, a tak jsem se dozvěděl, že zásilka z Prahy na Slovensko letí nejdřív do Bruselu, pak přes Vídeň do Bratislavy a odtud na místo určení apod., nicméně má zásilka byla stále k nenalezení, kdyby v tom nefiguroval ten výlet do Polska, možná bych nebyl tak vytrvalý, neboť jsem to chtěl mít jen za sebou a vyřízené.
06.10.2000
I když jsem byl už celkem nasraný a několikrát denně z pracovníků kurýrní firmy zkoušel vydolovat, co se děje, situace nedoznala změny – tehdy mě po telefonu ujišťovali, že bude zásilka ráno tutově v Bratislavě. Vracel jsem se právě autem z Vídně, tak jsem se nabídl, že se ráno můžu zastavit na letišti v Bratislavě, kde mají pobočku a osobně to na místě vyřídit. Stalo se, ale bez toho vyřízení – na mou otázku, jak se k celé záležitosti hodlají postavit, jsem dostal radu ztrátu zásilky reklamovat. Musel jsem tu nemilou zprávu zavolat tátovi dotyčného kolegy, který už byl v důchodovém věku a jehož čekalo martyrium při vyřízení expresního vystavení nového pasu a pokuta za ztrátu toho přepravovaného, kterou ani nezavinil. Cestou na hranice s ČR jsem se spojil s operátorkou kurýrní firmy, po X-té načrtl situaci a poprosil ji, ať mi na e-mail pošle instrukce ohledně reklamace ztracené zásilky. Když jsem dorazil domů do Prahy, přečetl jsem si instrukce a vyčerpal se sepsáním náležitostí reklamace, abych na nic důležitého nezapomněl. Kompenzaci škody jsem vyčíslil následovně:
2 500 SK ztráta cestovního pasu
2 400 SK expresní vystavení nového pasu
1 790 Kč cena podání zásilky vč. jejího pojištění
Útratu za benzín díky zajížďce do Bratislavy a provolané telefony (částečně i ze zahraničí na infolinku v ČR) jsem nechal plavat. Po odeslání reklamace faxem mi poprvé došlo, že jsem se stal účastníkem dost kuriózní situace, neboť jsem za celý život neslyšel, že by dotyčná firma ztratila někomu zásilku, a tak jsem předpokládal vskutku velmi citlivý přístup k mé reklamaci, neboť kdyby je vláčel bulvár na svých stránkách, měl by jejich tiskový mluvčí plné ruce práce. To jsem ale ještě neznal D-FENSe a jeho aktivity, jež magnetizují zmrdy v jejich zuřivých výpadech na zpochybnění jakýchkoliv jejich životních jistot. Prakticky obratem jsem ještě ten samý den dostal opět faxem stručné vyrozumění o potvrzení reklamace s ujištěním „pečlivého prošetření a okamžitého informování o výsledku reklamačního řízení“. Nechtěl jsem, aby si táta mého kolegy spojoval se mnou ztracení zásilky, tak jsem mu hned 6.10. poslal peníze, abych měl jistotu, že má všechno k vyřízení nového pasu, takže mě z principu zajímalo, jak se při reklamačním řízení zachová kurýrní firma. Připomínám, že jsem cestovní pas odeslal jako soukromá osoba a ne za firemní peníze.
12.10.2000
Přišlo vyrozumění, po jehož přečtení se mi začala vařit krev. Ve vyjádření mi psali, že bylo šetření ukončeno, ovšem „i přes intenzívní pátrání se nepodařilo Vaši zásilku lokalizovat, a proto bude tato reklamace postoupena“ pojišťovně zajišťující pojistné krytí. „Máte-li nějaké otázky nebo další informace týkající se Vaší reklamace, obraťte se prosím na níže uvedenou adresu“ – tam byla adresa a kontaktní osoba pojišťovny. Pod adresou byl odstavec, který mi vyčerpávajícím způsobem vysvětloval, že zásilka měla pojistku „na 20,- USD a pojištění kryje jen ji a přepravné v plné výši“. V souladu „s bodem 13 (pozn. nevím, jestli to není provokace mít 13 zrovna v tomto bodě přepravního řádu) obchodních podmínek uvedených na zadní straně nákladového listu“ mi oznámili, že „nenesou odpovědnost za případné škody nebo nepřímé ztráty vzniklé v důsledku zpoždění nebo nedoručení zásilky a tyto nelze kompenzovat.“ A pokračovali .. „Protože si ale uvědomuji, že jste se dostal nedoručením zásilky do určitých potíží. rád bych vám nabídl alespoň jako morální odškodnění možnost kompenzace v podobě zaslání jedné zásilky do hodnoty 2 000 Kč na náklady XXXXX. Pokud by Vám tento návrh vyhovoval, potvrďte prosím Váš souhlas zasláním podepsané kopie tohoto dopisu na faxové č. xxxxxx“. Následovala omluva jako v úvodu sdělení a následující prohlášení, které mi vyrazilo dech: „ …. věřím, že tato výjimečná shoda nepříznivých okolností neovlivní Váš názor na kvalitu námi poskytovaných služeb a že i na nadále budeme spolupracovat k Vaší plné spokojenosti. Zároveň mi na tomto místě dovolte, abych Vám také poděkoval za uznání profesionality a přístupu našich pracovníků při pátrání po Vaší zásilce.“
Když jsem přestal vysílat temné rituální hrozby na adresu zmrda, který mě chtěl takhle vojet, říkal jsem si, že než mu vytrhnu páteř, musím se nejdřív uklidnit. Zahodil jsem tu sračku do šuplíku a odjel na dovolenou vyčistit si hlavu spanilou jízdou na svých oblíbených místech v zahraničí, měl jsem 30 dní na odpověď, tak jsem si je nechtěl kazit.
09.11.2000
Zbývaly 3 dny do konce lhůty a zmrd z kurýrní firmy byl ještě tak drzý, že urgoval opakovaně zaslání mého souhlasu s jím navrženým postupem, čímž mi připomněl, že bych si neměl nechat srát na hlavu. Možná ho již jeho nadřízený poučil o tom, jak by to mohlo jejich firmu tak nějak globálně poškodit, kdyby se mu to vymklo z kontroly. Byl to poslední telefonický kontakt, neboť jsem mu oznámil, že bych měl již brzy dostat reakci mého právního zástupce, jež se tím již druhý týden zabývá a podle jeho doporučení zvážím další postup (bývá dobrým zvykem nespěchat s úřední odpovědí a nemá-li člověk přechodný nedostatek peněz, reagovat až těsně před posledním možným termínem). Na jeho bláboly o nedotknutelnosti jejich asi 3 mm velkými písmenky psaných obchodních podmínek na zadní straně přepravního listu, jsem mu odsekl, že je mi jedno, kdo mi výdaje za škodu, kterou mi prokazatelně způsobili, zaplatí, jestli to bude jejich firma, on osobně nebo TV NOVA a prásknul jsem mu telefonem se slovy, že přednost bude mít výše a rychlost nabídky. Říkal jsem si, že věc je pro mě nejistá, nicméně rozhodnutí dotáhnout to do konce bylo pevné. Nechtěl jsem otravovat žádného známého s potřebnou právní erudicí a rozhodl jsem se, že je aspoň pořádně vyděsím a celou věc pojmu po svém, v nejhorším přijdu o prachy, které mě už stejně opustily, nicméně jsem se dal do psaní.
Zmrdovi jsem v mém „stanovisku“ vyjádřil rozhodnutí dokázat jim dle rozkladu kauzy mým právníkem, že mě poškodili v rozsahu uváděném v mé zprávě dne 6.10.2000 vzhledem k tomu, „že tato prokazatelná škoda vznikla v přímé souvislosti s nedodržením uzavřené přepravní smlouvy mezi XXXXX a mnou ze dne 29.09.2000, a to z důvodů na Vaší straně“ a uzavřel jsem to provokativní proklamací „Máte-li pocit, že vzhledem k velikosti Vaší společnosti nemáte zapotřebí nést odpovědnost za své zcela evidentní pochybení a arogantně ignorovat popřením mých prokazatelných nároků zákonné normy této země, potom Vám tímto oznamuji, že jsem rozhodnutý celý případ medializovat a nechávám na Vašem finančním oddělení, aby Vám sdělilo, jakou ztrátu tímto XXXXX dosáhne, bude-li narušena důvěra veřejnosti a Vašich zákazníků v preciznost Vaší práce. Tato, jak říkáte, „výjimečná shoda nepříznivých okolností“ neovlivní výrazným způsobem můj názor na služby poskytované XXXXX, ale buďte ujištěn, že nemám ve zvyku platit za chyby jiných a že využiji svých práv v rozumném rozsahu způsobem, jaký jsem uvedl v předcházejícím odstavci. Pojistné krytí a kompenzaci vzniklé škody prosím poukažte na následující bankovní účet:“ A nezapomněl jsem mu připomenout, ať si to navýší o 20 USD pojištění, na které mám taky nárok. Byl jsem pln očekávání, jestli to vyvolá nějaký poprask.
16.11.2000
Zmrd ve zprávě, kterou jsem toho dne obdržel, přehodnotil svůj postoj a stručně mě informoval, že „Váš požadavek o náhradu vzniklých nákladů bude znovu posouzen avšak bez předložených dokladů to není možné“. Na jeho žádost jsem si nechal ze Slovenska poslat žádané doklady a přeposlal je k jeho rukám a přemýšlel, jestli to ustojím a o důsledcích toho, že si mě pravděpodobně vložili na svůj „blacklist“.
03.12.2000
Pojišťovna kurýrní firmy poslala oznámení datované dne 3.12. 2000, kde mě likvidátorka informovala, že mi poukazují na účet plnění ve výši 1 790 Kč + 800 Kč (tehdy byl dolar hodně nahoře, ale byl to jejich výpočet).
06.12.2000
Zmrd z kurýrní firmy mi poslal faxovou zprávu, ve které uváděl, že „Váš požadavek o náhradu vzniklých nákladů byl znovu posouzen a na základě přiloženého potvrzení a prostudování příslušného zákona o správních poplatcích 145/Zb, ve znění novely 232/99 – položka 23 Vám bude částka 4 910 Kč poukázána na Vámi uvedený účet xxxxxx“, kam k mému údivu uvedená částka vskutku během několika dnů dorazila. Navíc ten kretén srovnal kurz Kč a SK na 1:1. Ať se mi pak nikdo nediví, že mám ke zmrdům mírně sadistickou averzi a tasím zbraně okamžitě, jakmile jsou na dostřel.
Tahle kauza mě poučila minimálně v tom, že principiální chyba není v systému jako takovém, který aby zvládl komplikované logistické procesy, tak využívá moderní technologie, ale ve zmrdovi, který se v jeho personálu nějakým řízením osudu vyskytne a propůjčí se k používání arogantních postupů vytvořených jinými skutečně nebezpečnými zmrdy v pozadí, kteří své zkurvené ISO certifikované postupy legalizují namísto toho, aby dodržovali zákony a aby v podobné situaci při zachování slušnosti zvolili nejméně bolestivý a oboustranně přijatelný způsob řešení, k jehož provedení jsem jim dal povícero možností. Ale oni dopředu předpokládají, že si každý nechá srát na hlavu a vůbec jim nedochází, že se sami mohou dostat do prekérní situace. Mohu čtenáře ubezpečit, že kdybych autora té zmrdisměrnice potkal tváří v tvář, tak mu zaseknu sekeru mezi lopatky, aby už neškodil, neboť jinak odvedli všichni pracovníci dotyčné firmy fakt usilovnou práci při snaze zásilku vypátrat. Když jsem hledal místo, kde u nich nastala chyba, zjistil jsem také mimochodem, že do města, kam jsem zásilku adresoval, to vůbec nedoručují. To jsem však nemohl tušit, když to jejich pracovnice na přepážce přijala, opatřila jejich firemním igelitovým obalem a hodila do přihrádky k ostatním zásilkám k odeslání, co tam měli, aniž by mě na něco takového upozornila – to bych se asi musel projet nějakých 800 km tam a zpátky, za což jsem byl výměnou ochoten zaplatit tak vysokou cenu. Klidně se taky mohlo stát, že to jiný zmrd mohl zahodit ve slabé chvilce nerozhodnosti do koše, protože ho neomráčil název žádné firmy, ale jen jména odesilatele a příjemce a adresa doručení mimo jejich pokrytí, ale to mě jako zákazníka nemusí zajímat, když ode mě zásilku přijmou a vše si pečlivě ověřují.
Doufám, že tentokrát se čtenáři zaměří v diskusi na možnosti skutečného konkrétního potírání jednání arogantních zmrdů a přihodí své vlastní zkušenosti z bojové fronty. Zmrdům doporučuji, aby zvážili svoje síly při psaní zuřivých reakcí, tohle bylo teprve zahřívací kolo a je nás takových víc, kdo již zahájili frontální protiútok a kdo jednoho dne posledního z Vás dorazí.
Zatím se může každý v kontextu článku zamyslet nad marketingovými slogany kurýrních firem, které v kontextu přístupu výše citovaného zmrda, zní spíš jako výkřiky do tmy.
(Zatím nikdo nehlasoval)