Každý z nás se setkal s axiomy. Jedním z nich je například tvrzení, že 1 + 1 = 2. Bral jsem to jako fakt, a nikdy jsem se pochybnostmi o tomto tvrzení netrápil. Teprve na přednášce matematiky nám jakýsi Prof.Ing…., Dr.Sc. zkusil dokázat, že jedna a jedna nemusí být vždy dvě. Ale nechtějte po mě, abych vám zopakoval jak.
Axiom je z definice takové tvrzení, o kterém se dopředu tvrdí, že je pravdivé, a tudíž se nedokazuje. Pokud si ze střední pamatujete Euklidovy věty, dalo by se říct, že Euklides nekecal, ono mu to fakt funguje. Horší už je to s definicí pravdy. To je velmi ošidné slovo. Mám například v práci kolegyni, která trpí jistým stupněm deprivace, a která po vyslovení jakéhokoli tvrzení si je upřímně jistá, že řekla pravdu, i když se daná skutečnost nikdy nestala nebo se stal její opak. Diskuse s takovou osobou je pak slušně řečeno nahovno a nezbývá mi, než se na jakékoli jednání vybavit kopiemi emailů a dalšími důkazy, které vyvrátí případné myšlenkové veletoče mé favoritky. Že to zdržuje od produktivní práce asi není třeba vysvětlovat. Ale to jsou jen malé žabomyší problémy proti tomu, co nám předvádí lidé ovládající veřejný prostor.
Budeme-li se pídit po definici významu slova pravda, asi moc dobře nepochodíme, protože kvůli takové definici si rozbíjejí hlavy i dnešní filozofové. Možná je to tím, že pravda je příliš subjektivní pojem. Svítící slunce a třicetistupňovou teplotu bude vnímat jinak zákazník aquaparku, jinak dlaždič ukládající rozpálené kameny do chodníku a jinak africký inženýr, který konečně odloží zimní bundu, a přitom všichni budou mít svou pravdu. Zakladatelé našeho státu se dopustili obludné chyby, když ze standardy o vítězící pravdě rozhodli, že sekulární stát nemůže mít ve státním znaku slovo Boží. Protože v tom případě je objektivně jasné, že v daném výroku je diakritická chyba. Správně by tedy mělo být PRAVDA VÍTĚZI: Jsou-li ve střetu různé názorové skupiny se svými pravdami a jedna ze stran vyhraje, vyhraje právě ta jedna pravda a ty ostatní pravdy mají prostě smůlu. Upravený výrok jednoho lihouna, který si do stejného tvrzení přidal slovo Láska, Lež a Nenávist je jen další deformací, neboť podle tohoto plytkého a otravně opakovaného tvrzení poražení jen lžou a nenávidí. Filozofická otázka tedy zní: Jsou-li vyznavači výroku o pravdě a lásce tak nenávistní k oponentům, nepopírají tím sami sebe? Samotný výrok bych tedy přesunul z kategorie pravd do kategorie manter.
Nechme stranou skutečný význam mantra tak, jak přišel z Východu. Věnujme se tomu, jak je princip neustálého opakování jakéhokoli tvrzení měněn na pravdu a někdy i na axiom. Kdysi jeden slavný politik pravil: „Demokracie není dokonalý systém, ale je to to nejlepší, co lidstvo doposud vymyslelo.“ Přestože je výrok už hodně vousatý, je neustále opakován a vrací mě do doby mého dětství, kdy se totéž tvrdilo o socialismu. Tehdy nebyly k dostání některé druhy zboží, lidé nesměli svobodně vyjádřit svůj názor a neustále se strašilo velkým nepřítelem, který nás chce zhubit. Protektorátní režim se kromě perzekucí oponentů snažil udržet moc opakováním manter a otupit tak myšlení plebsu. Dělal to do té doby, než mu došly zdroje, a nakonec se mocní tohoto světa dohodli, že sféra vlivu se posune o pár set kilometrů ve prospěch jednoho z hráčů. Sehrálo se velké divadlo, vzniklo několik vykonstruovaných falešných hrdinů a plebs byl otočen o 180 stupňů. Následné grandiózní přerozdělení majetku ve prospěch nositelů nových manter pak proběhlo vez většího krveprolití.
Porovnám-li jednotlivé jevy ve společnosti tehdy a dnes, nacházím až nezdravě mnoho společných znaků, které mě vedou k předpovědím, které další události budou v určitých obměnách následovat. Bohužel parametry a kulisy dějin jsou podstatně jiné a hrozí, že tentokrát se nebude jednat v rukavičkách. Na to se po světě nějak nezdravě moc střílí.
Kéž bych neměl pravdu.
05.11.2023 Pako
(146x známkováno, průměr: 1,51 z 5)