Ať nám ty kozy chcípnou! - zpět na článek

Počet komentářů: 117

  1. Je vůbec naděje, že se tohohle lidi zbaví? Není to tak trochu jejich přirozenost, „srát“ se do ostatních? A ruku na srdce – kdo z nás to v sobě nemá? Možná tak Urza a snad i autor. Jinak se do ostatních sere téměř každý. Jenom tenhle do silničních pirátů, tamten zas do muslimů a jindy třeba do homoušů. Tím se mi zhnusili třeba Svobodní. Tam je to v diskusích pořád jen svoboda svoboda, ale jen když jde o prachy. Třeba o daně. Ale jak dojde na odlišnou víru/sexualitu, už je to tam zakazovač na každém rohu.

    1. To je věru velmi jednoduché. Když je zakázán klacek, kterým by šel přetáhnout konkrétní jedinec, který působí konkrétní újmu. Pak jen hlupák bude čekat až bude „na špatné straně meče“. Ale aktivně provede preventivní úder (preemptive strike) v podobě institucionálního nařízení.

      Jeden hodně jezdí a bojí hovad za volantem – šup represe na řidiče. Druhý nechce vyletět do luftu – šup zákaz muslimů. Atd. Je to hloupé? Je. Ale mizerným řidičům to tolik neublíží a zlepší to jejich pozici řidiče. Viz článek.

  2. Člověk se může smát, brečet,…, ale smysl života je potřeba. Buď ho dá Bůh nebo pár lidí hledá náhrady a zbytek zabředne do žabomyších sporů.

    Nedávno vyšel článek o paní co 30 let spouští závory. 9 z 10 lidí tady ji bude mít za neúspěšnou a najdou se tací, kteří ji otevřeně pohrdají. Přitom právě ona je ukázkou člověka, který umožňuje společnosti dlouhodobě fungovat. Nemá velké ambice a nemá s tím problém.

    Chce-li někdo šplhat po zdi, potřebuje především tu zeď. Dnes je však tlak, aby šplhali všichni. Pak ale nezůstává nikdo, kdo by tvořit tu zeď. Vzniká amorfní chuchvalec šplhačů, kteří si šlapou po rukou a po hlavách. To jednak bolí a druhak je to velice vratká konstrukce. Pak je srážení docela efektivní strategie.

    Jak z toho ven? Cesta je triviálně jednoduchá, ale velice náročná. Vrátit důstojnost lidem, kteří dělají těžkou nezajímavou a často nekvalifikovanou práci. Na jedno zajímavé motivující místo připadá 10-15 nudných rutinních (možná i víc). Jenže oba typy míst jsou potřeba. Kapitalismus inherentně pohrdá rutinou, komunismus zase elitou. Oboje je fundamentální chybou. Stabilní a fungující systém potřebuje nejen obě skupiny, ale také respekt a spolupráci obou skupin.

    Bez Boha je to samozřejmě těžké. Jeden z hořkých plodů evoluční teorie je pohrdání méně úspěšnými. Pak se člověku horší pozice nedobře snáší. Jinak zní, stahuješ závory, protože jsi méněcenný,… A jinak, Bůh tě sem postavil, protože jsi pečlivý a dokážeš dohlédnout, aby se nikdo zbytečně nezabil.

    Hodně lidí je tak nespokojených. A zeď se pomalu bortí…

    1. S tím se dá souhlasit. Sám pocházím z chudých poměrů, kromě toho mám od batolecího věku značné potíže se sluchem a vím, jak chutná pohrdání těch tzv. úspěšnějších a zdravých. Nyní jsem (třikrát klep na dřevo, abych to nezakřikl) v té úspěšnější části – to jest, mám vlastní střechu nad hlavou, mohu parkovat auto na svém pozemku a mám zajímavou a slušně placenou práci a jsa poučen svým životem, nenapadlo by mne pohrdat lidmi, kteří musí vykonávat práci, kterou mnozí považují za podřadnou nebo na tom jsou zdravotně hůře než tzv. průměr. Ta práce se udělat musí, protože ta tvoří základy fungování naší civilisace. Čištění kanálů, kopáčské práce, montování dílů na lince, pokladna v supermarketu… jistě, kdyby ti lidé na sobě více zapracovali, mohli se mít lépe, že. To ale ve skutečném životě nefunguje, ne každému je shůry dáno a ne každý má štěstí na takové startovací podmínky nebo vhodnou motivaci v rodině nebo v okolí, aby na sobě zapracoval.

      1. Já si myslím, že ti lidé by často klidně mohli být úplně v pohodě spokojení na nižší pozici, kdyby jim furt společnost netlačila do hlavy, že to jsou vlastně loseři hodní posměchu.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017